Opět po týdnu vám přejeme krásné středeční ráno. Zajisté na vás všechny již dopadla ta pravá vánoční atmosféra nejen díky zdejším videím s vánoční tématikou. My také přispějeme svou troškou do mlýna v rámci Hudebních klenotů 20. století. Vybírání nějakého vánočního klenotu nebylo vůbec snadné, obzvlášť když hity typu Last Chritmas nebo Happy Xmas (War Is Over) pro vás bakeLit přeložil již minulý rok. Nakonec jsme se rozhodli pro známý singl Do They Know It's Christmas? od charitativní superskupiny Band Aid, u kterého se zajisté každý z vás zamyslí... Nápad napsat a vydat tento song dostali v roce 1984 hudebníci Bob Geldof a Midge Ure, kteří viděli ve zprávách reportáž o hladomoru v Etiopii. Okamžitě je napadlo, jak získat potřebné peníze pro charitativní organizaci za boj proti hladomoru v Etiopii. Geldof pak oslovil řadu známých hudebních osobností z Irska, USA a Británie (jejich seznam najdete níže) a výsledkem byl do té doby nejprodávanější singl britské historie, kterého se za první týden prodalo více než milion kopií a číslem jedna UK Singles Chart zůstal po následujících pět týdnů. Další finanční prostředky pak v roce 1985 přinesl velký charitativní koncert s názvem Live Aid. Adam Clayton (U2), Phil Collins (Genesis), Bob Geldof (The Boomtown Rats), Steve Norman (Spandau Ballet), Chris Cross (Ultravox), John Taylor (Duran Duran), Paul Young, Tony Hadley (Spandau Ballet), Glenn Gregory (Heaven 17), Simon Le Bon (Duran Duran), Simon Crowe (The Boomtown Rats), Marilyn, Keren Woodward (Bananarama), Martin Kemp (Spandau Ballet), Jody Watley (Shalamar), Bono Vox (U2), Paul Weller (The Style Council), James “J.T.” Taylor (Kool & the Gang), George Michael (Wham!), Midge Ure (Ultravox), Martyn Ware (Heaven 17), John Keeble (Spandau Ballet), Gary Kemp (Spandau Ballet), Roger Taylor (Duran Duran), Sarah Dallin (Bananarama), Siobhan Fahey (Bananarama), Pete Briquette (The Boomtown Rats), Francis Rossi (Status Quo), Robert ‘Kool’ Bell (Kool & the Gang), Dennis J. T. Thomas (Kool & the Gang), Andy Taylor (Duran Duran), Jon Moss (Culture Club), Sting (The Police), Rick Parfitt (Status Quo), Nick Rhodes (Duran Duran), Johnny Fingers (The Boomtown Rats), David Bowie, Boy George (Culture Club), Holly Johnson (Frankie Goes to Hollywood), Paul McCartney, Stuart Adamson (Big Country), Bruce Watson (Big Country), Tony Butler (Big Country), Mark Brzezicki (Big Country).
Další týden utekl jako voda a my máme opět tu možnost představit vám další hudební klenot! Dnes se přesuneme hlouběji do minulosti a zaměříme se na něžnější část pohlaví. Na scénu přichází Mama Cass Elliot se svým hitem Make Your Own Kind of Music, který vám zaručeně zpříjemní už tak krásný jarní den. Info od Kariho. Make Your Own Kind of Music je popový song napsaný Barrym Mannem a Cynthií Weil, vydaný roku 1968 newyorským triem the Will-O-Bees. Toto trio hrálo často písničky dvojice Mann/Weil, stejně jako Cass Elliot, která tuto píseň upravila a vydala jako singl v roce 1969. Téměř ihned po vydání si píseň lidé hodně oblíbili, ale dosáhla pouze 36. místa v hitparádě Top Forty. Píseň se objevila v pár epizodách amerického seriálu Lost a v reklamě na Snickers. „Mama“ Cass Elliot, narozená jako Ellen Naomi Cohen 19. září 1941, byla americká zpěvačka, známá především svým vystupováním v legendárním kvartetu z 60. let, The Mamas and The Papas (California Dreamin’). Po rozpadu této sestavy se vydala na úspěšnou dráhu sólové zpěvačky a vydala 9 alb. Elliotová zemřela, stejně jako spousta jejích vrstevnic, velmi mladá. Byla nalezena mrtvá 29. července 1974 ve svém apartmánu v londýnském hotelu. Příčinou smrti byla srdeční slabost, zřejmě způsobená tím, že za sebou měla dva týdny zcela vyprodaných koncertů.
