Zdravím všechny fanoušky zde překládaných videí. Rozhodl jsem se pro vás sepsat pár zajímavých článků a podělit se o své pisatelské schopnosti. Abych nastínil, co ode mě můžete očekávat, v krátkosti se vám představím. Studuji, pracuji, čtu, koukám na seriály a filmy, hraju hry, sportuji a sem tam sám sebe přesvědčím, že neumím hrát na kytaru. Co se týče mého smyslu pro humor, jsem velkým fanouškem South Parku. To by mělo mluvit za vše. Očekávejte ode mě články týkající se aktuálního dění, satirické úvahy o společnosti a další. V níže uvedeném článku můžete ochutnat jeden z mých pokrmů. Dobrou chuť. 

S rostoucím počtem uživatelů internetu roste i počet těch, které nikdo se zdravým rozumem nemůže brát vážně. Troll – uživatel sociálních sítí, který nás baví svým emotivním prohlášením, přehnanou stupiditou nebo prostořekostí. Bez trollů by zcela jistě nebyl internet tím, čím dneska je. Nabízí se však otázka, jestli jsou opravdu fenoménem pouze doby dnešní. Pojďme se podívat na pár zajímavých mužů z historie, kteří svými poněkud zvláštními názory a postoji potrollili naše předky. Čím se lišili od těch, které známe z diskuzí a komentářů pod videi?

 Jonathan Swift se za svého života proslavil jako skvělý spisovatel a filozof. Především zpracováním cestopisu Guiliverovy cesty si  získal místo v srdci mnoha čtenářů na světě. Své troll-satirické schopnosti předvedl v díle A Modest Proposal, kde se pokoušel  vyřešit problém dětí, které dělaly přespříliš velké starosti svým rodičům. Celé znění titulu však mluví za vše – „A Modest Proposal  for Preventing the Children of Poor People From Being a Burthen to Their Parents or Country, and for Making Them Beneficial to the  Publick." Ve volném překladu tedy – „Skromný návrh pro prevenci dětí chudých lidí před tím, aby byly břemenem pro jejich rodiče  nebo zemi a proto, aby se staly přínosem pro společnost."

 V podstatě nabízel řešení ve formě prodeje dětí z chudých podmínek do prostředí bohatých rodin. Neměly však sloužit k tomu, aby  z nich jejich „adoptivní rodiče“ vychovali nového člena rodiny a zahrnovali je láskou, ale proto, aby se staly přínosem pro jejich  hladová břicha. Sám Swift ve svém díle píše, že považuje dětské vařené, pečené, dušené či smažené maso za delikátní pochoutku.

 Nebojím se říct, že se Jonathan pokoušel o to, čemu bychom dneska řekli virál. Dokonce dokázal zařídit, aby bylo tohle dílo  vydáváno anonymně, což se na první pohled podobá dnešnímu trendu nebát se projevovat svůj názor pod záštitou vymyšlené přezdívky, ale jediným důvodem, proč zůstal v anonymitě, je věrohodnost. Společnost byla obeznámena se jménem Jonathan Swift a spojovala si ho se satirou, tudíž brala anonymní dílo seriózněji. Doufejme jen, že si to někdo nevzal až příliš vážně. Chudáci děti.

 Diogenés ze Sinópé byl starořecký borec, který si prý liboval ve spaní v sudu. Jakožto radikální zastánce kynismu, jehož  kořenem slova je kyón, v překladu pes, se pokoušel tomuto čtyřnohému mazlíčkovi co nejvíce přiblížit. Snažil se žít co  nejjednodušeji a proplouval životem s tím, že mu je slušně řečeno všechno u zadnice.

 Mezi jeho nejslavnější kousek patří situace, kdy mu velkolepý dobyvatel Alexandr Veliký nabídl, že pro něj udělá  jakoukoliv službu. Prostý Diogenés mu odpověděl, aby mu ustoupil ze slunce. Bral bych to především jako důkaz jeho  silně flegmatické povahy, za kterou by se nestyděl ani medojed.

