The Burdens of Shaohao - celý film

Překlad: Axchoo
www.videacesky.cz POCHYBY Strašlivá vize Sunderingu
dopadla těžce na císaře. Promrzlý a osamělý
vystoupal na horu Neverest, kde vyhledal moudrost
nefritového hada. "Co tě trápí, mladý císaři?"
zeptal se ho duch moudrosti. Shaohao odpověděl.
"Nespočet démonů brzy zaplaví Azeroth." "Co musím udělat,
abych zachránil mou říši?"

A nefritový had odpověděl.
"Vyhledej srdce Pandarie, neboť v něm nalezneš odpověď." "Ale jak ho mohu najít?"
protestoval císař. "Tvé emoce ti zastiňují úsudek,"
odpověděl had. "Oprosti se od útrap
a nech zemi, aby tě učila." Ale císař nerozuměl. Rozmrzelý se vracel zpět
do svého domova v Nefritovém Lese. Během cesty si stěžoval
svému příteli, Opičímu králi.

"Měl jsem mít dlouhý život,
prosperující říši," bědoval císař. "Nedokážu to." "Uklidni se," odvětil Opičí král. "Jsme v tom spolu." Jak ale promluvil,
Čtyři větry začaly spílat. Silný poryv odfoukl
Opičího krále pryč. Opičí král se smál
a do zvuků bouřky zvolal: "Promiň!

S osudem nemůžeš bojovat." Císař na svého přítele volal:
"Ne, počkej!" "Sám to nezvládnu." A v tom momentě se všechna
Shaohaova nejistota zhmotnila v strašlivou
temnou energii. Sha Pochybnosti Čím více císař bojoval,
tím slabším se stával. Sha by ho jistě přemohlo. V tu chvíli si Shaohao vzpomněl
na lekci nefritového hada a podíval se na zemi pro odpovědi.

Bambusy Nefritového lesa
poblíž něho byly rovněž ohroženy. Stonky, které stály strnule
proti vichru, se pod jeho silou zlomily. Ale ty, které se ohýbaly po větru,
bouři přečkaly a za deště prosperovaly. Shaohao si uvědomil
ponaučení ze stonků. A když se otočil zády k Sha,
všechny jeho pochybnosti rázem zmizely. Věděl, že by mohl být
něčím víc než jen císařem. Čtyři větry odnášely smějícího se
Opičího krále přes celé údolí a přes divoké pláně.

Císařova víra ho vedla
kupředu k záchraně jeho přítele. A k zastavení
strašlivého Sunderingu, který ve své vizi viděl
promlouvač s vodou.

Překlad: Axchoo
www.videacesky.cz ZOUFALSTVÍ Shaohao, osvobozen od pochybností,
se vydal za svým přítelem, Opičím králem. S větrem v zádech Shaohao běžel, ale ve svém spěchu klopýtnul do husté a divoké bažiny
Krasarangské divočiny. "Ne!" zakřičel císař. Bojoval, aby se osvobodil,
ale potápěl se stále hlouběji.

Čím více se obával,
tím hlouběji se potápěl. Jeho obavy se zformovaly
do podoby Sha Zoufalství. Shaohao křičel: "Pomoc!" Vysoko nad ním kroužil
majestátní červený jeřáb naděje. "Proč tak zápasíš?"
zeptal se ho jeřáb. "Ztratil jsem svého přítele,
své království," vykřikl Shaohao, "je to beznadějné." "Tvůj přítel není ztracený,"
odvětil jeřáb.

"To ty jsi." A znovu se Shaohao podíval
po Pandarii pro odpovědi. Uviděl obrovský strom
rostoucí uprostřed bažiny. Větve se natahovaly k nebi, ale kořeny byly pevně
zapuštěny do země. Shaohaovy tlapy
narazily na něco pevného. S nadějí ve svém srdci
se císař natáhl vzhůru a sevření zoufalství povolilo.

"Nikdy nesmím zapomenout
na to, kým jsem," prohlásil. "Jsem císařem. A tuto zemi zachráním."

Překlad: Axchoo
www.videacesky.cz STRACH Shaohao ve větru slyšel
smích Opičího krále. Ale přicházel ze západu,
zpoza Hadohřbetní zdi. Tam ležela země mantidů, smrtelných nepřátel
všech pandarenů. "To nedokážu,"
pomyslel si Shaohao. Roztřesený císař
se otočil k odchodu.

"Kam jdeš?"
zeptal se ho hlas. "Bojím se pokračovat,"
odpověděl císař. Podíval se na západ a spatřil
ohromného černého býka. "Jen následuj své nohy,"
řekl mu býk, "budou znát správnou cestu." Shaohao přelezl zeď a opatrně
se plížil podivnou říší. Pro císaře to byla
živá noční můra, ale nohy ho vedly dál.

Brzy uslyšel strašlivý zvuk. Tři krutí bojovníci mantidů se dohadovali,
jak mají rozdělit a pozřít svou kořist, Opičího krále! Shaohao byl ochromen strachem. Záludné Sha Strachu ho drželo na místě. Shaohao uslyšel hlas býka říkající: "Nesmíš se nechat ovládat
svým strachem, můj císaři." "Ty sám musíš ovládnout svůj strach."

Shaohao se znovu podíval
na zemi pro odpovědi. Velké kyparské stromy Townlongských
stepí byly známé pro svou pryskyřici. V jedné kapičce jantaru
Shaohao našel odpověď. "Už nebudu ochromen strachem,"
prohlásil císař. Shaohao se opřel celou
svou váhou o nejbližší strom a obří kapky pryskyřice
začaly pršet z korun stromů. A nyní to byli mantidé,
kteří se nemohli pohnout, protože byli uvěznění v pryskyřici.

Císař zachránil svého přítele. Během jejich útěku
na Opičího krále dolehly pochyby. "Císaři, sami to nezvládneme!"
zakřičel. "Měl bys vytvořit armádu
a mantidy jednou provždy zničit." Osvobozen od pochyb
a pán svého strachu, císař si byl jistější
než kdy předtím. "Ne," řekl Shaohao, "bouře, která spálí oblohu,
si přijde i pro mantidy.

Potřebujeme armádu,
abychom porazili legii."

Překlad: Axchoo
www.videacesky.cz ZLOBA Poslední císař Pandarie
čelil strašlivému osudu. Plamenná Legie se chystala
roztrhnout svět na kusy. Zahnal své pochybnosti,
zoufalství i strach. Nyní, naplněn sebejistotou, musel postavit armádu. Vysoko na vrcholcích
Kun-Lai Summitu se 100 nejlepších pandarenských
bojovníků zdokonalovalo ve svém umění pod pečlivým
dohledem bílého tygra, ducha síly.

"Potřebuji armádu," oznámil Shaohao. "Přišel jsem si pro své bojovníky." Ale tygr rozpoznal velkou
temnotu uvnitř unáhleného císaře. "Proč bojuješ?"
zeptal se ho tygr. Shaohao nahněvaně odpověděl:
"Abych zničil armádu démonů."

"Abych zničil ty,
kteří se proti mně postaví." "Ne, to není žádný důvod k boji,"
odvětil tygr. "Je pravda, že jsi ovládl svůj strach,
ale stále tě něco trápí." Císař se mu však vysmál.
Tygr proto vymyslel úkol. "Vezmi si tuto hůl. Pokud budeš schopen
se dotknout jediného mého bojovníka, armáda je tvá." Pobídnut zavytím Opičího krále
se císař otočil a zaútočil svou holí. Ale bojovníci se lehce
vyhnuli všem jeho výpadům.