Dnes se s hudebním klenotem podíváme do 90. let za jednou z mých nejoblíbenějších kapel, kalifornskými Faith No More. Everything’s Ruined je skladba ze čtvrtého studiového alba kapely, nazvaného Angel Dust. Singl vyšel 9. listopadu 1992 a na stejném albu se objevily i notoricky známé hity jako Midlife Crisis nebo Easy. Text písně je údajně metaforou na americkou ekonomiku (kterou není těžké pochopit), ovšem texty Mika Pattona se téměř všechny vyznačují tím, že do nich velmi rád vkládá slova, která sice nedávají valný smysl, ale dobře se mu vyslovují nebo se mu zkrátka líbí, jak znějí. Právě tahle Pattonova záliba je příčinou mnoha dohadů fanoušků, kteří v každé druhé skladbě FNM hledají skryté významy. Magazín Q umístil skladbu Everything’s Ruined na 75. místo v žebříčku stovky nejlepších kytarových skladeb všech dob. Zlom v historii kapely Faith No More nastal v sedmém roce její existence, když se po několika personálních změnách za mikrofon postavil teprve devatenáctiletý mladík jménem Mike Patton. V roce 1989 FNM vydali album The Real Thing, které mělo sice tichý nástup, ale během několika následujících měsíců se dočkalo obrovského úspěchu, včetně nominace alba na cenu Grammy. Novátorství skupiny tkvělo především v divokých kombinacích různých hudebních žánrů od hard rocku až po jazz. A co bylo pro Faith No More především typické, byl temperament Mikea Pattona, který se naplno projevoval při živých vystoupeních. Jeho nezaměnitelný a výrazný hlasový projev se ukázal být pro kapelu obrovským přínosem. Zajímavostí je i to, že Pattonův hlas byl použit pro skřeky nakažených ve filmu Já, legenda. Skladba Epic se v roce 1990 stala jednou z nejhranějších na stanici MTV a určila směr, jakým se rocková hudba bude ubírat v 90. letech. Po The Real Thing vydala kapela ještě alba Angel Dust, King for a Day... Fool for a Lifetime a Album of the Year, na jehož obalu se objevila fotografie Tomáše Garrigue Masaryka. V dubnu roku 1998 se kapela rozpadla, ale v roce 2009 FNM oznámili, že vyjedou na poslední turné, nazvané Second Coming Tour. V červenci 2012 měli vystoupit na festivalu Rock for People, ovšem pro nepřízeň počasí byl koncert zrušen.
Interpretku tohoto hudebního klenotu 20. století netřeba dlouze představovat. Píseň River Deep – Mountain High napsal producent Phil Spector pro manželské duo Ike & Tina Turner na stejnojmenné album, vydané v roce 1966. Skladba byla velmi úspěšná ve Velké Británii, kde se v hudebním žebříčku usadila na 3. místě, ovšem v USA byla spíše propadákem. River Deep – Mountain High se také dočkala mnoha cover verzí, například od Deep Purple, The Animals, Annie Lennox nebo Céline Dion a objevila se také v seriálu Glee, kde byly jejími interpretkami Naya Rivera a Amber Riley. Tina Turner, vlastním jménem Anna Mae Bullock, se narodila 26. listopadu 1939 v Tennessee. V 50. letech potkala svého budoucího manžela Ika Turnera, změnila si křestní jméno na Tinu a dvojice začala nahrávat a vystupovat společně. V roce 1971 vydali svůj nejúspěšnější singl Proud Mary. Ikovo agresivní a násilnické chování však v roce 1976 vyústilo v rozvod a Tinina kariéra se na čas utlumila. V roce 1984 však vydává úspěšné album Private Dancer, kterým přešla od soulu k rocku, změnila image a znovu se dostala na vrchol. V roce 1985 získala celkem 4 ceny Grammy. Její koncert v Riu de Janeiru byl na čas zaznamenán v Guinessově knize rekordů díky nejvyššímu počtu diváků. Přišlo jich 182 000.
