As I Lay Dying - ParallelsDnes se vám v Metalovém okénku představuje americká metalcorová kapela ze San Diega. V roce 2000 ji založil Tim Lambesis. Zajímavé je, že všichni členové As I Lay Dying jsou křesťané, avšak na jejich tvorbě to není nijak přehnaně vidět. Texty jsou prostě ze života. Jméno kapela převzala z názvu novely Williama Faulknera (česky: „Když jsem umírala“). První album Beneath the Encasing of Ashes (2001) bylo přijato vcelku dobře. As I Lay Dying odjeli několik turné a podepsali smlouvu s nahrávací společností Metal Blade Records, pod jejíž záštitou v roce 2003 vyšlo druhé album Frail Words Collapse. Kritika se k němu stavěla vlažně, protože prý nepřineslo nic nového. Třetí studiovka Shadows Are Security vyšla v roce 2005. Umístilo se 35. místě v Billboard 200 a novinář Wade Kergan z Allmusic ho pasoval na jednu z nejlepších nahrávek roku 2005. Největší úspěch v hitparádách zaznamenalo v pořadí čtvrté album, An Ocean Between Us (2007), ovšem ani zatím poslední studiové album The Powerless Rise (2010) si nevedlo nijak špatně. Z něj pochází dnešní skladba Parallels.14 let5K zhlédnutí32 komentářů Nevermore - Believe in NothingWarrel Dane (zpěvák) a Jim Sheppar (basák) se rozhodli opustit svou předchozí kapelu Sanctuary, protože je nahrávací společnost nutila hrát tehdy oblíbený grunge (Nirvana, Pearl Jam), a tak si raději založili novou progressive/thrash metalovou kapelu – Nevermore. Stejně se jmenovalo jejich debutové album vydané v roce 1995. Příštího listopadu vyšla druhá studiovka The Politics of Ecstasy. Jmenuje se podle knihy Timothyho Learyho. Název první kapitoly a první písně alba se rovněž shodují. Říká se, že právě toto CD je z tvorby Nevermore nejprogresivnější. Na další desku fanoušci čekali tři roky. Dočkali se příběhu o muži, jenž pomalu přichází o rozum, protože ztratil jedinou ženu, kterou kdy miloval. Konec se nese poněkud v Shakespearovském duchu – všichni zemřou. V textech se prý odráží pocity z Daneova „rozchodu“ s přítelkyní. Ta se dala k nějaké náboženské sektě a on už o ní nikdy neslyšel. Pak ho prý trápily noční můry, ve kterých volala jeho jméno, když se topila. Čtvrté album Dead Heart in a Dead World (2000) je o něco temnější a k jeho nahrání byly použity sedmi strunné kytary. Najdeme na něm dnešní příspěvek Believe in Nothing. Pátá deska Enemies of Reality (2003) sklidila velkou vlnu kritiky kvůli nevalné produkci, a tak se v roce 2005 dočkala znovu vydání v již lepší kvalitě. This Godless Endeavor (2005) někdo nazývá koncepční, i když to tak podle kytaristy Jeffa Loomise není. Jde prý spíš o takové samostatné příběhy o životě. Například skladba Sentient 6 pojednává o robotovi, který byl navržen, aby vyhladil lidstvo. Robot však lidem závidí duši a emoce. Píseň je psaná právě z pohledu androida. Zatím posledním počinem zůstává, a asi i zůstane, The Obsidian Conspiracy (2010), jelikož Jeff Loomis a Van Williams z Nevermore odešli a Dane se věnuje Sanctuary. P.S.: Doporučuji vám zhlédnout na YouTube i nějaké tvrdší věci. ;)14 let4.4K zhlédnutí10 komentářů Korpiklaani - VodkaTihle finští chlapíci z lesního klanu původně začínali jako folková skupina Shamaani Duo a později folk metaloví Shaman. Jako Shaman stihli vydat dvě alba. Se změnou jména přišla i změna v hudbě. Texty se často točí kolem alkoholu, viz. dnešní Vodka, Beer Beer atd. Zakladatel Jonne Järevlä jejich styl popisuje jako „hudbu pro důchodce s metalovými kytarami.