Jaké to je být míšenkou na Filipínách

Zdravím, tady Marie ze Šéfa Asie. Zajímalo vás někdy,
jaké to je být míšencem na Filipínách? Odpověď se bude lišit
na základě smíšených ras. Nedávno měl náš filipínský tým
možnost vyzpovídat dvě dívky, jednu napůl bílou
a druhou napůl černou, aby zjistili, jak se jejich
zkušenosti a pohledy liší. Jste zvědaví na jejich příběhy? Jdeme na to.

Jaká je vaše etnická příslušnost a jak dlouho žijete
tady na Filipínách? Jsem tady celý svůj život. Jsem napůl Američanka
a napůl Filipínka. Z otcovy strany jsem Američanka. Jsem napůl Nigerijka
a napůl Filipínka. Můj otec je Nigerijec
a matka Filipínka. A jsem tady od svých tří let.

Když jste vyrůstala,
zacházeli s vámi lidé jinak, protože jste napůl bílá Filipínka? Tady na Filipínách rozhodně.
Zacházeli se mnou jinak. I když vyrazím do Států, tak se ke mně chovají jinak. Nevypadám jako úplná Američanka, ale nevypadám ani jako Filipínka. Ale vyrůstat tady bylo pro mě dost...

odlišné oproti jiným dětem. Vždy když jsem někde byla nová, nebo když jsem nakupovala, tak na mě lidé mluvili anglicky, protože si mysleli,
že neumím filipínsky. Nechala jsem je a pak jsem
najednou promluvila filipínsky. Pak se divili jako: "Proč jste to neřekla?"

Hodně na mě koukají a pak mě lidé... Dokonce i děti na ulici
okolo mě pobíhají a křičí na mě:
"Negra" a takové věci. Nebo třeba: "Hele, negře." A tak dál. Hodně používají to slovo na N. Je to něco, co mě jako dítě mrzelo, ale teď už si z toho
nic moc nedělám.

Vzpomínám si, že byly momenty, kdy mě odstrkovali, ne tak úplně ve škole, ale třeba... Byla jsem na veřejném
místě s mnoha dětmi a zažila jsem, že si se mnou
dítě nechtělo hrát, protože jsem vypadala odlišně, protože jsem byla moc tmavá. Co za stereotypy mají Filipínci
ohledně napůl bílých Filipíncích?

Velkým stereotypem je určitě, že jsme bohatí. Taky ideály krásy jsou tady... Lidé si pořád myslí,
že být bílý je krásné. A myslím, že obecně jsou lidé více... milí na "krásné" lidi, protože lidé si myslí, že krásný člověk
znamená vždy, že je úspěšný.

Krásní lidé vždy dostanou
v životě, co chtějí. Krásní lidé nemají právo být smutní. Představuje to velký tlak, protože ne každý míšenec je šťastný. Ne každý míšenec je bohatý a úspěšný a nemůže si dělat, co chce, protože život je neustálá výzva. Stereotypem je, že otec je nejspíš z americké armády, který se zapletl s Filipínkou
a pak ji opustil.

Proto se mě většinou lidé ptají, jestli je otec ještě s námi, nebo kde je můj otec, nebo jestli jsem adoptovaná a tak... Jak se cítíte?
Jak na to odpovídáte? Většinou řeknu,
že mí rodiče jsou šťastně svoji a je tomu tak už dlouho...

Už přes 20 let. Jsou pořád spolu a milují se a stále jsem v kontaktu
se svým otcem. Proste jim odpovím. Nejsem u toho naštvaná,
ale řeknu jim, aniž bych si vymýšlela pohádky,
že mí rodiče mají šťastné manželství a co podnikáme jako rodina.

Co když s vámi zachází přednostně? Jak to vnímáte? Za to, jak vypadám, mi to přišlo jako něco... milého. Lidé jsou více trpěliví
a jsou ochotnější se vám přizpůsobit. Ale i když je to velký klad, tak osobně...

bych opravdu chtěla, aby se mnou zacházeli stejně. Zažila jste diskriminaci
kvůli své rase? Stalo se mi jednou,
že jsem jela do Megamallu, řekněme z Greenhills. Taxikář mi tehdy řekl: "Musíte zaplatit více, protože jste nemusela čekat ve frontě."

