Pokud někdy pojedete do Helsinek, olympijský stadion rozhodně musíte navštívit. Z jeho věže je krásný výhled na celé Helsinky. Jarppi s Jukkou se tam dnes vydali na tiskovou konferenci kvůli představení jejich nové čokoládové tyčinky Päälikkö. Její účinky na člověka vás přinutí chtít si jednu rovnou koupit!
Věděli jste, že se Dudesoni zúčastili letošního Gumballu? Společně s Maximillionem Cooperem, hlavním pořadatelem mezinárodního "milionářského" závodu, a mnoha dalšími slavnými osobnostmi se Dudesoni zastavili na turnaji v plážovém volejbale ve švédském Båstadu.
V předchozím díle nám Dudesoni slíbili, že nám ukáží něco ze své živé show. Své slovo dodrželi, ale hlavně uvidíte, jak se umí bavit norská mládež těsně před závěrečnými zkouškami. No a nebyli by to Dudesoni, kdyby se k nim nepřidali.
V Metalovém okénku je spousta zástupců „tradičních“ metalových zemí, a tak bylo na čase ukázat, že tvrdá muzika je doma i jinde. Gojira je skupina pocházející z francouzského Bayonne. Fungují už 17 let a za tu dobu se jejich sestava nezměnila. Za bubny sedí Mario Duplantier, na kytaru hraje Christian Andreu, Jean-Michel Labadie dokresluje hudbu basou a hlas písním propůjčuje Joe Duplantier. Původně se jmenovali Godzilla, ale kvůli problémům s autorskými právy si museli jméno změnit na Gojira, což je vlastně jen přepis japonského výrazu pro tohoto ještěra. Debutové album Terra Incognita vyšlo v roce 2001 a kritici chválou nešetřili. Fanoušci si oblíbili hlavně tvrdou skladbu Love, která vlastně o lásce moc není. Druhá deska The Link (2003) navázala na kvalitu předchozí nahrávky a Gojira se pomalu ale jistě začala prokousávat za hranice francouzských hitparád. Po vydání From Mars to Sirius (2005) odjeli turné například s Children of Bodom, Amon Amarth, Lamb of God nebo Trivium. Čtvrté death metalové CD, The Way of All Flesh (2008), je o smrti a nesmrtelnosti duše. Zatím poslední, pátá deska se jmenuje L'Enfant Sauvage (2012). Název v překladu znamená „divoké dítě". Joe Duplantier zpívá o tom, co je to svoboda a co pro něj znamená.
Dream Theater - Pull Me UnderDream Theater je americká progressive metalová kapela založená roku 1985. Za celou dobu jejího fungování v ní působilo několik mistrů svého řemesla: kytarista John Petrucci, bubeník Mike Portnoy, basák John Myung. Vydali celkem 11 studiových alb. Nejúspěšnější z nich je asi Images and Words (1992). Právě na něm najdete Pull Me Under nebo rovněž oblíbenou Metropolis, Pt. 1: The Miracle and the Sleeper. Na základě této písně poté vzniklo koncepční album Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory (1999). Vypráví příběh muže jménem Nicholas, který odhaluje tajemství jeho minulého života. Dále stojí za zmínku například desky Train of Thought (2003) se singlem As I Am, Octavarium (2005) se stejnojmennou písní, která trvá 24 minut a skládá se z pěti částí, Systematic Chaos (2007) nebo Black Clouds & Silver Linings (2009). Za svou historii nashromáždila kapela tolik materiálu, že by se to sotva dalo shrnout do stručného příspěvku. Vzpomeňte si na Dream Theater za dlouhých zimních nocí a zkuste dát jejich diskografii šanci. Třeba si tam najdete „to svoje.“
