TotalBiscuit o moderních vojenských střílečkách

Dámy a pánové,
jmenuji se TotalBiscuit. Toto je žánr, který mám rád
a jmenuje se FPS. Bohužel, tento žánr byl
v několika posledních letech unesen něčím, čemu říkám MVS. MVS znamená
"moderní vojenská střílečka" a bohužel se z něj
stal velmi populární žánr. Patří do něj Call of Duty,
stejně jako nejnovější Battlefield a hry Medal of Honor
od dílu v roce 2010 a Medal of Honor: Warfighter
je nyní nejnovějším členem MVS.

Tyto hry zahrnují
extrémně lineární kampaň. Jsou tak neuvěřitelně lineární, že je to prakticky Dragon's Lair
s trochou míření a klikání. V podstatě, pokud
neuděláte to, co hra chce... Ignorujme fakt, že kulka právě
proletěla tímhle betonovým pilířem. Pokud neuděláte to,
co po vás hra chce, potrestá vás. Až do bodu, kdy vás
bezdůvodně zavraždí.

V této druhé úrovni
Medal of Honor: Warfighter jsem se rozhodl běžet
ze startovní lokace doleva, načež mi hra řekla,
že mě za 3 sekundy popraví, pokud se nevrátím do bojové zóny.
Opustil jsem bojovou zónu, což je opravdu velmi malá oblast. Líbí se mi, že vám
nakonec rozstřílí úkryt. Úkolem tedy je,
aspoň mi to hra neustále říká... Jak to...

vždyť je to betonový pilíř. Každopádně... Úkolem je označit budovu laserem. Co se stane,
pokud to neuděláte? Tamhle je sniper, můžete
ho jednoduše vidět i zabít. Právě jsem mu dal headshot
a nebylo to zrovna složité. Další snipeři? Ne? Ne? Vypadá to čistě, super. Mohl bych budovu označit odsud.

Někdo tam ještě střílí,
jasně, pravděpodobně ho zlikviduju. Hotovo, další náhodný headshot. Z takové dálky
bych ho ani netrefil. Půjdeme tudy, ano? Musel jsem uklouznout,
určitě jsem uklouzl. Právě jsem náhle
bezdůvodně zemřel. To protože mě
sniper trefil do hlavy. To se určitě stalo.

Ignorujme
fakt, že sniper byl mrtvý a zabil jsem i jeho kamaráda. Zkusme to znovu,
jestli se to bude opakovat, ano? Myslím, že odpověď znáte,
ale chci vám to dokázat. Vlastně vůbec nezáleží na tom,
kde stojíte. Můžu sem prostě takhle přijít. Už druhá rána,
kterou jsem dostal. Střelíš mě znova? No tak, musíš se více snažit,
jinak se mi obnoví zdraví.

To je ale příšerný sniper. Čtvrtá kulka. Kolik jich ještě zvládneme? Obnovuje se mé zdraví rychleji,
než zvládá střílet? Asi ano. Tohle je ten nejhorší
sniper všech dob. Tohle bylo pět kulek z poměrně
vysokorážní odstřelovačky. Dokonce ani jednou nenabíjel. Vystřelil asi 20 nebo 30 ran.

Bude prostě dál sedět a střílet. Jak vidíte, jsme očividně
imunní vůči kulkám odstřelovačů. Teď dokonce 2 najednou.
To už je asi 8 nebo 9 zásahů. No dobře. Jak můžete vidět, jako elitní Tier 1 voják jsem
imunní vůči kulkám sniperů. A vůč čemu imunní nejsem? Vůči nerovným povrchům!

Proto jsou moderní FPS špatné. Přesně tohle. Už to ani není FPS. Je to v podstatě
hra složená z quick time eventů. V podstatě Dragon's Lair. Musíte splnit všechny tyto úkoly, které zahrnují klikání pravým
či levým tlačítkem myši nebo držení tlačítka E. Pokud to neuděláte,
hra vám nedovolí pokračovat.

Ukážu vám další příklad toho,
co je na tom hrozné. Tyto dveře... To je v pořádku,
jsem imunní vůči kulkám. Tyto dveře se svou
hnusnou texturou, jsme před 30 sekundami
vykopli z pantů a pak dovnitř hodili
omračující granát, což je součást mechaniky
vniknutí do dveří v této hře. Chci poukázat na to,
že tyto dveře jsou nyní netknuté a není možné jimi projít zpátky, protože hra nechce,
abyste šli zpátky.

Pojďme udělat menší
průzkum jiným směrem. Nejsem si jistý,
proč se Voodoo kryje. Počkat, tohle je
celý rozsah úrovně. Právě jsme v úrovni,
která má tak 10 metrů čtverečných a jakýkoliv pokus jít dolů
způsobí okamžitou smrt bez ohledu na to, kolik sniperů, kteří chodí z klaunského
auta, zabijete.

Jak to mohl být headshot? Vždyť jsem
ani nemířil na jeho hlavu, super. Můžete pokračovat pouze,
když označíte cíl laserem, protože to vám příběh diktuje. Musíte označit cíl, a vypořádat se tak
s těmito příšerně nepřesnými snipery velkým množstvím pyrotechniky
a to prakticky bezdůvodně. Zamířme se na ten cíl. Tohle je ale zábavná hratelnost, že?

To je v pořádku, budu tady jen stát.
Nepotřebuju krytí. Sledujme tu nádhernou
ukázku pyrotechniky. Je to hezké, že? Ano,
graficky je to velmi působivé. Dobré zvuky,
obecně skvělé destrukce a všudypřítomné úžasné
hollywoodské speciální efekty. Až na to, že proto hry nehraju. Hry a FPS hraju, protože chci mít zajímavý
interaktivní a vzrušující zážitek.

Když ale interakci ořežete
na držení tlačítka ke způsobení exploze a pak aktivně trestáte hráče,
aby nemohl vybočit z trasy. Netuším proč. Nemůžu běžet, proč? Nemám ponětí. Protože tempo
kampaně říká, že nesmíte! Tohle mě nebaví.
Tohle mě nikdy nebavilo. Každý, kdo viděl mé Homefront
nebo Battlefield video, dobře ví, jaké s tímto mám problémy.

Medal of Honor: Warfighter
je další podělaný případ. Víte, co je opravdu smutné? Opravdu smutné je,
když nové Call of Duty vypadá, že vás úplně ohromí
z hlediska interaktivity. To je opravdu smutné. Opravdu je, protože musíme
čekat zrovna na Treyarch kvůli inovaci. Výborně. Přesně, co jsem chtěl.


Část se střílejícím robotem. Chci střílet lidi svou zbraní, ne touhle věcí. Tohle není ani WTF is... a už je v té hře tolik problémů,
že ji naprosto nesnáším. Můžu vás ujistit, že video
o plné délce nebude nic pěkného. Přestaňte prosím tvořit tyto hry. To vlastně není fér, protože
vyrábí jen hry, které lidi kupují. Přestaňte kupovat tyto hry!

Vážně, nebo dělejte jen multiplayer. Proč vůbec
potřebujeme tuto kampaň? Jaký má smysl?
Proč existuje? Na koho je vůbec zaměřená?
Kdo je cílová skupina, protože ji musím najít
a donutit je vzpamatovat se. Tohle není hra. Mohlo by to rovnou
vyjít na Philips CD-i. Interaktivitou je to velmi podobné.

Ubohé, opravdu ubohé. Uvidíme se příště.