Neil Gaiman u Craiga Fergusona

Přivítejte Neila Gaimana. Neile... Neile...
Hrozně rád tě zase vidím. - Jsem rád, že jsem zase tady.
- Vypadáš skvěle, a ty vlasy. Udělaly to tak slečny vizážistky. Pak přišla moje žena a řekla: "Udělejte to takhle."
Teď mám hnízdo na hlavě. - Ne, vypadáš jako...
- Klidně bych mohl být někým jiným. Ne, není to
až tak dramatická změna. Ale vypadáš jako někdo,
kdo zná spoustu velmi chytrých dam.

- Já znám spoustu chytrých dam.
- To je hezké. Všechny jsou v maskérně. - Tvoje žena tady dneska vystoupí.
- Jo. - Bude zpívat. Dala dohromady
velmi podivnou skupinu. Je to velmi zajímavý poměr... - Není to poměr. Jste manželé.
- Ano, díky. Jste s Amandou
uprostřed takového zvláštního a podle mě velmi zajímavého turné.

Ano. Byl to takový
bláznivý způsob, jak... - Pořád na tom pracujeme. Vzali jsme se.
- Jo. Manželství se nám líbí.
Taky jsme zjistili, že není moc dobrý nápad
spolu jezdit na dovolenou. - Asi se moc neopaluješ. Máš rád
opalování? - Ne, vždyť se na mě podívej. Moc často ven
nechodíš, viď, Neile? - To je to velké místo
s tou velkou zářící věcí na nebi? - Jo. - Velká věc s velkou zářící...

- O té
velké zářící věci jsem slyšel. Děsí mě. Můj druh zůstává
vevnitř. Máme klávesnice, máme temnotu, ticho...
Dnes je náš den. - Jo, dneska je Samhain.
- Jo. Starý dobrý Samhain. - Samhain.
- Jo. Vyslovuje se to "sauin". - Já to vyslovuju "samhain".
- Měl bys. Protože já nejsem
spisovatel, Neile. - Sam Hain by bylo skvělé jméno
pro soukromého detektiva. - To jo. - Sam Hain, soukromé očko.


- Simon Hain... Řekl jsem Simon Hain. To je lepší.
Alespoň mně to přijde lepší. - Navíc jsi to nevymyslel ty.
Zabavuju si to. - Dobře. - Simon Hain, soukromé očko.
- Takže jsme s Amandou na cestách. Jsme na turné. Rozhodli jsme se udělat
večer s Neilem Gaimanem a Amandou Palmer. - Zpíváš tam?
- Ne, ale navezli mě do toho. Ona tam zpívá
a donutila mě k tomu. - Navíc je tvoje žena.
Musíš dělat, co ti řekne. - Jo. - To rozhodně.


- Já to vím. Nemysli si, že to nevím. Minimálně tohle vím. Manželky se musí poslouchat.
Když řekne, že máš zpívat, zpívej. Vypadalo to jednoduše. Řekl jsem:
"Já něco přečtu a ty zazpíváš." Ale pak řekla:
"Dobře. Ty něco přečteš, já zazpívám
a ty se přidáš na tyhle písničky." To je pěkné.
Byl jsi někdy v kapele? V roce 1977.
Bylo mi 16. Punk. - Na internetu jsou zahanbující fotky.


- Opravdu? - Ano. - Co jsi... - Tys taky musel...
- Samozřejmě, že jsem byl v kapele. Kouzlo roku 1977 spočívalo
v tom, že jsi mohl říct: "Nemusíš nic umět.
Nemusíš vědět, co děláš. Stačí jít na jeviště
a udělat hodně hluku." Ani nevadilo, že neumíš tancovat. - Mohl jsi pogovat,
což je skákání na místě. - Jo. - Nebo dělat mrtvou mouchu
a ležet na zemi. - Přesně tak. - Což bylo v pohodě, dokud lidi
vedle tebe nezačali pogovat.

- Jo. - Máš pravdu. Mohl ses nebezpečně zranit.
- Napsal jsi mi na Twitteru. - Jo. Sleduju
na Twitteru tvoje příspěvky. - Jo. - Byl jsem v Edinburghu. - Chtěl jsem,
abys mi přivezl haggis. Máš ho? - Jo. Kde teda je?
Ty ho vážně máš? Jo! Počkej. Předtím, než... Předtím, než ti ten haggis
formálně předám, chci říct tvému milému
publiku tady ve studiu...

