V dnešní době je nespočet imigrantů, kteří se snaží zapadnout a asimilovat se do odlišné společnosti. Jaký je zásadní kámen úrazu a v čem přesně tkví hlavní problémy? Onion TV vám poskytuje rozhovor s imigrantkou, která na tuto otázku odpovídá.
Asimilovat se do americké kultury
není jednoduché. Existuje tolik
daných zvyků a referencí, o kterých nemám ani ponětí. A to vše je komplikované jen proto, že Spojené státy jsou národ,
který neustále natáčí rebooty filmů. Když jsem si zvykla
na Tobeyho Maguira, který se vznášel mezi
mrakodrapy jako Spider-Man, najednou to byl Andrew Garfield.
Tak jsem si zvykla na něj. A pak je to najednou Tom Holland. To je hodně na někoho,
kdo v této kultuře nevyrůstal. Připadám si izolovaná,
když chci mluvit s kolegy o animované Krásce a zvířeti. Hned vám řeknou,
že je i hraná verze. Jsou v ní i nové písničky. Potom musíte být zticha
a snažit se držet krok.
Je frustrující,
když si oblíbíte 21 Jump Street a pak se dozvíte, že je to
tak dobré jako původní seriál. Vůbec jsem o něm nevěděla. Takže musíte začít od píky
a zjistit, jak to začalo. Chci být normální Američanka
a bavit se se sousedy o Planetě opic bez toho, aniž bych hádala,
zda jde o verzi s Francem nebo Hestonem. Jsou na planetě opice s pár lidmi
nebo pár lidí s opicemi? Bože, zapomněla jsem
na Marka Wahlberga.
Jsou dny, kdy si sedm hodin třídím
a opakuji verze Mumie a Krále Škorpiona. Pak si říkam, že chci zpět domů. Stále si říkám, že to dělám proto,
aby mé děti jednou nemusely. Naději mi dává jen to, že existují filmy
jako John Wick, které jsou v kinech poprvé. Dříve či později v rebootech bude
hrát někdo, kdo se ještě nenarodil. Pak budu připravená. Tyhle chvilky mě
utvrzují v tom, že zvládnu vše. Dokonce i nevyhnutelný
reboot Návratu do budoucnosti.