Ludendorffova příležitostVelká válka

Rusko a Čtyřspolek dva měsíce vyjednávaly mírové podmínky. Územní požadavky však byly pro Rusy příliš velké a konferenci opustili. Nyní Rusové sklízí co zaseli, když se německá mašinerie valí na východ. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden znovu ožila východní fronta, Němci se řítili na Petrohrad a Kyjev a bolševici byli zoufalí. Britové postupovali v Palestině a Osmané v Malé Asii a Henry Wilson se po rezignaci Wullyho Robertsona stal novým náčelníkem štábu.

Toto následovalo. Němci na východě dále postupovali a 25. února dosáhli Tallinu. Stejného dne dorazili na okraj Narvy. 27. února dosáhli Mohylevu a německé letadlo bombardovalo Petrohrad. Vůdce bolševiků Lenin tou dobou souhlasil s pokračováním mírových jednání a 28. února ruská delegace dorazila do Brestu Litevského, Němci ale svůj útok nezastavili.

Generál Max Hoffman řekl, že útok zastaví, až bude mírová dohoda skutečně podepsána. A tento týden se řešila i jiná hranice. Vůdci Transkavkazské federace se konečně sešli 23. února kvůli vyřešení nových hranic na Kavkaze. 1. března transkavkazský sněm odsouhlasil podmínky znovuzavedení hranice z roku 1914 a právo na sebeurčení národů východní Malé Asie včetně garance autonomie Arménie pod osmanskou vládou.

Osmané se se sněmem sejdou po ukončení jednání s Ruskem. Síly Vehipa Paši však pokračovaly ve svém postupu a do konce února obsadily Trabzon a Gümüşhane. Osmané ani transkavkazští vládci tento stav ale nepovažovali za válku. Turci tvrdili, že jen znovu obsazují svá území. „Arméni však čelili netypickému problému, museli chránit svou populaci v oblastech obsazovaných Turky. V bezprostředním nebezpečí byli Arméni v oblasti okolo Erzurum, Hinisu, Vanu, Malazgirtu a na Eleşkirtské planině.“ Tito lidé se rozhodli nečekat na příchod turecké armády a požádali o okamžitou evakuaci přes transkavkazskou hranici.

Velká část nové arménské národní armády byla vyslána na jejich ochranu a evakuaci. Tato malá armáda tak byla rozptýlena na poměrně velkém území. Další malá armáda, rostoucí každým týdnem, se více a více zapojovala do bojových akcí v poli, a to americká armáda.

26. února proběhl u Réchicourtu francouzský útok na německé zákopy a americký pozorovatel, náčelník štábu 42. „duhové“ divize, se v návalu nadšení zapojil do akce a pomohl zajmout několik Němců. Jako první americký voják za to obdržel vyznamenání Croix de guerre. Byl to plukovník Douglas MacArthur. Jestli si říkáte, proč „duhová“ divize, ve Washingtonu panovaly při začátku odvodů obavy, že některé státy budou mít problém s obsazováním divizí z jiných států.

Rozhodli tak, že jedna divize bude složena z rezerv národní gardy z mnoha států. Major MacArthur pak údajně prohlásil, že je to skvělé a překlene to všechny státy jako duha. A jedna poznámka k této frontě, spojenecký tisk psal o tom, jak americká letadla brzy svým počtem zatemní oblohu, zatím však na západní frontě nelétá ani jedno v Americe vyrobené letadlo.

Lednový proslov se 14 body amerického prezidenta Wilsona neměl velký okamžitý účinek, ale přinesl drobný rozkol mezi Německem a Rakouskem-Uherskem. Německý kancléř Georg von Hertling obecně a velice váhavě souhlasil, ale bez ústupků v konkrétních bodech, zatímco rakouský hrabě Czernin byl podstatně přívětivější. Wilson nyní navázal proslovem chválícím Czernina, odsuzujícím Hertlinga a oznamujícím jeho „4 principy“, což byl velice opatrně formulovaný závazek na podporu sebeurčení po podepsání míru, kdy budou uspokojeny všechny jasné národní snahy o sebeurčení, které budou reálné bez spuštění mezinárodního konfliktu.

To nechává spoustu prostoru pro interpretaci a diskuze. Tento měsíc, v únoru, si rakouský císař Karel dokonce s Wilsonem přímo dopisoval přes španělského krále Alfonse XIII. Dialog však nikam nevedl.

Wilson chtěl jasné vyjádření, co císařství nabídne svým menšinám. Vídeň pořád neuznávala italské nároky na rakouské území, ani francouzské nároky na německé. Zjednodušeně, byl nabízen mír, pokud se císařství odtrhne od Německa. To nebylo přijatelné. Vypadá to, že císařství vsázelo na úspěch přicházející německé ofenzivy na západní frontě. A německý generál Ludendorff pokračoval v jejím plánování. To zahrnovalo přesun mnoha jednotek z východní fronty na západ.

