M. Night Shyamalan býval považován za jednoho z nejlepších tvůrců a na jeho Šestý smysl nebo Vyvoleného si může stěžovat jen blázen, protože od toho jsou tu takové "klasiky" jako nejnovější Po zániku země anebo Shyamalanův předposlední hřebíček do rakve - Poslední vládce větru.
Další týden nám uplynul jako voda a my tu pro vás máme další díl Hudebních klenotů 20. století! Dnes si představíme kapelu, která není ani z USA, ani z Velké Británie, jak v našem okénku bývá zvykem. Kapela pochází ze Švédska, odkud je mimo jiné i popová klasika ABBA (Dancing Queen). Hit od skupiny Europe, který zaručeně každý z vás zná, se jmenuje The Final Countdown, a právě on se stal dnešním dalším klenotem naší klenotnice! Informace o kapele a písni přinesl opět Kari, kterému nyní předávám slovo. The Final Countdown je píseň z roku 1986 napsaná zpěvákem Joeym Tempestem pro švédskou skupinu Europe. Poprvé se písnička objevila na stejnojmenném albu a okamžitě se stala hitem. Dostala se dokonce na 1. místa hitparád v 26 zemích a prodalo se jí na 8 milionů kopií. Píseň byla založena na klávesovém riffu, který Tempest složil mezi lety 1981 a 1982 na klávesách půjčených od Mica Michaeliho. Text byl inspirován písní Davida Bowieho s názvem Space Oddity. Od Bowieho jsme vám v minulosti přinesli píseň Heroes. Videoklip obsahuje záběry ze dvou koncertů v Solnahallenu v Solně ve Švédsku, 25. a 26. května, a ze zvukových zkoušek na těchto koncertech. Europe je švédská skupina založená v roce 1979, často spojována s glam metalem, avšak jejich hudba se dá považovat spíš za hard rock. Současnými členy skupiny jsou: Joey Tempest (zpěv), John Norum (kytara), John Levén (basa), Mic Michaeli (klávesy) a Ian Haugland (bicí). Známá je především dnešním klenotem, který jí v podstatě zajistil hudební nesmrtelnost. Za svoji existenci Europe vydali osm studiových a tři živá alba. První větší úspěch zaznamenala v roce 1982 na soutěži Rock-SM, které se účastnilo kolem 4 000 kapel. Tuto soutěž vyhrála a v jejím průběhu si změnila název na Europe. O rok později vydali členové skupiny své první album Europe. Kapele se po pár letech nedostávalo tak velké pozornosti v médiích díky boomu grunge hudby (Nirvana), a tak se v roce 1992 skupina rozpadla a její členové se věnovali sólovým projektům. V roce 2004 se skupina zase dala dohromady a nahrála album Start from the Dark. Zatím posledním albem této kapely je Last Look at Eden, které vyšlo roku 2009.
Přejeme vám krásné středeční ráno okořeněné poslechem dalšího Hudebního klenotu 20. století. Dnes jsme vybrali nejznámější hit od skupiny, která se objevila i na letošním Sázavafestu jako jeden z headlinerů. Jedná se o německou skupinu Alphaville a hit, který zajisté všichni znáte. Článeček sepsal Kari, který by mimo jiné také nejraději zůstal navždy mlád a zítra slaví narozeniny. Forever Young je titulní píseň stejnojmenného debutového alba, které vyšlo roku 1984. Ačkoliv tento hit nikdy v Evropě ani v USA moc nezabodoval, stal se tzv. signature songem kapely a byl coverován mnoha umělci, z nichž můžeme jmenovat například rappera Jay-Zho či našeho zlatého Slavíka Karla Gotta. Alphaville tento song sami zremixovali na taneční verzi. Ve videoklipu k písni se objevuje kapela hrající na koncertě v hale Holloway Sanatorium v Anglii. Mnoho otrhaných lidí, od dětí až po seniory, se probouzí a sledují skupinu, pak jdou pěšky do zářícího portálu ve tvaru diamantu. Song byl také užit v mnoha televizních seriálech, filmech a reklamách. Alphaville je německá skupina, která asi nejvíce proslavila žánr zvaný synthpop. Jejich počátky a vznik se datují do 80. let minulého století. Jejich rodištěm se stalo město Münster v roce 1982. Zpočátku vystupovali pod jménem Forever Young. Zakládající sestava vypadala takto: Bernhard Lloyd (bicí, klávesy), Marian Gold (zpěv) a Frank Mertens, kterého ovšem v roce 1985 vystřídal Rick Echolette (klávesy, basa, kytara). Skupina původně experimentovala se složitým jevištním projevem, avšak postupem času se přiklonila k bezproblémovému popu. Postupně se skupina posouvala od klávesového zvuku do rockovějších poloh. Poněkud dancefloorové album Salvation natáčeli již bez Franka Mertense. Jejich zatím poslední album Catching Rays On Giant vyšlo 19. 11. 2010. Kapela je velmi oblíbená u českého publika, několikrát Českou republiku navštívila a v roce 2009 tu dokonce oslavila své 25. narozeniny – konkrétně na pražském Žofíně, kde si s ní na jednom pódiu zazpíval i Karel Gott.
Posluchači Hudebních klenotů 20. století, buďte zdrávi! Minule jsme brázdili vody pohodové muziky a tento týden v nich i zůstaneme. S Karim jsme si pro vás připravili uvolněnou písničku z 80. let s nádechem jazzu a reggae - Don’t Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina. Don't Worry, Be Happy je nejznámější píseň Bobbyho McFerrina. Vyšla v roce 1988 na albu Simple Pleasures a velmi brzy obsadila přední příčky mnoha hitparád. Bobby McFerrin díky ní získal 3 ceny Grammy - za nejlepší nahrávku roku, nejlepší skladbu roku a nejlepší popový zpěv mezi muži. Píseň byla inspirována, stejně jako Baba O’Riley od The Who, filosofem a náboženským vůdcem indického původu Meherem Babou, který často používal právě heslo „Don't worry, be happy“. Na Internetu je v mnoha případech mylně označován za interpreta této písně Bob Marley (No Woman, No Cry), který však zemřel 11. května 1981, 7 let před jejím složením, a nikdy ji tedy nazpívat nemohl. Bobby McFerrin se narodil 11. března 1950 v Manhattanu. Bobby je americký jazzový a capella zpěvák, skladatel a dirigent. Je držitelem mnoha ocenění, ale do povědomí široké veřejnosti se nejvíce zapsal právě dnešním klenotem. První nástroj, na který se Bobby učil hrát, byl klarinet, ale kvůli rovnátkům byl donucen nástroj změnit a pokračoval studiem hry na klavír. Během studií se rozhodl pro kariéru muzikanta a ještě na střední škole založil skupinu Bobby Mack Quartet. V roce 1977 skončila jeho kariéra klavíristy a začal vystupovat jako zpěvák, od 90. let vystupuje i jako dirigent. V dnešní době stále koncertuje jako zpěvák a vystupuje jako dirigent s mnoha světoznámými soubory (jeho první album nahrané v pozici dirigenta bylo Paper Music z roku 1995). Jeho zatím poslední album, Vocabularies, bylo vydáno v roce 2010.