Lita Ford - Close My Eyes ForeverLita Ford je britsko-americká zpěvačka a kytaristka, která se proslavila hlavně svým působením v dívčí skupině The Runaways ze 70. let. Kvůli rozdílným hudebním názorům se ale v 80. letech vydala na sólo dráhu, vdala se za kytaristu z W.A.S.P., se kterým má dva syny. S rodinou Osbournových jí nepojí jen duet s Ozzym v písni Close My Eyes Forever, ale také to, že Sharon Osbournová byla Litinou manažerkou. Debutové glam metalové sólo album Out for Blood vydala v květnu roku 1983, ale příliš úspěchu nezaznamenalo. Druhá deska Dancin’ on the Edge (1984) si vedla o něco málo lépe. Písně Fire In My Heart a Gotta Let Go se umisťovaly na předních příčkách hitparád. Nejúspěšnějším albem je Lita (1988). Z něj pochází dnešní duet s Ozzym a další hitovka Kiss Me Deadly. Čtvrtou studiovkou je Stiletto (1990), která ale nedokázala navázat na úspěchy předchozí desky. Před dlouhodobou pauzou vydala Lita ještě dvě CD: Dangerous Curves (1991) a Black (1995). Na nahrávání se vrhla až o čtrnáct let později a vyšla z toho deska Wicked Wonderland. V červnu letošního roku Lita vydala CD Living Like A Runaway. Piště zase svá přání na příští týden. ;-)
Být tady a teďZatímco Spartakus sbíral jedno vítězství za druhým, jeho hlavní představitel Andy Whitfield svůj největší boj prohrál. 11. září 2011. Fanoušky zpráva o Andyho smrti zaskočila, protože jeho stav se předtím začínal zlepšovat. Jenomže netrvalo dlouho a zákeřná nemoc se vrátila a při druhém útoku si vybrala svou krutou daň. Být tady a teď (Be Here Now) je připravovaný dokumentární film, který mapuje Andyho boj s rakovinou. Tvůrci ale potřebují pomoc od diváků, aby ho mohli dokončit. Snad se to podaří co nejdříve nejen kvůli Andyho památce, ale kvůli všem, kteří vědí, jak rakovina ničí životy nemocných i jejich blízkých.
Fear Factory - ReplicaFear Factory je kalifornská kapela založená roku 1989. Za celou dobu své existence vydali sedm alb, na kterých se hudební prvky velice často mísí, takže je vlastně nejde zařadit do jedné žánrové škatulky. S vydání první desky to neměli vůbec snadné. Nebyli spokojení se svým producentem, takže mu dali padáka, jenže on u soudu vyhrál práva na desku (Concrete) a kapela získala práva na jednotlivé písně. Proto osm z nich znovu nahráli na již oficiální debutovou desku Soul of New Machine (1992). Concete, ač nahraná v roce 1991, byla poté vydána v roce 2002. Hned druhou deskou Demanufacture (1995) Fear Factory dost výrazně rozčeřili vody tehdejší metalové scény. Časopis Kerrang! se ji nebál označit jako jeden z nejvýznamnějších metalových odkazů 90. let. Ve skladbě Replica možná někdo pozná cover verzi od nizozemské Epicy. Pokračování Demanufacture se jmenuje Obsolete (1998). Navazuje na příběh o tom, jak stroje převzaly kontrolu nad lidstvem. S tímto motivem se v tvorbě Fear Factory setkáváme často. I když je Obsolete trochu "měkčí" a vokály melodičtější než předchozí díla, zůstává nejprodávanější deskou skupiny. Trilogii koncepčních alb uzavírá rozporuplné Digimortal (2001). V kapele se začaly různit názory na směr, kterým by se Fear Factory měli dál ubírat, což vyústilo v odchod zpěváka Burtona C. Bella. Kapela se v roce 2002 rozpadla. V roce 2004 už znovu spolu nahrály čtvrtou desku Archetype. Následovalo vydání Transgression (2005) a další přestávka, kdy se členové kapely věnovali různým projektům. Fanoušci si museli na nové CD počkat až do roku 2010, kdy vyšlo Mechanize. Poslední deska The Industrialist se dostala na pulty obchodů 5. června 2012.