Jen jsem se zeptala v Greenhills,
jinak je tam fronta. Byla jsem už venku daleko
od fronty a stejně mě svezl. Požádal mě o 50 pesos navíc. Věděla jsem, že to není správné, protože jsem znala ceny,
ale on mě začal citově vydírat. "Jste bohatá a já mám problémy.
Zaplaťte více." V tu chvíli jsem odpověděla: "Jak víte, že jsem bohatá?"

V tu chvíli mi to došlo. Bylo to kvůli mému vzhledu. Nejdříve jsem byla dost naštvaná. "Jako proč?!" Pak jsem si ale uvědomila, že tak to prostě je. Proč si myslíte, že to tak je? Řekla bych, že míšenci nebo cizinci
jsou vnímáni jako bohatí a dost naivní.

Přece chtějí jenom utrácet,
takže je jim to jedno. Třeba ceny, všechno je tu
přece tak levné. Ano to je, když to porovnáme se Státy. Když jdu na tržiště,
tak nedostanu slevu. I když vím, že cena je nižší,
než mi prodejce tvrdí, tak to stejně nemám levnější.

Pořád na mě tlačí. "Taková je cena." Někdy dokonce cenu zvýší. A nestává se to jen tam. Divisoria, místo,
kde toho spoustu seženete za velkoobchodní nebo levnější ceny, tak když tam nejdu s někým, nebo když mluvím anglicky, nedostanu dobrou cenu.

Proto je nezbytné umět tagalog. Byla jste někdy diskriminována,
že jste napůl černá Filipínka? Ne přímo. Nikdy mi to neřekli do očí. Většinou to byly věci,
které jsem slýchala jako malá. Zvykla jsem si na to, že mi cizí lidé na ulici říkají:
"Negra" nebo dalšími takovými slovy.

Třeba i nějaké děti.
To už je u mě běžné. Mám jednu zkušenost,
když jsem byla malá. Plavala jsem v bazénu
se spoustou dalších dětí. Maminka mi řekla, že je dítě,
které se odmítá jít koupat, protože v bazénu je opice. Nechápala jsem to.
Byla jsem jen nevinné dítě. Moje maminka za tím dítětem šla,
aby mu dala kázání. Ne přísné, ale chtěla mu vysvětlit,
že takové věci se neříkají o jakémkoliv člověku obecně.

Myslíte si,
že tyto rasistické komentáře jsou více od vašich známých,
nebo od cizích? Dělají to úmyslně? Rozhodně si nemyslím,
že to dělají úmyslně. Hádám, že na Filipínách
není tolik lidí jako já. Dává to smysl,
když si vezmeme, odkud se to bere, ale jako dítě si vzpomínám, že jsem byla smutná
a brečela mámě na rameni.

Došlo to do bodu, kdy kvůli tomu, že v médiích nejsme tak moc zastoupení a jsou tam samé reklamy
na glutathione – pleťové bělidlo – nebo na hedvábné rovné vlasy, tak jsem se začala více ztotožňovat
s mým africkým původem, protože fyzicky
vypadám více jako Afričanka.

Ale pak časem jsem si uvědomila,
že tím lžu sama sobě. Od svého narození jsem nebyla v Africe.
Nikdy jsem se tam nevrátila. Celý život jsem tady. Proč si myslíte, že filipínský zábavní
průmysl nadržuje napůl bílým lidem? Zábavní průmysl nadržuje jen tomu,
co chtějí lidé vidět. Kdyby lidé začali obdivovat lidi,
co jsou morena – tmavší pleti – tak přesně to začnou
podporovat v médiích.

Řekla byste, že máte lepší šance,
protože jste napůl bílá? Možná podvědomě... Když jsem vyrůstala,
tak mě hodně lidí podporovalo. Vždy mi říkali:
"Mohla by ses stát herečkou!" Nebo lidé říkali mojí mámě: "Nechceš, aby z ní byla herečka?" Přijde mi, že mi to bylo
často vkládáno do hlavy. Snadno jsem se mohla stát herečkou.

