Černé pláště

EPIZODA 34
ČERNÉ PLÁŠTĚ Po heroickém vítězství v Geiofsku
jsme se vrátili na hrad, kde jsme se
konečně dočkali odpočinku. Tak... myslím,
že jsme byli úspěšní. Jo, by-by-bylo to skvělý... - Ty už ses ožral?
- Jako prase. - Zasloužíme si nějaké to volno.
- Jo. - Tři dny.


- Tři dny? - Dělejte si, co chcete.
- Co čtyři dny? - Tři dny.
- Dobře. - Užijte si je. A hlavně si odpočiňte. - Doraleousi...
- Ano, Broofe? Vím, že si chceš užít volno,
ale přišel mi tenhle dopis. V Západních horách se děje nějaké zlo. Nevím, o co jde,
ale potřebuju s sebou parťáka. - Jdeš do toho?


- Jasně, Broofe. Kdykoliv. - Co je v Západních horách?
- Babička. Prý mám rychle dorazit. No... - Takže my s Broofem dovolenou rušíme.
- To je škoda. Ale vy si to volno užijte. - U-u-u... - Já vím.
- Zahrajem si cornhole. - Fajn, fajn...
- Doraleousi, nerad ruším, ale doslechl jsem se, že se
u Měňavého lesa dějí nějaké nekalosti.

- Co přesně? - Řádí tam zlověstný
spolek Černých plášťů. - Ne, ne, ne...
- Prý chystá něco velkého. - Jako vždycky.
- Ne, ne, ne... Neboj se, Mirdone,
o dovolenou nepřijdeš. Vážně?
Dáš si na chvíli voraz? - Až se vrátíme.
- Doraleousi, já to tam klidně obhlídnu. Cože? Zajdu tam, obhlídnu situaci,
vrátím se a podám ti podrobné hlášení.

Teda, Tezaurusi... Doraleousi,
Tezaurus chtěl nejspíš říct, že to tam půjdu obhlídnout já. A až se vrátíš,
já ti podám podrobné hlášení. - To jsem nechtěl říct.
- To asi nechtěl. - Ale kdyby...
- Můžete jít oba. - Klidně půjdu s Drakem.
- A mě tu jako necháte? - Máš přece pití.


- Když jsem sám, tak nepiju. - Novinka.
- No nic, za tři dny na viděnou. Tak jsme asi tady. - Čekal jsem něco víc.
- Já upřímně taky. Zdravíčko, copak sháníte? - Nejsi náhodou z Černých...
- Prrr. - Stop, stop. Cucáku, nemůžeš hned... Jsme tu, protože
sháníme... Tmavé povlečení. - Jak to bylo, Draku?


- Černý mongol. - Spolek Černých plášťů.
- Děláš si srandu? - Nevíš o něm?
- Ticho. - Dobře. Hledáme spolek Černých plášťů. - Jo, to jsme my.
- Dobře. Prý tu děláte neplechu. - Takže jsme se na vás přišli podívat.
- Jasně, jasně... Znáte heslo? - Ne.


- Ne, neznáme heslo. Bez něj vás
ale nemůžu pustit dál. No... Tak to máme asi pech. - Tak se měj.
- Ne, to heslo není tak těžký. - Zkuste si párkrát tipnout.
- To můžem? - Dobře...
- Jo, je to jen heslo. - Strom.
- Ne. - Mrak.


- List. - Začíná to na S.
- S... - Srnec.
- Seno. - Sníh.
- Je to pět písmen. - Cože?
- Pět písmen. Pět písmen, jasně... - Stonožka.
- To není pět písmen, Draku. - Slupka z brambor.
- Je to k jídlu. - To by mohlo pomoct.


- Dobře. - Takže S-E-L...
- Něco k jídlu. - Sumec! - Slepice!
- Rýmuje se to s "batát". - Já už vím.
- No tak. - Ticho. Ty fakt nechápeš,
že máš držet kušnu? Potřebujem další nápovědu.
Rýmy mi moc nejdou. Dobře... Je to salát. - Salát!


- Salát! - Salát! Máme to.
- Můžou dovnitř! Otevřít bránu! Babi, babi, to jsem já, Broof. Broofe, broučku,
tak ráda tě vidím. Pojď dát babičce
pořádného hudlana. - Ahoj, babi.
- Teda, ty jsi ale pohublý. - Jíš na cestách pořádně?
- Babi, nic mi není. - Jím dost.