Saint Deamon - My HeartMinulý týden jsme tu měli neznámé death metalové Dark Lunacy, tentokrát to budou power metaloví Saint Deamon. Kalepa ve složení Jan Thore Grefstad (zpěv), Andreas Johansson (kytara), Magnus Norberg (basa) a Ronny Milianowicz (bicí) vznila v roce 2006. Už ani nevím, jak jsem je téměř před čtyřmi roky objevila, ale jsem za to opravdu ráda. Deska In The Shadows Lost From The Brave (2008) by neměla chybět ve sbírce žádného fanouška power metalu. Možná si řeknete, že v záplavě jiných severských kapel podobného stylu nemají Saint Deamon šanci, ale zkuste jim věnovat chvilku pozornosti. Mají celkem dvě desky, to moc času nezabere. Grefstad má navíc úžasný nabroušený hlas, se kterým by se neztratil ani ve společnosti slavnějších kolegů. Posuďte sami. Run For Your Life, The Brave Never Bleeds, Pandeamonium.
Dark Lunacy - Heart of LeningradDovoluji si tvrdit, že dnešní kapelu drtivá většina z vás nezná. Pocházejí z Itálie a hrají melodic death metal, do kterého často zakomponovávají smyčcový kvartet. Debutové album Devoid vydali v roce 2000. Z něj stojí za zmínku například skladba Dolls, ale dejte si pozor na smyčcový part, mohl by vám uvíznout na dlouhou dobu v hlavě. ;-) Druhá deska z roku 2003 se jmenuje Forget Me Not. Za poslech určitě stojí píseň Defaced. Třetí album The Diarist (2006) je koncepčí dílo vyprávějící o dobývání Leningradu (Petrohradu) během druhé světové války. Zatím poslední vydanou deskou je Weaver of Forgotten (2010). Tak jak se vám Dark Lunacy líbí? P.S.: Vzhledem k tomu, že nejde o příliš známou kapelu, je u nich o klipy docela nouze. Proto je dnešní video jen obrázková slideshow.
Gay, nebo Evropan?Dnes se v Grahamově show můžete podívat na hru zvanou Gay nebo Evropan? Grahamovi hosté, herci Diane Kruger a Matthew Fox spolu s bavičem Johnem Bishopem, v ní mají za úkol hádat, do které kategorie patří vybraní muži z publika. Pozn.: John Bishop pochází z Liverpoolu, což je oblast, která se vyznačuje svým výrazným přízvukem - tzv. scouse. To proto má Matthew Fox, který je Američan, problémy s tím, aby mu rozuměl. Německé pasáže jsem opsala z komentářů na YouTube, takže jsou snad správně. Tento díl byl odvysílán 25. 2. 2011.
Heavy metalová legenda ze „strašlivých“ osmdesátek. To jsou Twisted Sister. Kapela sice vznikla už v roce 1972, ale písničky začal psát až zpěvák Dee Snider po svém příchodu v roce 1976. Debutovou desku Under the Blade vydali v roce 1982 a okamžitě si díky ní udělali zvučné jméno v undergroundovém světě. A stejně dobře si je všichni zapamatovali pro jejich prazvláštní image ve stylu glam metalu. Druhé album You Can’t Stop Rock’n’Roll (1983) se stalo zlatým a Metal-rules.com ho zařadil mezi 100 nejlepších heavy metalových alb. Klip pro skladbu You Can’t Stop Rock’n’Roll se nesl v komediálním duchu, což je jedna z dalších věcí typických pro TS. Ostatně to je vidět i v dnešním videu We’re Not Gonna Take It. Píseň pochází z desky Stay Hungry (1984). Další veleúspěšné hity jsou I Wanna Rock a balada The Price. Čtvrté album Come Out and Play (1985) bylo přijaté docela nevalně a turné bylo vlastně jedno velké fiasko, po kterém se z kapely rozhodl odejít bubeník A. J. Pero. Jenomže ještě horší deska měla teprve přijít. Love Is for Suckers (1987) navíc měla být sólo projektem Snidera, jenomže nahrávací společnost si postavila hlavu, že ho buď bude prezentovat jako nové album Twisted Sister nebo ho nevydá. Ještě v témže roce Dee Snider oznámil odchod z kapely. Pauza trvala deset let. TS poté začali znovu nahrávat a vydávat staré songy, které v původním vydání nedosahovaly požadované zvukové kvality. Návštěvníci Masters of Rock si mohli pořádně zaskákat třeba na We’re Not Gonna Take It v roce 2011.