Dobrý den. On mi řekl: "Přivez mi haggis." A já na to: "Ty po mně chceš,
abych do Ameriky propašoval haggis?" On řekl: "Ano." A já na to:
"Co když půjdu do vězení?" Řekl, že pošle
stážistu, aby mě šel navštívit. Myslím, že je to fér.
Moc děkuju. Značka MacSweens. - Je ten haggis vegetariánský?


- Je to vegetariánský. - Děkuju. - Pravděpodobně jediný v Americe.
- To je úžasný! - Chceš ten polštář zpátky?
- Ukradl jsem ho tvé produkci. Vy máte polštáře? Řekl jsem:
"Chci mu dát ten haggis. Máte nějaký sametový polštář, na kterém
mu ho můžu předat? Vypadá tak uboze." Vůbec není ubohý.
Je to taková cihlička lahody. Říkám ti, musíš to zkusit.
Vegetariánský haggis stojí za to. Lidi se ptají: "Jak to může být
haggis, když neobsahuje vnitřnosti?"

Nacpali ho snad
do žaludku ovce vegetariánky? Ne. Nacpali ho
do žaludku vegetariána. Ne, je to krása.
Je to maso a luštěniny. - Maso ne. Luštěniny.
- To, co není... Jo, všechno, co je ve Skotsku,
až na maso. Kusy starých židlí... - Co jsi dělal ve Skotsku?
- Co jsem dělal ve Skotsku? Mám tam dům. - Vážně? Kde?
- Na ostrově Skye. - Tam je krásně. Je to nádhera.

Měl bych tam jezdit
častěji. Je to daleko od civilizace. Všichni příbuzní mojí manželky
pocházejí z ostrova Skye. - Byla to jedna z prvních věcí,
o kterých jsme kdy mluvili. - Vážně? Řekla: "Moje rodina je ze Skye."
Já na to: "Vážně? Já tam mám dům." "Rozdáme si to."
To přišlo zanedlouho poté. Když jsme se vzali... Ne. Vzali jsme se v lednu.
Měli jsme takový tajný obřad. Ale rodinnou oslavu
jsme pak měli na Skyi. - To je hezké.

- Bylo to skvělé. Byla
to kombinace jejích příbuzných v kiltech a mých židovských
příbuzných z Londýna. Hleděli na sebe
přes celou místnost. Tancovali jsme i židovský
svatební tanec se židlemi, který doprovázeli hráči na dudy. - To je možná poprvé v dějinách
lidstva, kdy se to stalo. - Ne. Moje druhá žena byla židovka. Já jsem měl
na sobě při tom tanci kilt. Je poměrně nebezpečné, když máš na sobě
kilt a zvedají tě na židli do vzduchu.

Lidi omdlévali. Já na ně:
"Pardon! Pardon! Je to tradice!" A oni: "Počkat, on není žid."
A já: "Ne, ne. Vážně se to stalo. Jo. - Ne, byla to podívaná.
Můžu se s tebou ztotožnit. - Jo. Ale tvoje manželství
určitě dopadne líp než to moje. Je tam krásně. Byl jsem
ve Skotsku zrovna minulý týden. - Cos tam dělal?
- Jen jsem se tak rozhlížel. - To je něco, na co si tě oficiálně
najmou?

- Jo. "Běž se tam podívat, jestli tam nejsou nějaký myši." Protože jde hlavně o to,
aby ti to nestouplo do hlavy. Když jako Skot odjedeš
do Ameriky a celkem se ti daří, jakmile se vrátíš
do Skotska, začnou tě urážet, "aby ti to nestouplo do hlavy". - "To aby ti to nestouplo do hlavy."
- Moji sousedé ve Skotsku... - Jsou to úžasní lidé... Nicholsonovi.
- Jo. Ty znám. - Jsou...

- Ze Skye.
- Samozřejmě. Až se tohle objeví na YouTube, všichni
na Skyi si řeknou: "Jasně, Nicholsonovi." U Nicholsonových
jsem učinil úžasný objev. Určitě sis všimnul mého dickvandykeovského
amerického přízvuku v Simpsonech. Napodobování
přízvuků mi moc nejde. Když se dostatečně
opiju ze skotské whisky u Nicholsonových, pomalu vklouznu
do skotského přízvuku.

