John Irving u Stevena Colberta

Slyšel jsem, že píšete perem, protože psací stroje jsou moc rychlé.
Moc rychlé na co? Na mě. Už tak pracuju dost pomalu. Jestli mě ale 14 románů
něco naučilo, je lepší,
když pracuju ještě pomaleji. Včetně toho,
že bych měl déle počkat, než s nimi začnu. Psaní perem ale jednoduše znamená,
že udělám méně chyb, protože musím...

Když píšu perem,
píšu tím správným tempem. Víte,
že na iPhonu můžete diktovat Siri? Řeknete cokoliv, co vás napadne, a ona to za vás napíše
i s kontrolou pravopisu. Romány by šly jak na běžícím pásu. - Kolik jich už máte? Čtrnáct?
- Zkusil jste někdy diktovat středníky? Ne, nezkusil. Naruší vám to rytmus.

Fanoušci ve vašich knihách
identifikovali častá témata. Prostituce, zápas,
medvědi, smrtelné nehody, nepřítomní rodiče, filmoví tvůrci,
netradiční sexuální setkání. Zakládají se vaše knihy na pravdě? Jsou autobiografické? Antonio Banderas
tu právě mluvil o filmu The 33, což je skutečný příběh horníků,
kteří uvízli v dole. - Jsou ty knihy autobiografické?
- Ne, mám velmi nudný život. - Vážně máte nudný život?


- Vážně. Jako spisovatel fikce
jsem velmi vděčný, že jsem měl všední život, protože v něm
pro mě nic není posvátné, když to chci použít,
abych něco zlepšil nebo ve většině případů zhoršil.
Myslím, že můžu na rovinu říct, že většina mých románů
jsou nejčernější scénáře. Mně se nic tragického nikdy nestalo. Mám ale velkou představivost.

Stal jsem se otcem,
když jsem byl ještě na vysoké. Moc to nedoporučuju. A v tu chvíli jsem se začal bát, že se něco stane někomu,
koho mám rád, zvlášť mým dětem, a tím pádem imaginárním dětem nebo imaginárním postavám,
které mám rád. Je to velmi prosté.
Dalším důvodem, proč zpomalit, je, že si dám načas,
abych popřemýšlel o postavách, se kterými soucítím
a se kterými snad budete soucítit i vy, a pak přemýšlím nad tím,
co nejhoršího by se jim mohlo stát.

Opakovaně. Překlad: qetu
www.videacesky.cz