Další týden je za námi a to je ten pravý čas, představit vám další hudební klenot 20. století. Opět vás zavedeme do USA, odkud toto slavné duo pochází. Hudební styl této písně jsme tu ještě neměli, a bylo tak nutné to patřičně napravit. Dnes potěšíme především příznivce folku a pomalé hudby. Pár lidí si už o tuto píseň psalo. Na scénu přichází… The Sound of Silence od Simona & Garfunkela, o nichž si můžete přečíst krátký článek od Kariho. The Sound of Silence je singl dua Simon & Garfunkel vydaný roku 1965. Práce na textu začala asi čtvrt roku po atentátu na J. F. Kennedyho. Paul Simon chtěl v písni vyjádřit atmosféru a emocionální trauma, které se Američanů zhostilo po zavraždění jejich hlavy státu. Písnička se skládá z pěti slok, které spolu dvojhlasem zpívají Simon s Garfunkelem. Doprovází je akustická kytara, na kterou hraje Paul Simon. V jiných verzích se v určité části skladby přidá doprovod na bicí, elektrickou kytaru a baskytaru. Ten zařídil producent Tom Wilson hned po nahrávání Like a Rolling Stone Boba Dylana s Al Gorgonim (elektrická kytara), Bobem Bushnellem (elektrická baskytara) a Bobby Greggem (bicí), a to dokonce aniž by se Simona nebo Garfunkela ptal. Skladba vyrazila na žebříčky hitparád v listopadu 1965 a na začátku následujícího roku dosáhla 1. místa prodeje ve Spojených státech, kde se „ohřála“ jeden týden, aby se mohla 22. ledna na další týden vrátit, než byla vystřídána We Can Work It Out od The Beatles. Skladba byla použita ve filmu The Graduate, kde jsou použity i další písničky Simona a Garfunkela, a ve filmu Bobby v okamžiku, který těsně předcházel zavraždění Roberta F. Kennedyho. Písnička byla použita i ve filmu Watchmen, kde hrála při pohřbu Komedianta. Paul Simon a Art Garfunkel jsou američtí populární hudebníci známí pod společným jménem Simon & Garfunkel. Potkali se na základní škole v roce 1953, když spolu vystupovali ve školní hře Alenka v říši divů. V roce 1957 spolu založili duo Tom and Jerry a okusili první úspěch s malým hitem Hey Schoolgirl. Jako duo Simon & Garfunkel dosáhli slávy v roce 1965 se singlem, který jsme vybrali jako dnešní klenot. Jejich hudba byla uvedena ve filmu The Graduate, díky čemuž vešli do širšího povědomí publika. Jejich poslední album Bridge over Troubled Water bylo poznamenáno několika odklady vydání, způsobenými jejich odlišnými uměleckými názory. Simon & Garfunkel patřili mezi nejpopulárnější umělce 60. let, jsou držiteli několika cen Grammy, byli uvedeni do Rock and rollové síně slávy a Long Island Music Hall of Fame (2007). V roce 2004 časopis Rolling Stone zařadil Simona a Garfunkela na 40. místo svého seznamu 100 největších umělců všech dob. Od rozpadu dua v roce 1970 se oba zpěváci několikrát sešli ke společnému koncertu. Nejslavnější byl koncert v Central Parku, který přilákal 500 000 lidí.
Už dlouho se chystám napravit jeden velký neduh tohoto webu a konečně jsem se k tomu dostal. Těžko tomu uvěřit, ale dosud jsme tu neměli jedinou písničku od jedné z nejznámějších světových kapel - australských AC/DC. Dnes vám tedy přináším jednu z mých nejoblíbenějších, která nese název Shoot to Thrill. Znát ji můžete například z filmu Iron Man 2, z nějž jsou použity i některé záběry ve videoklipu. Kapela AC/DC byla založena v Austrálii roku 1973 bratry Youngovými a je aktivní dodnes (v roce 2008 vydali album Black Ice). Prodělala několik změn sestavy, mimo jiné kvůli tragické smrti zpěváka Bona Scotta. Jejich styl je většinou klasifikován jako hard rock, ale členové kapely tvrdí, že odjakživa prostě hrají rock and roll. Jejich nejslavnější album je Back in Black, z kterého pochází i dnešní song. Toto album je údajně druhé nejprodávanější album na světě (téměř 50 milionů prodaných kopií). I když dnes členům kapely táhne na šedesát, pořád to dokážou pořádně roztočit, jak sami uvidíte v dnešním klipu, ve kterém jsou použity záběry z koncertu v Bueno Aires z roku 2009. Která písnička od AC/DC je vaše nejoblíbenější? Nebo jejich styl není vaším šálkem kávy?