“ Debutovka Spirit of the Forest Korpiklaanům vyšla v roce 2003. Na bubny jim hrál Samu Ruotsalainen z Finntroll a rozhodně to nebyla jediná spolupráce mezi těmito dvěma skupinami. O dva roky později vychází Voice of Wilderness, kde najdete třeba již zmiňovanou skladbu Beer Beer. Moje oblíbená Happy Little Boozer je na studiovce Tales Along This Road (2006). V roce 2007 vychází album Tervaskanto, poté Korven Kuningas (2008), Karkelo (2009), na kterém je hned jako úvodní píseň Vodka. Zatím poslední deskou je Ukon Wacka (2011), kde najdeme třeba i cover verzi Iron Fist od Motörhead.P.S.: Tato stálice po loňské vynechávce opět potvrzena na Masters. ;)14 let9.4K zhlédnutí46 komentářů Powerwolf - We Drink Your BloodPo nějaké době tu dnes máme opět trochu power metalu. Jde o německo-rumunskou sestavu založenou v roce 2003 bratry Charlesem a Matthewem Greywolfovými. Co jiného také dělat s takovým příjmením, že? :-) Kapela nebyla nějakou chvíli kompletní, protože nemohla najít vhodného zpěváka. Pak Charles a Matthew během dovolené v Rumunsku potkali Attilu Dorna a bylo hotovo. Dorn studoval klasickou operu na Akademii múzických umění v Bukurešti a miloval rumunské legendy o vlkodlacích. V roce 2005 vydali první album Return in Bloodred. O dva roky později následovalo koncepční album Lupus Dei. Hlavním hrdinou je zde krvelačný vlk, který nakonec „najde Boha.“ Třetí studiovka vychází v roce 2009 pod názvem Bible of the Beast. Zatím poslední album, Blood Of The Saints, vyšlo letos v červnu. Kdo zná Powerwolf z nějakého festivalu, nejspíš se mnou bude souhlasit, že jsou mnohem lepší naživo než z CD, tak jim prosím dejte šanci a až se zase objeví na nějakém line-up, dojděte si na pivo až po nich. ;-)13 let7.1K zhlédnutí53 komentářů Cradle of Filth - NymphetamineMáme na VideaČesky.cz nějaké příznivce gothic metalu? Jestli ano, snad je potěší extrémní temná anglická partička Cradle of Filth. Po svém založení v roce 1991 vydali do roku 1993 pouze tři dema. Debutové album se objevilo až v roce 1994. Jmenuje se The Principle of Evil Made Flesh. I když bylo jen náznakem toho, jak bude další tvorba Cradle of Filth vypadat, bylo přijato nad očekávání dobře. I hlas Daniho Filtha se od té doby posunul trochu jinam. O kvalitě tohoto alba svědčí i to, že časopis Metal Hammer ho v roce 2006 zařadil do desítky nejlepších black metalových alb posledních dvaceti let. Druhé album Dusk… and Her Embrace (1996) je po hudební stránce kvalitnější než to první. Texty se odklánějí od satanistických náznaků spíše k vampyrismu (inspirace pochází z tvorby Sheridana Le Fanu) a paganismu. Třetímu albu Cruelty and the Beast (1998) vévodí příběh hraběnky Elizabeth Báthoryové. Kritikové pochybují o jeho zvukové kvalitě. Za pravdu jim dala i vokalistka Sarah Jezebel Deva, když prohlásila, že kapela má za to, že následný mix po nahrávání toto album zničil. O Halloweenu roku 2000 vychází čtvrtá studiovka Midian inspirovaná hororovou novelou Clivea Barkera, Cabal. Po tříleté pauze přichází páté album Damnation and a Day. K jeho nahrání si kapela prvně přivedla na pomoc i orchestr a sbor. Extreme metalové Nymphetamine se zrodilo v roce 2004. Název je kombinací slov nymfomanie a amfetamin. Texty jsou napsané podle stylu Edgara Allana Poe. Skladba Nymphetamine se na albu objevuje hned dvakrát. Videoklip vznikl k té kratší, pětiminutové verzi. V roce 2006 vychází Thornography. Na obou dalších albech Godspeed on the Devil’s Thunder (2008) a Darkly, Darkly, Venus Aversa (2010) se už za bubny posadil Čech Martin Škaroupka. Cradle of Filth = provokace. Za vše hovoří například notoricky známé tričko s masturbující jeptiškou a nápisem „Jesus is a cunt“ na zádech.
Disturbed - IndestructibleDisturbed jsou partička ze Chicaga založená v roce 1996. Původně se jmenovali Brawl, ale po příchodu zpěváka Davida Draimana se přejmenovali na Disturbed. Zajímavé je, že Draiman tenkrát prošel asi dvaceti konkurzy, ale s Disturbed si sedli od první chvíle. Před vydáním prvního alba The Sickness (2000) nahráli nejprve dvě demo nahrávky, z nichž každá obsahovala tři skladby. Na The Sickness najdeme například výbornou Down with the Sickness, Stupify, The Game atd. Album samozřejmě kvůli textům nese nálepku „Parental Advisory“. Basák Steve Kmak se před nadcházejícím turné zranil a musel ho dočasně nahradit Marty O‘Brien. Jako druhé album vychází Believe (2002), které debutovalo na prvním místě Billboard 200. K prvnímu singlu Prayer byl natočen kontroverzní klip, který byl z mnoha televizních stanic stažen kvůli podobnosti s útoky 11. září. Kmak byl pro neshody z kapely vyhozen a jako nástupce přišel Johny Moyer. Následující deska nese název Ten Thousand Fists (2005). I ta debutovala na prvním místě v Billboard 200. Na obalu se prvně objevil maskot skupiny, The Guy. I jiné prvenství toto album má. Kapela do písní zakomponovala kytarová sóla, která dřív neměla ve zvyku. Čtvrté album Indestructible vyšlo ke konci roku 2007. Jak název napovídá, pochází z něj dnešní příspěvek. Draimanův text má posílit morálku vojáků bojujících ve válce. Singl Inside the Fire byl nominován na Grammy za Nejlepší hardrockové vystoupení. Poslední studiové album je zatím Asylum (2010). Jako čtvrté v pořadí se umístilo na první příčce Billboard 200, což se předtím povedlo jen Metallice a Dave Matthews Band. I na Asylum najdeme sebereflektující, provokativní a politické texty, jak je pro tvorbu Disturbed typické. Skupina si zatím dává přestávku z osobních důvodů, ale prý se nerozchází nadobro. Poznámka: Oficiální videoklipy k několika písním jsou na YouTube kanálu Disturbed, bohužel mají zakázané vkládání na jiné weby, tudíž jsem musela zvolit toto video.
Motörhead - HellraiserMotörhead jsou britská heavy metalová kapela založená roku 1975 kytaristou, zpěvákem a textařem Ianem „Lemmym“ Kilmisterem. V sedmdesátých letech se „Motoři“ spolu s dalšími méně či více známými kapelami zasadili o tzv. Novou vlnu britského heavy metalu. Jejich jméno je odvozeno od hovorového výrazu pro uživatele amfetaminu. Dva roky se kapela jen tak protloukala, než konečně dostali možnost nahrát své debutové album – Motörhead (1977). Na obalu alba se objevuje „War-Pig“, který je od té doby na každé další desce. Opravdový průlom však zaznamenala jejich druhá deska – Overkill (1979). Časopis Kerrang! ho zařadil na 46. příčku ve svém žebříčku „100 nejlepších heavy metalových alb všech dob.“ V ten samý rok Motörhead nahráli další album – Bomber. Ironií osudu je, že producent Jimmy Miller byl během nahrávání silně pod vlivem heroinu a právě na tomto albu najdeme první píseň s protidrogovým textem – Dead Men Tell No Tales. V roce 1980 spatřilo světlo světa Ace of Spades, které se v UK Chart umístilo vůbec nejvýše a stejnojmenná úvodní píseň je snad nejznámější vůbec. Iron Fist (1982) bylo poslední album nahrané v klasické sestavě Lemmy Kilmister, Eddie Clarke a Phil Taylor. Taylor odešel po následujícím albu Another Perfect Day (1983). Trošku se posuneme v čase až k albu March ör Die (1992). Z toho pochází dnešní skladba Hellraiser. Jde původně o píseň Ozzyho Osbourna, na které se autorsky podílel i Lemmy. Byla použita ve filmu Hellraiser III: Peklo na zemi a v upravené verzi i v GTA: San Andreas. Sacrifice (1995) je poslední album nahrané ve čtyřčlenné sestavě. Po odchodu Würzela se Motörhead vrací ke tříčlennému line-upu. Další alba „Motorů“ pak slavila úspěchy spíše v německých či švédských hitparádách. V roce 2010 vychází zatím poslední, dvacáté, CD – The Wörld Is Yours. Bylo přijato docela pozitivně, protože se prý podobá starší tvorbě. Poznámka k překladu: Hellraiser jsem nechala nepřeložené, protože mi tam české výrazy „zplozenec pekla, výtržník, chuligán“ moc nesedí.
Slipknot - Before I ForgetOd amerických Slipknot už tu máme jednu pomalejší - Snuff. Členů této kapely založené v roce 1995 je devět a pod čísly od 0 do 8 zároveň vystupují. V současné sestavě nikdo nemá #2, protože to patřilo zesnulému basákovi Paulu Grayovi. Krom čísel kluky ze Slipknot charakterizují také masky. Vlastně celá jejich image budí pozornost. Zpěvák Corey Taylor předtím působil ve své kapele Stone Sour, do které se v roce 2002 vrací a nahrává debutové CD stejnojmenného názvu. V tu dobu měl již se Slipknot za sebou dvě studiová alba - Slipknot (1999) a Iowa (2001). I přes nemalé hudební úspěchy vznikalo ve skupině napětí a rozepře, takže i díky tomu se Taylor s kytaristou Jimem Rootem měli čas věnovat práci v Stone Sour. Přes spekulace o možném rozpadu vydává v roce 2004 kapela třetí album Vol. 3: (The Subliminal Verses). Z něj pochází dnešní Before I Forget, dále pak např. Vermilion a Vermilion, Pt. 2. Za Before I Forget získali v roce 2006 Grammy, jenže další přestávce to nezabránilo. Čtrvrtou a zatím poslední studiovkou je All Hope Is Gone (2008). Následovala již třetí pauza a v květnu 2010 Slipknot otřásla i smrt Paula Graye. Vydání pátého alba je zatím ve hvězdách stejně jako to, jestli se na něm ještě bude podílet Corey Taylor, nebo ne.14 let6.8K zhlédnutí53 komentářů Anthrax - IndiansJako posledního zástupce „velké thrashové čtyřky“ tu dnes máme Anthrax s jejich veleznámou skladbou Indians. Newyorská kapela založená roku 1981 Scottem Ianem a Dannym Lilkerem si za dobu své existence prošla spoustou personálních změn, i na postu hlavního zpěváka. Právě podle zpěváků se dá tvorba Anthrax rozdělit na tři éry. Éra Neila Turbina je nejkratší (1982 – 1984). Vydal s kapelou jen první album, Fistful of Metal (1984). Éra Joeyho Belladonny byla delší a úspěšnější. S několikaletými přestávkami trvá vlastně až dodnes. Anthrax s ním byli nominováni na tři Grammy a zaznamenali spoustu úspěchů. Album Spreading the Disease (1985) obsahuje velký hit Madhouse, Among the Living (1987), věnované Cliffu Burtonovi (basák Metallicy) je mnoho fanoušky považováno za vůbec nejlepší desku a pochází z něj právě dnešní Indians, Caught in a Mosh, Efilnikufesin (N.F.L.) atd. Trochu vlažněji bylo přijato State of Euphoria (1988). Persistence of Time (1990) je poslední deska s vokály Joyeho Belladonny až do letos vydaného Worship Music. Od roku 1992 do 2004 se datuje éra Johna Bushe. Na Sound of White Noise (1993) uslyšíte skladbu Only, kterou vychválil i James Hetfield (Metallica). Po krátké odmlce vychází Stomp 442 (1995), kde se ve dvou skladbách předvede Dimbag Darrell. Poslední album nazpívané Johnem Bushem vyšlo v roce 2003 pod názvem We’ve Come for You All. Při antraxových útocích v roce 2001 kapela na své stránky začala přidávat informace o tomto onemocnění, protože lidé psali do prohlížečů adresu anthrax.com.14 let5.4K zhlédnutí17 komentářů Ellen DeGeneres: Začátek (1. část)Po delší době vám opět přináším výbornou moderátorku a komika v jedné osobě, Ellen DeGeneres. V sedmi částech tu shlédnete její stand-up vystoupení z roku 2000, příznačně pojmenované Začátek. Jde o návrat na pódia, po jejím veřejném přiznání ke své homosexuální orientaci, kterým znovu nastartovala veleúspěšnou kariéru. V první části vás Ellen pobaví svým výrazovým tancem a nakousne palčivou otázku návodů na lahvičkách od šamponu. Pokračování používání šamponů a zákaznické linky příště. OHODNOŤTE TOTO VYSTOUPENÍ NA ČSFD!14 let10.8K zhlédnutí38 komentářů Judas Priest - Breaking the Law a Diamonds and RustV Metalovém okénku přišla řada na legendární Judas Priest, praotce koženého oblékaní, cvočků, pyramidových doplňků a heavy metalu obecně. Kapela vznikla už v roce 1970 v anglickém Birminghamu. Zakládajícími členy tenkrát byli K. K. Downing, Ian Hill a John Ellis, kteří přibrali zpěváka Ala Atkinse. Sestava se mnohokrát měnila hlavně na postu bubeníka. Ještě před vydáním debutového alba Atkins ze skupiny odešel a na jeho místo přichází Rob Halford. Jeho sestra tehdy chodila s Hillem, a tak svého bratra na tento post navrhla. První singl Rocka Rolla a stejnojmenné album spatřilo světlo světa v roce 1974. V roce 1976 však na albu Sad Wings of Destiny vychází skladba Victim of Changes, která podle některých předznamenala nový směr metalu a byla zvolena jako jednou z nejlepších heavy metalových skladeb vůbec. Se čtvrtou deskou Stained Class je spojován pokus o sebevraždu dvou mladíků po poslechu Better By You, Better Than Me. Do této písně byl prý zakomponován podprahový vzkaz „Udělej to!