Van Canto - BatteryDnes tu pro vás mám jednu originální metalovou kapelu z Německa. Tvoří ji pět zpěváku a jeden bubeník. Van Canto je totiž a cappella skupina (sami si říkají Hero Metal A cappella). Hudební nástroje imitují svými hlasy (kromě již zmíněných bubnů). Vznikli v roce 2006 a rovnou stihli vydat své debutové album A Storm to Come. Obsahuje devět skladeb a největší pozornost si sklidila právě cover verze písně Battery od Metallicy. Druhé album Hero obsahuje rovnou pět cover verzí: Kings of Metal (Manowar), Wishmaster (Nightwish), The Bard’s Song (Blind Guardian), Stormbringer (Deep Purple) a Fear of the Dark (Iron Maiden). Rozhodně vám doporučuji pustit si je všechny, je to zajímavé porovnání s originály. O další dva roky později vychází třetí deska Tribe of Force. Většina písní je vlastní tvorba Van Canta, kromě coverů Master of Puppets (Metallica) a Rebellion (Grave Digger). Kapela se podílela doprovodnými vokály na albu At the Edge of Time od Blind Gardian a je možné je slyšet i v písni Tarji Turunen, Anteroom of Death. Zatím poslední CD z roku 2011 se jmenuje Break the Silence. I na něm najdeme několik cover verzí. Například na coveru Primo Victoria (Sabaton) hostuje sám Joakim Brodén. Tak jak se vám a cappella metal líbí? Pustili jste si toho od nich víc?
A Perfect Circle - JudithDnes tu máme trochu alternativy. O A Perfect Circle a spoluzakladateli téhle kapely, Maynardu Jamesi Keenanovi, již padla zmínka v příspěvku Tool – Sober. Doufám, že vás hudba z pera Billyho Howerdela a Maynarda Keenana zaujme, pokud jste od této kapely třeba ještě nic neslyšeli. Keenan se s Howerdelem seznámil v roce 1992 a stali se z nich přátelé. O tři roky později Howerdel hledal nějaké bydlení a byl to právě Keenan, kdo mu nabídl pomocnou ruku. Když Howerdel pustil Keenanovi své demo, byla ruka v rukávu. První album Mer de Noms vyšlo v roce 2000. Debutovalo na čtvrté příčce hitparády Billboard 200 a ještě ten samý rok, o pět měsíců později, se stalo platinové. Mer de Noms v překladu znamená Moře jmen a když se podíváte na jeho setlist, bude vám jasné proč. Většina textů je věnovaná lidem, které Maynard znal. Judith je o Maynardově matce, která utrpěla mrtvici a zůstala upoutaná na invalidní vozík. Videoklip natočil David Fincher (Klub rváčů, Sedm, The Social Network). Před vydáním druhého alba Thirteenth Step (2003) nebyla kapela moc činná, protože Maynard se věnoval svým povinnostem v Tool. To ve skupině způsobovalo napětí, které vyvrcholilo odchodem dvou členů. Na post basáka přišel Jeordie White a kytaru vzal do ruky James Iha. Album bylo přijato velmi vřele a přineslo zase něco nového. Podle Allmusic deska dosahuje takové vyspělosti, která se většinou vidí až na třetím nebo čtvrtém albu. V roce 2004 vzniklo zatím poslední CD Emotive. Zajímavé je, že vyšlo v den amerických voleb a obsahuje několik cover verzí protiválečných písní (např. Imagine od Johna Lennona). Laťka byla nasazená hodně vysoko a toto album bohužel nedosahovalo kvalit těch předchozích. Od svého posledního vystoupení v roce 2004 se kapela začala tak nějak potácet mezi bytím a nebytím. Maynard se věnoval pracím na zbrusu nové desce Tool (10000 Days) a ostatní členové skupiny se také rozutekli ke svým vedlejším projektům. Z vyjádření Keenana i Howerdela vyplývá, že žádného nového alba se nejspíš v blízké (možná ani vzdálené) budoucnosti nedočkáme. Sem tam se ale prý můžeme těšit na nějakou tu písničku.