Kdybych chtěla. Jak jednoduché pro vás bylo stát se tady zpěvačkou
a textařkou díky vaší rase? Nebo jaká byla vaše zkušenost? Protože jsem začala na indie scéně, tak si nemyslím, že je v tom takový rozdíl, jestli jeste Filipínec,
nebo napůl Filipínec. To je častá mylná představa o nás.

Lidé si myslí, že jen kvůli tomu,
že jsem napůl Američanka nebo vypadám jako míšenka,
tak je vše snadné. Obzvláště v hudbě nebo televizi. Možná je to v televizi snazší,
ale u hudby to tak opravdu není... Lidé v hudebním průmyslu
jsou vzdělanější. Když nezníte dobře nebo se jim
nelíbí váš hlas, tak vás nevezmou. Lidé si často mylně mysleli,
že jen protože vypadám takhle, tak jsem to měla lehké na indie scéně,
ale to vůbec není pravda.

Proč si myslíte,
že je více napůl bílých Filipínců? A proč si myslíte, že v médiích se málokdy objeví
napůl černí Filipínci? Myslím, že v podstatě jde o to, jak to dříve bylo v historii Filipín. Protože nás Evropané
a lidé evropského původu kolonizovali. S tím, jakou tu dříve měli moc, tak byli od původních
Filipínců vnímáni jako ti, ke kterým bychom měli vzhlížet,
jako standard.

I dnes se to pořád projevuje,
hlavně v médiích vidíme hodně evropofilipínských umělců,
kteří mají víc pozornosti než ostatní. Nic nenadělám s faktem, že lidé se světlejší pletí
mají více příležitostí. Ale obecně jsem ráda, že se setkávám s lidmi,
co jsou tolerantní, nebo že trávím čas s lidmi,
kterým nezáleží na mém vzhledu.

I když jsem se u člověka
setkala s prvotní rekcí typu, že mi říkají slovem na N,
nebo že jsem černá, tak se snažím být k nim milá. A nakonec spolu vycházíme. Musíte být i přes tohle na lidi hodní. Oni si pak uvědomí, že co dříve řekli,
by mohlo být špatné a pak se za to omluví.

Potom s nimi můžete být zadobře. Co chcete, aby místní
nebo jiní Filipínci věděli o tom, jaké to je být napůl Filipíncem? Nejsme dokonalí. Nemáme předurčenou
nějakou kouzelnou budoucnost. Ne vždycky získáme vše jen tak. Myšlenka,
že dostaneme všechno, co chceme, a že jsou za to na nás lidé naštvaní,
protože si myslí, že využíváme situace.

My taky tvrdě dřeme
a nedostaneme věci nijak snadno. Doufám, že na nás lidé
nebudou naštvaní za to, jak vypadáme. Přála bych si, aby lidé věděli, že jsem stejná Filipínka
jako kterákoliv jiná, i když tak zprvu nevypadám. Ale... tato kultura mi koluje v krvi. Mám ji v srdci a budu hrdě reprezentovat svou zemi
jako jakýkoliv Filipínec.

Jsem také vděčná, že Filipíny se stanou tolerantnějším místem,
než tomu bylo dříve. Přispíváte do společnosti
stejně jako kdokoliv jiný, i přes vaše postavení,
váš vzhled nebo to, kde vás vychovávali,
nebo jak vás vychovali. Jak hodnotíte kontrast v odpovědích?

Dejte nám vědět v komentářích. Možná jste si všimli, že kvalita tohoto videa
nebyla tak kvalitní jako obvykle. Jsme ale velice pyšní
na náš filipínský tým za to, co zvládli udělat s tím, co měli.. Oblíbili jsme si
ten autentický pocit, protože kvůli tomu tu Šéf Asie je. Syrové zprávy přímo od zdroje.


Od reálných lidí, o reálných problémech. Pokud vás to oslovilo, tak určitě odebírejte Šéfa Asie a dejte nám vědět,
jak se rozšířit i do vaší země. Díky za zhlédnutí
a zůstaňte zvídaví. Překlad: Haffy
www.videacesky.cz