Lin-Manuel Miranda se svými dopisy z tábora a ukázkou z Hamiltona

Line Mirando, nevypadá to,
žes byl úplně bezproblémové dítě. Nedávno jsi tweetoval dopisy.
Jsou geniální! Napsal jsi je - svým rodičům z tábora.
- Ano. První je takový formulář.
"Ahoj z tábora. Mami, tati, jak se máte?
Já jsem v pekle, počasí je fajn, včera mi došlo,
že v mém stanu jsou samí blbci. Dneska mě ty otravný děti fakt štvou,
zítra začne příšerně nudné vyučování, už se těším domů,
prosím, pošlete časopisy nebo tak, s láskou Lin Miranda.


P.S. - Děti jsou v pohodě, když si člověk zvykne." Tenhle je ale jen tvoje práce.
Jsou tam obrázky a je to na papíře s Garfieldem,
takže to bereš vážně. "Milá rodino,
ahoj, pamatujete si na mě? Jsem to dítě, které jste
na měsíc nechali v lese. Víte, jak skoro nechodíme na mši?
Tak tady chodím každou neděli. Tady je obrázek,
abyste si na mě vzpomněli."

A na tom ty skáčeš ze střechy. - To je úžasné.
- Nelíbilo se mi tam. - Ale ty ses z toho tábora fakt vyvlíknul.
- Jo, to byl životní herecký výkon. Jako dospělý na to nejsem hrdý,
a jestli se na to budou moje děti ptát, popřu to.
Ale simuloval jsem zranění páteře, abych odjel z tábora.
Jeden kluk si něco provedl se zády a mohl jet domů, tak jsem si říkal... Další den jsem byl sám s jedním kamarádem,
praštil jsem sebou o zem, dělal jsem, že necítím nohy, odvezli mě do nemocnice
a musel jsem to simulovat celé léto.

Dělal jsem, že kulhám,
dělali mi rentgen v nemocnici v New Yorku, ale jel jsem domů. Mohl jsem domů!

Když jsme u celebrit a tak,
neumím si představit, Line, že by nějaká známá osobnost
ještě neviděla Hamiltona. Když jsi byl na Broadwayi,
byl tam každý večer někdo? Měl jsem strach onemocnět
a nejít do práce. Stalo se mi to za ten rok jednou
a prošvihnul jsem Beyoncé a Jaye-Z. - Přesně tak!
- Ne ne. Už jsem si vytahoval kapačku,
měl jsem čtyřicítky... Moje žena říkala, ať zůstanu v posteli,
a já: "To zvládnu!"

Prostě to nešlo někdy vynechat.
Připadalo mi, že na tu show - každý večer přijde celý internet.
- Když se to poprvé hrálo v UK, přidali se k tobě velice známí lidé,
princ Harry a Meghan. - Jak se to stalo?
- Vypadám hodně v klidu. "Tohle je úplně v pohodě." "Tenhle večer je skvělý." - Meghan se skvěle baví.
- Jo, jim se to fakt líbí. Už to před tím viděli,
moc se jim to líbilo.

Vlastně to viděli tajně o pár měsíců dříve
z nějaké tajné lóže. Je to Viktoriino divadlo,
to je jeho praprapraprababička, takže zná tajné chodby dovnitř. - A Jiří III... To musí být...
- Jo, jeho 6× pra- dědeček. - To je fakt zvláštní.
- To je úžasný. Jsem fakt rád, že si to nebral osobně.
Docela si tam z Jiřího III. děláme prdel. - Vy jste to všichni viděli?
- Ano! - Ano. - Já čtyřikrát.


- No teda! - Jo, obří fanynka.
- Já jsem to viděl, musím tam vzít svoji mámu.
O tom bych si s tebou rád promluvil. - Jasně, povídej.
- My se tomu smějeme, ale je to tak teď pořád?
Lidi po tobě jen chtějí lístky? Jo, dost často, ano. A je mi to milejší,
než kdybych jim to musel cpát. To už jsem taky dělal.
Rozdával jsem lístky v Edinburghu: "Prosím, přijďte se podívat."


Tohle mám radši. - A brzy budeš zase hrát.
- Jo, budu hrát Hamiltona v lednu - v Portoriku.
- Ano, v Portoriku. - A nejsem si jistý, bude to v angličtině?
- Ano. V angličtině. Je to 3. národní turné.
Tam to bude premiéra, ale tentokrát jde veškerý výdělek
umělcům a organizacím, - kteří byli zasaženi hurikánem.
- Páni. Když říkáš, že se k tomu vracíš,
zvládneš to bez zkoušek, - nebo musíš...


- Tak trochu. Vystrašilo mě to, když jsem na tom byl
s vévodou a vévodkyní, protože Meghan znala ten text
lépe než já. Snažil jsem se zpívat s nimi a ne všude jsem se chytal.
Ale trénoval jsem, myslím, - že teď by to šlo.
- Jsou tam momenty, kterých se nějak bojíš,
že i když jsi to napsal, - nejde ti to přes pusu?
- Jo. Hamiltonova první velká píseň se jmenuje Má šance
a je to textově nejtěžší, když to zvládnete, je to představení vaše.


Trochu jako ty důležité monology Hamleta. Když zvládnete Mou šanci,
bude to v pohodě. Přesvědčím tě,
abys kousek ukázal? - Můžu to zkusit.
- Do toho! - Musím na to stát. Můžu se postavit?
- No jasně. - Vsedě bych si nevzpomněl.
- Dobře. Dostanu stýpko na King's College,
nechci se chlubit, ale jsem ohromující, problém je, že jsem dost chytrý,
ale ne moc vybraný, musím křičet, aby mě slyšeli,
v každém slově znalosti, jsem surový diamant, lesklý kousek uhlí.


Chci dosáhnout svého cíle, moc mé řeči je bezchybná,
je mi jen 19, ale má mysl je starší. V New Yorku je stále chladněji,
ale já snesu každou nevýhodu, naučil jsem se to zvládat,
nemávám zbraní, chodím ulicemi hladový. Chci z jiskry rozdmýchat plamen,
ale stmívá se, tak vám to jméno vypíšu, A-L-E-X-A-N-D-E-R, máme být samostatná kolonie, zatím nás Anglie vysírá,
vybírá nehorázné daně a pak král George si za to nakupuje,
nikdy své potomky neosvobodí.

V tomhle století bude revoluce,
ta moje, stojí v závorce, nedivte se, budu v učebnicích dějepisu,
položím svůj život, pokud nás to osvobodí. Časem uvidíte mou převahu
a já svou šanci nezahodím.... Tak nějak. To bylo tak úžasný!
Zvládnuls to, teď se napij. Ten drink sis zasloužil.
Skvělá práce. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz