Divadelní zážitky Daniela Radcliffa

Za tebou stojí velká
fanouškovská základna, a tak v divadle... jsou u tebe.
Jsi jim vystaven. - A mohli i sedět na pódiu, že?
- Jo. Pár lidí... Mám s tím
několik zážitků. Jeden se skupinkou holek. Vzadu
nad pódiem bylo vyvýšené sezení, takže lidi na nás mohli
koukat i seshora. A já byl na pódiu pořád. I když
jsem nehrál, někde jsem seděl. Odehrál jsem svou scénu
a pak odešel dozadu a čekal.

A asi za 10 vteřin
slyším seshora: "Dane! Dane! Podívej se na nás!" A to dělaly celé první dějství.
Celou tu dobu. "Řekni nám něco!" A já si říkal... Málokdy
se naštvu na diváky. Ale říkám si:
"Ať je přesunou jinam! Třeba na druhou půlku
Fantoma Opery!"

Pak tu byla jedna paní,
která chtěla... Dělala mi návrhy.
Poslala mi dopis, kde psala: "O víkendu jsem ve městě." V té době mi bylo 18, 19 let. "Jsem ve městě. Tenhle hotel,
tohle číslo pokoje. Přijdu na toto představení."
A dole bylo připsáno: "Sedačka 6C,
červený šátek." Asi neviděla fotku z Rohů.

Myslím, že zrovna jí
by to nevadilo. Asi byla z Dublinu. Jo, asi jo. Jenže v té době jsem bydlel u rodičů,
takže si dopisy četl můj táta... A na hotel šel on! To by bylo super! To by teda nebylo! Je šťastně ženatý.

Ale musel ses
na ni podívat. Já ne... vážně...
jsem se nepodíval. Daniel nám lže... Neviděl jsem ji. Dobrá... Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz