Jako loutky #1Improv-A-Ganza

- Teď si zahrajeme hru Jako loutky. - Jsem opilá. - A kdo není? - "Jsem opilá." Opilost nepřekáží tomu, abyste stála na jevišti. Funguje to tak, že Jonathan a Ryan se nemohou hýbat bez vaší pomoci. Dobře. Takže, řekněme, že Jonathan chce někomu zamávat. Musíte mu zvednout ruku a zamávat s ní. Sami nemůžou nic, dokud s nimi nepohnete.

Můžete jim hýbat s hlavami... Jo. Nevím, co by se mohlo pokazit, Coline. Já už tu hru hrál. - On už ji hrál. - Jo, bude to v pořádku. Když budete chtít, aby šli dopředu, tak je poklepejte... Jo, vy. - Můžete ho jenom poklepat.

- Budu s ním hýbat. Dobře, hýbejte si s ním sama. Mějte na paměti, že jsou to pouze lidé. Jejich ohebnost je limitovaná. - Nenuťte je se mlátit a vy je taky nebijte. - Proč ne? Protože přestanou a vymlátí z vás duši. Ono se to poddá. Co by se mohlo pokazit? Potřebuji jakýkoliv evropský stát.

Belgie. - A... - Vyrábí skvělou čokoládu. Ano, vyrábí. Vyrábí skvělou čokoládu. Kromě vaflí a čokolády, co podle vás v Belgii nevyrábí? Klokany. Myslím, že máme vše, co potřebujeme.

Bůh s vámi. Tohle vypadá jako motel. Pět let jsem šetřil a tak dlouho jsem se těšil do Belgie. Dobrý den, je tam někdo? Pojďte dál, prosím. - Už jdu. - Zdravím. - Je tu trochu větrno. To mi povídejte. - Otevřu dveře a vstoupím do tohoto krásného...

- Já vám je otevřu. - Já vám ty dveře otevřu. - Děkuji. - Předtím než si užiju Belgii, tak se trochu protáhnu. - Jen do toho. Teď sáhnu na kliku. Už ji vidím, je přímo přede mnou. Teď tu kliku pěkně uchopím a otevřu dveře. Otevřu ty dveře! A je to!

Dobrý den. - Pusťte mě dál. Pusťte mě dál. - Pojďte dál. Pojďte dál. Jenom sesednu z poníka a hned tam budu. Sedím na poníkovi. Jen z něj sesednu. - Vítejte! - Sesednu z poníka. Vítejte v mém motelu. Vím, že jste v Belgii poprvé, ale můžu vám pomoci. - A... - Ano? - Co uděláme nejdřív?

- Můžete se nám podepsat do návštěvní knihy. Už jdu. Jdu k návštěvní knize. Nebo se k ní natáhnu tady odsud. Je tady. Je přímo tady. Ano, přesně tak. Ona že je opilá? Doufám, že nebudete na pokoji pít alkohol. - Vy jste těhotná? - Ano, jsem. To je skvělé!

- Můj muž před třemi týdny odjel z města a... - To je mi tak líto. Pořád mi ještě v uších zní jeho hlas. Teď se zase postavím. - Dáte si něco k pití? - Ano. - Půjdu k baru a něco vám namíchám. - To by bylo fantastické. Něco mi říká, že nalévání alkoholu mi půjde skvěle. Tady je ten bar. - Vezmu sklenici.

- Gin s tonikem. - Pořádně protřepat. - Ne, ne, ještě tam není dostatek chlastu. Naleju vám ho tam víc. Tak a je to! - Zatřep s tím, zlato. - Třepu s tím. - Vezmu si to. - Vezměte si to. A teď s tím pěkně do tunelu. Do chlastacího tunelu. Já se napiju přímo z láhve.

Začínám být trochu přiopilá. A jen tak mimochodem, jako těhotná bych asi neměla pít. - Chtěl bych vidět belgické klokany. - Všechny jsem přivedla na svět já. - Vy porodíte klokana? - Jo, proč si všichni nesáhnou? - Je to nádherné. - Panebože! - Co je? - Praskla mi voda. - Tlačte! Tlačte! - Tlačte! - Jsem tak šťastná, že jste tady všichni se mnou. - Musíš si sednout.

- To bych rád, ale sám nemůžu. A je to! Právě jsem si rozsedla dítě. - Sedla jsem si mu přímo na hlavičku. - Vstaňte. Tady je. Přeseknu pupeční šňůru. Přeseknu pupeční... A je to! Překlad: Jackolo www.videacesky.cz