Joe Hutto se naučil zvuky, kterými mezi sebou krocani komunikují, a díky tomu s nimi může komunikovat jejich vlastní řečí.
O krocanech se často mylně říká,
že jsou hloupí. Tento můj experiment
dokázal pravý opak. Spousta věcí naznačuje,
že krocani nejsou inteligentní, ale mé poznatky
z učení se jejich slovníku dokazují, jak je
jejich inteligence doopravdy vyvinutá. Musíte být takhle blízko tvora,
kterému chcete porozumět. Mají různé zvuky
pro různá zvířata. A dokonce jsem se tyto zvuky naučil,
takže když nějaké slyším, s jistotou řeknu, jestli našli chřestýše, nebo užovku.
Rozpoznal jsem třicet různých zvuků a můj slovník roste každým dnem. Učím se mluvit krocaní řečí. Když jsem se učil
každý z těch zvuků, zjistil jsem, že stačí změnit tón
a změní se i význam. Například jeden se nazývá vrnění.
Má spoustu významů,
které závisí na tónu. Od "Já jsem tady, kde jsi ty?"
až po "Blíží se pohroma." Tento prostý skřek: To znamená,
že jste zmizeli z dohledu a máte přijít blíž. Když krocan uvidí v dáli
kroužícího jestřába, ale necítí se jestřábem ohrožen, jen chce, aby o něm všichni věděli, tak udělá zvuk,
kterému říkám nosní kvílení.
To způsobí,
že všichni ustrnou a jsou potichu. Zatím jsem nebyl schopen
naučit se všem zvukům, ale nějak jsem zvládl
pochopit jejich význam. A to byl téměř magický okamžik,
který se mi stal s těmito ptáčaty. Překlad: Roman1211
www.videacesky.cz