Trivium - Down from the SkyDnes tu mám splněné přání pro Verdanta. Minulý čtvrtek si v komentářích pod videem napsal o Trivium, takže tady jsou! Trivium se dali dohromady díky soutěži talentů na střední škole. Brad Lewter si tam všiml kvalit Matta Heafyho a společně s bubeníkem Travisem Smithem založili kapelu. Lewter za nedlouho odešel a na post zpěváka se dostal Heafy. Debutové album Ember to Inferno vydali v roce 2003, Heafymu bylo tenkrát pouhých sedmnáct let. Druhá deska Ascendancy pod hlavičkou Roadrunner Records sklidila pozitivní kritiku. 411mania ho ohodnotila 10 body z 10 a předpověděla, že za dvacet let budou Trivium stejně významní jako třeba Sabbath, Slayer nebo Metallica. Na třetím CD The Crusade (2006) je patrný přesun kapely k thrashové tvorbě. Heafy se vzdal screamingu, protože prý stejně nikdy neměl rád kapely, které screaming používaly. Texty se zaměřují na slavná úmrtí/vraždy a na sjednocení patrné např. v písni Anthem (We Are the Fire). Pak ale přišlo čtvrté Shogun (2008) a screaming byl zpátky na scéně. Skladby pojednávají překvapivě mimo jiné i o řecké mytologii a japonských vojenských zvycích. O čem je Down from the Sky pochopíte po zhlédnutí dnešního videa. Zatím poslední vydanou deskou je In Waves z loňského roku. Trivium už mají nejspíš svá nejlepší tvůrčí léta za sebou. Stále si však udržují velmi dobrý standard, který fanoušky těší a kritiky rozděluje na dva tábory.13 let5.8K zhlédnutí20 komentářů Twisted Sister - We’re Not Gonna Take ItHeavy metalová legenda ze „strašlivých“ osmdesátek. To jsou Twisted Sister. Kapela sice vznikla už v roce 1972, ale písničky začal psát až zpěvák Dee Snider po svém příchodu v roce 1976. Debutovou desku Under the Blade vydali v roce 1982 a okamžitě si díky ní udělali zvučné jméno v undergroundovém světě. A stejně dobře si je všichni zapamatovali pro jejich prazvláštní image ve stylu glam metalu. Druhé album You Can’t Stop Rock’n’Roll (1983) se stalo zlatým a Metal-rules.com ho zařadil mezi 100 nejlepších heavy metalových alb. Klip pro skladbu You Can’t Stop Rock’n’Roll se nesl v komediálním duchu, což je jedna z dalších věcí typických pro TS. Ostatně to je vidět i v dnešním videu We’re Not Gonna Take It. Píseň pochází z desky Stay Hungry (1984). Další veleúspěšné hity jsou I Wanna Rock a balada The Price. Čtvrté album Come Out and Play (1985) bylo přijaté docela nevalně a turné bylo vlastně jedno velké fiasko, po kterém se z kapely rozhodl odejít bubeník A. J. Pero. Jenomže ještě horší deska měla teprve přijít. Love Is for Suckers (1987) navíc měla být sólo projektem Snidera, jenomže nahrávací společnost si postavila hlavu, že ho buď bude prezentovat jako nové album Twisted Sister nebo ho nevydá. Ještě v témže roce Dee Snider oznámil odchod z kapely. Pauza trvala deset let. TS poté začali znovu nahrávat a vydávat staré songy, které v původním vydání nedosahovaly požadované zvukové kvality. Návštěvníci Masters of Rock si mohli pořádně zaskákat třeba na We’re Not Gonna Take It v roce 2011. Sabaton - Carolus Rex a změny v sestavěBlíží se nám vydání nového alba švédské kapely Sabaton. Fanoušci v Evropě se na něj mohou těšit 25. května a ti, co se chystají například na letošní Masters of Rock, si budou moci poslechnout novou sestavu na vlastní uši. :) Píseň Carolus Rex: Změny v sestavě:13 let5.2K zhlédnutí37 komentářů Moonspell - Night EternalV dnešním Metalovém okénku plním přání z minulých komentářů. Moonspell jsou „temní zaříkávači“ (jak je nazvala moderátorka MORu) z Portugalska. V počátcích své kariéry vystupovali ještě pod jménem Morbid God, na Moonspell se přejmenovali v roce 1992 a rovnou vydali promo Serpent Angel. Black