Queensrÿche - Queen of the ReichAmerická progressive/heavy metalová partička se zvláštní přehláskou nad Y v názvu vznikla na začátku osmdesátých let minulého století ve Washingtonu. V počátcích své hudební kariéry, která nyní trvá více než čtvrt století, se Queeensrÿche jmenovali The Mob a hráli především covery již známých Judas Priest a Iron Maiden. K sestavě Michael Wilton (kytara), Scott Rockenfield (bicí), Chris DeGarmo (kytara) a Eddie Jackson (basa) se připojil zpěvák Geoff Tate, ale po pár vystoupeních z kapely zase odešel, protože ho prý heavy metal nezajímal. Vypomohl však při nahrávání demo pásky o čtyřech skladbách (Queen of the Reich, Nightrider, Blinded a The Lady Wore Black). Ta pak v roce 1982 vyšla jako EP . Díky jejímu úspěchu se Tate rozhodl opustit Myth a stát se právoplatným členem již přejmenovaných Queeensrÿche. První album s názvem The Warning vyšlo v roce 1984. Doma v Americe ho přijali docela průměrně, zato singl Take Hold of the Flame okupoval přední místa hitparád v Japonsku, kde se progressive/heavy/power metal tradičně těší velké oblibě. Druhá studiovka Rage for Order (1986) se blížila spíš glam metalu. Jen tak pro zajímavost - od Allmusic si deska získala dvě hvězdičky, zatímco od Kerrang! rovnou pět. Obrovský komerční úspěch sklidilo koncepční album Operation: Mindcrime (1988). Vypráví příběh o muži, narkomanovi Nikkim, který se přidal k revolučnímu hnutí, a páchal atentáty na politické špičky. Podle časopisu Kerrang! patří albu 34. příčka v žebříčku „100 nejlepších heavy metalových alb všech dob“. Najdeme na něm například veleoblíbené skladby I Don’t Believe In Love nebo Eyes of a Stranger. Ještě výš k hudebnímu nebi je vyneslo třetí album Empire (1990). Doporučuji poslechnout si Empire celé, i když nejznámější baladu Silent Lucidity jste už museli pravděpodobně někdy slyšet. Osobní problémy se odrazily na albu Promised Land (1994). I přes vysoké umístění v hitparádách nedosáhlo takového úspěchu jako Empire. Hudbu v té době chtě nechtě ovlivňoval populární grunge. Šesté album Hear in the Now Frontier (1997) jako celek z hitparád rychle vymizelo. Skladby Sing of the Times a You se pak uchytily i na kompilačních best-offkách. Trable s nízkými prodeji však nebylo to jediné, co kapelu trápilo. Geoff Tate vážně onemocněl, a tak se rušily koncerty. Horší ale bylo, že zkrachovala jejich nahrávací společnost EMI America Records. Skupina si musela sama financovat zbytek turné k Hear in the Now Frontier. K tomu se ji rozhodl opustit kytarista Chris DeGarmo. Jediné album s novou náhradou za DeGarma bylo Q2K, ale kritici ho spolu s předešlou nahrávkou zařazují do jakési éry experimentování Queeensrÿche, která měla za následek úpadek jejich slávy. Na osmé studiovce Tribe (2003) se podílel znovu DeGarmo. Dokonce byl ohlášen jeho návrat ke kapele, ale zřejmě šlo jen o marketingový tah na podporu prodeje. Jak navnadit fanoušky, když už nevíte coby? Slibte jim pokračování jednoho ze svých nejúspěšnějších alb. Světlo světa mělo spatřit Operation: Mindcrime II. Stalo se tak v roce 2006. Byl to krok