Peter Bjorn and John - Objects Of My Affection / Paris 2004Dnes se přesuneme v Alternativním okénku od trip-hopu k indie rocku. Indie hudba se dost problematicky definuje, nicméně se vám pokusím tohle označení aspoň trochu přiblížit. Výraz "indie" vznikl ze slova "independent", což znamená v češtině "nezávislý". Za nezávislé kapely jsou označovány ty, které nemají podepsánu smlouvu s žádným velkým hudebním vydavatelstvím. Dříve se označení indie používalo především pro umělce, kteří většinou neskládali písně na základě zažitého stereotypu a přidávali do své hudby i prvky z jiných žánrů (např. z folku). Dnes je termínem indie označován kde kdo právě proto, že se dost těžko definuje a každý považuje za indie něco jiného. Nicméně říct o kapelách jako Coldplay nebo The Killers, že jsou to indie kapely, je hloupost, protože The Killers jsou upsáni vydavatelství Universal Music a Coldplay vydávali u labelu EMI a Parlophone. Nezávislí interpreti jsou zkrátka většinou míň známí a nevídáte je na předních pozicích hitparád, i přestože dělají kolikrát stejně dobrou, nebo dokonce lepší muziku. Já jsem si indie hudbu asi před 3 lety nesmírně oblíbil a dnes vám představuji jednu z mých nejoblíbenějších indie kapel. Kapela Peter Bjorn and John se skládá ze tří Švédů a jejich jména si zřejmě z názvu domyslíte. ;-) Vydali již 6 studiových alb a všechny musím doporučit. První tři, konkrétně Peter Bjorn and John (2002), Falling Out (2005) a Writer's Block (2006), jsou si zvukově hodně podobné. Mně osobně připomínají hudbou a zpěvem PBJ tak trochu Beatles, ale možná si řeknete, že jsem blázen. ;-) Album Seaside Rock (2009) je převážně instrumentální a plno fanoušků ho právě kvůli tomuto nečekanému experimentu moc dobře nepřijalo. Přiznávám, že i já jsem si musel nějakou chvíli zvykat, ale po několika poslechnutích se mi album zalíbilo a rozhodně není špatné. Poté vydali album Living Thing (2009), na kterém zase výrazně změnili styl a začali více využívat elektronické prvky. Tato deska má pár slabších písní, ale pecky jako It Don't Move Me, Nothing to Worry About a Lay It Down to plně vynahrazují. Jejich nejčerstvější album s názvem Gimme Some (2011) zhodnotit nemůžu, protože jsem se k jeho poslechu ještě nedostal, ale recenze ho hodnotí veskrze pozitivně a já nečekám, že by mě Peter Bjorn a John zklamali. Dost lidí zná od této kapely jen známou píseň Young Folks a myslí si, že zbytek jejich tvorby je zřejmě nezajímavý, ale opak je pravdou. Osobně od nich mám nejradši album Writer's Block a dnes jsem z něj pro vás přeložil hned dvě písně. Tou první je Objects Of My Affection, která vyniká především velmi zajímavým textem. Pokud vás tato kapela zaujala, v létě ji můžete vidět naživo na slovenském festivalu Bažant Pohoda. Já už mám lístek koupený a moc se na ně těším. :-)
Keane - Bad DreamZakládám novou pravidelnou relaci, kterou jsem pojmenoval Alternativní okénko a u které se budeme, doufám, každý pátek v 7:30 ráno v hojném počtu setkávat. :-) V Alternativním okénku se vám pokusím představit inteprety, kteří nejsou v našich luzích a hájích dostatečně známí, protože dnešní hitparády jsou z velké části přeplněny elektronickými písněmi, rapem a dalšími kousky "na který se skvěle paří". Nic proti nim, i já si někdy s chutí tyhle písničky poslechnu, ale přednost dávám něčemu trochu jinému. Svůj hudební vkus vám samozřejmě nebudu nutit a je mi jasné, že ohlasy nebudou ani zdaleka jen pozitivní, ale doufám, že vám trochu rozšířím obzory a pomohu vám objevit hudební interprety, na které byste jinak možná nikdy nenarazili. Těšit se můžete především na indie hudbu, alternativní rock, trip-hop a méně známé elektronické kapely. Toto okénko jsem se rozhodl odstartovat písní od kapely Keane, která je ve světě poměrně známá, ale v České republice o ní moc slyšet není. Jedná se o pop-rockové trio z Británie, jehož styl je právě kvůli původu často označován jako britpop. Keane tvoří líbivou muziku s výrazným mužským hlasem, který zajišťuje Tom Chaplin. Zbylí dva členové se jmenují Tim Rice-Oxley (klavír) a Richard Hughers (bicí). A to je vše! Ano, žádná kytara se nekoná. Právě díky "absenci" kytary mají Keane velice specifický zvuk a někteří z vás si proto možná budou říkat, že tomu něco chybí. Nicméně mě si právě díky této zvláštnosti získali a spolu s Rilo Kiley, Bloc Party a Arcade Fire patří k mým nejoblíbenějším kapelám. Na kontě mají zatím tři alba: Hopes and Fears (2004), Under the Iron Sea (2006) a Perfect Symmetry (2008) a nutno podotknout, že se jedná o mimořádně vyrovnanou tvorbu. Všechna jejich alba si rád pustím kdykoliv celá bez přeskakování písniček, což se mi moc často nestává. Text písně Bad Dream si plno lidí vykládá jako líčení příběhu nějakého zamilovaného páru, ale frontman kapely prý údajně před jedním z koncertů vysvětlil, že píseň pojednává o vojákovi, který odchází do války. Této variantě jsem také svůj překlad přizpůsobil. Doufám, že si zde Keane najdou své příznivce a těším se na shledání zase za týden. :-) Znali jste Keane, nebo o nich slyšíte poprvé? Jakou jejich píseň máte nejradši? Pište do komentářů...
