Vestfálský mír

Takže jsme dohodnuti. Francie získá město Pinerolo
a biskupství metské a Švédové získají Přední Pomořansko,
Wismar, Štětín a ostrovy Rujánu a Poel. Anglie za to, že se přihlásila
do 28 dnů, získá tyto hodiny. Děkuji, jste laskav. Tak tím je náš mír uzavřen. Pánové, přípitek.
Na mír v Evropě. Na mír v Evropě.

- Omlouvám se...
- Co je? Proč vyrušuješ? Odpusťte, velvyslanče,
ale co Lucembursko? Lucembursko nikdo nevlastní? - Francie, já myslel, že je vaše.
- Já myslel, že je Holanďanů. - Švédsko?
- Já myslel, že patří Belgii. Anglie? My věděli, že někde leží,
ale bylo nám to jedno. Zdá se, že uniklo
naší pozornosti, že ano?

Tak ho přidělíme.
Má někdo zájem? - Je protestantské?
- Mám za to, že spíš katolické. Použijme ho jako skladiště. - To je dobré.
- Ne, to není. Někdo si ho vezměte. No tak.
Co tam najdeme? Malý stát Lucembursko
je pomníkem Evropy minulé. Oběti moru se elegantně plazí ulicemi a zanechávají ze sebou hnis ze svých ran.

Alespoň dvě děti týdně jsou upáleny jako
splozenci ďáblovi na nádherném tržišti. Ve městě najdeme dva hostince,
jednoho zábavného trpaslíka a obchod prodávající drobnosti ze slámy. To mi připomíná Stevenage. Tak kdo ho chce? My ne, už tak musíme
spravovat Přední Pomořansko. A to nezmiňuji Wizmar a Štětín.

Francie Lucembursko nepotřebuje. Ale líbí se mi ten obchod
prodávající drobnosti ze slámy. Ano, to je ekonomický bonus. Vezmu si ho. Výborně, Lucembursko připadne Švédsku. Zadržte! Nemůžete dát Švédsku další provincii. Ale vy jste ji nechtěli.

Ano, ale oni teď mají
Přední Pomořansko, Štětín a Lucembursko. To není fér. Chceme Lucembursko použít
ke skladování nakládaných sleďů. - Proč je neskladujete ve Švédsku?
- To ten zápach. Smradlavý nakládaný sleď.
Proč nemůžete mít pořádnou rybu? - Co je špatného na nakládaném sledi?
- Nic, pokud jsi Švéd. - Ale pánové...
- Co to má znamenat? Ale no tak, jen proto, že všichni nesnášíme
Němce, nemusíme mít rádi Švédy.

- Švédové jsou v pohodě.
- Ale nesnáší vás. My nejsme nesnášenliví. "My nejsme nesnášenliví."
To byste měli! Život je pak zábavnější. Akorát chceme
chránit protestantské prince. - Opravdu?
- Ano. Nebo jen zastíráte,
že chcete nakopat Němcům zadky? My tu jsme jen proto.

My to máme podobně. Pánové, prosím, nerozebírejme
pozadí této dohody, jsme jako člunek v tkalcovském stavu. - Co?
- Co? Teď se nerozptylujme, jsme už blízko. Měl bych návrh. Co rozpůlit Lucembursko.
Švédové získají východ, Francouzi západ. Jo, to je dobré.

- Omlouvám se.
- Co zase chceš? Odpusťte, velvyslanče, ale je moudré
takto divoce rozdělovat zemi? V budoucnosti vzniknou švédští Lucemburčané
a francouzští Lucemburčané. Protestanti a katolíci.
Půjdou si po krku. No aspoň by budoucí
novináři měli o čem psát. Já jsem s tím spokojen. To je dobré. Myslím, že v budoucnosti budou
takovéto malichernosti zapomenuty.

Bude to jeden stát,
nejspíš se stejnou měnou. Hurá. To je krásná představa. Já se toho ale účastnit nebudu. Nás zajímá spíš naše
nová kolonie v Americe. Ano, Amerika...
Amerika... Amerika...
Ta Amerika... V Americe není nic,
až na tabák, brambory a ta kvalitní narkotika,
o která máte zájem.

Myslím, že jsme právě
stvořili novou Evropu. Dobrá. - Tak kdo je pro...
- Pintu? - Půllitr? - Ležák? - Hořké?
- Nejlepší claret? Dal bych si nakládaného sledě. Švédové a ti jejich nakládaní sledi. - Ale vážně, co...


- Já opravdu... Už je tu zase.
Co tentokrát? Odpusťte, velvyslanče,
ještě vás čeká jeden úkol. Divoké země Balkánu. K čertu, zapomněli jsme na Balkán. Tak takhle.
Raz, dva, tři. Bosna a Hercegovina,
Kosovo a Velké Srbsko. - Spokojeni?
- Skvělé. Pánové, zajistili jsme Evropě mír a svobodu na...

Navždy. Navždy! Velvyslanče, musím říct,
že tímto historickým předěláním hranic Evropy jste nás opravdu zkazil. Ale na druhou stranu, toto je revoluční. S těžkým srdcem a po tvrdé práci byla dohoda podepsána. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz