Joe Lycett a jeho online historky – 8 Out Of 10 Cats Does Countdown

Letos jsem sháněl vánoční dárky jinde. Využíval jsem komunitní facebookovou skupinu, skupinu na nákup a prodej v Birminghamu, kde žiju. A v této skupině lidí, co nemají celý den co dělat, nabízejí věci, které by chtěli prodat nebo vyměnit. Všechno jsou to věci na hovno. Bohužel jsem v této skupině dostal ban. A to proto, že jsem komentoval příspěvky některých věcí, a to pod falešným účtem nazvaným Christopher Butterslip.

A jako profilovku jsem si nastavil svou ošklivou kresbu Mickyho Flanagana. Tady je. To je Christopher Butterslip. Ukážu vám pár příkladů. Samantha se snažila prodat jedno literární dílo, knihu. Cesty k svobodě: Věk rozumu, Jean-Paul Sartre. Ale ona napsala: „Jean Paul Sarge.“ Za dvě libry.

„Kniha z mé dizertace, má otřepané okraje.“ A já si řekl, že otestuju, co všechno je Samantha ochotná udělat. Tak jsem napsal: „Zajímavé, můžete vyfotit první stránku?“ A ona: „Jasně, proč?“ A fotka první stránky. Tak jsem napsal: „A teď druhou stránku.“ Samantha napsala: „Dobře, ale proč?“ A já na to: „A teď třetí.“ Konečně jí to došlo: „Nedám to sem celé!“ A já: „Škoda, začínalo mě to bavit.“ Ale proto jsem ten ban nedostal.

Ten jsem dostal proto, že jsem začal „prodávat“ vlastní věci. Nabídl jsem tam: „Ford Ka, který už nepoužívám. Poškozená karoserie. 100 liber nebo kdo dá nejvíc.“ To psal Christopher. A připojil jsem tuto fotku. Legrace, ne? Nějaký mně nesympatický Dan se rozhodl to hrát se mnou a napsal: „Vypadá dobře, kolik má najeto?“ Nesnáším, když to lidi hrajou se mnou.

Nechtěl jsem se s ním bavit, tak jsem napsal: „Pět.“ Chtěl jsem se ho zbavit, nepovedlo se. Napsal: „Když půjdeme na 80, hned pro něj zajedu!“ A na konci měl vykřičník, kretén. Napsal jsem: „Ne, tobě ho nedám!“ A on: „Tak dobře, 100 liber, umíš smlouvat, Christophere.“ Nesnáším ho!

Přestaň to hrát se mnou! Napsal jsem: „Vysmahni, Dane, ty joudo zasraný.“ A z nějakého důvodu mě kvůli tomuhle zablokovali. Než jsem dostal ten ban, tak to nejlepší, co jsem tam udělal jako Christopher, bylo, že jsem tam nabídl nějaké sladkosti. A to jen kvůli jednomu vtípku. Pak jsem se přihlásil jako Joe Lycett a napsal: „Jaké jsou?“ A jako Christopher jsem odpověděl: „Jsou slaďoučké.“ A teď do slovníkového koutku, co pro nás máš, Joe?

Jimmy, všiml jsem si na sociálních sítích sílícího trendu, kdy velice atraktivní, úspěšné a známé ženy dávají na své profily něco, čemu říkám citáty vytažené z prdele. Cheryl Cole to dělá hodně často. Vždy jsou napsány hezkým fontem a na pozadí je moře. Tady je jeden příklad. „Tvůj postoj udává tvou výšku.

Určuje, jak vysoko dokážeš vzlétnout. Autor: Anonym.“ To, že se k tomuhle nikdo nepřihlásil, má svůj důvod. Cara Delevingne je v tomhle nejhorší. Je to modelka. Pokud ji neznáte, představte si obočí, to je vše. Jak poletuje na oslavách celebrit. Ta tam dává aspoň jeden citát denně. Kvůli vzteku jsem je musel přestat komentovat. Tady je jeden příklad: „Slova poslouchat a ticho se v angličtině píšou stejnými písmeny.“ Já se zamyslel na 10 vteřin a napsal: „Pozlátko taky.“ A založil jsem vlastní hashtag, velice moderní.

#CitátyVytaženéZPrdeleCoJsemSiVymyslel. Mám pro ně dvě pravidla. Musely mě napadnou do 10 vteřin. A pak to hodím na sítě a označím Caru Delevingne, Cheryl Cole, moderátorku Lauru Whitmore a někdy Jameelu Jamil. A jsou to citáty typu: „Neplač, když prší.

Počasí brečí za nás za všechny.“ Napadlo mě to za 10 vteřin a nic to neznamená. Můj nejoblíbenější je tento: „Život je jako bonboniéra. Tlustým moc dlouho nevydrží.“ Na Vánocích něco nesnáším. Vlastně nejen o Vánocích. Když si lidé do šperků nechají vyrýt nějaký vzkaz. Sentimentální vzkazy. Našel jsem stránku, která má příšerné příklady. Je tu jeden, který možná dáte partnerovi jako takové gesto vaší vzájemné lásky, takže napíšete: „Naše láska je věčná.“ A necháte to vyrýt na trapnou plechovku.

Stojí to 19,99 liber. Pak jsem tam našel náhrdelník pro někoho, kdo zemřel. Má tam napsáno: „Brzy na viděnou.“ Super dáreček pro někoho, kdo je vašemu srdci blízký. Mně ty věci upřímně přijdou urážlivé. A tak mě napadlo, jak moc urážlivý vzkaz tam ten rytec bude ochoten vyrýt.

Tak jsem kontaktoval známého, co pracuje v klenotnictví, a získal jsem kontakt na rytce. Tohle jsme si psali. Píšu: „Chci si nechat vyrýt vzkaz na náramek. Pomůžete?“ Odpověď: „Jistě, co tam chcete napsat?“ Tak jsem rovnou napsal: „Do hajzlu s policií.“ Souhlasil: „Neobvyklé, ale půjde to.“ A já chtěl zkusit, kam až zajde.

Tak píšu: „Bude to malý náramek, bude totiž pro dítě.“ Bez odpovědi. Další: „Zdravím, Paule.“ Bude to Paul. „Chci na náramek napsat dojemnou zprávu. Jste k dispozici? Díky, Joe.“ Odpověděl: „Jsem dostupný. Co za náramek a zprávu to bude?“ Píšu: „Náramek z růžového zlata s nápisem ‚Nejsi můj skutečný táta‘. V barokním fontu.“ Odepsal: „To nepůjde.“ A já: „Barokní font nevedete?“ „Ne, tu zprávu rýt nebudu.“ Chtěl jsem Paula ještě otestovat: „A co ‚Miluju tě, Sandro‘?“ „Jistě, to by šlo.“ „A šlo by to ve tvaru svastiky?“ Odpověděl: „Prima, sbohem.“ Tohle jsem dělal často.

Mám tu pár oblíbených, co odmítli: „Promiň, že jsem spal s tvou sestrou.“ „Tvá číča je píča.“ „Miluju kapelu Snow Patrol.“ S tím souhlasím.

A má oblíbená: „Nejlepší kuřba v kategorii 70+.“ Překlad: Xardass www.videacesky.cz