Tuto skladbu napsal už v roce 1974 americký folkový zpěvák Harry Chapin, my se však podíváme na cover verzi od kapely Ugly Kid Joe. Text této skladby je natolik výmluvný, že jej není třeba nijak představovat. Cat’s in the Cradle byla jedinou písní Harryho Chapina, která se dostala do čela amerického hudebního žebříčku Billboard Hot 100. Kromě Ugly Kid Joe přišli se svými cover verzemi například i Johnny Cash nebo rapper DMC. Píseň se také hojně objevuje ve filmech a seriálech právě díky svému textu. Ugly Kid Joe se dali dohromady v Kalifornii roku 1990. Jako velcí fanoušci skupiny Black Sabbath, která jejich tvorbu ovlivnila, začínali svou kariéru jako předskokani Ozzyho Osbournea. V roce 1991 vydávají své první album As Ugly As They Wanna Be, které se v USA stalo nejprodávanější prvotinou vůbec. Druhé album America’s Least Wanted vyšlo roku 1992 a i to bylo úspěšné. Kapela pak znovu absolvovala turné s Ozzym Osbournem a později i s Def Leppard. Třetí album Menace to Sobriety bylo nadšeně přijato jak kritiky, tak i fanoušky a britský rockový časopis Kerrang! jej dokonce označil za album roku. Roku 1996 vydaná deska Motel California už však takový úspěch zdaleka neměla a kapela se roku 1997 rozpadla. Roku 2010 však členové oznámili návrat a o dva roky později jim vyšlo album Stairway to Hell.
Posluchači Hudebních klenotů 20. století, buďte zdrávi! Minule jsme brázdili vody pohodové muziky a tento týden v nich i zůstaneme. S Karim jsme si pro vás připravili uvolněnou písničku z 80. let s nádechem jazzu a reggae - Don’t Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina. Don't Worry, Be Happy je nejznámější píseň Bobbyho McFerrina. Vyšla v roce 1988 na albu Simple Pleasures a velmi brzy obsadila přední příčky mnoha hitparád. Bobby McFerrin díky ní získal 3 ceny Grammy - za nejlepší nahrávku roku, nejlepší skladbu roku a nejlepší popový zpěv mezi muži. Píseň byla inspirována, stejně jako Baba O’Riley od The Who, filosofem a náboženským vůdcem indického původu Meherem Babou, který často používal právě heslo „Don't worry, be happy“. Na Internetu je v mnoha případech mylně označován za interpreta této písně Bob Marley (No Woman, No Cry), který však zemřel 11. května 1981, 7 let před jejím složením, a nikdy ji tedy nazpívat nemohl. Bobby McFerrin se narodil 11. března 1950 v Manhattanu. Bobby je americký jazzový a capella zpěvák, skladatel a dirigent. Je držitelem mnoha ocenění, ale do povědomí široké veřejnosti se nejvíce zapsal právě dnešním klenotem. První nástroj, na který se Bobby učil hrát, byl klarinet, ale kvůli rovnátkům byl donucen nástroj změnit a pokračoval studiem hry na klavír. Během studií se rozhodl pro kariéru muzikanta a ještě na střední škole založil skupinu Bobby Mack Quartet. V roce 1977 skončila jeho kariéra klavíristy a začal vystupovat jako zpěvák, od 90. let vystupuje i jako dirigent. V dnešní době stále koncertuje jako zpěvák a vystupuje jako dirigent s mnoha světoznámými soubory (jeho první album nahrané v pozici dirigenta bylo Paper Music z roku 1995). Jeho zatím poslední album, Vocabularies, bylo vydáno v roce 2010.
