Už delší dobu se tu neobjevil žádný výtvor projektu Playing For Change (Hudbou ku změně), je tedy nejvyšší čas to napravit. Hudebníci z celého světa (kteří se nikdy osobně nesetkali) tentokrát společně vytvořili cover verzi písně Redemption Song Boba Marleyho - kterému mimochodem autoři vzdávají poctu v jednom z prostřihů.
Další středa v květnu znamená další hudební klenot 20. století. Opět pokračujeme ve zkoumání hlubin hudby a jejích stylů. Možná si říkáte, jaký styl jsme tu ještě neměli, ale určitě jich pěkná řádka ještě bude. Dnes si dáme snad nejpohodovější hudební styl ze všech. Rastamani, zbystřete! Na řadu totiž přichází zakladatel a dalo by se říci i král reggae. Přesně před týdnem uplynulo neuvěřitelných 30 let od jeho smrti. Nemůže to být nikdo jiný než Bob Marley a jeho pohodovka No Woman, No Cry. Předávám slovo Karimu. No Woman, No Cry je reggae píseň od Boba Marleyho & The Wailers . Píseň mohli posluchači slyšet poprvé v roce 1974 prostřednictvím studiového alba Natty Dread. Pravděpodobně nejznámější verze skladby je na živém albu s názvem Live! I když Bob Marley mohl napsat píseň nebo její melodii, celý text sepsal Vincent Ford. Ford byl Bobův přítel, který vařil polévku pro bezdomovce v Trenchtownu, tj. ghetto z Kingstonu na Jamajce, kde Marley vyrůstal. Ford dostal licenci, která mu zaručila přežití a provozování kuchyně i nadále. Někteří však tvrdí, že píseň napsal Marley sám a autorství přiřkl Fordovi, aby tak svého přítele podpořil honoráři. No Woman, No Cry se podle hudebního časopisu Rolling Stone umístila na 37. místě 500 nejlepších písní všech dob. V názvu písně a refrénu prosí Bob ženu, aby nebrečela. Píseň má asi 61 coverů, všechny jsou vypsané zde. Ti, z vás, kteří sledují soutěž Česko-Slovenská Superstar 2011, určitě vědí, že Michal Šeps zazpíval tuto píseň v kole „Můj idol“ a jeho vystoupení můžete zhlédnout zde. Bob Marley, celým jménem Robert Nesta Marley, se narodil 6. února 1945 v Saint Ann Parish na Jamajce a zemřel 11. května 1981 v Miami na Floridě, USA. Marley byl jamajský zpěvák, skladatel a kytarista, spoluzakladatel a významný představitel hudebního stylu reggae. Krátce po jeho narození ho opustil otec. Protože vyrůstal mezi černochy, velmi trpěl skutečností, že v něm koluje bělošská krev. Když mu bylo deset let, odstěhoval se s matkou do Kingstonu do ghetta Trenchtown. Mezi pravidla tohoto ghetta patřila skutečnost nevlastnit žádný majetek, všechno patřilo všem, ať jde už o hrnce na vaření, marihuanu nebo střechu nad hlavou. V šestnácti letech začal profesionálně zpívat. O rok později založil kapelu s kamarády Bunnym Livingstonem (Bunny Wailer) a Peterem McIntoshem (Peter Tosh), kterou pojmenoval Wailers (Kvíleči). V roce 1969 se v základech změnil Bobův život, neboť on a celá kapela přijali rastafariánskou víru. Wailers vydávali dál a v rytmu reggae, k němuž se přes ska začátky dopracovali. Spolu s nimi se v rytmu reggae hýbal i celý svět. Rok 1974 se stal rokem, kdy z kapely odešel Peter Tosh i Bunny Livingstone a Bob byl donucen postavit nové Wailers (nyní přejmenované na Bob Marley & Wailers) včetně ženského pěveckého tria s jeho manželkou Ritou. Andersonovou v čele. Díky úspěchu s albem Natty Dread se z něj stala hvězda celosvětového formátu. Když se v roce 1978 zranil při fotbalu, lékaři u něj zjistili zhoubné rakovinné bujení. Byla mu nabídnuta operace, kterou odmítl, protože rastafariánská víra neuznávala „zásahy do lidského těla“. Bez ohledu na horšící se zdravotní stav stále koncertoval. V New Yorku vyprodal obrovskou Madison Square Garden. Na oslavu koncertního tažení vydal dvojalbum Babylon By Bus, které je jednou z nejlepších živých nahrávek celé historie populární hudby. Poslední vystoupení se odehrálo 23. září 1980 v Pittsburghu v rámci Uprising tour. Poslední píseň dozpíval s vypětím sil. Když se konečně rozhodl s nemocí bojovat a podstoupil radikální chemoterapii, při níž přišel o osm let nestříhané dredy, bylo už příliš pozdě. Při kondičním běhu v newyorkském Central parku v roce 1980 zkolaboval. Rakovina se rozšířila do jeho mozku, jater i plic. Zemřel 11. května roku 1981 v miamské nemocnici na Floridě, jeho poslední slova patřila jeho synovi Ziggymu: „Za peníze život nekoupíš“. Byl pochován v rodném městečku spolu se svou kytarou Gibson Les Paul, fotbalovým míčem, marihuanovým pukem, prstenem, který mu dal etiopský princ Asfa Wossen, a biblí.
Minulou středu jsme tu měli píseň Stand By Me, a jelikož měla velký úspěch, přidávám sem dnes další píseň projektu Playing For Change. Tentokrát vám lidé z celého světa zazpívají a zahrají skladbu War/No More Trouble od Boba Marleyho. Fanoušky skupiny U2 určitě potěší, že uvidí v tomto videu zpívat také Bona. Kdo vás ve videu nejvíce zaujal? Napište do komentářů.