 Jindy mu na návštěvě bylo zakázáno odplivnout si na zem. Zbohatlý občan, který vyřkl tento zákaz, posléze trpce litoval, protože se Diogenés rozhodl ulevit si od přílišného hlenu přímo na jeho tvář. Tento čin pak odůvodnil tím, že horší místo v domě bohužel nenašel.

Víte, jaké je podle Diogena nejlepší víno? No přece to z cizího sklepa.

Prořízlá pusa a rétorika byly jeho největšími zbraněmi, a ač se to příliš na dnešní prostopášnou dobu nezdá, ve starověkém Řecku jste s takovým chováním neměli moc lehký život.

Andy Kaufman alias Tony Clifton se zapsal do historie jako král všech trollů a nevěřím, že by ho někdo kdy překonal. Jeho život je ztvárněn ve filmu Muž na Měsíci od režiséra Miloše Formana, který do hlavní role obsadil Jima Carreyho.

Andy prorazil svým one man show vystoupením, kde se z otloukánka rázem přemění v sebevědomého Elvise Presleyho. Potom, co si získal srdce mnoha diváku, s nimi začal hrát svou hru. Prostřednictvím hry chtěl Andy zjistit, co všechno si může dovolit, než po něm začnou házet shnilá rajčata.

O tom, že se trollingem dá živit, nás přesvědčil svým kouskem v pořadu - „I am from Hollywood“, kde před davem lidí očekávajících smršť vtipů a gagů postavil celé své číslo na čtení z knihy Velký Gatsby. Obecenstvo si v tu chvíli muselo připadat jako na prvním stupni základní školy. Podobně se zachoval, když si při vystoupení objednal zmrzlinu a ládoval se s ní celou dobu bez toho, aniž by něco řekl. 

V talk show Davida Lettermana často urážel lidi, kteří zrovna tento pořad sledovali v televizi. Neměl k tomu žádný smysluplný důvod, dělal to jen tak. Jindy zase mluvil smyšleným jazykem, takže mu nikdo nemohl rozumět.

Štěstí pokoušel i jako wrestler. Nebojoval ale s nikým jiným než se ženami. Při zápase mnohdy ženy urážel a smál se jim, později se chlubil, kolik žen už porazil a provokoval vyhlášením, že nezná soupeře. Pohár trpělivosti však přetekl Jerrymu Lawlerovi, který ho vyzval na souboj muž proti muži, kde to Kaufman pěkně schytal. Údajně si poranil krční obratel a Jerryho následně chtěl žalovat. V celé své kariéře wrestlera a ani po ní na sobě nedal vůbec znát, že by byl incident domluvený a následně sehraný. Taktéž Jerry hraje svoji životní roli doteď a ve své odpovědi na otázku ohledně Andyho smrti zmiňoval, že není ta správná osoba, která by se měla k takové věci vyjadřovat, protože Andyho nikdy neměl rád. Ví se však také, že se Jerry účastnil pohřbu a měl tam i svou řeč.

Andymu se podařilo vytvořit fiktivní postavu Tonyho Cliftona, který byl ve svém repertoáru vyzbrojen nespočetně mnoha nadávkami, kterými v rámci show urážel diváky. Ze začátku o tom, že Tony byl vlastně převlečený Andy věděl jen málokdo, a když to všechno prasklo, ocitli se k překvapení všech Andy a Tony na jednom pódiu vedle sebe.

V roce 1984 prohrál Andy boj s rakovinou plic. Kvůli své povaze si zprvu všichni jeho blízcí mysleli, že je to jen další z jeho blbých fórků, ale to je přešlo, jakmile viděli, že se jeho stav čím dál víc zhoršuje. I přes to všechno se najdou i tací, kteří věří, že je Andy stále mezi námi a čeká na tu správnou chvíli, kdy nás všechny znova vytrollí...

Poučení na závěr?  

Troll nemá v životě na růžích ustláno, a jestli chce své řemeslo dělat pořádně, bude se muset rozloučit s myšlenkou, že by ho kdokoliv bral vážně. Co si o trollech myslíte vy? Kdo je podle vás nynějším králem trollů?

Zdroje: art-bin.com, citaty.net