Po čtrnácti dnech vás opět vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů! Omlouváme se, že jsme pro vás minulý týden nepřichystali žádný klenot z důvodu časové vytíženosti. Dnes si dáme píseň, kterou zajisté každý aspoň jednou v životě slyšel (hráči GTA více než jednou), představujeme vám kapelu The Buggles a s ní známý hit Video Killed the Radio Star! Info o skladbě a kapele sepsal Kari. Skladbu Video Killed the Radio Star si mohli posluchači poprvé poslechnout na debutovém albu kapely, které se jmenovalo Age of Plastic a vyšlo roku 1979. Píseň oslavuje rádio a jeho „zlatou éru“ a popisuje zpěváka, jehož kariéru přerušil nástup televize, jejím hlavním tématem je tedy nostalgie. Song se umístil na prvních místech mnoha hitparád po celém světě a byl coverován mnoha kapelami. Píseň je známá hlavně proto, že její videoklip byl vůbec prvním videoklipem, co se kdy vysílal na hudební stanici MTV. Stalo se tak 1. srpna 1981 ve 12 hodin. Podobným tématem jako tato skladba se zabývá i píseň od kapely Queen – Radio Ga Ga. The Buggles bylo anglické duo, které se skládalo z kytaristy a zpěváka Trevora Horna a klávesisty Geoffa Downese. Kapela vznikla v Londýně roku 1977 a podobně jako Alphaville (Forever Young) se řadila k žánru synthpop. Nejvíce se proslavili zajisté dnešním klenotem, který jim zajistil velkou slávu. Kariéra kapely neměla příliš dlouhého trvání, stihli vydat pouze dvě alba. Zanedlouho po vydání druhého alba Adventures in Modern Group, které skončilo propadákem, přešel Downes ke kapele Asia a The Buggles se tak roku 1981 rozpadli. Avšak Downes a Horn se občas sejdou, aby spolu zahráli pár songů od The Buggles a zavzpomínali tak na staré časy, kdy video zabilo rádiovou hvězdu :).
Je 7:30, středa, ladíte stanici VideaČesky.cz a s ní i další díl Hudebních klenotů 20. století! Krále popu tu již máme, a tak je naší povinností uvést i krále Rock and rollu. Je tu Elvis Presley a já jsem si pro vás zkusil ve verších přichystat jeho vypalovačku Jailhouse Rock. Píseň Jailhouse Rock byla nahrána roku 1956 a vydána o rok později, dne 24. září 1957. Ten samý den byl vydán také Presleyho stejnojmenný film, ve kterém tato skladba zazněla poprvé. Prakticky ihned po vydaní se tato píseň dostala na 1. místa téměř všech hitparád po celém světě. Videoklip této písně je znám jako první hudební videoklip na světě. Některé z postav uvedené v této písni jsou skuteční lidé. Například slova "Crack, boom, bang" byla přezdívkou bubeníka Williama Thomase Fairbankse, Chytrák Henry byl známý hudebník z Los Angeles, žádný trestanec, a "Gang Purple" byl skutečný gang. Časopis Rolling Stone poznamenal, že část textu, ve které tancují vězni flirt dance, může narážet na homosexuální vztahy mezi vězni. Inspiraci na tento text si Elvis vzal pravděpodobně z filmu "The Girl Can't Help It", konkrétně z písně "Rock Around the Rockpile". Píseň hrála na svém koncertě také spousta kapel, namátkou uvedeme Queen či ZZ Top. Skladba je v pořadí 67. v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob a byla jmenována do Rock and rollové síně slávy. Celým jménem Elvis Aaron Presley, známý pod přezdívkou The King, se narodil roku 1935 v Tupelu, stát Mississippi. Jeho rodiče pocházeli z velmi chudých poměrů, ačkoliv to Elvis později popíral. Svou první kytaru dostal k jedenáctým narozeninám a první akordy ho naučil jeho strýc. Svou první skladbu nahrál v roce 1953, nesla název My Happiness and That's When Your Heartaches Begin a nahrál ji "prý" jako dárek pro svoji matku - což ovšem není tak úplně pravda, jelikož malou desku Elvis nahrál v srpnu 1953, tedy čtyři měsíce od narozenin jeho matky. Pravý důvod byl ten, že Elvis chtěl otestovat sám sebe, jak vlastně zní. Jeho kariéra začala vzkvétat díky jeho přechodu k velké nahrávací společnosti RCA Records a jeho nezapomenutelným pohybům v různých televizních show. V prosinci roku 1957 obdržel předvolání k nástupu na vojnu a během vojny poznal svou budoucí manželku Priscillu Beaulieu, se kterou se později rozvedl. 16. srpna 1977 byl nalezen svojí snoubenkou Ginger Aldenovou mrtev na podlaze koupelny ve svém domě nazvaném Graceland v Memphisu. Mnozí lidé věří, že zemřel na předávkování drogami. Oficiální verze se však přiklání k tomu, že příčinou smrti byl srdeční infarkt. Po jeho smrti se sídlo Graceland proměnilo v muzeum a stalo se druhým nejnavštěvovanějším domem v USA hned po Bílém domě. Každoročně se sem sjíždějí davy fanoušků, Elvisovi napodobitelé a dvojníci. Jeho písně vycházejí stále znovu a mnozí lidé dodnes věří, že nezemřel a jednou se vrátí. Informace sepsal Adam Karas, za což mu opětovně děkuji.
Je tu další středeční ráno a s ním i další díl našich Hudebních klenotů 20. století! Myslím, že bylo jen otázkou času, kdy se zde objeví tento legendární song, jehož riff si každý z hudebních fajnšmekrů určitě po jeho poslechu alespoň tak jeden dva dny brouká... Jsou tu Deep Purple živě z Montreux z roku 1996 a jejich Smoke on the Water! Písnička se rozjede až po první minutě a předchází jí jakási předehra na klavír. Přeji příjemný poslech a já předávám slovo Adamovi. Smoke on the Water je legendární rocková skladba, která poprvé vyšla na albu Machine Head z roku 1972. Skladba je známá především díky jednoduchému kytarovému riffu, který se opakuje po celou její délku. Tento riff vymyslel dřívější kytarista Deep Purple Ritchie Blackmoore a v této skladbě ho vybrnkává dvěma prsty kvůli spojení zvuku varhan s kytarou. Text skladby vypráví skutečný příběh. 4. prosince 1971 měli Deep Purple připravené nahrávaní alba v Montreux v mobilním studiu, které jim pronajali Rolling Stones - v textu písně zmiňované jako "Rolling truck Stones thing" nebo "the mobile". Nahrávací studio měli v zábavním komplexu, který byl součástí casina v Montreux - v textu jako "the gambling house“. Toho večera měl na jevišti kasina vystoupení Frank Zappa se svou skupinou The Mothers of Invention. Uprostřed vystoupení vypukl požár, když některý z návštěvníků vystřelil světlici ze signální pistole do stropu pokrytého ratanem, který začal hořet. V textu je to popsané slovy "some stupid with a flare gun burnt the place to the ground". Název skladby "Smoke on the Water" pochází z pohledu na kouřící kasino nad Ženevským jezerem. Skupina tuto skladbu neplánovala vydat jako singl, protože ji nepovažovala za potenciální hit. Singl vyšel až po roce a v USA v létě 1973 dosáhl 4. příčky v žebříčku singlů Billboardu. Tato skladba je pro svou jednoduchost populární i pro začínající kytaristy, často se hraje už během trénování hry na kytaru. Za zmínku stojí zápis v Guinessově knize rekordů. Roku 2007 - 1 683 kytaristů současně zahrálo tento slavný kytarový riff na stadionu v Kansas City. Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Hertfordu roku 1968. Kapela začínala ve složení Rod Evans (zpěv), Ritchie Blackmore (kytara), Jon Lord (klávesy), Nick Simper (basa), Ian Paice (bicí), ale v současné sestavě zůstal z té prvotní pouze bubeník. V tvorbě této skupiny docházelo ke spojení klasické hudby, jejíž propagátorem byl zejména klávesista Jon Lord, a hardrockových motivů, které prosazoval kytarista Ritchie Blackmore. Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo především mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin (Stairway to Heaven) a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. Minulý rok zavítali "párpli" také do České republiky, konkrétně do Prahy a Olomouce. Pražský koncert v O2 aréně jsem sám navštívil a kdo tam byl, zajisté mi dá za pravdu, že i přes věk muzikantů a mnohé změny v sestavě skupina stále válí jako zamlada. A aby toho nebylo málo, kapela se účastnila před pár dny tiskové konference v Mexiku, kde publiku naznačila možnost vydání nového alba.
Konečně mezi Hudení klenoty 20. století zařazujeme notoricky známou pecku, která se mezi vašimi přáními objevila vícekrát, než bylo zdrávo. Při poslechu tohoto songu vám určitě naskočí záběry z filmu Forrest Gump, konkrétně tedy scény z Vietnamu. O další info o kapele a písničce se postará během dne Kari. Fortunate Son mohli poprvé fanoušci skupiny slyšet na albu Willy and the Poor Boys v roce 1969. V tomtéž roce vyšla také jako singl a umístil se na 14. místě americké hitparády. Píseň se stala díky svému textu velmi populární během války ve Vietnamu. Objevila se také v mnoha počítačových hrách (Battlefield, Call of Duty), filmech (hlavně Forrest Gump) a reklamách (Wrangler Jeans). Díky popularitě této písně si můžeme pustit také spoustu jejích coverů. Creedence Clearwater Revival byla americká rocková skupina, která existovala od prosince 1967 do června 1972. Vznikla ve městečku El Cerrito ve státě Kalifornie. Skupinu tvořili sólový zpěvák, kytarista a textař John Fogerty, jeho bratr a doprovodný kytarista Tom Fogerty, baskytarista Stu Cook a bubeník Doug Clifford. Jejich hudební styl zahrnoval rock and roll i rock. Navzdory jejich původu ze sanfranciského zálivu, jsou někdy zmiňováni jako skupina, která ovlivnila southern rock. CCR jsou stále hráváni v rozhlasových stanicích po celém světě a často figurují v různých médiích. Skupina prodala 26 milionů alb jen v samotných Spojených státech. CCR byli v roce 1993 uvedeni do Rokenrolové síně slávy.
Zdravím posluchače Hudebních klenotů 20. století. Dnes jsem pro vás přeložil jednu z mých nejoblíbenějších písní. More Than a Feeling je singl ze stejnojmeného alba od kapely Boston. Umístil se jako pátý v prestižním hudebním žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je jedním z pilířů klasického rocku. Můžete ji znát z trailerů k filmu Muži, co zírají na kozy a z filmu samotného.
Krásné prosluněné ráno, vítejte opět u dalšího dílu Hudebních klenotů! Dnes se po delší době zaměříme na něžnější část hudební špičky. Dáme si totiž trošku romantiky v podání velšské zpěvačky Bonnie Tyler a od ní notoricky známou klasiku Total Eclipse of the Heart. Pohodlně se usaďte a zaposlouchejte se do nádherných tónů této písně. Info sepsal Kari. Total Eclipse of the Heart je power balada, která byla napsána a produkována Jimem Steinmanem pro páté studiové album Faster Than the Speed of Night. Píseň byla vydána jako singl roku 1983 a stala se obrovským hitem, který obsadil 1. místa mnoha hitparád po celém světě. Mezi tyto hitparády se řadí i americká Billboard Chart, což dělá Bonnie Tyler jediným velšským umělcem, který se kdy umístil na vrcholu této hitparády. Když byla píseň na naprostém vrcholu, prodávalo se jí až 60 000 kopií každý den a celkem bylo prodáno téměř 6 000 000 kopií! Tento song se tu objevil již dokonce dvakrát, jednou jeho doslovná verze, a podruhé spíše parodická verze v podání kapely Hurra Torpedo, ovšem to nejdůležitější - originál - zde máme teprve dnes. Bonnie Tyler oslavila minulý rok své šedesáté narozeniny, narodila se 8. června 1951 ve velšském městě Skewen. Vlastním jménem se zpěvačka jmenuje Gaynor Hopkins. Je proslulá především svým nenapodobitelným chraplavým hlasem. Kariéru Bonnie Tyler nastartovalo vítězství v jedné pěvecké soutěži roku 1970, po které podepsala profesionální smlouvu s RCA Records. Její druhý singl s názvem Lost in France jí zajistil první úspěchy jak v Evropě, tak i za oceánem. Poté vydala mnoho úspěšných singlů a alb, za něž získala mnoho hudebních cen, a stala se tak úspěšnou zpěvačkou známou po celém světě. V současnosti má na kontě již 15 studiových desek, z nichž poslední vydala v roce 2005 a nesla název Wings.
Další týden je za námi a to je ten pravý čas, představit vám další hudební klenot 20. století. Opět vás zavedeme do USA, odkud toto slavné duo pochází. Hudební styl této písně jsme tu ještě neměli, a bylo tak nutné to patřičně napravit. Dnes potěšíme především příznivce folku a pomalé hudby. Pár lidí si už o tuto píseň psalo. Na scénu přichází… The Sound of Silence od Simona & Garfunkela, o nichž si můžete přečíst krátký článek od Kariho. The Sound of Silence je singl dua Simon & Garfunkel vydaný roku 1965. Práce na textu začala asi čtvrt roku po atentátu na J. F. Kennedyho. Paul Simon chtěl v písni vyjádřit atmosféru a emocionální trauma, které se Američanů zhostilo po zavraždění jejich hlavy státu. Písnička se skládá z pěti slok, které spolu dvojhlasem zpívají Simon s Garfunkelem. Doprovází je akustická kytara, na kterou hraje Paul Simon. V jiných verzích se v určité části skladby přidá doprovod na bicí, elektrickou kytaru a baskytaru. Ten zařídil producent Tom Wilson hned po nahrávání Like a Rolling Stone Boba Dylana s Al Gorgonim (elektrická kytara), Bobem Bushnellem (elektrická baskytara) a Bobby Greggem (bicí), a to dokonce aniž by se Simona nebo Garfunkela ptal. Skladba vyrazila na žebříčky hitparád v listopadu 1965 a na začátku následujícího roku dosáhla 1. místa prodeje ve Spojených státech, kde se „ohřála“ jeden týden, aby se mohla 22. ledna na další týden vrátit, než byla vystřídána