metalové Wolfheart je jejich první plnohodnotné album vydané v roce 1995. Kromě dvou písní jsou ostatní texty v angličtině. Píseň An Erotic Alchemy nechala inspirovat Markýzem de Sade. Zajímavostí toho alba je, že Portugalská pošta chtěla Wolfheart vytisknout na známky jako součást kolekce nejvýznamnějších rockových momentů a nahrávek Portugalska. Druhé album Irreligious (1997) se řadí spíše do gothic metalu. Třetí deska Sin/Pecado z roku 1998 ve svém názvu ukrývá zajímavou slovní hříčku. Sin znamená anglicky „hřích“, portugalsky „bez“. Pecado znamená portugalsky „hřích“. Takže nám z toho vznikne buď „Bez hříchu“, nebo dvojjazyčně „Hřích“. O rok později Moonspell vydali experimentální CD The Butterfly Effect. Kytarista/klávesák Pedro Paixão se při psaní inspiroval teorií chaosu. Experimentování se kapelám ne vždy podaří, a zrovna tato deska je toho důkazem. Kritici ani fanoušci ji nepřijali příliš dobře. Pátou studiovku Darkness and Hope (2001) následovalo koncepční album The Antidote (2003). K němu vyšla i stejnojmenná kniha, která v každé kapitole rozvádí příběh odehrávající se v písni. V roce 2006 vyšlo doom metalové album Memorial a o dva roky později se fanoušci dočkali CD Night Eternal. Jak už se psalo v komentářích níže, dnes, 27. dubna, vychází zbrusu nové dvojalbum Alpha Noir / Ómega White. Van Canto - BatteryDnes tu pro vás mám jednu originální metalovou kapelu z Německa. Tvoří ji pět zpěváku a jeden bubeník. Van Canto je totiž a cappella skupina (sami si říkají Hero Metal A cappella). Hudební nástroje imitují svými hlasy (kromě již zmíněných bubnů). Vznikli v roce 2006 a rovnou stihli vydat své debutové album A Storm to Come. Obsahuje devět skladeb a největší pozornost si sklidila právě cover verze písně Battery od Metallicy. Druhé album Hero obsahuje rovnou pět cover verzí: Kings of Metal (Manowar), Wishmaster (Nightwish), The Bard’s Song (Blind Guardian), Stormbringer (Deep Purple) a Fear of the Dark (Iron Maiden). Rozhodně vám doporučuji pustit si je všechny, je to zajímavé porovnání s originály. O další dva roky později vychází třetí deska Tribe of Force. Většina písní je vlastní tvorba Van Canta, kromě coverů Master of Puppets (Metallica) a Rebellion (Grave Digger). Kapela se podílela doprovodnými vokály na albu At the Edge of Time od Blind Gardian a je možné je slyšet i v písni Tarji Turunen, Anteroom of Death. Zatím poslední CD z roku 2011 se jmenuje Break the Silence. I na něm najdeme několik cover verzí. Například na coveru Primo Victoria (Sabaton) hostuje sám Joakim Brodén. Tak jak se vám a cappella metal líbí? Pustili jste si toho od nich víc?14 let6.2K zhlédnutí38 komentářů Paradise Lost - Faith Divides Us Death Unites UsParadise Lost pochází z anglického Halifaxu a jejich styl se označuje jako death, doom, gothic metal. Kapela si totiž od roku 1988 prošla několika různými obdobími. První tři alba (Lost Paradise – 1990, Gothic – 1991, Shades of God – 1992), se nesla v duchu death/doom metalu, ale Paradise Lost jsou známější hlavně jako jedni z hlavních průkopníků gothic metalu. Každopádně druhé album Gothic fanoušci extrémnějšího metalu považují za klasiku. Je melodické, uslyšíte na něm symfonický orchestr a ženské vokály. Období gothic metalu kapela načala v roce 1993 albem Icon. Pokud tedy dáváte přednost čistším vokálům před growlem, předchozí tvorbu Paradise Lost asi raději vynechejte. Snad nejúspěšnější gothic deskou je Draconian Times (1995). Ve skladbě Forever Failure několikrát zazní hlas známého amerického kriminálníka Charlese Mansona. Od alba One Second (1997) začali členové „Ztraceného ráje“ experimentovat s elektronickými prvky a válcovali hitparády v různých evropských zemích, jen v Anglii se jim příliš nedařilo. Odklon od metalových kořenů je mnohem patrnější na albu Host (1999), o něco méně pak na Believe in Nothing (2001). Na něm Paradise Lost kombinuje elektroniku s rockem. Metalovým fanouškům svitla naděje s vydáním desky Symbol of Life. Na Wikipedii u ní v popisku dokonce najdete označení industrial metal. Zato desátý počin, Paradise Lost (2005) je už zase zaškatulkovaný do žánru gothic metal. Potom vyšlo ještě In Requiem (2007), z nějž stojí za zmínku například singl Enemy, a dvanáctku prozatím vydaných alb uzavírá Faith Divides US – Death Unites Us (2009). 23. dubna se fanoušci v Evropě mohou těšit na desku s pořadovým číslem třináct, která ponese název Tragic idol. A Perfect Circle - JudithDnes tu máme trochu alternativy. O A Perfect Circle a spoluzakladateli téhle kapely, Maynardu Jamesi Keenanovi, již padla zmínka v příspěvku Tool – Sober. Doufám, že vás hudba z pera Billyho Howerdela a Maynarda Keenana zaujme, pokud jste od této kapely třeba ještě nic neslyšeli. Keenan se s Howerdelem seznámil v roce 1992 a stali se z nich přátelé. O tři roky později Howerdel hledal nějaké bydlení a byl to právě Keenan, kdo mu nabídl pomocnou ruku. Když Howerdel pustil Keenanovi své demo, byla ruka v rukávu. První album Mer de Noms vyšlo v roce 2000. Debutovalo na čtvrté příčce hitparády Billboard 200 a ještě ten samý rok, o pět měsíců později, se stalo platinové. Mer de Noms v překladu znamená Moře jmen a když se podíváte na jeho setlist, bude vám jasné proč. Většina textů je věnovaná lidem, které Maynard znal. Judith je o Maynardově matce, která utrpěla mrtvici a zůstala upoutaná na invalidní vozík. Videoklip natočil David Fincher (Klub rváčů, Sedm, The Social Network). Před vydáním druhého alba Thirteenth Step (2003) nebyla kapela moc činná, protože Maynard se věnoval svým povinnostem v Tool. To ve skupině způsobovalo napětí, které vyvrcholilo odchodem dvou členů. Na post basáka přišel Jeordie White a kytaru vzal do ruky James Iha. Album bylo přijato velmi vřele a přineslo zase něco nového. Podle Allmusic deska dosahuje takové vyspělosti, která se většinou vidí až na třetím nebo čtvrtém albu. V roce 2004 vzniklo zatím poslední CD Emotive. Zajímavé je, že vyšlo v den amerických voleb a obsahuje několik cover verzí protiválečných písní (např. Imagine od Johna Lennona). Laťka byla nasazená hodně vysoko a toto album bohužel nedosahovalo kvalit těch předchozích. Od svého posledního vystoupení v roce 2004 se kapela začala tak nějak potácet mezi bytím a nebytím. Maynard se věnoval pracím na zbrusu nové desce Tool (10000 Days) a ostatní členové skupiny se také rozutekli ke svým vedlejším projektům. Z vyjádření Keenana i Howerdela vyplývá, že žádného nového alba se nejspíš v blízké (možná ani vzdálené) budoucnosti nedočkáme. Sem tam se ale prý můžeme těšit na nějakou tu písničku.
Turisas - Stand Up and FightMadelein22 se minulý týden se svým překladem opravdu vytáhla, že? :-) Já vám dnes nabídnu finské „bohy války“ - Turisas. V roce 1997 je založili Mathias Nygård a Jussi Wickström. Jsou známí tím, že svá sóla většinou nehrají na kytaru, ale na elektrické housle. Typické jsou pro ně vikinské kostýmy a červeno-černě namalované obličeje. Turisas se možná trochu ztrácí ve stínu slavnějších „Vikingů“ ze severu. Znáte je? I když ne, dovoluji si tvrdit, že po poslechu této skladby si budete ještě pár dní pobrukovat refrén. ;-) První album Battle Metal vyšlo až v roce 2004 a jeho jméno se uchytilo jako popis celé tvorby kapely. Druhé v pořadí vyšlo koncepční album The Varangian Way (2007). Vypráví příběh o skupince skandinávských cestovatelů, kteří se