Tuto skladbu napsal Geoff Stevens, poprvé vyšla na albu Davea Berryho v roce 1964 a už tehdy byla úspěšná. V roce 1992 nahrál svou verzi Boy George pro oscarový film, který si od písně vypůjčil jméno. V písni je slyšet vliv producentů, kterými byla kapela Pet Shop Boys. Crying Game se usadila na 15. místě v žebříčku Billboard Hot 100 a v Kanadě si vydobyla dokonce první místo. Skladbu jste také mohli slyšet ve filmu Ace Ventura: Zvířecí detektiv, který si od Hry na pláč vypůjčil pointu. Boy George, vlastním jménem George O’Dowd, byl už odmalička výstřední dítě. Předtím, než se začal věnovat hudební kariéře, pracoval mimo jiné jako maskér v Královské Shakespearovské společnosti, kde zřejmě nabral dostatek inspirace pro své pozdější nápadné líčení a kostýmy. Jeho první významné setkání s hudbou bylo ve skupině Bow Wow Wow, kde byl sice pouze vokalistou, ale brzy zastínil hlavní zpěvačku, a proto se rozhodl založit vlastní kapelu. Tou byl Culture Club, který v 80. letech postupně získal celosvětový úspěch. Kapela, inspirovaná hnutím Novoromantismu, však neustále koketovala s drogami. V roce 1986 se skupina rozpadla a George se dal na sólovou dráhu. Po celý život jej ale provázely problémy se zákonem, byl několikrát zatčen za držení nejrůznějších druhů drog a dokonce byl neprávem obviněn z vraždy. Média pak George často propírala kvůli jeho excentrickému zevnějšku a často se spekulovalo o jeho sexuální orientaci.
V dnešních Hudebních klenotech 20. století si představíme americkou písničku o zmařeném životě v New Orleans s názvem The House of the Rising Sun, jejíž původní autor je dodnes neznámý. Dočkala se již spousty cover verzí, ale asi nejvíce ji proslavila britská rocková kapela The Animals. Více informací o samotné skupině a songu nese Kari. Krásnou lidovou folkovou baladu The House of the Rising Sun (někdy také Rising Sun Blues) si Animals vybrali do svého repertoáru roku 1964. Její původ je neznámý a mezi hudebníky často vznikaly diskuze, kdo ji vlastně napsal. Alan Price z Animals tvrdí, že původní verze písně pocházela z 16. století z Anglie a byla o nevěstinci v anglickém Sohu a angličtí emigranti přinesli song do Ameriky, kde byl předělán, aby se v něm vyskytovalo město New Orleans. V interview Eric Burdon říká, že tuto píseň poprvé slyšel v klubu v Newcastlu, kde ji zpíval folkový zpěvák Johny Handle. Animals byli v té době na turné s Chuckem Berrym a vybrali si tento song, protože chtěli zpívat něco výrazného, co každého zaujme. Píseň dostala mnoho ocenění a umístila se na prvním místě v hitparádách v USA, Anglii, Švédsku, Finsku a Kanadě. The Animals byla britská, původně R&B kapela z 60. let. Původní obsazení kapely bylo takovéto: Alan Price (varhany), Hilton Valentine (kytara), Bryan „Chas” Chandler (kontrabas), John Steel (bicí). Skupině dodával šťávu její agresivní bluesový zvuk a výborně zabarvený hluboký hlas Erica Burdona, kterého získali až později po založení. Triumfálně se ale „vynořili“ v psychedelické éře druhé poloviny 60. let. Zřejmě nejstylovější britská R&B skupina 60. let. vznikla jako „Alan Price Combo“ v Newcastelu, kde o sobotách hrála v nabitém Downbeat Clubu. Po získání zpěváka E. Burdona přesídlila do honosnějšího klubu A-Go-Go a začátkem roku 1964 změnila jméno na Animals. Pak vystupovala v klubech v Londýně a okolí. V září 1966 Burdon neočekávaně skupinu rozpustil, koncem téhož roku však zformoval tzv. New Animals.
Některé písně slýcháme často, ale bez znalosti okolností jejího vzniku nám může pravý význam lehce uniknout. To je i případ skladby Tears in Heaven od Erica Claptona, dalšího hudebního klenotu 20. století. Tears in Heaven napsal Eric Clapton společně s textařem a skladatelem Willem Jenningsem po osobní tragédii, která jej postihla v březnu roku 1991, kdy se Claptonův šestiletý syn Conor zabil pádem z 53. patra newyorského mrakodrapu. Eric Clapton se poté na dlouhou dobu uzavřel do sebe a jeho dalším hudebním počinem byla právě skladba Tears in Heaven, vydaná v roce 1992 na albu Unplugged, které bylo nominováno na 9 cen Grammy. Píseň se držela na 2. místě v hitparádě Billboard Hot 100 a v roce 2004 ji časopis Rolling Stone zařadil na 392. místo v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob. Eric Clapton, narozený 30. března 1945, je britský kytarista, zpěvák a skladatel. Během své hudební kariéry se orientoval především na blues a díky svému jedinečnému stylu hraní na kytaru si vysloužil přezdívku Slowhand (právě kvůli zpožděným, klouzavým bluesovým tónům). Clapton byl členem skupin The Yardbirds a Cream a dostal se tak celkem třikrát do rockové síně slávy – jednou jako sólový umělec a dvakrát jako člen těchto kapel. Clapton doposud vydal 20 studiových alb, 10 živých a kromě toho se podílel na celkem 6 soundtracích a hostoval na nesčetně albech jiných interpretů. Za svůj přínos hudbě získal v roce 2004 Řád britského impéria. Pozn.: Záběry v klipu pocházejí z filmu Opojení (Rush), ke kterému Eric Clapton složil hudbu.
Dobré ráno, je 7:30, někteří z vás vstávají do práce, jiní zase do školy a my vám přinášíme další hudební klenot 20. století! Dnes prozkoumáme naprosto odlišný hudební žánr, než s jakým jsme se vídali doposud. Řeč je o žánru zvaném Jazz a představíme si nádhernou píseň What a Wonderful World od nejznámějšího jazzového muzikanta, neboli jazzmana - Louise Armstronga. What a Wonderful World byla vydána jako singl v roce 1968. Text této písně je myšlený jako protijed na rasově a politicky nabité prostředí každodenního života ve Spojených státech, je konkrétně o naději a optimistickém výhledu na budoucnost. Píseň se ve Spojených státech původně vůbec neprosadila, jelikož ji šéf ABC Records neměl rád, a proto ji sám ani neprosazoval. Zato ve Velké Británii dosáhla prvního místa na žebříčku UK Singles Chart. Skladba zazněla v mnoha filmech či seriálech, například ve filmu Good Morning, Vietnam. Za zmínku stojí také dvě povedené předělávky, v punkové verzi od Joeyho Ramona a v „havajské hudbě“ od Israele Kamakawiwo'ole. Nahrávka What a Wonderful World byla také uvedena v Grammy síni slávy v roce 1999. Celým jménem Louis Daniel Armstrong se narodil roku 1901 v chudé černošské čtvrti v New Orleansu ve státě Louisiana. Jak už to u jazzmanů bývá zvykem, i on dostal přezdívku. Jeho přezdívka byla Satchmo, kterou ostatně uslyšíte na konci klipu sami, a v překladu znamená něco jako Velká huba. Zajímavostí z Armstrongova života je, že údajně neexistoval jakýkoliv doklad o jeho existenci do jeho osmnácti let. Jeho otec se s ním vůbec nestýkal. Již jako osmnáctiletý začal hrát na trumpetu v různých jazzových kapelách. V Praze ho jeho fanoušci mohli vidět v roce 1965. Kromě hudby se věnoval i herectví, hrál například ve filmech "High Society" či "Hello Dolly!". Byl jednou z osobností, jež předurčily hudební tvář celého století. Vyrůstal