We Can Work It Out od The Beatles. Skladba byla použita ve filmu The Graduate, kde jsou použity i další písničky Simona a Garfunkela, a ve filmu Bobby v okamžiku, který těsně předcházel zavraždění Roberta F. Kennedyho. Písnička byla použita i ve filmu Watchmen, kde hrála při pohřbu Komedianta. Paul Simon a Art Garfunkel jsou američtí populární hudebníci známí pod společným jménem Simon & Garfunkel. Potkali se na základní škole v roce 1953, když spolu vystupovali ve školní hře Alenka v říši divů. V roce 1957 spolu založili duo Tom and Jerry a okusili první úspěch s malým hitem Hey Schoolgirl. Jako duo Simon & Garfunkel dosáhli slávy v roce 1965 se singlem, který jsme vybrali jako dnešní klenot. Jejich hudba byla uvedena ve filmu The Graduate, díky čemuž vešli do širšího povědomí publika. Jejich poslední album Bridge over Troubled Water bylo poznamenáno několika odklady vydání, způsobenými jejich odlišnými uměleckými názory. Simon & Garfunkel patřili mezi nejpopulárnější umělce 60. let, jsou držiteli několika cen Grammy, byli uvedeni do Rock and rollové síně slávy a Long Island Music Hall of Fame (2007). V roce 2004 časopis Rolling Stone zařadil Simona a Garfunkela na 40. místo svého seznamu 100 největších umělců všech dob. Od rozpadu dua v roce 1970 se oba zpěváci několikrát sešli ke společnému koncertu. Nejslavnější byl koncert v Central Parku, který přilákal 500 000 lidí.
Přivítejte další klenot klenotů. Míří za vámi Sting jako frontman britské rockové kapely Police s příjemným hitem Every Breath You Take (Na našem webu jste měli možnost vidět cover verzi této písničky s názvem I'll Be Missing You od Puffa Daddyho).
Slunce svítí, krásný den opět před námi, a my vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Abyste neříkali, že každý díl nějakou kapelu zopakujeme, tak tu pro vás máme skupinu, která se tu ještě neobjevila, a bezpochyby sem patří. Jmenuje se Aerosmith a dáme si od ní velmi známý hit Crazy! Info o kapele a písni od Kariho. Crazy vyšla jako poslední singl na mimořádně úspěšném albu s názvem Get a Grip v roce 1994. Umístila se na 17. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a na 3. místě kanadské hitparády. Zajisté vás zaujme celkem povedený videoklip k písni, ve kterém se v hlavní roli objevila i dcera Steva Tylera, Liv Tyler. Producent videoklipu ji prý obsadil, aniž by věděl, že její otec hraje v kapele. Videoklip je pozoruhodný pro své velmi nemorální vyjádření sexuálních scén, z nichž mnohé silně naznačují lesbismus dvou hlavních aktérek. Kapela se dala dohromady v roce 1970 v Bostonu. Kytarista Joe Perry a baskytarista Tom Hamilton, hrající v kapele Jam Band, se setkali se zpěvákem Stevenem Tylerem, bubeníkem Joeym Kramerem a kytaristou Rayem Tabanou a zformovali se do skupiny, kterou nazvali Aerosmith. V roce 1971 byl Ray Tabano nahrazen Bradem Whitfordem. V roce 1973 vydali své debutové album, které nazvali jednoduše Aerosmith. Drogová závislost a vnitřní konflikty v kapele vyústily nejdřív odchodem kytaristy Joea Perryho a později i odchodem druhého kytaristy Brada Whitforda. Byli nahrazeni Jimmym Crespem a Rickem Dufayem. Perry a Whitford se však v roce 1984 vrátili, a tak nynější sestava vypadá takto: Steven Tyler (zpěv a piano), Joe Perry (kytara a zpěv), Tom Hamilton (basa), Brad Whitford (kytara) a Joey Kramer (bicí). Aerosmith je se svými 150 miliony prodanými alby nejprodávanější americká rocková kapela vůbec. Také drží rekord v počtu zlatých a platinových alb. V roce 2001 byla skupina uvedena do Rockandrollové síně slávy. V roce 2010 navštívila kapela i Českou republiku v rámci svého celosvětového turné.
Další díl Hudebních klenotů 20. století nám vyšel přesně na den, který nastává pouze jednou za čtyři roky. Proto vám přejeme krásné středeční ráno tohoto „významného“ dne. Dnes jsme vybrali jednu klasiku, která se hraje v rádiích dodnes a zaručeně ji bude každý z vás znát. Song se jmenuje '74–'75 a vydala ho kapela The Connells. Info tradičně od Kariho. Píseň '74–'75 vyšla roku 1993 na pátém studiovém albu skupiny, které mělo jednoduchý název Ring. Ačkoliv skupina The Connells pochází z USA, píseň se v jejich domovině moc nechytla. Naopak v Evropě se stala v roce 1995 velkým hitem především v severských zemích, kde se umístila na 1. místech tamějších hitparád. Zajímavý videoklip zrežíroval Mark Pellington a objevují se v něm fotky studentů ze střední školy Needhama B. Broughtona z ročenky roku 1975, které jsou prokládané záběry stejných studentů, jak vypadali v roce vydaní písně. Skupina The Connells vznikla roku 1984 v americkém městě Raleigh v Severní Karolíně a s přestávkami hraje dodnes. Název skupiny pochází od bratrů Connellových, kteří kapelu založili. Nynější sestava skupiny vypadá takto: David Connell (basa), Mike Connell (kytara, zpěv), Mike Ayers (kytara), Doug MacMillan (vokály, kytara), Steve Potak (klávesy) a Chris Stevenson (bicí). Kapela hraje žánr power pop a v jejich hudbě můžeme slyšet kvalitní kytarové melodie s texty povětšinou o politické situaci na jihu USA. Za svoji kariéru vydala skupina mnoho úspěšných písní, z nichž nejznámější je určitě dnešní klenot.
Vítejte u dalšího prázdninového dílu Hudebních klenotů 20. století. Dnes jsme konečně vyslyšeli prosby v mnoha komentářích od vás a přeložili song od jednoho chlapíka, kterým se inspirovala nejedna světoznámá kapela. Řeč je pochopitelně o americkém, původně folkovém skladateli a zpěvákovi Bobu Dylanovi. Od něj jsme vybrali song, který pravděpodobně většina z vás zná jako cover verzi od skupiny Guns N´ Roses. O Knockin' on Heaven's Door a Bobovi vám více poví Kari. Knockin' on Heaven's Door je píseň Boba Dylana poprvé uvedená na soundtracku k filmu Pat Garret & Billy the Kid v roce 1973. Knockin' on Heaven's Door patří k nejhranějším písním populární hudby a mnoho umělců natočilo její cover verzi, například Guns N' Roses (jejich verze se dostala na druhé místo britského singlového žebříčku a je ze všech cover verzí nejhranější), Bob Marley, U2 či Bon Jovi. V roce 1997 vznikl v koprodukci Německa, Nizozemí a Belgie stejnojmenný film, který se písní inspiroval. Českou verzi této písně nazpívala skupina Děda Mládek Illegal Band a zpěvák Petr Kalandra. Píseň popisuje pocity a dojmy umírajícího náměstka, který již nemůže pokračovat ve své roli strážce zákona. Bob Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman, se narodil 24. května 1941 v Duluthu, státě Minnesota a je americkým skladatelem a zpěvákem. Dylan inspiroval svojí unikátní hudbou, v níž je sám interpretem, autorem, kytaristou i hráčem na elektronickou foukací harmoniku, naprosto ojedinělým jevem. Zavedl do popové, folkové a rockové hudby zvláštní frázovitý styl „zpěvu nezpěvu“, který nadchl mnoho dalších interpretů a tvůrců. Jedině díky němu se v rockové oblasti fenomenální kytarista Jimi Hendrix rozhodl také zpívat, inspiroval Micka Jaggera v brilatní rockové frázovitosti písní, podobně Madonnu a Michaela Jacksona. Ukázalo se, že Dylanovo tiché ševelení nebo broukání má pro rockovou hudbu nebývalý a cenný skrytý náboj, skutečné hudební a poetické charisma. Bob stále koncertuje, v červnu minulého roku navštívil i pražskou O2 arenu.
Další hudební klenot 20. století je píseň, jejíž videoklip nám dnes může na tváři vyvolat spíše úsměv, ale v době svého vydání dosáhl díky takřka filmovému zpracování velké popularity. Americká skladatelka Diane Warren napsala v roce 1995 píseň I’d Lie for You (And That’s the Truth) pro zpěváka Meat Loafa na jeho album Welcome to the Neighborhood. Skladba dosáhla na 13. místo v hudebním žebříčku v USA a na 2. místo ve Velké Británii. Ačkoli by všudypřítomné výbuchy odkazovaly spíše na Michaela Baye (který režíroval jiné Meat Loafovy klipy), tento videoklip natočil režisér Howard Greenhalgh ve stylu filmu Indiana Jones a Dobyvatelé ztracené archy. Vypráví příběh poněkud podceňovaného parťáka dobrodružného hrdiny, který pořád všechny zachraňuje, ale uznání se nedočká. Navíc se zamiluje do krasavice, která ne a ne si uvědomit, kdo že je pro ni ten pravý. Klip pokračuje přesně tam, kde skončilo video k ještě o něco známější písni I'd Do Anything for Love (But I Won't Do That), tedy odjezdem Meat Loafa se svou vyvolenou na motorce vstříc západu slunce. Klip byl odborníky kritizován především kvůli až příliš složitému ději a přehnaným akčním scénám. V hlavní roli se objevil pochopitelně Meat Loaf, šviháckého dobrodruha ztvárnil herec Brett Cullen a zlého generála si zahrál Xander Berkley. Podobně jako v předchozím videu se tu v roli krásky objevuje Dana Patrick, jíž propůjčila hlas zpěvačka Patricia Russo. Meat Loaf, vlastním jménem Marvin Lee Aday, se narodil v září roku 1947 v Dallasu. Po úspěších se svou první kapelou Meat Loaf Soul, v níž mohl poprvé předvést svůj rozsah a sílu hlasu, získal roli v muzikálu Hair v Los Angeles a později i na Broadwayi. To mu otevřelo cestu k dalšímu muzikálu a později i filmu Rocky Horror Picture Show, kde si zahrál Eddieho. V roce 1977 vydal slavné album Bat out of Hell, po němž následoval mírný útlum, aby se v roce 1993 vrátil s albem Bat out of Hell II, které ho vrátilo zpět na výsluní. Zatím poslední desku s názvem Hell in a Handbasket vydal v roce 2011.
Zdravíme naše posluchače s přáním krásného středečního rána, které se vám pokusíme zpříjemnit dalším hudebním klenotem 20. století. Opět jsme se rozhodli vyslyšet vaše prosby v komentářích, kterých bylo o tuto kapelu opravdu požehnaně, a přeložili něco od partičky, která si říká Whitesnake. Nebude to ale jen tak něco, bude to jejich nejznámější hit s názvem Here I Go Again! Tradiční info o kapele a písni sepsal Kari. Původní verze songu Here I Go Again vyšla na albu Saints & Sinners roku 1982. Složili ji zpěvák David Coverdale a kytarista Bernie Marsden. Píseň poté byla upravena a její druhá verze, kterou jsme vybrali jako dnešní klenot, vyšla na albu, které se jmenovalo stejně jako skupina, roku 1987. Hlavní rozdíly mezi těmito dvěma verzemi byly v hudebním stylu. První verze byla v takovém spíše blues-rocku, kdežto druhá verze je pravý hard rock. Druhá verze je mnohem známější než ta první a umístila se na 1. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a kanadské hitparády Canadian Singles Chart. Whitesnake je anglická hard rocková kapela založená Davidem Coverdalem (slavným hlavně z doby, kdy hrál s Deep Purple) v roce 1977. Hráli hlavně v 80. letech, ale koncertují dodnes, i když v úplně jiném složení. V listopadu minulého roku navštívila kapela i český Frýdek-Místek. Pár měsíců před tím se objevila na společném koncertě s kapelou Judas Priest v pražské O2 areně. Původní sestava kapely vypadala následovně: David Coverdale (zpěv), Bernie Marsden (kytara), Micky Moody (kytara), Neil Murray (basa), David „Duck“ Dowle (bicí) a Brian Johnston (klávesy). Během celé své existence se kapela nejvíce blížila Deep Purple, nejenom proto, že tři členové s nimi kdysi hráli, ale také proto, že Deep Purple prostě v té době hodně ovlivňovali hudební scénu.