vydávají na cestu skrz středověké Rusko do Byzantské říše. Ve speciální edici najdete cover verzi písně Rasputin od Boney M. Stand Up and Fight (2011) volně navazuje na příběhy z The Varangian Way, ale o přímé pokračování se nejedná. Na bonusovém disku si můžete poslechnout covery Supernaut od Black Sabbath nebo Broadsword od Jethro Tull.14 let6.7K zhlédnutí29 komentářů Queensrÿche - Queen of the ReichAmerická progressive/heavy metalová partička se zvláštní přehláskou nad Y v názvu vznikla na začátku osmdesátých let minulého století ve Washingtonu. V počátcích své hudební kariéry, která nyní trvá více než čtvrt století, se Queeensrÿche jmenovali The Mob a hráli především covery již známých Judas Priest a Iron Maiden. K sestavě Michael Wilton (kytara), Scott Rockenfield (bicí), Chris DeGarmo (kytara) a Eddie Jackson (basa) se připojil zpěvák Geoff Tate, ale po pár vystoupeních z kapely zase odešel, protože ho prý heavy metal nezajímal. Vypomohl však při nahrávání demo pásky o čtyřech skladbách (Queen of the Reich, Nightrider, Blinded a The Lady Wore Black). Ta pak v roce 1982 vyšla jako EP . Díky jejímu úspěchu se Tate rozhodl opustit Myth a stát se právoplatným členem již přejmenovaných Queeensrÿche. První album s názvem The Warning vyšlo v roce 1984. Doma v Americe ho přijali docela průměrně, zato singl Take Hold of the Flame okupoval přední místa hitparád v Japonsku, kde se progressive/heavy/power metal tradičně těší velké oblibě. Druhá studiovka Rage for Order (1986) se blížila spíš glam metalu. Jen tak pro zajímavost - od Allmusic si deska získala dvě hvězdičky, zatímco od Kerrang! rovnou pět. Obrovský komerční úspěch sklidilo koncepční album Operation: Mindcrime (1988). Vypráví příběh o muži, narkomanovi Nikkim, který se přidal k revolučnímu hnutí, a páchal atentáty na politické špičky. Podle časopisu Kerrang! patří albu 34. příčka v žebříčku „100 nejlepších heavy metalových alb všech dob“. Najdeme na něm například veleoblíbené skladby I Don’t Believe In Love nebo Eyes of a Stranger. Ještě výš k hudebnímu nebi je vyneslo třetí album Empire (1990). Doporučuji poslechnout si Empire celé, i když nejznámější baladu Silent Lucidity jste už museli pravděpodobně někdy slyšet. Osobní problémy se odrazily na albu Promised Land (1994). I přes vysoké umístění v hitparádách nedosáhlo takového úspěchu jako Empire. Hudbu v té době chtě nechtě ovlivňoval populární grunge. Šesté album Hear in the Now Frontier (1997) jako celek z hitparád rychle vymizelo. Skladby Sing of the Times a You se pak uchytily i na kompilačních best-offkách. Trable s nízkými prodeji však nebylo to jediné, co kapelu trápilo. Geoff Tate vážně onemocněl, a tak se rušily koncerty. Horší ale bylo, že zkrachovala jejich nahrávací společnost EMI America Records. Skupina si musela sama financovat zbytek turné k Hear in the Now Frontier. K tomu se ji rozhodl opustit kytarista Chris DeGarmo. Jediné album s novou náhradou za DeGarma bylo Q2K, ale kritici ho spolu s předešlou nahrávkou zařazují do jakési éry experimentování Queeensrÿche, která měla za následek úpadek jejich slávy. Na osmé studiovce Tribe (2003) se podílel znovu DeGarmo. Dokonce byl ohlášen jeho návrat ke kapele, ale zřejmě šlo jen o marketingový tah na podporu prodeje. Jak navnadit fanoušky, když už nevíte coby? Slibte jim pokračování jednoho ze svých nejúspěšnějších alb. Světlo světa mělo spatřit Operation: Mindcrime II. Stalo se tak v roce 2006. Byl to krok správným směrem. Příběh starého známého Nikkiho se tentokrát začal vyprávět od jeho propuštění z vězení, kde byl za vraždu jeptišky-prostitutky Mary. Zřejmě proto, že koncepční věci se u Queeensrÿche osvědčily, rozhodli se v roce 2009 vydat další koncepční album American Soldier. Jak název napovídá, texty vypráví příběhy těch, kteří sloužili u amerických ozbrojených sil od druhé světové války po současnost. Zatím posledním vydaným albem je Dedicated to Chaos (2011), které je spíš rockové a Geoff Tate se nechal slyšet, že už k němu kapela píše pokračování. Dnešní klip je zároveň zajímavou ukázkou představy o budoucnosti z osmdesátých let a "propracované" filmové triky vás také určitě pobaví. :-)
Metallica - OneNevím, proč mi trvalo tak dlouho přispět do Metalového okénka Metallicou. Konečně mě asi osvítil duch svatý. Máme tu tedy vůbec první klip této losangelské kapely založené v roce 1981 na základě inzerátu v novinách od Larse Ulricha. Ještě že James Hetfield a Kirk Hammett tenkrát četli noviny. ;) Píseň One vyhrála Grammy za nejlepší metalovou skladbu. Celou její atmosféru v klipu navíc podtrhují záběry z filmu Johnny si vzal pušku. Chcete-li si přečíst něco o historii Metallicy, pusťte si u nás jejich hit Nothing Else Matters, pod kterým najdete spoustu informací o stávajících i bývalých členech kapely. Na závěr vám popřeji příjemnou zábavu a příští čtvrtek u Metalového okénka nashledanou.14 let9.1K zhlédnutí33 komentářů Tarja - Until My Last BreathTarja Turunen začala svou sólo dráhu po tom, co byla v roce 2005 vyhozena z Nightwish, což někteří fanoušci nemohou dodnes přenést přes srdce. Tarja se zpěvu věnovala od malička. Už ve třech letech zpívala první sólo v kostele. Od roku 1993 chodila na Senior Secondary School of Art and Music v Savonlinně a v osmnácti se pak přestěhovala do Kuopia, kde navštěvovala Sibeliovu Akademii. Kamarád Tuomas Holopainen jí v roce 1996 nabídl, zda se nechce přidat k jeho akustickému hudebnímu projektu. Tarja souhlasila a tak se zrodilo spojení, které učarovalo hudebnímu světu i fanouškům. S Nightwish nazpívala pět alb a snad i nemetalový fandové znají alespoň jednu jejich píseň. Dokonalá symbióza Tuomasových skladeb a Tarjina hlasu se projevuje např. v pomalé Angels Fall First, Sleeping Sun, snad už klasických hitovkách Wishmaster, End of All Hope, Beauty of the Beast a cover verze The Phantom of the Opera. Na albu Once je potom co píseň, to perla. U nás můžete najít překlad Ghost Love Score a Nemo. První sólové album bylo vánoční CD vydané v roce 2006. Ovšem jako debutové sólo album se považuje spíše deska s názvem My Winter Storm (2007). Klip k singlu I Walk Alone na YouTube vidělo přes deset milionů lidí. Někteří fandové berou tu skladbu s příznačným názvem jako reakci na píseň Bye Bye Beautiful, ve které Tuomas vyjadřuje své pocity z Tarjina odchodu. Pokud umíte anglicky, dohledejte si text (na karaoketexty.cz bych s překladem moc nespoléhala) a napasujte na něj všechno, co o „rozpadu“ Nightwish víte. Sedí to, že? Vraťme se ale zpět k sólo dráze Tarji Turunen. Po dva roky dlouhém turné k My Winter Storm vychází v roce 2010 nové album What Lies Beneath. Turné k tomuto albu stále probíhá a možná někdo z vás byl na začátku letošního roku na koncertě ve Zlíně nebo Pardubicích. Na nové album bychom si měli počkat až do roku 2013 (že by trend tříleté pauzy mezi deskami?).
Machine Head - HaloPsali jste si o ně, tak tady jsou. Machine Head jsou představiteli takzvané Nové vlny amerického heavy metalu (podobně jako třeba Pantera). Jejich styl se zařazuje do škatulky pod názvem groove nebo thrash metal. Skupina vznikla v roce 1991 na popud zpěváka a kytaristy Roberta Flynna, který přibral ještě basáka Adama Ducea. Tito dva na svých postech vydrželi až dodnes, jinak se sestava za dobu fungování skupiny stihla několikrát obměnit. Podobnost názvu kapely s albem od Deep Purple je čistě náhodná. Debutové album se jmenuje Burn My Eyes a vyšlo v roce 1994. Pod taktovkou Roadrunner Records zaznamenalo obrovský úspěch a v prodeji ho překonalo až debutové album Slipknot (1999). Hned první dvě skladby, Davidian a Old, si rozhodně nesmíte nechat ujít, pokud je ještě neznáte.Druhá studiovka The More Things Change… je z roku 1997. Poprvé se na ní představil současný bubeník Dave McClain. Zato kytarista Logan Mader si na tomto albu zahrál naposledy, protože se jednou objevil na zkoušce sjetý pervitinem a se spoustou nevybíravých slov se s kapelou rozloučil.Třetí deska vyšla o dva roky později a nese název The Burning Red. Odborná veřejnost i fanoušci skupinu obvinili, že se změnou stylu snaží podobat komerčně úspěšným kapelám. Navzdory těmto silným výrokům se The Burning Red stalo nejprodávanějším albem skupiny na několik dalších let.V pořadí čtvrtým albem je Supercharger (2001), ovšem svému jménu nedostálo. Navíc klip ke Crashing Around You byl stažen z MTV, protože v něm byl hořící mrakodrap, což nebylo krátce po 11. září žádoucí.Přestože jsou Machine Head americká kapela, neměli smlouvu s americkou společností až do vydání velmi úspěšné desky Through the Ashes of Empires (2003). Z ní stojí za zmínku například skladba Imperium. O tomto albu se tvrdí, že je takovým shrnutím tvorby kapely. Obsahuje totiž úspěšné prvky z alb minulých a fanouškům i kritikům se velmi líbí.Na řadu přichází již šestá studiovka The Blackening (2007), kritiky vychvalovaná až do nebes a přirovnávaná k Master of Puppets od Metallicy. Singl Aesthetics of Hate byl napsán jako reakce na článek Williama Grima, který schvaloval vraždu Dimebaga Abbotta. Flynnův text je naopak pocta Dimebagovi. Halo pochází právě z The Blackening, jak už ostatně napověděl obrázek videa.Sedmičku prozatím vydaných alb uzavírá Unto the Locust z listopadu loňského roku.
Clawfinger - Do What I SayOmlouvám se za dnešní zpoždění, které bylo způsobeno tím, že jsem video nenaplánoval k publikování. BugHer0 V komentářích u Metalového okénka se to občas zvrtne ve slovní přestřelku o tom, co je „pravý“ metal, nebo kdo má radši jít poslouchat hip hop a nekazit tady hodnocení. Tak by mě zajímalo, jaké komentáře se objeví pod rap metalovými Clawfinger. :) Tihle Švédi vznikli už v roce 1989. Ke zpěvákovi Zaku Tellovi a klávesákovi Jockemu Skogovi se připojili kytaristé Bård Torstensen a Erlend Ottem. Je zajímavé, že všichni čtyři pracovali ve stejné nemocnici poblíž Stockholmu. Debutové album si vydali sami v roce 1993. Nese název Deaf Dumb Blind a hudebně se na něm podílel i současný basák André Skaug a bubeník Mortern Skaug, který sestavu rok na to opustil. Dnešní Do What I Say pochází hned ze druhého alba Use Your Brain (1995). Řekla bych, že každý v této skladbě najde aspoň jedu větu, kterou rodičů velmi nerad slýchával. ;-) Třetí deska se jmenuje prostě Clawfinger (1997), protože se kluci nemohli shodnout na názvu. Když ale Zak Tell viděl její přebal, napadlo ho jméno Third Time Lucky, jenže už bylo pozdě. Na obrázku je totiž bubínek revolveru s jedinou kulkou, která by vystřela na třetí zmáčknutí spouště (jelikož je to třetí album). Na čtvrté CD A Whole Lot of Nothing si fanoušci museli počkat čtyři roky. V roce 2003 vychází Zeros & Heroes s provokativní písní Step Aside. Ve Spojených státech vzbudila vlnu kritiky, protože si na paškál vzala George Bushe a politiku USA praktikovanou po teroristických útocích 11. září. V roce 2005 vyšlo Hate Yourself With Style a dva roky poté zatím poslední Life Will Kill You. Children of Bodom - Needled 24/7Jejich jméno se tu v poslední době hodně objevovalo, takže tady jsou! Své další požadavky a návrhy můžete psát na naše fórum. Melodic death metaloví Children of Bodom vznikli v roce 1993 ve finském Espoo. Kapelu založili dva kamarádi, kytarista Alexi „Wildchild“ Laiho a bubeník Jaska Raatikainen. V počátcích své kariéry se však jmenovali Inearthed. Nevalné úspěchy sklízeli jen na lokální úrovni a přesto, že Laiho věděl, jak hudbu posunout dopředu, nešlo to, dokud nepřišla náhrada za nespolehlivého klávesistu Pirisjokiho. Na jeho post přišel Janne „Warman“ Wirman, s níž se konečně povedlo nahrát debutové album Something Wild (1997) pod změněným názvem Children of Bodom. Druhé studiové album Hatebreeder vyšlo 1999. Najdeme na něm například oblíbenou skladbu Downfall, která se původně jmenovala Forevermore. O rok později vychází velmi úspěšné Follow the Reaper obsahující skladby jako Everytime I Die, Mask of Sanity nebo Hate Me!. Dnešní příspěvek pochází ze čtvrtého alba Hate Crew Deathroll (2002). Video k Needled 24/7 bylo nakonec mnohem dražší než kapela chtěla a nebylo ani naprosto podle jejich představ. Citát na konci pochází z filmu Četa od Olivera Stona. Vydání dvou singlů In Your Face a Trashed, Lost & Strungout předznamenalo vydání páté desky Are You Dead Yet? (2005). O tři roky později, po turné a zranění Laiha, které se stále ještě někdy ozve, vychází album Blooddrunk.Zatím posledním albem zůstává Relentless Reckless Forever (2011).P.S.: Kdyby náhodou někdo nevěděl, tak 24/7 znamená 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Edguy - SuperheroesDnes vám v Metalovém okénku nabízím skladbu jednoho z hlavních taháků letošního ročníku Masters of Rock, německé power metalové kapely Edguy. Tu ještě jako malý kluk založil Tobias Sammet se svými kamarády. Za debutové album se dá považovat Savage Poetry (1995), které si kapela vydala sama a poté, co podepsala kontrakt s AFM Records, jim byl nabídnut re-release, což Edguy odmítli, aby se mohli soustředit na další desku, Kingdom of Madness (1997). Hned následující rok vydali další album zvané Vain Glory Opera. O jeho produkci se zasadil Timo Tolkki (Stratovarius). Svou troškou do mlýna přispěl i Hansi Kürsch (Blind Guardian), který svůj hlas propůjčil skladbám Out of Control a Vain Glory Opera. V roce 1999 vyšlo ryze power metalové Theater of Salvation. V ten samý rok dostal Sammet nápad na nový projekt. Tím nebylo nic jiného, než dobře známá Avantasia. Páté album Edguy tedy vychází až v roce 2001 a nese název Mandrake. Na něm najdeme například skladby All the Clowns nebo Painting on the Wall. Už pod hlavičkou Nuclear Blast Records vyšlo Hellfire Club (2004). Mísí se na něm spíše heavy a speed metal. Některé skladby připomínají Iron Maiden, jiné třeba Judas Priest. V roce 2006 pak vychází deska Rocket Ride, na které je dnešní skladba Superheroes. Někteří mi zase určitě budou za tento výběr spílat, ale mně se tato píseň líbí, protože je veselá a ve čtvrtek ráno vás klip snad i pobaví. ;-) Sammet se opět na chvíli věnoval Avantasii, takže na album Tinnitus Sanctus se muselo čekat dva roky. Hned první skladba Ministry of Saints je naprosto výborná pecka a zvažovala jsem, jestli nemám místo Superheroes přeložit radši ji. Zatím poslední album je minulý rok vydané Age of the Joker.14 let5.6K zhlédnutí