Zuřivý Shaohao zařval a ze všeho jeho vzteku
se zformovalo Sha Zloby. Vztekem žhnoucí císař
zlomil svou hůl o koleno. Násilnost a nenávist se vynořily. "Už vidíš, proč nejsi připraven vést?"
zeptal se ho bílý tygr. "Tvůj hněv tě neposiluje,
ale činí tě slabým." Bezbranný Shaohao stál
proti hrůze, kterou vytvořil. Všechny Sha
vyrazily naráz k útoku, ale jakmile se kouř vyčistil,
císař stál na místě nezraněn.

U nohou mu leželo
rozlámané tělo bojovníka. Bojovníka, který zaplatil
nejvyšší cenu, aby ochránil svého císaře. Shaohaovo srdce se naplnilo, když pokorně poklekl
před bílého tygra. "Můj hněv způsobil těžkou ztrátu,"
řekl císař. "Jediná oběť mi ukázala
sílu společenství, lásky, míru."

Bílý tygr pokynul. "Znovu se tě ptám: Proč bojuješ?" "Za domov a rodinu,"
odpověděl Shaohao, "za lid, který chráním. Za ně bych dal svůj poslední dech. Děkuji ti, bílý tygře."

Oproštěn od všech svých
trápení císař povstal. "Pojď, Opičí králi. Musíme do srdce Pandarie,
než bude všechno ztraceno." Císař a jeho přítel
vyrazili na cestu, ale obloha už temněla, protože čas
Sunderingu právě nastal.

Překlad: Axchoo
www.videacesky.cz SUNDERING A tak Shaohao
dorazil k srdci země. Do posvátného údolí
v centru jeho říše. Osvobozen od všech svých útrap,
císař zářil osvícením. Uvnitř údolí jeho lidé
ve zmatku hledali ochranu. Věděli, že nastává konec světa, a vyzývali císaře,
aby je zachránil.

"Lidé Pandarie,"
oslovil je Shaohao, "zůstaňte v klidu, soustřeďte se
a společně to přečkáme." Ale jeho lidé mu nerozuměli. Shaohao pohleděl do jejich tváří
a uviděl útrapy, které sám překonal. Rozpoznal pochyby a zoufalství, viděl své lidi ochromené
strachem a třesoucí se zlobou. Ale věděl, že mají příliš málo času,
aby se naučili to, co on. "Čas, moji lidé potřebují čas,"
uvědomil si císař.

A tehdy si císař vzpomněl
na moudrost nefritového hada. "Vyhledej srdce Pandarie,
neboť v něm nalezneš odpovědi." Shaohao přemýšlel
nad svým putováním. Podíval se po zemi a uviděl
jediný kvítek poletující ve větru. "Ať už jsem musel čelit čemukoliv, země mě vždy vedla,"
pomyslel si, "ale ty nejpravdivější odpovědi vždy přišly zevnitř."

A poté si to uvědomil. "Měl jsem mít dlouhý život a prosperující zemi, ale jsem víc než jen císařem." "Už vím, co musím udělat." "Protože to já
jsem srdcem Pandarie." "Lidé Pandarie!" zvolal Shaohao. "Nejste ještě připraveni
postavit se bouři, která přichází, a já ji nedokážu zastavit.

Ale vy tuto bouři přečkáte,
stejně jako mnoho dalších, protože já vám poskytnu čas,
abyste se naučili to, co jsem se naučil já." A poté poslední císař
Pandarie obětoval vše, čím byl. A vše, čím měl být. Svůj poslední dech obětoval,
aby se stal jedním se zemí. Hustá mlha schovala
a ochránila jeho říši.

A zatímco byl zbytek světa
roztržen v běsnění Sunderingu, Pandarie se osvobodila. Skrytá císařovým dechem odplula po moři
jako kvítek ve větru. Stromy v údolí
nikdy nepřestaly kvést. A po čase jsme se my pandarené
naučili žít tak, jako náš císař. Jeho učení setrvalo
v chrámech jeho říše. Ze zasněžených vrcholků
Kun-Lai Summitu na nás dohlíží a říká se, že když
pozorně nasloucháte, stále k vám promlouvá skrze mlhu.

Toto jsou císařovy dary. A toto je Pandarie.