Jako loutky #1

- Teď si zahrajeme hru Jako loutky.
- Jsem opilá. - A kdo není?
- "Jsem opilá." Opilost nepřekáží tomu,
abyste stála na jevišti. Funguje to tak, že Jonathan a Ryan
se nemohou hýbat bez vaší pomoci. Dobře. Takže, řekněme, že Jonathan
chce někomu zamávat. Musíte mu zvednout ruku
a zamávat s ní. Sami nemůžou nic,
dokud s nimi nepohnete.

Můžete jim hýbat s hlavami... Jo. Nevím, co by
se mohlo pokazit, Coline. Já už tu hru hrál. - On už ji hrál.
- Jo, bude to v pořádku. Když budete chtít, aby šli
dopředu, tak je poklepejte... Jo, vy. - Můžete ho jenom poklepat.


- Budu s ním hýbat. Dobře, hýbejte si s ním sama. Mějte na paměti,
že jsou to pouze lidé. Jejich ohebnost je limitovaná. - Nenuťte je se mlátit a vy je
taky nebijte. - Proč ne? Protože přestanou
a vymlátí z vás duši. Ono se to poddá. Co by se mohlo pokazit? Potřebuji jakýkoliv
evropský stát.

Belgie. - A...
- Vyrábí skvělou čokoládu. Ano, vyrábí. Vyrábí skvělou čokoládu. Kromě vaflí a čokolády,
co podle vás v Belgii nevyrábí? Klokany. Myslím, že máme vše,
co potřebujeme.

Bůh s vámi. Tohle vypadá jako motel. Pět let jsem šetřil a tak dlouho
jsem se těšil do Belgie. Dobrý den, je tam někdo? Pojďte dál, prosím. - Už jdu. - Zdravím.
- Je tu trochu větrno. To mi povídejte. - Otevřu dveře a vstoupím do
tohoto krásného...

- Já vám je otevřu. - Já vám ty dveře otevřu.
- Děkuji. - Předtím než si užiju Belgii,
tak se trochu protáhnu. - Jen do toho. Teď sáhnu na kliku. Už ji vidím,
je přímo přede mnou. Teď tu kliku pěkně uchopím a otevřu dveře. Otevřu ty dveře! A je to!


Dobrý den. - Pusťte mě dál. Pusťte mě dál.
- Pojďte dál. Pojďte dál. Jenom sesednu
z poníka a hned tam budu. Sedím na poníkovi.
Jen z něj sesednu. - Vítejte!
- Sesednu z poníka. Vítejte v mém motelu. Vím, že jste v Belgii poprvé,
ale můžu vám pomoci. - A...
- Ano? - Co uděláme nejdřív?

- Můžete
se nám podepsat do návštěvní knihy. Už jdu.
Jdu k návštěvní knize. Nebo se k ní natáhnu tady odsud. Je tady.
Je přímo tady. Ano, přesně tak. Ona že je opilá? Doufám, že nebudete
na pokoji pít alkohol. - Vy jste těhotná?
- Ano, jsem. To je skvělé!

- Můj muž před třemi týdny odjel
z města a... - To je mi tak líto. Pořád mi ještě v uších
zní jeho hlas. Teď se zase postavím. - Dáte si něco k pití?
- Ano. - Půjdu k baru a něco vám
namíchám. - To by bylo fantastické. Něco mi říká, že nalévání
alkoholu mi půjde skvěle. Tady je ten bar. - Vezmu sklenici.


- Gin s tonikem. - Pořádně protřepat. - Ne, ne, ještě
tam není dostatek chlastu. Naleju vám ho tam víc. Tak a je to! - Zatřep s tím, zlato.
- Třepu s tím. - Vezmu si to.
- Vezměte si to. A teď s tím pěkně do tunelu. Do chlastacího tunelu. Já se napiju přímo z láhve.

Začínám být trochu přiopilá. A jen tak mimochodem,
jako těhotná bych asi neměla pít. - Chtěl bych vidět belgické klokany.
- Všechny jsem přivedla na svět já. - Vy porodíte klokana?
- Jo, proč si všichni nesáhnou? - Je to nádherné.
- Panebože! - Co je? - Praskla mi voda.
- Tlačte! Tlačte! - Tlačte! - Jsem tak šťastná,
že jste tady všichni se mnou. - Musíš si sednout.


- To bych rád, ale sám nemůžu. A je to! Právě jsem si rozsedla dítě. - Sedla jsem si mu přímo na hlavičku.
- Vstaňte. Tady je. Přeseknu pupeční šňůru.
Přeseknu pupeční... A je to! Překlad: Jackolo
www.videacesky.cz