Počet převelených vojáků dosahoval poloviny počtu Britů ve Francii. Německo bude mít na západě 191 divizí proti 178 spojeneckým. To Němcům poprvé od roku 1914 na západě zajistilo početní převahu. Jen malá část útočících divizí ale přicházela z jiných front, budou ale držet klidnější úseky fronty a uvolní jednotky pro tento velký útok. Většina nejlepších německých divizí byla po celou válku na západní frontě. Začátkem roku 1918 některé z nich přes rok odpočívaly v klidnějších úsecích. Například 68 německých divizí na západní frontě nezažilo boje u Passchendaele oproti pouze 9 britským divizím.

Budou to čerstvé, ale zkušené jednotky, používající Hutierovu útočnou taktiku a Bruchmüllerovu dělostřeleckou doktrínu, které prolomí západní frontu. Ludendorff také použije své nejúspěšnější velitele z roku 1917 pro velení tří útočících armád. Otto von Below, který zahnal Italy u Caporetta, povede 17. armádu. Oskar von Hutier, který vypiloval útočnou taktiku nesoucí jeho jméno, i když nebyla přímo jeho nápadem, a který byl tak úspěšný u Rigy, bude velet 18.

armádě. Georg von der Marwitz v čele 2. armády velel německé obraně a protiútokům u Cambrai. V plánu bylo prorazit obranné linie a vyvolat válku pohybu a manévrů rozhozením nepřítele, pokračováním postupu a posílením úspěšných úseků. Dělostřelectvo bude usilovat o překvapení a pěchota bude postupovat bez přestání vpřed bez ohledu na ztráty.

To bylo odlišné od Britů a Francouzů, kteří bojujícím ulevovali vysláním záloh. Základní jednotka se skládá z devíti vojáků a kulometníků a důstojníka. Následovat budou specializované týmy s plamenomety a těžšími zbraněmi. Zrevidovaný výcvikový manuál pro pěší jednotky ve válce psal, že všichni vojáci mají být vycvičeni v metodách útočných oddílů. Ludendorff si uvědomoval, že ze starších vojáků nemůže vycvičit úderné oddíly, složil tak útočné divize ze zhruba čtvrtiny své pěchoty. To byli muži mezi 25 a 35 roky a dostali prioritu v jídle, vybavení a výcviku.

56 divizí bylo odveleno z fronty na intenzivní třítýdenní výcvik začínající cvičeními zaměřenými na utužení disciplíny a střelbu, ale pokračující rychlými dlouhými pochody, bojem během přesunu a útoky na simulované zákopy pod ostrou palbou. Oproti minulému roku vzrostl počet letadel včetně stovek bitevních letounů zaměřených na útoky na pozemní cíle se speciálně vycvičenou posádkou. I když ale byla tato armáda připravena na prolomení spojeneckých pozic, co se týče následující války v pohybu, nebyla na tom o moc lépe než v roce 1914.

Měla 23 000 nákladních vozidel, ale protože Němci neměli přístup ke gumě, měla ocelová kola, která ničila silnice. Zato spojenci měli 100 000 vozidel s gumovými pneumatikami a používali tanky a obrněná vozidla. V tom Němci zaostávali, vyrobili jen pár neobratných tanků A7V a opravili několik ukořistěných tanků, ale v nijak velkém počtu. V tom byly slabiny plánu a Němci neměli nijak velkou výhodu v počtu vojáků nebo vybavení.

Tak týden končí a březen začíná. Němci postupují v Rusku a Rusové jsou ochotni podepsat v podstatě jakýkoliv mír, Osmané postupují proti Arménům, Američané zažívají boj na západě A němečtí velitelé plánují ofenzivu všech ofenziv. Ludendorff plánoval zvítězit spíše kvalitou než kvantitou i přes lehkou početní výhodu. Dalších několik týdnů může být pro válku rozhodujících.

Rusko je převálcováno, Itálie je po Caporettu prozatím zneškodněna, nejistoty v britském velení, Američané nejsou v Evropě v počtu, kdy by mohli cokoliv změnit, toto byla pro Ludendorffa a Německo jedinečná příležitost a celý svět to bude napjatě pozorovat. Jestli chcete vědět více o německých úderných oddílech, můžete se podívat na tento speciální díl. Patr(e)onem týdne je Pitchatarn Lertudomtana.

To je jméno! Určitě jsem to řekl úplně špatně, ale ty víš, kdo jsi. Díky za vaši podporu na Patreonu, pokud nám chcete pomoci a získat skvělé odměny, zvažte svou podporu na Patreonu. Na viděnou příště!