“ Jeden z mladíků přežil, ale o tři roky později se předávkoval prášky proti bolesti. Velmi proslavené album je British Steel z roku 1980, z nějž pochází i Breaking the Law notoricky známá díky svému úvodnímu riffu. Další velkou peckou je Painkiller (1990). Painkiller by měl být jedním z fiktivních mesiášů, kteří byli sesláni na zem, aby zničili zlo a zachránili lidstvo před zkázou. Po turné k tomu albu opouští kapelu Rob Halford, střídá ho Tim Ripper Owens a nahrává s Judas Priest dvě alba. Po více než deseti letech odloučení se však Halford vrátí, už veřejně přiznaný ke své homosexualitě, a Jidášovi kněží vydávají další dvě desky, Angel of Retribution (2005) a Nostradamus (2008). Kdo chce slyšet Breaking the Law trochu jinak, ať si pustí třeba verzi od Doro Pesch. Zní to zajímavě a smyčce v tom mají jisté kouzlo. K Diamonds and Rust je nutno dodat, že je to cover originálu od Joan Baez (1975). Inspirací jí byl telefonát od staré lásky a všechny ty dobré i zlé vzpomínky, které přinesl. Rovněž jde o jednu z mých nejoblíbenějších metalových balad. Breaking the Law Diamonds and Rust
Skunk Anansie - God Loves Only YouDnes vás u Alternativního okénka nepřivítá BugHer0, ale doufám, že vás ani můj výběr nezklame. K poslouchání této kapely mě přivedl Dorten, který si pro vás připravil i následující info. Díky! Skunk Anansie je anglická kapela založená r. 1994, pro jejichž popis se nejčastěji používají výrazy „alternative rock/alternative metal“. První část jména „Skunk“ jistě mnozí z vás znají jako výraz pro marihuanu a nijak jinak tomu není ani tentokrát, druhá část Anansie je postava z tradičních afrických a karibských příběhů, napůl člověk a napůl pavouk. Kapelu tvoří: Skin (Deborah Anne Dyer), zpěvačka ohromujícího hlasu a osobnosti, kromě Skunk Anansie se věnuje i tvorbě vlastní, angažuje se hodně v módě a dělá příležitostnou modelku. Vzhledem k její barvě kůže, pohlaví a bisexuální orientaci to neměla v Anglii ze začátku vůbec lehké, ale postupem času dobyla uznávanou pozici průkopnice a stala se jednou z nejvlivnějších žen na anglické hudební scéně. Tvorbu Skunk Anansie sama popisuje jako „clit-rock“ (od clit jako klitoris), a to sice jako „směs heavy metalu a černé feministické zuřivosti“. Její tvorba čítá dvě alba: Fleshwounds (2003) a Fake Chemical States (2006) Cass (Richard Keith Lewis), výrazný bassák s typickými dredy a černým kabátem s vysokým límcem. Ace (Martin Kate), kytara. Mark (Mark Richardson), bubeník, nahradil původního Robbieho France. 1994 – Mají první koncerty, při druhém z nich - v den, kdy zemřel Kurt Cobain - přítomný zástupce jejich prvního labelu One Little Indian řekl: „Úplně jsem zapomněl na Kurta Cobaina. Kterákoli kapela, díky které zapomenu na Kurta Cobaina, musí být opravdu dobrá.“ 1995 – Jsou zvoleni čtenáři britského magazínu Kerrang! za nejlepší britskou kapelu, na předávání cen si najdou náhradu za Robbieho France – Marka Richardsona. Vydávají album Paranoid and Sunburnt. 1996 – Zvoleni za Kerrang! jako nejlepší živé vystoupení. Vydávají album Stoosh. 1997 – Nominování Europe MTV na nejlepší živé vystoupení a nejlepší kapelu. 1998 – Změna nahrávacího labelu z One Little Indian na Virgin. 1999 – Vydávají Post Orgasmic Chill. 2001 – Oznamují rozpad kapely, každý si jde vlastní cestou. 2002 – Cass nahrává s Garym Moorem album „Scars“ a zapůjčuje svůj hlas jako druhý vokál. 2008 – Mark Richardson oznamuje návrat kapely. 2009 – Vydávají kompilaci největších hitů spolu se 3 novými písničkami na albu Smashes and Trashes. 2010 – Vydávají čtvrtou studiovou desku Wonderlustre. 2011 – Jeden z posledních tvůrčích výkřiků byl soundtrack pro film Sucker Punch. Musím říct, že výběr klipu na překlad Snowi vůbec nezávidím, protože jejich tvorba se nese přes ostrou kritiku rasismu, přes vztahy až po politiku a nutno uznat že každý klip od nich má vysokou hodnotu a je dobře udělaný, takže pokud se vám tato kapela líbí a nebo ji už znáte, a stejně si chcete klipy projít, mrkněte na jejich oficiální kanál na YouTube.com.