Je tu další středeční ráno a s ním i další díl našich Hudebních klenotů 20. století! Myslím, že bylo jen otázkou času, kdy se zde objeví tento legendární song, jehož riff si každý z hudebních fajnšmekrů určitě po jeho poslechu alespoň tak jeden dva dny brouká... Jsou tu Deep Purple živě z Montreux z roku 1996 a jejich Smoke on the Water! Písnička se rozjede až po první minutě a předchází jí jakási předehra na klavír. Přeji příjemný poslech a já předávám slovo Adamovi. Smoke on the Water je legendární rocková skladba, která poprvé vyšla na albu Machine Head z roku 1972. Skladba je známá především díky jednoduchému kytarovému riffu, který se opakuje po celou její délku. Tento riff vymyslel dřívější kytarista Deep Purple Ritchie Blackmoore a v této skladbě ho vybrnkává dvěma prsty kvůli spojení zvuku varhan s kytarou. Text skladby vypráví skutečný příběh. 4. prosince 1971 měli Deep Purple připravené nahrávaní alba v Montreux v mobilním studiu, které jim pronajali Rolling Stones - v textu písně zmiňované jako "Rolling truck Stones thing" nebo "the mobile". Nahrávací studio měli v zábavním komplexu, který byl součástí casina v Montreux - v textu jako "the gambling house“. Toho večera měl na jevišti kasina vystoupení Frank Zappa se svou skupinou The Mothers of Invention. Uprostřed vystoupení vypukl požár, když některý z návštěvníků vystřelil světlici ze signální pistole do stropu pokrytého ratanem, který začal hořet. V textu je to popsané slovy "some stupid with a flare gun burnt the place to the ground". Název skladby "Smoke on the Water" pochází z pohledu na kouřící kasino nad Ženevským jezerem. Skupina tuto skladbu neplánovala vydat jako singl, protože ji nepovažovala za potenciální hit. Singl vyšel až po roce a v USA v létě 1973 dosáhl 4. příčky v žebříčku singlů Billboardu. Tato skladba je pro svou jednoduchost populární i pro začínající kytaristy, často se hraje už během trénování hry na kytaru. Za zmínku stojí zápis v Guinessově knize rekordů. Roku 2007 - 1 683 kytaristů současně zahrálo tento slavný kytarový riff na stadionu v Kansas City. Deep Purple je anglická rocková skupina, která byla založena v Hertfordu roku 1968. Kapela začínala ve složení Rod Evans (zpěv), Ritchie Blackmore (kytara), Jon Lord (klávesy), Nick Simper (basa), Ian Paice (bicí), ale v současné sestavě zůstal z té prvotní pouze bubeník. V tvorbě této skupiny docházelo ke spojení klasické hudby, jejíž propagátorem byl zejména klávesista Jon Lord, a hardrockových motivů, které prosazoval kytarista Ritchie Blackmore. Spojení těchto dvou druhů hudby oslovilo především mladé posluchače první poloviny 70. let. Deep Purple tehdy patřili mezi nejlepší rockové skupiny a z tohoto období také pocházejí jejich nejlepší desky a nejslavnější a nejúspěšnější koncertní vystoupení. Spolu s Led Zeppelin (Stairway to Heaven) a Black Sabbath jsou považováni za průkopníky heavy metalu a moderního hard rocku, přestože oni sami se nikdy za heavymetalovou skupinu nepovažovali. Minulý rok zavítali "párpli" také do České republiky, konkrétně do Prahy a Olomouce. Pražský koncert v O2 aréně jsem sám navštívil a kdo tam byl, zajisté mi dá za pravdu, že i přes věk muzikantů a mnohé změny v sestavě skupina stále válí jako zamlada. A aby toho nebylo málo, kapela se účastnila před pár dny tiskové konference v Mexiku, kde publiku naznačila možnost vydání nového alba.
Bushido & Karel Gott - Für immer jungA je tu videoklip z roku 2008, ve kterém se objeví neobvyklé duo - Bushido s Karlem Gottem. Tato píseň se stala v německy mluvících zemích hitem, v České republice prošla téměř bez povšimnutí. Je předělávkou klasického hitu skupiny Alphaville Forever Young, který přezpíval Karel Gott jak v češtině (Být navždy mlád), tak v němčině (Für immer jung). Tunisan Bushido (z japonštiny, česky "cesta válečníka"), vlastním jménem Anis Mohamed Youssef Ferchichi, také znám pod dalším pseudonymem Sonny Black, je berlínský raper - zástupce stylu gangsta rap v Německu. V letech 2001 - 2004 byl součástí hudebního labelu Aggro Berlin, který vydal v letech 2001 - 2009 kolem sta nosičů. Bushido za svou kariéru vydal do loňského roku 12 alb. Z roku 2010 také pochází film o Bushidově životní cestě Zeiten ändern dich (Časy Tě mění). Jaký máte názor na Gottovu a Bushidovu hudební spolupráci? Oficiální videoklip (na Slovensku nejde spustit): Živé vystoupení:
Voyage, Voyage je píseň zpěvačky Desireless a vyšla v roce 1986 jako první singl na jejím prvním albu François. Napsal jej Jean-Michel Rivat a Dominique Dubois a původně měl být určený zpěvákovi Michelu Delpechovi, ten jej však odmítl. Píseň pojednává o cestách – o těch fyzických, ale i o těch, které podnikáme do vlastního nitra. Jedná se o emblematickou píseň 80. let, která se stala hitem ve Francii, v Evropě i ve světě. Ve Francii roku 1987 obdržela zlatou desku za 500 000 prodaných exemplářů. Hudební klip režírovala Bettina Rheims a objevil se v něm např. americký herec David Caruso, kterého všichni známe jako Horatia z Kriminálky Miami.
Šest tisíc let čekal Ivan Sliz na vysvobození ze speciálně uzamčené komnaty. Nyní, když je opět na svobodě, spřádá plán na ovládnutí celého světa, ale v cestě mu stojí šestice mladých lidí, kteří se díky vesmírné síle mění ve Strážce vesmíru... Tohle že nás v dětství bavilo? Co to s náma bylo? Poznámka: The More You Know je oznámení pro veřejnost (Public Service Announcement – PSA), které běží na americké televizní stanici NBC od roku 1989. Nějaká slavná osobnost pronesla řeč, a poté se na obrazovce objevilo duhové logo s kometou a nápisem.
„The Show Must Go On“ je singl britské rockové skupiny Queen. Zároveň je poslední, dvanáctou skladbou z jejich alba „Innuendo“ z roku 1991. Jako autor je uvedena skupina Queen jako celek, avšak napsal ji především kytarista skupiny Brian May. Ačkoliv skladba nijak výrazně nebořila žebříčky světových hitparád, významně se zapsala do historie kapely Queen. Freddie Mercury trpěl v době nahrávání písně (konec roku 1990) již velmi pokročilým stádiem nemoci AIDS (nemohl téměř chodit, špatně viděl, byl značně pohublý a bledý). Kytarista Brian May se obával, že Mercury už nebude fyzicky schopný tolik energickou a emotivní skladbu nazpívat, ale i přes blížící se konec píseň začátkem roku 1991 zvládnul nazpívat. Dle Maye nejen za pomoci nadlidského odhodlání, ale i láhve vodky. Mercury měl na dotaz, zda to opravdu zvládne, odvětit s úsměvem „I will fu*king do it, darling“, pořádně si přihnout z láhve a odezpívat celý song na první dobrou. Takto se píseň později stala jakýmsi symbolem závěrečného období života Freddieho Mercuryho, jakožto i jeho posledním, rozlučkovým počinem. Skladba byla vydána ve Spojeném království jako singl 14. října 1991, jen šest týdnů před Mercuryho smrti. Živě hraná verze se zpěvem Eltona Johna se objevila na kompilačním albu Greatest Hits III skupiny Queen. Poprvé byla hrána živě dne 20. dubna 1992 během koncertu na počest Freddieho Mercuryho „The Freddie Mercury Tribute Concert“ zbývajícími třemi členy skupiny Queen a Eltonem Johnem, který zpíval, a Tonym Iommim, který doplňoval Briana Maye na elektrickou kytaru.
