Ed Sheeran spadl do gejzíru

Jak to je, tys opustil sociální sítě? Zbavil jsem se mobilu. Ještě pořád žádný nemám. - Zkuste to někdy. Je to fajn. - Je to dobrý vystřízlivění. Jo, pořídil jsem si iPad a odpovídám jenom na maily. - Aha. - Takže telefon už nemám. A rozhodl jsem se procestovat země, kde jsem měl koncerty, ale viděl jenom šatnu, pódium a bar. Patřila mezi ně i Austrálie.



Nikdy jsem neviděl operu v Sydney nebo třeba Velký bariérový útes, Gold Coast a tak. Tak jsem si půjčil auto a jel podél pobřeží. Podobně jsem byl dva měsíce na Novém Zélandu a v Japonsku. Potom Island, ten je skvělý, doporučuju. Ale mám pocit, že jsi dost riskoval život. No, na Islandu jo. Šlápnul jsem do gejzíru na sopce. - Šel jsem na vršek sopky… - Cože?! Na svoje 25.



narozeniny jsem jel na Island, abych viděl auroru. Vylezl jsem na vršek sopky, trochu jsme se tam procházeli a říkali mi, ať nescházím z cesty, že je to nebezpečné. Já to odsouhlasil, ale moc jsem to nevnímal. Pak jsem uviděl takové jezírko bublající vody. Paráda, sopka, bublá to. Vydal jsem se k tomu, oni mě zastavovali, ale to už jsem uklouznul, propadla se pode mnou zem… Nevím, jestli jste někdy měli pocit, že umřete, ale mně se všechno zpomalilo a říkal jsem si: „Aha, to je všechno.“ Měl jsem boty s kovovou špičkou, ta tam zajela, já spadnul na bok, ale vytáhnul jsem ji.



Cítil jsem, že se něco taví. Hrozně jsem křičel, oni říkali, ať si to nesundávám. Já: „Proč?“ Sundal jsem si ponožku a s ní i kůži z nohy. - Ale co bylo horší… - Tím ten příběh nekončí?! - Je to ještě horší? - Poslali pro mě vrtulník, dali mi na to kožní štěp, protože tam fakt nebyla kůže.



Já se tam klepal, snažil se dostat k lůžku… Pochlap se! Pak jsem na lůžku omdlel, a když jsem se vzbudil, slyšel jsem hotelový rozhlas: „Dámy a pánové, nejlépe viditelná polární záře za posledních 20 let. To už jen tak neuvidíte.“ Já myslel, že hlásili: „Dámy a pánové, Ed Sheeran s popálenou nohou!“ - No, bylo to docela zlý…



- Už je to zahojený? Máš tam jizvu? - Jo, trochu tam něco je. - Budeme ti věřit. Nemusíme to vidět. - Takže jsi na rok úplně vypnul? - Jo, měl jsem rok volno. Protože? - Nevím, prostě… - Copak se někde uchází o práci? Skončilo mi pětileté turné a mohl jsem se chlubit skvělou pracovní kariérou, ale žádným osobním životem.



Měl jsem různá vyznamenání, ceny a tak, všechno krásné, ale pak se mě lidi ptali: „Co plánuješ, až se dostaneš domů?“ A já to netušil. Ptali se: „Jaká je Austrálie?“ „No, byl jsem v jednom baru. A taky v letadle.“ - Určitě jsi to měl podobně. - Jo, byl jsem na výletech proto, aby mě dohonila moje paměť a taky abych se zase poznal.



Na to jsou dobrá místa, kde tě neznají. - Žijeme ve světě zrcadel… - Tobě moc takových míst nezbývá. Našel jsem jich pár v Africe. - Ale vím, jak to myslíš. - Pro mě to bylo Japonsko. Prostě jsem se podíval, kde se vyprodaly moje koncerty, a v Japonsku vůbec, tak jsem odjel tam. Překlad: jesterka www.videacesky.cz