v dost primitivním prostředí, a proto věřil, že když naplno a bez zábran vyjádří to, co cítí, je to v pořádku a nemusí se nijak ospravedlňovat. Někteří kritici mu vyčítali přílišnou podbízivost bělošskému obecenstvu. Jeho posunky, grimasy a výstřední přehánění „černošství“ však byly především doplňky jeho představení. Armstrong byl dokonalý profesionál, takže kromě mistrovského zvládnutí hudebního nástroje musel být i showmanem, poskytujícím zábavnou podívanou. Zemřel na infarkt roku 1971 a říká se, že když umíral, na své smrtelné posteli se smál. I on má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. O popisek se opět postaral můj spolužák Adam Karas, za což mu náleží obrovské díky!
Pěkné středeční ráno zpříjemněné dalším Hudebním klenotem 20. století! Další díl nám vyšel akorát na první jarní den, tak proč ho nezačít nějakou parádní peckou? Přidáváme další kapelu do cyklu „opáček“, tentokrát jsme se rozhodli pro R.E.M. Jelikož jsme si od této kapely přinesli song Everybody Hurts, nemůže následovat nic jiného než Losing My Religion! Info o kapele a skladbě tradičně od Kariho po rozevření videa. Ještě před krátkým článkem o písni bych dodal, že kapela R.E.M. se bohužel po domluvě v září minulého roku rozpadla. Losing My Religion vyšel jako první singl na albu Out of Time roku 1991. Píseň je založena na mandolínovém riffu, který se opakuje po celou dobu. Song se stal nečekaným hitem kapely, byl často hraný v rádiích a v MTV, navzdory jeho kriticky založenému klipu. Žádná jiná skladba od kapely R.E.M. se neumístila tak vysoko v žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 - obsadila 4. místo a i díky této písničce se rozšířila fanouškovská základna skupiny. Byla také nominována na několik cen Grammy a vyhrála v kategoriích Nejlepší popová píseň a Nejlepší krátký videoklip. R.E.M. je americká rocková skupina, kterou v roce 1980 ve městě Athens v Georgii založili bubeník Bill Berry, kytarista Peter Buck, baskytarista Mike Mills a zpěvák Michael Stipe. R.E.M. patří mezi první kapely hrající alternativní rock, které se dostaly do povědomí širokého spektra posluchačů. 1. přelomové album Murmur, vydané kapelou v roce 1983, se dočkalo velice pozitivních reakcí ze strany hudebních kritiků. V následujících letech dosáhli R.E.M. díky dalším albům úspěchu na alternativní scéně. V roce 1987 podepsali výhodnou smlouvu s Warner Bros. Records. Na začátku 90. let vydali R.E.M., v té době často označováni za průkopníky alternativního rocku, 2 velice úspěšná alba, jejichž zvuk se však lišil od dosavadních alb kapely. S albem Monster (1994) se R.E.M. vrátili k více rockovému zvuku a po 6leté odmlce se vydali na turné, které však poznamenaly zdravotní potíže členů kapely. V roce 1997 prodloužili R.E.M. smlouvu s Warner Bros. za tehdy rekordních 80 milionů dolarů. Následujícího roku kapelu z osobních důvodů opustil bubeník Bill Berry, a kapela je tak od té doby 3členná. R.E.M. hráli a vydávali desky i v 1. desetiletí 21. století, avšak ty se setkaly se smíšenými reakcemi kritiků a fanoušků. Kapela se také aktivně angažuje v různých politických a společenských hnutích. V roce 2007 byli R.E.M. uvedeni do Rock and rollové síně slávy. Poslední album skupiny, Collapse Into Now, vyšlo v březnu tohoto roku. Skupinu jsme naposledy mohli vidět v roce 2009, kdy vyjela na turné po Severní Americe a Evropě, během něhož navštívili i Českou republiku.
