X-Meni u Grahama Nortona

V talk show je normální, že začne hrát hudba
a vy vejdete do studia. Je pravda, že jste na place hráli hudbu,
když jste přicházeli? Jo. Nevím,
jestli to o Michaelovi víš, ale je to herec,
kterého musíš z přívěsu vylákat. Vždycky v něm čeká celé hodiny.
Je na place dost nedůtklivý. Abychom ho dostali ven, zvukař ve studiu musel
hodně nahlas pustit jednu písničku, - která Michaela nabudila.


- Přesně tak. Jmenovala se Blurred Lines. Myslíte, že byste mohli...
Znáte Blurred Lines? Nevím, proč u Michaela
zabírala zrovna tahle písnička. Chcete přijít ještě jednou? - Jo, jasně.
- Dobře. Běžte si zpátky.
Dobře, udělejte to všichni. Dobře.

- Dobře.
- Vždycky jsme na něj volali: "Pojď, Michaele!
Michaele, musíme natáčet. Michaele, slyšíš?
Michaele, pojď už!" Výborně. Dobrá práce.

Ta scéna, kde nahý běžíš po chodbě,
byla v prvním Wolverinovi? - Ne, ta byla v X-Men 2.
- Aha. Nahý jsem ale běžel
hned první den X-Men Origins. Docela jsem si to užil. Je to velmi osvobozující pocit. Vysvlečeš se... Je to krása.
Nezkusíme to? Ne. Jdeme!

Moje slavná běžící scéna. Vzpomínám si, že jsem měl
nahej proběhnout takovou chodbou. Byla tam dost tma. Ze srandy jsem řekl,
že na to chci co největší soukromí. Oni se zasmáli
a šli jsme na první záběr. Běžím a...
Je to dost vypjatá scéna. Poprvé si uvědomím,
že mám kostru z adamantia a že na mě experimentovali.


Všude je krev a já křičím. Když jsem doběhl
za roh, zjistil jsem, že se tam shromáždily
všechny ženy ze štábu. Stály tam
s pětidolarovkama a křičely: A to první, co jsem udělal,
bylo samozřejmě... Pořezal jsem si při tom
vnitřní stranu stehna. Udělal jsem totiž... Když říkáš vnitřní stranu stehna... Vážně tím myslím
vnitřní stranu stehna. Díky bohu. Obřízka podomácku.

Ten film byl přístupnej od 13
a mně tam vlály různý části těla. V Americe to nemají moc rádi. - Pořád na to myslím.
- Bryan Singer, náš režisér, mi po skončení dal takovou
taštičku, která moc nevážila. Podíval jsem se do ní
a byl v ní film. Říkám jsem si, co na něm asi může být.
"Aha, je to moje nádobíčko." Ty máš klasicky drápy. Tihle dva
ale přišli s charakteristickými pózami. Jamesi, ty máš prst.

- Prstím si mozek.
- Jo. Diskutovali jste o tom? Nebo sis jen řekl, že to uděláš? Ne, řekl jsem si,
že Patrick to nikdy neudělal. Zaspal. Hlupák jeden. Když navíc používá svou schopnost, hodně záběrů vypadá takhle.

Říkal jsem si, že to není moc dynamický.
Víš ale, co dynamický je? Tohle. Říkal jsem si, že jestli se chci
dostat na 16. příčku, tohle mě tam dostane. Bavili jste se o tom s Patrickem?
Neurazil se, protože... ...jsem přišel s dynamickým
způsobem, jak se prstit? Ne, je spokojenej,
že se prstit nemusí.

Řekl ale,
že kdybych ho někdy chtěl prstit... Že kdybych mu chtěl přiložit
prsty na čelo, tak klidně můžu. V tomhle filmu
se ale s Patrickem setkáte. Setkáme se
s Patrickem Stewartem tváří v tvář. Uvědomoval sis víc, že...
V prvním filmu to totiž nebylo. Uvědomoval sis víc, že se za chvíli
proměníš v Patricka Stewarta? Ne, ignoroval jsem fakt,
že to přede mnou už hrál někdo jinej. I když jsme spolu
byli tváří v tvář, předstíral jsem,
že tu roli hraju jenom já.

Je jenom skromnej.
Když jsme první den natáčeli, jeho scéna měla asi tři strany.
Byla to jedna z klíčových scén filmu. Byl fenomenální.
Já jsem měl být v bezvědomí. Jedním okem jsem na něj ale pokukoval.
Je naprosto vynikající. Byl to jeho první den.
Měli byste mu zatleskat. Je to génius. Ale vážně... Vážně byste mi měli zatleskat,
protože má pravdu.

Michaele, byl jsi na tom podobně? Říkal sis: "Panebože,
za chvíli ze mě bude Ian McKellen." - Jo.
- Jeho hlas a tak. Já v podstatě kradu.
Všechno jsem od něj ukradl. Já jsem s ním
ale žádnou scénu neměl. Museli jsme si hodit mincí.
Buď já a Ian, nebo on a sir Patrick. Potkal jsem ho až na Comic-Conu. Spoustu času jsem ale strávil sledováním jednoho
videa na YouTube, ve kterém vede
workshop o Shakespearovi.

O Macbethovi, ve kterém jsem měl pak hrát.
Právě jsme skončili s natáčením. Poslouchal jsem to pořád dokola.
Má to asi deset minut. - Je to mladší Ian McKellen.
- Řekni nám o své charakteristické póze. Dohodli jste se na ní,
nebo jsi s ní přišel sám? Říkal jsem si,
že jazzový ručičky...

kombinovaný s odpovídající úrovní
zácpy, navodí to správný napětí. - Máš celkem pravdu.
- Já vím, že mám. Přesně to jsem dělal. - Vážně to vypadá jako jazzový ručičky.
- Je vidět, že sedím na záchodě. - "Kde je ten toaleťák?"
- Já si zjevně říkám: "Fuj. Není to dobrý." Říkáš: "Funguje to." "Už to leze. Dobrý." Líbí se mi, jak se tváří James. - Vypadá, jako by si říkal...


- "Jo, funguje to." Michael zase vypadá, jako by měl
každou chvíli začít zpívat.

- Viděli jste, jak vás ztvárňují fanoušci?
- Ne. - Vážně? Viděl jsem jen to,
cos ukazoval na začátku. Jsou i další. Třeba tohle. Šťastné to časy.
Jen se na ně podívejte. - Je to krása.
- Jsou to výborní kamarádi. - Jen se na sebe podívej, Michaele.
- Já vím. Je to mnohem lepší než ta moje fotka,
kterou jsi ukazoval na začátku. Ta byla děsivá.

A co kdyby jednomu z vás
při natáčení vyhládlo? - Mohli byste si dát třešeň.
- Panebože. - Je to ale od jinýho umělce.
- Je celkem dobrej. - Tys mi věnečky nikdy nenapekl.
- Ne. - Co to tam máš na sobě, Jamesi?
- Cože? Já mám na sobě montérky? Tys zjevně napekl
a já tě krmím. - Proč mám montérky?

To pracuju v dílně?
- Možná je to zástěra. - Tys napekl a já tě krmím.
- Je to super. - Je to krása. Celé odpoledne jsi byl na nohou.
Zasloužíš si odměnu. - Takže tě připravím o věneček?
- Jo. Když jste skončili s natáčením, - šli jste si trochu odpočinout.
- Nedělej to. - To jste vy.
- Být na deváté příčce totiž není snadný. Není snadný být v nejlepší desítce. Tady pečete.

Je to nádhera. - Z nějakého důvodu...
- Někdo tam míchá... Počkej chvilku. Na chvilku zastav. Ať už to namaloval kdokoliv, tleskám
vašemu talentu. Je to krásná práce. Jestli ale má být
při sexu někdo nahoře... Taky je na tom zvláštní, že James se neskutečně
podobá Sue Lawleyové. Vypadám spíš, jako bych si říkal:
"To má být všechno?" Ne, vypadáš, jako bys říkal: "Jestli někdo
při sexu bude nahoře, budu to já."

"Já se tady snažím péct." Podle mě vypadáme jako pár,
kterej je spolu už 25 let. Říkáme si:
"Už dlouho jsme neměli sex." - "Pojď, aspoň to zkusíme."
- Vždyť jsme si ani nesundali kalhoty. Tohle je ještě roztomilejší. Vysnili si pro vás
nejrůznější scénáře. Když si najedete
na stránky fanfikce... Když říkám stránky fanfikce...


Je to šílený. Některé ty příběhy
mají 250 000 slov. To je jak dvě knížky. - O nás dvou?
- Jo. - To je úžasný. Vždycky napíšou shrnutí.
Jedno tady máme. - Nechce je Harvey Weinstein zfilmovat?
- Vážně by měl. "Michael Fassbender
je mocný muž s mocnými nepřáteli." "Požádal agenturu o toho nejlepšího.
Poslali mu Jamese McAvoye." - Jo!


- Nechcete některé z nich přečíst nahlas? Prosím. Snažím se do toho nemíchat,
ale rád se přidám. Tohle jsou různé scénáře pro vás. Můžeš přečíst ten první. "Poté, co zjistí,
že James čeká dvojčata..." Umělý oplodnění
dneska dokáže zázraky. "James a Michael
se za pomoci přátel a rodiny naučí, jak nastávající rodičovství
skloubit se svými kariérami." Je to krása.

Jak jsem řekl. Je to roztomilé.
Znepokojivé, ale roztomilé. "James a Michael si pro sebe
rozhodnou uplést šály." Počkat.
"Jamesovi to vážně jde." "Michael ale stvoří něco, co šála rozhodně není." - Já nevím.
- Zjisti, co to je. - Tohle si musím přečíst. "Michael má
v posteli rád jisté úchylky." "Hraní rolí, kostýmy, trikoty..."

Myslel jsem, že to jsou piškoty. - Toho jeho pečení nikdy nemá dost.
- "Ta náplň..." "Jamesovi to nikdy nevadilo,
ale dnes večer je unavený." "Cítí se v kostýmu směšně a chce, aby ho Michael
projednou chtěl kvůli němu samotnému." "Alespoň dnes.
Kvůli němu samotnému!" "Já si ty montérky
na sebe vzít nechci!" To byla fanfikce.

- Tak jo.
- Panebože. Překlad: qetu
www.videacesky.cz