Jednou z kapel, které v 70. letech šířily žánr new wave, byli i bostonští The Cars. Skladba Drive, kterou v roce 1984 napsal zpěvák a kytarista polského původu Ric Ocasek, se stala jejich největším hitem. Drive se umístila v britském žebříčku na pátém, v USA dokonce na třetím místě. Video natočil v té době třiadvacetiletý herec Timothy Hutton, který je držitelem Oscara za vedlejší mužskou roli ve filmu Obyčejní lidé. Píseň nazpíval baskytarista skupiny Ben Orr. Zajímavostí je, že dívkou, která se objevuje v klipu, je v té době teprve devatenáctiletá česká modelka Pavlína Pořízková, která se během natáčení klipu seznámila právě s Ricem Ocasekem, kterého si později vzala. (V klipu je to onen tmavovlasý muž, se kterým Pavlína mluví.) The Cars vznikli v roce 1976 jako představitelé žánru new wave ve městě Boston. Členy kapely jsou zpěvák a kytarista Ric Ocasek, kytarista Elliot Easton, klávesista Greg Hawkes, bubeník David Robinson a zpěvák a baskytarista Benjamin Orr, který v roce 2000 podlehl rakovině. Do roku 1988, kdy se kapela rozpadla, vydali The Cars celkem šest alb, z nichž nejúspěšnější bylo Hartbeat City z roku 1984. Video k písni You Might Think získalo cenu MTV. V roce 2010 se The Cars dali opět dohromady v původní sestavě (pochopitelně bez Bena Orra) a vydali společně nové album Move Like This.
S hudebními klenoty 20. století tentokrát zabrousíme do 60. let ke zpěvačce, která díky svému hlasu a kráse stala ikonou. Píseň You Don’t have to Say You Love Me nahrála zpěvačka Dusty Springfield v roce 1966. Původně skladba nebyla složena pro Dusty – její originál s názvem Io che non vivo (senza te) totiž složili Italští hudebníci Pino Donaggio a Vito Pallavicini a poprvé ji představili v roce 1965 na festivalu Sanremo. Právě tam seděla Dusty Springfield v hledišti a píseň ji natolik zaujala, že se rozhodla ji přezpívat s anglickým textem, který pro ni napsali Vicki Wickham a Simon Napier-Bell. Ani jeden z nich neměl s psaním písní zkušenosti (prvně jmenovaná byla producentka, druhý manažer), ale nakonec se jim konečně podařilo text napsat. Hned druhý den Dusty píseň ve studiu nazpívala, ovšem potřebovala celkem 47 pokusů, než byla se svým hlasem spokojena. Krátce po vydání se píseň usadila na prvním místě britského hudebního žebříčku, v USA byla na čtvrtém místě. Dobýt první místa amerických hitparád se podařilo s cover verzí až Elvisi Presleymu v roce 1970. Dusty Springfield, vlastním jménem Mary Isobel Catherine Bernadette O'Brien, se narodila roku 1939 v Londýně. Zpívat začala v kapelách The Lana Sisters a The Springfields a roku 1963 zahájila svou sólovou kariéru písní I Only Want to Be with You. Byla považována za nejlepší soulovou zpěvačku mezi běloškami, získala mnoho ocenění včetně uvedení do síní slávy jak v USA (US Rock and Roll) i Británii (UK Music Halls of fame). Její album Dusty in Memphis, vydané roku 1969, umístil časopis Rolling Stone mezi nejlepší alba všech dob. Dusty však neoslňovala jen svým hlasem, ale i vzhledem – typické pro ni byly peroxidové blond vlasy, večerní róby a výrazný make-up. V roce 1994 byla Dusty diagnostikována rakovina prsu, které o pět let později podlehla.
Dnešní hudební klenot, skladba It’s Oh So Quiet, vznikla už v roce 1951, ale dalo by se říci, že v roce 1995 chytila druhý dech, když ji na své album Post zařadila islandská zpěvačka Björk. A právě dnes, ve středu 21. listopadu, slaví Björk čtyřicáté sedmé narozeniny. Píseň dosáhla na čtvrté místo britského hudebního žebříčku UK Singles Chart a držela se v něm 15 týdnů. Dodnes je považována za zpěvaččin největší hit. Text písně pojednává o lásce, což je zpěvaččino nejoblíbenější téma. Režisérem videoklipu je oceňovaný Spike Jonze, jehož přičiněním bylo video v roce 1997 umístěno kanálem MuchMoreMusic na osmé místo v žebříčku 40 nejvíce zapamatování hodných videí všech dob. Björk Guðmundsdóttir, rodačka z islandského Reykjavíku, rozjela svou sólovou kariéru po odchodu z hudebního uskupení The Sugarcubes v roce 1992. V roce 1993 vyšlo Björk první sólové album nazvané jednoduše Debut. Björk vystřídala mnoho hudebních stylů, spolupracovala například s Trickym nebo s Thomem Yorkem z Radiohead. Její hudba je plná experimentů, což se výrazně projevilo na albu Medúlla (2004), na kterém se podíleli například hrdelní zpěvačka Tagaq, japonský beatboxer Dokaka a také zpěvák Mike Patton, frontman skupiny Faith No More. Björk je podruhé vdaná a má dvě děti.