správným směrem. Příběh starého známého Nikkiho se tentokrát začal vyprávět od jeho propuštění z vězení, kde byl za vraždu jeptišky-prostitutky Mary. Zřejmě proto, že koncepční věci se u Queeensrÿche osvědčily, rozhodli se v roce 2009 vydat další koncepční album American Soldier. Jak název napovídá, texty vypráví příběhy těch, kteří sloužili u amerických ozbrojených sil od druhé světové války po současnost. Zatím posledním vydaným albem je Dedicated to Chaos (2011), které je spíš rockové a Geoff Tate se nechal slyšet, že už k němu kapela píše pokračování. Dnešní klip je zároveň zajímavou ukázkou představy o budoucnosti z osmdesátých let a "propracované" filmové triky vás také určitě pobaví. :-)
Machine Head - HaloPsali jste si o ně, tak tady jsou. Machine Head jsou představiteli takzvané Nové vlny amerického heavy metalu (podobně jako třeba Pantera). Jejich styl se zařazuje do škatulky pod názvem groove nebo thrash metal. Skupina vznikla v roce 1991 na popud zpěváka a kytaristy Roberta Flynna, který přibral ještě basáka Adama Ducea. Tito dva na svých postech vydrželi až dodnes, jinak se sestava za dobu fungování skupiny stihla několikrát obměnit. Podobnost názvu kapely s albem od Deep Purple je čistě náhodná. Debutové album se jmenuje Burn My Eyes a vyšlo v roce 1994. Pod taktovkou Roadrunner Records zaznamenalo obrovský úspěch a v prodeji ho překonalo až debutové album Slipknot (1999). Hned první dvě skladby, Davidian a Old, si rozhodně nesmíte nechat ujít, pokud je ještě neznáte.Druhá studiovka The More Things Change… je z roku 1997. Poprvé se na ní představil současný bubeník Dave McClain. Zato kytarista Logan Mader si na tomto albu zahrál naposledy, protože se jednou objevil na zkoušce sjetý pervitinem a se spoustou nevybíravých slov se s kapelou rozloučil.Třetí deska vyšla o dva roky později a nese název The Burning Red. Odborná veřejnost i fanoušci skupinu obvinili, že se změnou stylu snaží podobat komerčně úspěšným kapelám. Navzdory těmto silným výrokům se The Burning Red stalo nejprodávanějším albem skupiny na několik dalších let.V pořadí čtvrtým albem je Supercharger (2001), ovšem svému jménu nedostálo. Navíc klip ke Crashing Around You byl stažen z MTV, protože v něm byl hořící mrakodrap, což nebylo krátce po 11. září žádoucí.Přestože jsou Machine Head americká kapela, neměli smlouvu s americkou společností až do vydání velmi úspěšné desky Through the Ashes of Empires (2003). Z ní stojí za zmínku například skladba Imperium. O tomto albu se tvrdí, že je takovým shrnutím tvorby kapely. Obsahuje totiž úspěšné prvky z alb minulých a fanouškům i kritikům se velmi líbí.Na řadu přichází již šestá studiovka The Blackening (2007), kritiky vychvalovaná až do nebes a přirovnávaná k Master of Puppets od Metallicy. Singl Aesthetics of Hate byl napsán jako reakce na článek Williama Grima, který schvaloval vraždu Dimebaga Abbotta. Flynnův text je naopak pocta Dimebagovi. Halo pochází právě z The Blackening, jak už ostatně napověděl obrázek videa.Sedmičku prozatím vydaných alb uzavírá Unto the Locust z listopadu loňského roku.