Opět po týdnu vás vítáme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnešní den volna jsme se vám rozhodli zpříjemnit jednou peckou, kterou zná snad každý. Dnes se vrátíme zpět do doby, kdy světu vládly „květinové děti“. A jelikož song San Francisco od Scotta McKenzieho tu již máme, nezbývá nám nic jiného než píseň California Dreamin' od skupiny The Mamas & the Papas! Informace sepsal jako vždy Kari, dobře se bavte! California Dreamin' poprvé vyšla v roce 1965 na albu If You Can Believe Your Eyes and Ears. Píseň je o muži, který žije v chladné zimní krajině a touží se dostat do slunné Kalifornie. Song byl napsán roku 1963 Johnem Phillipsem a Michelle Phillipsovou, když žili v New Yorku. John měl o této skladbě sen a probudil Michelle, aby mu pomohla s psaním. V tu dobu byli manželé Phillipsovi členy folkové skupiny The New Journeymen, která se později přejmenovala na The Mamas & the Papas. Mnoho lidí určitě zná cover této písně od skupiny Global DJ's, ale tato verze nemá s původní téměř nic společného. The Mamas & the Papas byla vokální skupina 60. let, která vznikla v New Yorku. Složení kapely bylo takovéto: Cass Elliot, John Philips, Denny Doherty a Michelle Phillips. Skupina vystupovala a nahrávala od roku 1965 do roku 1968, později se nakrátko sešla v roce 1971. Vydala pět alb a měla 11 hitových singlů v Top 40. Prodala téměř 40 miliónů desek po celém světě. Zvuk skupiny byl založen na čtyřhlasé mužsko-ženské vokální harmonii, aranžovanou Johnem Phillipsem (Scott McKenzie), který byl také autorem většiny skladeb z jejich repertoáru. Po ukončení činnosti skupiny dělala Cass Elliot úspěšnou sólovou kariéru. V roce 1998 byla skupina The Mamas & the Papas uvedena do Rockandrollové síně slávy.
Dnešním hudebním klenotem jsou Depeche Mode s jedním z největších elektronických hitů 90. let, skladbou Enjoy the Silence. Enjoy the Silence vydala skupina v únoru roku 1990 na svém albu Violator. Je to jedna z vůbec nejremixovanějších písní, jejíž melodii zná asi každý, ale jen málokdo by si vybavil, jak vlastně zněla původně. Mezi nejhranější cover verze patří například ty od Lacuna Coil, Keane, HIM nebo Susan Boyle. V roce 2004 vydali novou verzi sami Depeche Mode na albu Remixes 81 – 04, o jejíž remix se postaral Mike Shinoda z Linkin Park. Klip ukazuje zpěváka Dava Gahana oblečeného jako krále, který si s sebou nosí skládací židličku. Místa, po nichž se prochází, jsou Skotská vysočina, pobřeží Portugalska a Švýcarské Alpy. Kapela byla nadšená nápadem režiséra Antona Corbijna na ztvárnění Gahana jako muže, který má úplně všechno a hledá jen tiché místo, kde by si mohl v klidu sednout. Depeche Mode vznikli roku 1980 v Essexu. Zakládajícími čelny byli Dave Gahan, Martin Gore, Adam Fletcher a Vince Clark, kterého po vydání debutového alba Speak & Spell nahradil Alan Wilder. Ten však kapelu opustil v roce 1995 a od té doby Depeche Mode fungují coby trio. Kapela prodala celosvětově přes 100 milionů alb, což ji činí nejúspěšnější elektronickou skupinou všech dob. Magazín Q ji zařadil mezi 50 skupin, které změnily svět. Do letošního roku vydali Depeche Mode celkem 12 alb a v příštím roce se chystá vydání dalšího.
Skladba Dreams byla v roce 1993 prvním singlem kapely The Cranberries. V době svého vydání s ní však skupina velkou díru do světa neudělala, nejlepším umístěním v žebříčku bylo deváté místo v Irské hitparádě. Ovšem následné turné po USA se setkalo s úspěchem a druhé album No Need to Argue a hlavně singl Zombie už kapele přinesly vytoužený věhlas. Skladbu Dreams složila zpěvačka Dolores O’Riordan a kytarista Michael Hogan. S úspěšnou cover verzí této písně s názvem Dream to Me přišla v roce 2001 skupina Dario G. The Cranberries vznikli roku 1989 v Limericku v Irsku. Když zakládající členové pořádali konkurz na zpěvačku, přišla teprve šestnáctiletá Dolores, která zazpívala vlastní skladbu Linger, později úspěšný hit. První album Nothing Left at All vydali v nákladu 300 kusů ještě pod názvem The Cranberry Saw Us. Poté změnili název na The Cranberries a vydali desku Everybody Else Is Doing It, So Why Can't We?, které se dočkalo přísné kritiky. Druhé album, zmiňované No Need to Argue však už bylo nesmírně úspěšné a skladba Zombie dokonce vynesla cenu MTV za nejlepší skladbu roku. Kapela poté vydává ještě další tři alba a kompilaci největších hitů. V roce 2003 se kapela rozpadla, aby se její členové mohli věnovat svým sólovým kariérám. V roce 2009 se však dali znovu dohromady, vyjeli na turné a v roce 2012 vydali zatím poslední desku Roses.
Americká kapela The Turtles přišla v roce 1967 s písní Happy Together, s níž dokázala sesadit z prvního místa žebříčku Billboard Hot 100 i Beatles s jejich hitem Penny Lane. Píseň Garryho Bonnera a Alana Gordona byla největším úspěchem kapely. The Turtles vznikli roku 1965 v Kalifornii. Prorazili s cover verzí skladby It Ain't Me Babe od Boba Dylana, ale jejich první dvě alba neměla velký úspěch. Až rok 1967, singl Happy Together a stejnojmenné album přinesly skupině věhlas. Zajímavým počinem pak bylo jejich další album, nazvané The Turtles Present the Battle of the Bands, v němž The Turtles předstírali, že jsou 11 různých kapel ze širokého žánrového spektra. Z této desky pochází úspěšné skladby Elenore a You Showed Me. Páté album Turtle Soup, ač bylo dobře přijato kritiky, už ale nezaznamenalo velký komerční úspěch a v roce 1970 vydané Wooden Head s raritami a nevydanými skladbami pak bylo albem rozlučkovým. V roce 1983 se původní členové Howard Kylan a Mark Volman dali znovu dohromady pod původním názvem a vydali ještě dvě alba.
Tuto skladbu napsal v roce 1962 Rudy Clark, druhý dech však chytila roku 1987, když se coby cover verze objevila na albu Cloud Nine George Harrisona. Píseň se dostala do čela žebříčků v Austrálii a USA, ovšem ve Velké Británii jí první místo vyfoukli T’Pau s písní China in Your Hand. Video natočil Harry Weiss a bylo nominováno na celkem tři MTV Video Music Awards. Kariéra George Harrisona po rozpadu Beatles byla poměrně kolísavá. Ještě za existence Beatles vydal dvě sólová alba, která však velkého úspěchu nedosáhla. Roku 1970 mu ale vyšlo album All Things Must Pass, které bylo kritikou i veřejností přijato více než dobře, stejně jako další Living in the Material World. Harrison si založil vlastní studio Dark Horse, stejnojmenné album však opět propadlo. Do roku 1982 pak vydal ještě pět velmi podobně laděných alb, z nichž žádné se příliš nevymykalo jeho zavedenému stylu. Roku 1987 však vychází Cloud Nine, kterým Harrison navázal na své úspěchy v Beatles. Nakrátko se také spojil s dalšími vynikajícími hudebníky, s nimiž ve formaci Traveling Wilburys vydal dvě alba. George Harrison byl členem hnutí Hare Krišna a vytrvale se věnoval charitě. Dne 29. listopadu 2001 podlehl rakovině plic.
