Gwendoline Christie u Craiga FergusonaThe Late Late Show with Craig Ferguson

Přichází Gwendoline Christie! - Jsem moc rád, že jsi tu! - Já jsem ráda, že tu jsem. - Vypadáš úžasně! - Ty vypadáš úžasně! Moc se mi líbí ta přehazovačka a k tomu ty černý šaty. Je to elegantně jednoduchý. Udělej tu věc s jazykem. - Co to, sakra?! - Mám ho dlouhej. - Hodně dlouhej.

- Když jsem byla hodně malá, přetrhla jsem si tu uzdičku pod jazykem. - Fakt? - Jo. - Co jsi dělala? - Nic. Tak teda... - Tady ti nabídnu tohle. - To se mi líbí. - Tohle mi přijde docela povědomý. - Někde to má v sobě motůrek. - Fakt? - Jo. To je ono. - Tak to ne! - Můžu ti to strčit do nosu? - To teda nemůžeš! Jsem moc rád, že jsi tady. Potkali jsme se v San Diegu na Comic-Conu. - Co jsi od tý doby dělal?

- Končil tady. - Fakt? - No jo. - Kvůli mně? - Kvůli tobě a ostatním ze Hry o trůny. Řekl jsem si, že chci dělat to co vy. - Viděl jsi nějaký díl? - Všechny. - Nevěřím ti! - Viděl jsem to celý. Koukám na tvoji show a chvástal ses, že jsi neviděl ani díl. To je pravda, ale pak mi David a Dan zavolali, jestli bych nemoderoval váš panel a řekl jsem si, že bych to měl zkouknout.

Pořád jsi mě nepřesvědčil. Nevím proč, ale moderování toho panelu jsem ti nežrala. Viděl jsem to celý! Každý prso a každý souboj! Fakt jsem to viděl celý. Můj oblíbenec je Malíček a znám všechny. Viděl jsem tvůj souboj s Rorym. Pozor, spojlery! A tys ho porazila. - To byla pořádná bitka. - Ráda bych nařezala tobě. - Proč?! - Proč ne? - Tak jo.

- Rozdáme si to! - Kdepak. Umíš se prát? - Trochu. - Fakt? Umíš nějaký bojový umění? - To ne. Je to celý hlavně o klamu. - Máme to secvičený. - To nevadí. Něco mě naučili. Skvělý C.C. Smiff mě naučil zacházet s mečem a prát se. Nechal mě chodit s kettlebellem mezi nohama. Prej jsem potřebovala mít... Mít co? Pár kettlebellů. Abych měla pár kettlebellů... Jakože varlata?!

Musím podotknout, že normálně, když mluvím o varlatech, mívám hlubší hlas. Normálně to říkám takhle, ale teďka mi to nějak ujelo. Jsem rád v tvojí přítomnosti, protože konečně vím, jak se cítí Tom Cruise. - Nejsi moc vysoký, co? - Měřím 190 cm. - To neměříš! - Ale jo! - Ne! - Jo! Málo mužů lže o svojí výšce a ty jsi jedním z nich. Podle mě nemáš víc než 180 cm. - 180?! - Máš vyvýšený boty. - Ale nemám.

- Nekecej! Vždyť máš skoro 15 cm podpatek. - Fakt? - Jo! Vypadá jako kubánský. Severní Miami... - Kolik měříš ty teda? - To ti neřeknu. - Tipni si. - 195 cm. Bohužel tě zklamu. Mám jen 190 cm. - 190? - Jo. - Postav se. Musíš měřit víc.

- Máš podpatky? - Možná mám 12 cm podpatky. - Nevadí. Mně se to líbí. - Můžu si zkusit kouzelný mávnutí? - Jaký kouzelný mávnutí? - Kouzelný Hra o trůny mávnutí. - Do toho. Ten seriál je hodně úspěšný! - To teda je! - Myslím, že jste za vodou. A budete ještě několik let. I když tam pořád někoho zabíjejí! Já vím! A nikdy nevíš, kdy to přijde, protože ti to neřeknou. - Neřeknou ti, jestli zemřeš?

- Máš nad sebou Damoklův meč. Určitě kvůli vyjednávání o smlouvách. Zeptala jsem se, jestli si můžu vzít Přísežníka. Jeden z těch mečů. A řekli mi, že samozřejmě můžu, ale až umřu. A kdy to bude? Nevíme... K tomu ještě hraješ v Hvězdných válkách, že jo? V těch nových. Ne v těch dobrých starých. - V těch, který nemá na svědomí Lucas. - Jo, vesmírný boje. - Tak se to jmenuje? - Ne, to jen tak říkám. - Dobře. Dost často si vymýšlíš, co?

Něco řekneš a nakonec to není pravda. Už nevím, čemu mám věřit. Řekla jsi, že měříš 190 cm a já myslel, že to měřím já. Nevím, co se tu ku*va děje. Sama nevím. Snad ti nebudu muset tohle sezení zaplatit. Sezení? Dobře... - Chodíš na terapii? - Teď na jedný jsem. Promiň... Právě jsem se omluvil sám sobě. Pokračuj. - Takže nechodíš na terapii? - Ne. - Tak to bys měla.

- Ty chodíš? - Už léta. - A dobrý? - Výborný! - Můžeš mluvit jenom o sobě? - Ano. - To zní jako zábava. - Opravdu to není špatný. Prostě odhodíš... - Odhodíš co? - Odhodíš svoje kettle závažíčka. Mluvíš s terapeutem o všem možným a on ti k tomu řekne svoje. - A vždycky něco pozitivního? - To zase ne. - Někdy ti řeknou, že je nudíš a ať vypadneš. - Ale ne! - Co je tohle a proč to máš?

- Protože mám malý penis. - A já myslela, že je to přesná replika tvýho penisu. - To ne. Můj nemá zlatý zub. Dala mi ho moje kamarádka. - Dáma jménem Mary McCormack. