Žena a boty

Přátelé, aby muž pochopil ženu, často potřebuje velkou dávku umu, trpělivosti a výdrže. Uvidíte klasický pár, který se chystá na návštěvu. Leno, kde seš pořád?! Co to je? Nový boty? - Jo. Mám snad chodit bosa? Bosa?

Bosa?! A co je podle tebe tohle? - Boty. - Boty. - Moje boty. - Tak to jsou jenom tvoje boty?! Jsem snad ženatej se stonožkou?! Moje letní boty. Kriste pane. - Tady je co?

- Sandálky. - Dobře, a co tady? - Taky. Něco zkusím, můžu? Zázrak! Co to děláš? Zapínám ti mozek! - Ale to je přeci... - Správně! Tohle je správně, ženy! - Tady je co?

- Ty jsou starý, ty můžeš vyhodit. Jasně. Krabice je prázdná a tys to věděla, že? Možná jsi vyhrál bitvu, ale nevyhrál jsi válku. Tak my tady máme válku jo? Jak jak to chápu, tohle bude polní maršál. Leno, na co máš tak velkou krabici?! Ty mi něco budeš říkat o velkých krabicích? - Tady máš tvý boty.

- Jo? Ale podívej jak jsou racionálně... racionálně poskládaný! Tady je všechno ra... cio... nál... ně! Jasně, tady máš tvý boty! Tady je druhá!

A já myslela, že ji někdo ukradl, fakt! Leno! To jsou svatební střevíce, proč je schováváš? Mělas je na sobě jen jednou! Vždyť je to vzpomínka. A kde jsou tvý svatební boty? Tady! Tady mám svatební boty! Mám je 10 let a jsou jako nový! Tohle je vzpomínka!

A proč sis je nesundal, když jsi přišel z práce? A večer fotbal s chlapama budu hrát v čem? Boty pracují, nehnijí v kartonových hrobech! Přestaň na mě křičet! Tohle všechno je moje! A všechno to potřebuju. Ženo! Co to je?

To jsou boty, který už asi neobuju. Takže lavička náhradníků? Tak všichni na hřiště. Rychle na hřiště povídám! Leno! Já si pamatuju každou větu, po který byl koupen každý pár bot! "Igore, tohle není nějaká Čína, tohle je čistá Itálie." "No a co, že je to Čína?

Koukni jak hezky sedí na noze." "Jdu do obchodu pro rohlíky." Jak? Moje oblíbený. "Igore, sice to není moje velikost, ale za takovou cenu by byl hřích je nevzít. Takový už nebudou!"

"Představ si! Našla jsem svou velikost!" Leno, tyhle dvojčata, z týmu vyhodím, jasný? A vůbec! Všechno to tady vyhodím spolu s tou skříní všechny ty lodičky, střeví... Leni? - Ty si je doteď schováváš?

- No jo. - To jsou přeci ty střevíce... - Ve kterých jsem byla na první schůzce. - Jo. Pamatuju si to jakoby to bylo včera. Tys byla v těchto, já v těchto. Ve svatebních? No tenkrát ještě byly maturitní. Vidíš? Všechno jsou to vzpomínky. Tohle je naše první schůzka, tohle náš první Nový rok, tohle naše svatba.

A tohle Leno, je můj život. Teď už jsem pochopil, kolik párů bot žena potřebuje ke štěstí. Kolik? - O jeden víc, než právě má. - O dva. - O jeden.

- O dva. Překlad: RS117 www.videacesky.cz