S asistentkou Sonou na personálním oddělení

- Blair, děláte v lidských zdrojích tady v Turneru. - Ano. - Skvělé. - Tak co se děje? Mám spoustu problémů. Tvrdí lidem, že jsem do téhle země připlula v košíku a že mě našel ve křoví. A taky, že anglicky jsem se naučila sledováním seriálu Dynastie. Jednou jsem to řekl reportérovi časopisu Rolling Stone, který to nechal otisknout. - Jak jste se pak cítila?



- Moc dobře ne. Už několikrát mi také vyrazil jídlo z ruky. Drží třeba sušenku a říká, jak jsou ty sušenky z odpočívárny dobré. Drží ji takhle, úplně napevno. Já ji takhle vyrazím a někdy opravdu letí daleko. A když jsou poblíž ostatní, smějí se. Musí, protože jsem jejich šéf. - Dobře. - Je tu horko. Když jsme třeba v obchodě a něco sháníme, řekne prodavačům, ať si na mě dávají pozor, protože kradu.



To vás musí vážně ranit. Šli jsme do obchodu koupit brýle a ty ses o samotě poohlížela po pouzdrech, tak jsem obsluze řekl, ať ji nespouští z očí, protože má nenechavé ruce. - Chápete ale, jak se potom cítí? - Jako kriminálník. - Přesně tak. - Můžu teď něco říct já? - Jistě. - Díky. Jsem na řadě, ano? Běžně mi říkáš debile, zrůdo… Říkáš, že jsem Ir, takže neustále jen jím brambory.



Jednu věc dělá dost často, a to, že říká… Telefonicky ji o něco požádám a ona mi to potvrdí, pak ale zavěsí a druhým uchem jí to jde ven. - To se stává často. - Dost zapomínám. Jak to můžeme vyřešit? - Možná si večer nedávat tolik trávových koláčků? - Dobře! - Co se děje mimo pracoviště, na tom nezáleží. - Děkuji. - Co se děje na pracovišti?



- Klopí je jak granule. A co tohle? Co když to, jak se chová mimo pracoviště, - ovlivňuje její chování v práci? - To je něco jiného. Jo, a do toho můžu mluvit. Myslím si totiž, že někdy jsi tak mimo z toho svého tabáčku tráváčku, z té žvýkačky patlačky, jak tomu říkají mladí, - z těch zeleninových koláčků, vesmírných dortíků… - My to chápeme. Myslím, že mám mentální blok bránící mi mu pomáhat, protože… - Říká věci, které…



- Počkat, počkat, tohle byl průlom a vy jste ji přerušila! - Omlouvám se. - Mentální blok jí brání v tom mi pomáhat. Je to má asistentka! - Mentální blok ti brání v tom mi asistovat! - Zkusme pochopit proč. - Zkusme pochopit proč. - Trocha pozitivní motivace by neuškodila. A taky by nemusel být pořád tak pasivně agresivní. Já nejsem pasivně agresivní. To jsou pomluvy a urážky. Nejsem pasivně agresivní člověk.



Jsem prostě jen člověk. Když se chce vyhnout realitě, přechází do role nějaké postavy. Tohle není pravda! Nesouhlasím! Podle mě se cítím příjemně v jakékoliv situaci. Dělá moc vtípků. Vidíte je? To dělá pořád. Nikdy… Ty jeho vtípky nemají konce. - Pracujete ale pro komika, pro umělce. - Ne jen tak nějakého komika. - Umělce. - Jednoho z velikánů komedie. - Bože můj. Říkala jste, že pracuje pro komika?



Kolik komiků teď aktuálně stanice TBS má? - Pár ano. - No jistě, Impractical Jokers. - Můžeme si promluvit i o jeho potřebnosti? - Tihle vtipálci… Vždycky ti Impractical Jokers! Ti ocasové ze Staten Islandu. To jim patří všechna sláva! Pardon, kluci. Nechtěl jsem na vás vyjet. Vím, že jste vyrostli na skládce. Snažíte se. - Snad mají v rukávu pár triků… - Uvidíme. - A vystřelí si ze sirotčince. „Běž tam a řekni těm dětem, že jsme jim našli otce.“ „A teď jim řekni, že žádnej otec není!“ Někdy ke mně přijde a řekne: „Volali z Blbounova a chtěli tě.“ Chápete to?



Chápete? Kdybych jen řekl, že jsi blbá, není to vtipné, ale hrubé, souhlasím. Ale když ti řeknu, že ti někdo volá, a ty na to: „Vážně?“ A já ti řeknu „Jo, na jedničce je Blbounov a chtějí tě,“ - čímž naznačuji, že je blbá… - Ano, díky. Panečku, to je homerun.



Viděla jste film Přirozený talent? Robert Redford v něm v noci odpálí míček směrem ze hřiště a ten zasáhne světla, která vybuchnou. A já zpomaleně obíhám mety a pomalu kolem nich běžím, zatímco kolem mě prší jiskry. - Víte ale, že většina lidí má city? - Nemám páru. - Věřím, že Sona city má. - Ano, mám. - Cože? - Jo, mám. - Proč to říkáš až teď? Říkám ti to pořád.



Říkám ti, abys přestal lidem říkat, že kradu mimina z tržiště. Chceš mi říct, že tě to nikdy nelákalo? Mám pocit, že tu neustále je motiv krádeže. Proč se tě to kradení tak drží? Je pravda, že dřív jsem kradla. Dřív jsi kradla? Cože? Já jsem si dělal jen srandu. - Tohle je průlom. - Před pár lety jsem ukradla knihu na nálepky, v půjčovně filmů jsem ukradla Skittles, na tržišti zase balíček žvýkaček, v jiné prodejně náramek, pak ještě jeden a někdo mi řekl, ať ho vrátím, což jsem udělala.



A pak jsem v obchodě s oblečením ukradla čelenku, taky klobouk… - Dobře, takže to má důvod. - Tím to nekončí. Takové zločinecké řádění by jí mohl závidět i sériový vrah. Nacházíme se u Sonina stolu. Nic nenavodí atmosféru jako tenhle nápis. JSEM KU*VA PROFESIONÁL - Tohle lidé vidí při příchodu.



- Ano. Udělal jsem toho pro Sonu tolik a na oplátku po ní chci tohle. - Ahoj, Conane. - Jak je, Sono? - Jím sušenku. - Odkud ji máš? - Z odpočívárny. Vypadá naprosto lahodně. Tohle jediné od ní chci na oplátku, naplňuje mě to radostí. - Podívejte. - Pořád se dá jíst. - Ta sušenka je pořád… i ze země. - Jsem ráda, že máte radost. - Byla… Mohla bys to sebrat? - Jsme kamarádi a funguje nám to.



- To je dobře. Je to zvrácené, je to špatně, moc se toho neudělá. Spíš nic než moc. Je to šílené a mělo by se to zastavit. Je to vaše práce, ale nezastavíte to. - Chtěl byste, abych vás vyhodila? - Měla byste nás vyhodit oba. - Tak tohle je paráda. Jsi spokojená? - Můžeš za to ty. - Já ne, to ty. Půjdu obracet burgery, ty budeš má asistentka. U burgerů bych byla skvělá. Dámy a pánové, Sona Movsesianová!



Přivítejte ji. - Zdravíčko! - Přátelé na celý život, že? - No dobře. - Tak na půl. Překlad: heindlik www.videacesky.cz