Clawfinger - Do What I SayOmlouvám se za dnešní zpoždění, které bylo způsobeno tím, že jsem video nenaplánoval k publikování. BugHer0 V komentářích u Metalového okénka se to občas zvrtne ve slovní přestřelku o tom, co je „pravý“ metal, nebo kdo má radši jít poslouchat hip hop a nekazit tady hodnocení. Tak by mě zajímalo, jaké komentáře se objeví pod rap metalovými Clawfinger. :) Tihle Švédi vznikli už v roce 1989. Ke zpěvákovi Zaku Tellovi a klávesákovi Jockemu Skogovi se připojili kytaristé Bård Torstensen a Erlend Ottem. Je zajímavé, že všichni čtyři pracovali ve stejné nemocnici poblíž Stockholmu. Debutové album si vydali sami v roce 1993. Nese název Deaf Dumb Blind a hudebně se na něm podílel i současný basák André Skaug a bubeník Mortern Skaug, který sestavu rok na to opustil. Dnešní Do What I Say pochází hned ze druhého alba Use Your Brain (1995). Řekla bych, že každý v této skladbě najde aspoň jedu větu, kterou rodičů velmi nerad slýchával. ;-) Třetí deska se jmenuje prostě Clawfinger (1997), protože se kluci nemohli shodnout na názvu. Když ale Zak Tell viděl její přebal, napadlo ho jméno Third Time Lucky, jenže už bylo pozdě. Na obrázku je totiž bubínek revolveru s jedinou kulkou, která by vystřela na třetí zmáčknutí spouště (jelikož je to třetí album). Na čtvrté CD A Whole Lot of Nothing si fanoušci museli počkat čtyři roky. V roce 2003 vychází Zeros & Heroes s provokativní písní Step Aside. Ve Spojených státech vzbudila vlnu kritiky, protože si na paškál vzala George Bushe a politiku USA praktikovanou po teroristických útocích 11. září. V roce 2005 vyšlo Hate Yourself With Style a dva roky poté zatím poslední Life Will Kill You.
Children of Bodom - Needled 24/7Jejich jméno se tu v poslední době hodně objevovalo, takže tady jsou! Své další požadavky a návrhy můžete psát na naše fórum. Melodic death metaloví Children of Bodom vznikli v roce 1993 ve finském Espoo. Kapelu založili dva kamarádi, kytarista Alexi „Wildchild“ Laiho a bubeník Jaska Raatikainen. V počátcích své kariéry se však jmenovali Inearthed. Nevalné úspěchy sklízeli jen na lokální úrovni a přesto, že Laiho věděl, jak hudbu posunout dopředu, nešlo to, dokud nepřišla náhrada za nespolehlivého klávesistu Pirisjokiho. Na jeho post přišel Janne „Warman“ Wirman, s níž se konečně povedlo nahrát debutové album Something Wild (1997) pod změněným názvem Children of Bodom. Druhé studiové album Hatebreeder vyšlo 1999. Najdeme na něm například oblíbenou skladbu Downfall, která se původně jmenovala Forevermore. O rok později vychází velmi úspěšné Follow the Reaper obsahující skladby jako Everytime I Die, Mask of Sanity nebo Hate Me!. Dnešní příspěvek pochází ze čtvrtého alba Hate Crew Deathroll (2002). Video k Needled 24/7 bylo nakonec mnohem dražší než kapela chtěla a nebylo ani naprosto podle jejich představ. Citát na konci pochází z filmu Četa od Olivera Stona. Vydání dvou singlů In Your Face a Trashed, Lost & Strungout předznamenalo vydání páté desky Are You Dead Yet? (2005). O tři roky později, po turné a zranění Laiha, které se stále ještě někdy ozve, vychází album Blooddrunk.Zatím posledním albem zůstává Relentless Reckless Forever (2011).P.S.: Kdyby náhodou někdo nevěděl, tak 24/7 znamená 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