Epica - Cry for the MoonNizozemská Epica se začala čím dál více objevovat v požadavcích, takže je konečně tu. Všichni dobře známe souznění operního hlasu Simone Simons a growlu Marka Jansena. Původně se kapela jmenovala Sahara Dust, ale v roce 2003 se název změnil. Byl inspirován albem od amerických Kamelot, se kterými si Simone několikrát zazpívala. Ještě jako Sahara Dust vydali demo Cry for the Moon, později se skladba objevila na debutovém albu The Phantom Agony (2003). Cry for the Moon je jedna ze série 10 skladeb, které dohromady dávají soubor The Embrace That Smothers (Objetí, které dusí), jehož hlavním strůjcem je Mark Jansen. Texty se zaměřují na nebezpečí organizovaného náboženství. Čtyři skladby najdeme ještě v tvorbě After Forever, kde Jansen působil, tři jsou na již zmiňovaném albu The Phantom Agony, zbylé tři na desce The Divine Conspiracy (2007). V pořadí druhé album Consign to Oblivion (2005) je inspirované mayskou civilizací a začíná na něm další sága, A New Age Dawns, čítající sedm skladeb, z nichž tři pokračují na Design Your Universe (2009). Nové, páté album by mělo vyjít 9. března 2012.14 let6.2K zhlédnutí50 komentářů The Agonist - Thank You PainKanadští The Agonist jsou asi méně známá, přesto zajímavá kapela. Jejich styl je zařazen jako melodic death metal nebo metalcore. Vznikli v roce 2004 pod názvem The Tempest, s podpisem smlouvy u nahrávací společnosti Century Media Records si museli změnit jméno. V roce 2007 vydávají své první album, Once Only Imagined. Videoklip ke známé skladbě Business Suits and Combat Boots dosáhl šesté pozice pro rok 2007 v Headbanger's Ball na MTV2. Díky úspěchu debutového alba se The Agonist vydávají na turné s kapelami jako Sonata Arctica, Visions of Atlantis, Epica, Enslaved atd. Vydání druhého alba, Lullabies for the Dormant Mind, přichází v roce 2009. Byly natočeny tři klipy a velkou popularitu si skupina získala jak písní ...And Their Eulogies Sang Me To Sleep, tak i Thank You Pain. V současnosti kapela pracuje na vydání dalšího alba, které by mělo spatřit světlo světa ještě letos. Zpěvačka Alissa White-Gluz ohromí svými čistými vokály, screamem i svou krásou. Dvakrát byla časopisem Revolver zvolena jednou z nejkrásnějších dam metalu.14 let5.3K zhlédnutí46 komentářů Aloe Blacc - I Need A DollarAloe Blacc se narodil v roce 1979 a je to americký soulový zpěvák, raper a hudebník. Svou kariéru začal v roce 1995 jako raper s producentem Exilem, se kterým utvořil hip-hopové duo Emanon. Toto duo vydalo dohromady celkem 6 alb. V té době Blacc také navázal spolupráci s francouzskou jazzovou kapelou Jazz Liberatorz. V roce 2003 se upsal nahrávací společnosti Stones Throw Record a začal svou sólovou kariéru. Tentýž rok vydal své debutové EP. Následovalo vydání debutového alba s názvem Shine Through (2006). Poté vyrazil v rámci dua Emanon na koncertní šňůru po Evropě a Americe a pečlivě pracoval na druhém sólovém albu. Druhé album s názvem Good Things (2010) bylo stále ještě vydáno společností Stones Throw Record, ale ve stejném roce Blacc podepsal smlouvu s Epic Records, kteří se měli postarat o šíření desky ve Spojeném království a Irsku. Píseň, kterou jsem si pro vás dnes připravil s překladem, byla použita v úvodní znělce seriálu televizní stanice HBO s názvem Jak dobýt Ameriku, kde jsem ji také poprvé slyšel, i když jsem nevěděl, kdo je jejím autorem. Tento singl slavil velký úspěch a Blacc s ním vystoupil u Jimmyho Fallona, Conana O'Briena, Grahama Nortona a v několika dalších show. Píseň je také součástí soundtracku k boxerské hře Fight Night Champion od společnosti EA Sports. Píseň prorazila i v Evropě, kde se v mnoha zemích dostala do první desítky hudební hitparády. Osobně mě Aloe Blacc zaujal na letošním ročníku slavného hudebního festivalu v Glastonbury. Přímo na místě jsem bohužel nebyl, ale sledoval jsem přenosy na BBC a jeho živé vystoupení bylo fenomenální. Proto sem kromě videoklipu k písni přidávám i akustické vystoupení z Glastonbury, ve kterém je nádherně vidět, s jakou lehkostí Aloe zpívá. Skoro byste si řekli, že to není vůbec těžké a může tak zpívat každý. ;-)
Megadeth - Holy Wars... The Punishment DueO Megadeth tu byla nejedna prosba, takže tady jsou. Tihle Američané totiž patří k „Velké thrashové čtyřce“ a koncertní pódia brázdí už od roku 1983. Zakládající členové byli kytarista a zpěvák Dave Mustaine (po vyhazovu z Metallicy), basák Dave Ellefson, kytarista Greg Handevidt a bubeník Dijon Carruthers. Sestava se mnohokrát měnila i kvůli užívání drog až nakonec dospěla do současné podoby: Mustaine, Ellefson, kytarista Chris Broderick a bubeník Shawn Drover. Kapela byla v roce 2002 nucena přerušit svou činnost, protože Mustaine utrpěl nervové zranění levé ruky. Vrátili se za dva roky s novým, v pořadí již desátým albem The System Has Failed. Nejúspěšnějším albem zůstává Countdown to Extinction (1992), ale oblíbená jsou i Youthanasia (1994), Cryptic Writings (1997), United Abominations (2007) a Endgame (2009). V listopadu letošního roku se očekává vydání novinky TH1RT3EN. Dave Mustaine je známý svými nevybíravými výroky na adresu členů Slayer, Metallicy a jiných a ti mu to obratem vrací. Svědectví o nepřátelství mezi Mustainem a Ulrichem (Metallica) je i v dokumentu o Metallice, Some Kind of Monster, i když Mustaine se nechal slyšet, že byl snímek sestříhán tak, aby ho líčil v nelichotivém světle. Holy Wars… The Punishment Due najdete na albu Rust in Peace (1990). Předlohou je konflikt v Severním Irsku. Šlo o boj mezi protestantskými unionisty a katolickými nacionalisty o připojení Severního Irska k Irské republice.14 let5.6K zhlédnutí41 komentářů Bon Jovi - Livin' on a PrayerSám tomu nevěřím, že již podvanácté jsou tu naše Hudební klenoty 20. století! Dnes vám neseme sakra chytlavý hit od americké kapely Bon Jovi, který vám zajisté spraví náladu a dodá trochu energie do dne - Livin' on a Prayer! Příjemný poslech, jako obvykle je pro vás shrnuto pár informací o kapele a songu od Adama Karase. Livin' on a Prayer byla vydána a natočena roku 1986 jako druhý singl na albu Slippery When Wet. Skladba byla již od vydání hojně hrána na rockových a popových radiích a na MTV. Verze na albu je zkrácena o kytarové talkbox sólo (talkbox viz Wiki), celou verzi uslyšíme ve hrách Guitar Hero World Tour a Rock Band 2. Text písně je o smyšleném páru dělnické třídy, Tommym a Gině. Ti se snaží vyjít s penězi a udržet jejich vztah. Někteří lidé text volně interpretují tak, že je zaměřen proti práci, což odvozují od toho, že stávkující odborové organizace jsou příčinou problémového řetězce událostí Tommyho a Giny. Sám Bon Jovi vysvětlil, že píseň napsal během éry Ronalda Reagana, která je k psaní písní opravdu inspirující. Po teroristických útocích skupina zahrála akustickou verzi písně na koncertě pro New York. Mezi největší úspěchy skladby patří bezpochyby 1. místo v hitparádě 100 nejlepších rockových písní 80. let na hudební stanici VH1. Bon Jovi je hardrocková kapela, která byla založena roku 1983 v americkém New Jersey. Skupina hraje ve stálém složení: Jon Bon Jovi (zpěv), Richie Sambora (kytara), David Bryan (klávesy), Tico Torres (bicí) a Hugh McDonald (basa). Kapela prodala celosvětově přes více než neuvěřitelných 125 000 000 alb! Jedná se zejména o stadiónovou kapelu, jejíž koncerty mohli zhlédnout fanoušci po celém světě na všech kontinentech. Skupina je mimo jiné průkopníkem hudebního "stylu" unplugged (pouze akustické nástroje, nic elektrického, viz tato verze), který měl svou premiéru na již zmiňované hudební stanici MTV. Zakládajícím členem je John Francis Bongiovi (Jon Bon Jovi), který skupinu pojmenoval podle svého příjmení. Potupně nabíral další členy, Richie Sambora se dostal na post kytaristy velmi kuriózně. Jon o něm řekl: "Jednoho večera jsem byl na velkém koncertě, který pořádala jedna rozhlasová stanice. Když jsem šel z jeviště, jeden týpek mezi diváky mi řekl: 'Budu tvůj kytarista.' Já jsem se mu smál a šel jsem dál. Později jsem ho slyšel hrát a bylo vše jasné." Bon Jovi dobyli rockový průmysl především vysokým počtem vydaných a prodaných alb a lehce zapamatovatelnými melodiemi písní. V roce 2004 vydali box-set 100,000,000 Bon Jovi Fans Can't Be Wrong k 20. výročí trvání kapely. Na 4 CD a 1 DVD se k fanouškům dostalo nad 50 nikdy nepublikovaných "šuplíkových písní", které se nevešly na předchozí alba nebo tématicky nezapadaly k ostatním písním. Ve zmiňovaném složení hraje skupina obrovské množství koncertů dodnes. Bob Marley - No Woman, No CryDalší středa v květnu znamená další hudební klenot 20. století. Opět pokračujeme ve zkoumání hlubin hudby a jejích stylů. Možná si říkáte, jaký styl jsme tu ještě neměli, ale určitě jich pěkná řádka ještě bude. Dnes si dáme snad nejpohodovější hudební styl ze všech. Rastamani, zbystřete! Na řadu totiž přichází zakladatel a dalo by se říci i král reggae. Přesně před týdnem uplynulo neuvěřitelných 30 let od jeho smrti. Nemůže to být nikdo jiný než Bob Marley a jeho pohodovka No Woman, No Cry. Předávám slovo Karimu. No Woman, No Cry je reggae píseň od Boba Marleyho & The Wailers . Píseň mohli posluchači slyšet poprvé v roce 1974 prostřednictvím studiového alba Natty Dread. Pravděpodobně nejznámější verze skladby je na živém albu s názvem Live! I když Bob Marley mohl napsat píseň nebo její melodii, celý text sepsal Vincent Ford. Ford byl Bobův přítel, který vařil polévku pro bezdomovce v Trenchtownu, tj. ghetto z Kingstonu na Jamajce, kde Marley vyrůstal. Ford dostal licenci, která mu zaručila přežití a provozování kuchyně i nadále. Někteří však tvrdí, že píseň napsal Marley sám a autorství přiřkl Fordovi, aby tak svého přítele podpořil honoráři. No Woman, No Cry se podle hudebního časopisu Rolling Stone umístila na 37. místě 500 nejlepších písní všech dob. V názvu písně a refrénu prosí Bob ženu, aby nebrečela. Píseň má asi 61 coverů, všechny jsou vypsané zde. Ti, z vás, kteří sledují soutěž Česko-Slovenská Superstar 2011, určitě vědí, že Michal Šeps zazpíval tuto píseň v kole „Můj idol“ a jeho vystoupení můžete zhlédnout zde. Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley, se narodil 6. února 1945 v Saint Ann Parish na Jamajce a zemřel 11. května 1981 v Miami na Floridě, USA. Marley byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, spoluzakladatel a významný představitel hudebního stylu reggae. Krátce po jeho narození ho opustil otec. Protože vyrůstal mezi černochy, velmi trpěl skutečností, že v něm koluje bělošská krev. Když mu bylo deset let, odstěhoval se s matkou do Kingstonu do ghetta Trenchtown. Mezi pravidla tohoto ghetta patřila skutečnost nevlastnit žádný majetek, všechno patřilo všem, ať jde už o hrnce na vaření, marihuanu nebo střechu nad hlavou. V šestnácti letech začal profesionálně zpívat. O rok později založil kapelu s kamarády Bunnym Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh), kterou pojmenoval Wailers (Kvíleči). V roce 1969 se v základech změnil Bobův život, neboť on a celá kapela přijali rastafariánskou víru. Wailers vydávali dál a v rytmu reggae, k němuž se přes ska začátky dopracovali. Spolu s nimi se v rytmu reggae hýbal i celý svět. Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a Bob byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s jeho manželkou Ritou. Andersonovou v čele. Díky úspěchu s albem Natty Dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu. Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení. Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon By Bus, které je jednou z nejlepších živých nahrávek celé historie populární hudby. Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorkském Central parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic. Zemřel 11. května roku 1981 v miamské nemocnici na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu: „Za peníze život nekoupíš“. Byl pochován v rodném městečku spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen, a biblí. 