As I Lay Dying - ParallelsDnes se vám v Metalovém okénku představuje americká metalcorová kapela ze San Diega. V roce 2000 ji založil Tim Lambesis. Zajímavé je, že všichni členové As I Lay Dying jsou křesťané, avšak na jejich tvorbě to není nijak přehnaně vidět. Texty jsou prostě ze života. Jméno kapela převzala z názvu novely Williama Faulknera (česky: „Když jsem umírala“). První album Beneath the Encasing of Ashes (2001) bylo přijato vcelku dobře. As I Lay Dying odjeli několik turné a podepsali smlouvu s nahrávací společností Metal Blade Records, pod jejíž záštitou v roce 2003 vyšlo druhé album Frail Words Collapse. Kritika se k němu stavěla vlažně, protože prý nepřineslo nic nového. Třetí studiovka Shadows Are Security vyšla v roce 2005. Umístilo se 35. místě v Billboard 200 a novinář Wade Kergan z Allmusic ho pasoval na jednu z nejlepších nahrávek roku 2005. Největší úspěch v hitparádách zaznamenalo v pořadí čtvrté album, An Ocean Between Us (2007), ovšem ani zatím poslední studiové album The Powerless Rise (2010) si nevedlo nijak špatně. Z něj pochází dnešní skladba Parallels.14 let5K zhlédnutí32 komentářů Nevermore - Believe in NothingWarrel Dane (zpěvák) a Jim Sheppar (basák) se rozhodli opustit svou předchozí kapelu Sanctuary, protože je nahrávací společnost nutila hrát tehdy oblíbený grunge (Nirvana, Pearl Jam), a tak si raději založili novou progressive/thrash metalovou kapelu – Nevermore. Stejně se jmenovalo jejich debutové album vydané v roce 1995. Příštího listopadu vyšla druhá studiovka The Politics of Ecstasy. Jmenuje se podle knihy Timothyho Learyho. Název první kapitoly a první písně alba se rovněž shodují. Říká se, že právě toto CD je z tvorby Nevermore nejprogresivnější. Na další desku fanoušci čekali tři roky. Dočkali se příběhu o muži, jenž pomalu přichází o rozum, protože ztratil jedinou ženu, kterou kdy miloval. Konec se nese poněkud v Shakespearovském duchu – všichni zemřou. V textech se prý odráží pocity z Daneova „rozchodu“ s přítelkyní. Ta se dala k nějaké náboženské sektě a on už o ní nikdy neslyšel. Pak ho prý trápily noční můry, ve kterých volala jeho jméno, když se topila. Čtvrté album Dead Heart in a Dead World (2000) je o něco temnější a k jeho nahrání byly použity sedmi strunné kytary. Najdeme na něm dnešní příspěvek Believe in Nothing. Pátá deska Enemies of Reality (2003) sklidila velkou vlnu kritiky kvůli nevalné produkci, a tak se v roce 2005 dočkala znovu vydání v již lepší kvalitě. This Godless Endeavor (2005) někdo nazývá koncepční, i když to tak podle kytaristy Jeffa Loomise není. Jde prý spíš o takové samostatné příběhy o životě. Například skladba Sentient 6 pojednává o robotovi, který byl navržen, aby vyhladil lidstvo. Robot však lidem závidí duši a emoce. Píseň je psaná právě z pohledu androida. Zatím posledním počinem zůstává, a asi i zůstane, The Obsidian Conspiracy (2010), jelikož Jeff Loomis a Van Williams z Nevermore odešli a Dane se věnuje Sanctuary. P.S.: Doporučuji vám zhlédnout na YouTube i nějaké tvrdší věci. ;)
Korpiklaani - VodkaTihle finští chlapíci z lesního klanu původně začínali jako folková skupina Shamaani Duo a později folk metaloví Shaman. Jako Shaman stihli vydat dvě alba. Se změnou jména přišla i změna v hudbě. Texty se často točí kolem alkoholu, viz. dnešní Vodka, Beer Beer atd. Zakladatel Jonne Järevlä jejich styl popisuje jako „hudbu pro důchodce s metalovými kytarami.“ Debutovka Spirit of the Forest Korpiklaanům vyšla v roce 2003. Na bubny jim hrál Samu Ruotsalainen z Finntroll a rozhodně to nebyla jediná spolupráce mezi těmito dvěma skupinami. O dva roky později vychází Voice of Wilderness, kde najdete třeba již zmiňovanou skladbu Beer Beer. Moje oblíbená Happy Little Boozer je na studiovce Tales Along This Road (2006). V roce 2007 vychází album Tervaskanto, poté Korven Kuningas (2008), Karkelo (2009), na kterém je hned jako úvodní píseň Vodka. Zatím poslední deskou je Ukon Wacka (2011), kde najdeme třeba i cover verzi Iron Fist od Motörhead.P.S.: Tato stálice po loňské vynechávce opět potvrzena na Masters. ;)14 let9.4K zhlédnutí46 komentářů 