Queen & David Bowie – Under PressureKdyž bubeník skupiny Queen napsal píseň Feel Like, kapela s ní nebyla spokojena dostatečně na to, aby ji vydala na albu. V roce 1981 se však Queen sešli s Davidem Bowiem, aby nazpíval vokály pro jinou jejich píseň a při té příležitosti se při jedné společné jam session pustili do Feel Like, kterou dnes známe jako Under Pressure. Zajímavostí je mimo jiné i to, že basová linka, kterou hraje John Deacon, je hudebním časopisem Stylus považována za nejlepší v hudební historii. Video ke skladbě vytvořil a především sestříhal David Mallet. Vzhledem k tomu, že jak Queen, tak David Bowie byli právě zaneprázdněni koncertováním, nemohli se natáčení klipu účastnit. Mallet proto použil téma písně, tedy tlak, který je vyvíjen na lidi (to platilo stejně v 80. letech jako dnes). Dopravní zácpy či demonstrace střídají záběry z němých filmů 20. let, jako jsou Křižník Potěmkin nebo Upír Nosferatu. V roce 1990 použila základ skladby Under Pressure kapela Vanilla Ice do svého singlu Ice Ice Baby. Vanilla Ice nepřiznali kapele Queen ani Bowiemu autorství písně, načež museli po soudním sporu zaplatit za píseň 4 milióny dolarů. Podle nich to však bylo stále lepší, než aby museli vyplácet autorům tantiémy.
Po Kimmelovi a Ellen se budete na našich stránkách taktéž setkávat s Davidem Lettermanem, jehož kompletní rozhovor s některou z hollywoodských hvězd pro vás připravuji. Dnes však můžete zhlédnout úryvek z návštevy Matta Damona, který prozradil prvotní důvod jednoho faux pas, ve kterém účinkoval George Clooney a italský gay. Zde si po shlédnutí rozhovoru můžete pustit video o kterém se mluvilo.
Zábavné video z britské The Graham Norton Show. Co se stane, když si do svého pořadu pozvete Roberta Downeyho Jr. a irského komika Eda Byrnea a začnete si hrát s nejpopulárnějším světovým vyhledávačem? Rozhodně se dobře zasmějete. Video bylo těžší na překlad, protože má angličtina úplně jiný slovosled, ale myslím, že se i tak pobavíte. Jeden titulek s výpisem vyhledávání se nedá stihnout přečíst, tak si video pauzněte, abyste se nepřipravili o plno zajímavých výsledků. Přeji příjemnou zábavu. P.S.: Věta "Proč mám na gauči mrtvého Pakistánce" zazněla v jedné z epizod seriálu Ztraceni. Proto je tak populární. ;-)
Graham Norton tu sklízí velký úspěch, a tak jsme vám dnes přichystali o něco delší úryvek z jeho pořadu. Konkrétně se jedná o tři kratší videa z dílu, kde byl hlavním hostem populární herec Will Smith. Dále na pohovce sedí Gary Barlow, člen boybandu Take That (ve kterém vystupuje i Robbie Williams), a zpěvák Tom Jones, kterého snad není netřeba představovat. Budou se rozebírat akční figurky, populární seriál Willa Smithe a na řadu přijdou i příběhy diváků z červeného křesla. Zde je důležité poznamenat, že páka, kterou má Graham Norton u sebe, způsobí, že se vyprávění diváka přeruší, protože se křeslo překlopí a vyprávějící "spadne" dozadu. A Graham ji rád zlomyslně používá.
