BídníciKey & Peele
67
Dnes nám Key a Peele zahrají (pravděpodobně vystřiženou) scénu z Bídníků. Po tak kvalitním pěveckém a hereckém výkonu můžeme jen doufat v natočení celého muzikálu.
Přepis titulků
Překlad: Senrimer
www.videacesky.cz FRANCIE
1817 Jednoho po druhém... Zavírám každý den muže jako ty do basy. Jednoho po druhém... Legateauxi, můžeš mě obrat o kus života, ale moji duši nezískáš. - Celé roky jsem musel utíkat.
- A já tě roky honil. - Začalo to již před lety. - A teď tvá cesta končí. - Ve stínech mé hanby. - Zaplatíš za své činy! - Byl jsem vůbec kdy vinen? - Smrt bude tvůj jediný přítel. - To se mám teď vzdát? - Nepřerušuj mě! - Jen abych ukončil ten bolestný život. - Nech mě to dokončit! - Bude teď konec vítaný? - Dobře, nechám tě domluvit. - Bude moje cesta zbytečná? - Nenech mě ti skřížit cestu. - Ukradl jsem jen bochník chleba.
- Už jsi skončil? - To jediné, co jsem potřeboval k přežití. - Teď jsem na řadě já. - Jestli skončím v tvé cele. - Nemůžeme se střídat? - Proč bych měl žít? - Pusť mě aspoň ke slovu. Mám mu říct, že ho miluji? Mám mu říct o jeho dítěti? - Kde se tu vzala tahle mrcha? - Nemám tušení. Jeden po druhém. - Dozví se někdy o své dceři? - Ale vážně, paní, počkejte. - Pozná ji podle očí?
- Už s ním je těžké mluvit. - Cože? Má dcera? - Tvoje a má. - Jeden po druhém. - Trumpety oznamují svobodu. - To se všechno musí dít na jednom místě? - Ať pochod třese se zemí. Tohle je špatný vtip. Vše bychom mohli vyřešit, kdybychom prostě jen mluvili jeden po druhém. Bereme, co můžeme, páč vše se zhoršuje. Bereme, co můžeme, z každé kapsy a kabely. Jeden po druhém. - Muži už přišli!
- Jejich krev poteče. Jeden po druhém. Dlouhá léta muže zničila. Věděla to, než se naše cesty rozešly. A když láska a válka, krev a sláva. Kasárny byly zdolány. - Budeme umírat. - Budu milovat. - Léta uběhla. - Nemůžeme mluvit? - Jeden... - A je to tu znovu, skáčeme sem a tam. S tím, co se tu děje, nemáme co dočinění. ...po druhém.
Proč všichni koukáme stejným směrem? Co je zač ten kouř? To snad hoří město? A teď jsou všichni jedno velký ucho... Skvělý.
- A já tě roky honil. - Začalo to již před lety. - A teď tvá cesta končí. - Ve stínech mé hanby. - Zaplatíš za své činy! - Byl jsem vůbec kdy vinen? - Smrt bude tvůj jediný přítel. - To se mám teď vzdát? - Nepřerušuj mě! - Jen abych ukončil ten bolestný život. - Nech mě to dokončit! - Bude teď konec vítaný? - Dobře, nechám tě domluvit. - Bude moje cesta zbytečná? - Nenech mě ti skřížit cestu. - Ukradl jsem jen bochník chleba.
- Už jsi skončil? - To jediné, co jsem potřeboval k přežití. - Teď jsem na řadě já. - Jestli skončím v tvé cele. - Nemůžeme se střídat? - Proč bych měl žít? - Pusť mě aspoň ke slovu. Mám mu říct, že ho miluji? Mám mu říct o jeho dítěti? - Kde se tu vzala tahle mrcha? - Nemám tušení. Jeden po druhém. - Dozví se někdy o své dceři? - Ale vážně, paní, počkejte. - Pozná ji podle očí?
- Už s ním je těžké mluvit. - Cože? Má dcera? - Tvoje a má. - Jeden po druhém. - Trumpety oznamují svobodu. - To se všechno musí dít na jednom místě? - Ať pochod třese se zemí. Tohle je špatný vtip. Vše bychom mohli vyřešit, kdybychom prostě jen mluvili jeden po druhém. Bereme, co můžeme, páč vše se zhoršuje. Bereme, co můžeme, z každé kapsy a kabely. Jeden po druhém. - Muži už přišli!
- Jejich krev poteče. Jeden po druhém. Dlouhá léta muže zničila. Věděla to, než se naše cesty rozešly. A když láska a válka, krev a sláva. Kasárny byly zdolány. - Budeme umírat. - Budu milovat. - Léta uběhla. - Nemůžeme mluvit? - Jeden... - A je to tu znovu, skáčeme sem a tam. S tím, co se tu děje, nemáme co dočinění. ...po druhém.
Proč všichni koukáme stejným směrem? Co je zač ten kouř? To snad hoří město? A teď jsou všichni jedno velký ucho... Skvělý.
Komentáře (0)