To z tebe jen mluví whisky. Buď to, nebo whisky
ve mně ten přízvuk vyvolává. Nevěděl jsem, že to dělám. Posledně
jsem si to u Nicholsových skvěle užil. Nalijou ti panáka skotské,
šálek čaje a dají ti kus dortu. Postupně si dáš whisky,
čaj, dort... Whisky, čaj, dort. Pak se dostaneš ke konci
diskuze a řekneš si: "Hotovo." A oni ho znovu
naplní až po okraj. Vůbec si nevzpomínám,
co se dělo poté, co jsem se vrátil domů.

Ukázalo se, že jsem všem
telefonoval se skotským přízvukem. Zníš,
jako by se to ještě nikdy nestalo. Ale ty máš skotský
přízvuk i normálně. Jo, ale je to jen kvůli tomu,
že to ještě nevyprchalo. Stalo se ti to někdy
s anglickým přízvukem? Když jsem se opil,
pořád jsem někomu volal. Ale už se mi to dlouho nestalo.
Teď všem volám za střízliva. Se skotským přízvukem.

Ne, nikdy se mi to nestalo. Měl jsem dva skvělé přátele,
Paula Whitehouse a Charlieho Higsona. Oba byli spisovatelé a umělci
v Londýně. Byli jsme skvělí přátelé. Oba měli přízvuk cockney.
Jsou to kluci z Londýna. Když jsem byl s nimi,
mluvil jsem tak pořád. "Jo, jasnačka." Oni na mě: "Proč mluvíš takhle?" - "Jen se snažím zapadnout."
- Máš pravdu. Máš tu divnou potřebu být jako všichni
ostatní.

Najednou začneš mluvit takhle. - "Jo, jasně." - "Jo, vypadáš
k světu. Pěkná TARDIS, kámo." "Jo, je moc hezká." Ani jsme
se nedostali k The Doctor's Wife. - Viděl jsi to už?
- Jo, viděl. Moc se mi to líbilo. A Doctor si pak vzal River Song.
No to mě po*er. Jo. Ale když jde o přízvuky, mluvit
jako Doctor Who se mi zdá velmi příhodné. - Asi jo. Došel nám čas.
- A teď... - Pardon. Viděl jsi album Zooey Deschanel? Chtěl jsem jen říct,
že teď už víš, že TARDIS je sexy.

- Existuje důvod, proč jsem se
ti ji snažil vyfouknout. - Já vím. Jo. Mělo to sexuální konotaci. - To mělo. - Jo. Jestli chceš,
můžeš si ji teď prohlídnout. - Podívej, dvířka jsou otevřený.
- Tohle je lepší než 50 dolarů, nebo... No... Už nám přece jen došel čas. Chceš buď...
Tady jsou nové možnosti. Můžeš si vybrat... Můžeš si vybrat 50 dolarů, trapné ticho,
nebo haggis v TARDIS.

Tak co to bude?
Určitě si vybereš 50... Jaká jsou pravidla
haggisu v TARDIS? Když správně odpovíš na otázku... můžeš si sáhnout
na haggis a dostaneš 50 dolarů. - Dobře. Beru si tohle.
- Dobře. Můžu? - Jo. Island leží v Severním Atlantiku.
Jeho hlavním městem je Reykjavík. - Pravda, nebo lež?

Ne, tak to není...
- Pravda. - Ne, ne... - Dobře. - Čtyři zuby? - Co?
- Zooey to říkala cestou z jeviště. Řekla: - "Vyhrála jsem peníze. Uhádla jsem to."
- Kdo by uhodnul, že... Když se na ni podíváš, nenapadlo by tě,
že toho ví hodně o sloních zubech. Já nevím, Neile. Někdy se rozhlédnu, něco mě napadne
a dost mě překvapí, co mě napadlo. Tady je otázka. Jaká byla průměrná cena auta v roce
1953? Můžeš se splést o 100 dolarů. - 300 dolarů.


- Ne, obávám se, že to bylo 1650 dolarů. Ale skoro. 50 dolarů
a můžeš si sáhnout na haggis v TARDIS. Neil Gaiman. Hned se vrátíme. Překlad: qetu
www.videacesky.cz