Po sedmi odvysílaných epizodách jsme se rozhodli zrušit pravidelný The Flog, který byl hodně časově náročný na překlad a vzbuzoval spíše rozporuplné reakce. Děkujeme za pochopení. Dnes tu máme něco pro opravdové fajnšmekry. Do kin se nezadržitelně blíží Muž z oceli, a tak je vhodné se podívat do minulosti na předchozí Supermanovské filmy. Kupříkladu na ten, který celou sérii definitivně zabil na necelých dvacet let. Ano, řeč je o Supermanovi 4 a tady je jeho Upřímný osmdesátkový trailer. Kdo z vás měl tu čest vidět tuto perlu?
"Take On Me" je skladba norské synthpopové kapely A-ha z alba Hunting High and Low (1985). Originální verze vznikla už v roce 1984, ale teprve po dvou předělávkách a třech různých vydáních zabodovala v britském singlovém žebříčku. V Americe se dostala do povědomí jen díky inovativnímu videoklipu režiséra Stevea Barrona. V roce 1986 klip zvítězil v šesti kategoriích na MTV Video Music Awards a v dalších dvou byl nominován. Pro mnohé matoucí a nesmyslná fráze "take on me" je doslovný překlad norského "Ta på meg", drž se mě / dotkni se mě.
Pet Shop Boys je britská elektro-popová skupina, která vznikla roku 1981. Její singl Go West vznikl roku 1992 je coverem stejnojmenné písně od Village People, avšak má lehce pozměněný text. Obecně je tato verze považována za více politickou, než verze původní. Píseň se v mnoha státech vyšplhala až na špičku hudebních žebříčků, v Německu a Irsku byla na prvním místě, v UK na druhém.
Se dvěma písněmi od dua Simon & Garfunkel jste se tu už setkali. Do třetice všeho dobrého se podíváme na jejich baladu Bridge over Troubled Water, kterou napsal Paul Simon v létě roku 1969 přímo pro Arta Garfunkela. Skladba dvojici vyhrála Grammy za nejlepší nahrávku roku a dosáhla mnoha dalších úspěchů, včetně prvního místa v žebříčcích U.K. Singles Chart, U.S. Billboard Hot 100 a šesti dalších. Dostala se také na 47. místo mezi 500 nejlepšími skladbami všech dob časopisu Rolling Stone. Přesto však právě při nahrávání této skladby vygradovaly neshody mezi oběma hudebníky a nakonec se Bridge over Troubled Water se stejnojmenným albem staly jejich poslední nahrávkou. Video pochází z legendárního koncertu v Central Parku pro 500 000 lidí.
„Enter Sandman“ je první skladbou z alba Metallica (Black Album), které vydala americká thrashmetalová kapela Metallica. Je to také první singl, který vzešel z tohoto alba, vyšel v roce 1991. Je to jedna z nejznámějších písní kapely. Enter Sandman se mimo jiné umístila na #5 pozici britské hitparády. Klip režíroval slavný „metalový“ režisér Wayne Isham, který mezi své zářezy může počítat i taková jména jako Pink Floyd, Slayer, Bon Jovi, Mötley Crüe, Ozzy Osbourne, Fleetwood Mac, Tenacious D, ale i Michael Jackson či Avril Lavigne. „Sandman“ navíc v tomto případě neznamená „Písečný muž“, ale v textu písně se tím myslí „Hajaja“ ‒ postava z germánské mytologie, která uspávala děti tak, že jim do očí sypala kouzelný písek ‒ hvězdný prach. Kirk Hammett později uvedl, že se při tvorbě riffu snažil napodobit skupinu Soundgarden.
