Divadelní zážitky Daniela Radcliffa

Za tebou stojí velká fanouškovská základna, a tak v divadle... jsou u tebe. Jsi jim vystaven. - A mohli i sedět na pódiu, že? - Jo. Pár lidí... Mám s tím několik zážitků. Jeden se skupinkou holek. Vzadu nad pódiem bylo vyvýšené sezení, takže lidi na nás mohli koukat i seshora. A já byl na pódiu pořád. I když jsem nehrál, někde jsem seděl. Odehrál jsem svou scénu a pak odešel dozadu a čekal.

A asi za 10 vteřin slyším seshora: "Dane! Dane! Podívej se na nás!" A to dělaly celé první dějství. Celou tu dobu. "Řekni nám něco!" A já si říkal... Málokdy se naštvu na diváky. Ale říkám si: "Ať je přesunou jinam! Třeba na druhou půlku Fantoma Opery!"

Pak tu byla jedna paní, která chtěla... Dělala mi návrhy. Poslala mi dopis, kde psala: "O víkendu jsem ve městě." V té době mi bylo 18, 19 let. "Jsem ve městě. Tenhle hotel, tohle číslo pokoje. Přijdu na toto představení." A dole bylo připsáno: "Sedačka 6C, červený šátek." Asi neviděla fotku z Rohů.

Myslím, že zrovna jí by to nevadilo. Asi byla z Dublinu. Jo, asi jo. Jenže v té době jsem bydlel u rodičů, takže si dopisy četl můj táta... A na hotel šel on! To by bylo super! To by teda nebylo! Je šťastně ženatý.

Ale musel ses na ni podívat. Já ne... vážně... jsem se nepodíval. Daniel nám lže... Neviděl jsem ji. Dobrá... Překlad: Ninjer www.videacesky.cz