- Musíš se pořádně nahamat. To dělám. - Tohle je Doraleous. Už jsem ti
o něm vyprávěl. - Těší mě, madam. Doraleous?
To je ten tvůj šéf? - Jsme spíš kolegové.
- Ty jsi taky pěkný lunt. - Babi, nech toho.
- Pojďte se pro jednou pořádně nadlábnout. Moc rádi. Tohle jsou ti chlapi,
co znali heslo. Těší mě.


Jak vám můžu pomoct? No, jsme členové skupiny bojovníků,
která potírá tady v okolí zlo, a slyšeli jsme o partě loupežníků,
kteří tu brázdí lesy. - To jsme my.
- To zírám. Nečekal jsem,
že už se o nás bude vědět. Víš, co jsem udělal? - Co?
- Roznesl jsem letáky. Ukaž mi je! Bože můj, fakt že jo.


To jsme my! - Kdo kreslil ten obrázek?
- Můj kámoš Terry. - Je dobrej.
- Ale na tom obrázku máte černé pláště. Proč je nenosíte? Jsou hrozně drahý a upřímně
jsme sotva začali, teprve to rozjíždíme... - Zlo.
- Takže podnikatelé. - Jo.
- To je hezký. Když nemáte černé pláště,
mohli jste se jmenovat jinak. Nečekal jsem,
že se to roznese tak rychle.

Tu a tam jsme se
o nás zmínil někde v hospodě... a čekal jsem, co z toho bude.
O těch letácích jsem nevěděl. Ty jeden... Ale mám z toho radost,
protože vy jste fakt profíci. Máte i lučištníka s lukem a šípy... Tak jo, konec srandy.
Kdo bojuje s kým? Ta brána nás stála jmění, takže... Dejte nám ještě pár měsíců.

- Měsíců?
- Máte teda nějaký zbraně? - Mám klacek.
- Máme dohromady tři klacky. - S těma nemůžem bojovat.
- Ne, to ne. - To myslíte vážně? Přece je nemůžeme nechat
přerůst v nezvládnutelný problém. Musíme zakročit. Jakmile přerostou v problém,
tak budem mít problém. - Nechte nás sehnat pláště.
- Jo, a taky... - Ten tvůj hlas mě dostává.


- Proč? - Hele, jestli chceš bejt zlej,
musíš tak i mluvit. - Dobře. - Jseš moc zdvořilej.
- Přesně. Musíš bejt trochu kokot. - Promiňte.
- Mají pravdu. Páni, je to dobrej pocit. Musíte použít svůj vztek.
Nemáte pláště, ne? Jaký to ve vás budí pocity? Mám zlost,
ale usmívám se, protože jste tu vy. Ne, poslouchej,
představ si, že tě tvůj kámoš - kopne do koulí.


- To bych brečel. - Je to hrozná bolest.
- Špatnej příklad. - To by bolelo.
- Co kdyby tě opustil? Co kdyby řekl, že tě nesnáší a chce
založit svůj vlastní loupežnickej spolek? - Páni, nejste tady zlý spíš vy?
- To by nemyslel vážně. Je to můj nejlepší kámoš. Ale zkus to.
Zkus mluvit trochu hlubším hlasem. Dobře.

- To je divný.
- To snad není možný. - Nemůžu uvěřit svým očím.
- Nedivím se. Je to hustý, co? Babi, co se děje?
Co tak hoří? Broofe, dívej, co tu mám. Pletla jsem to celý týden. Kryt na tvoji sekeru. Páni. - Moc hezkej, díky.


- No tak, nasaď si ho. - Nasaď si ho, Broofe.
- Do toho, broučku. Honem. Dobrá. To aby tě sekera
neškrábala zezadu na hlavě. Mám o tebe velkou starost.
Nechci, aby sis ublížil. Díky, babi.
Ale teď už mi řekni, co se děje. Broofe, chce tě vidět někdo,
kdo je ti hodně blízký. Broofe! Jsi to ty?

Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz Nové epizody s českými titulky
každou středu a neděli na www.videacesky.cz.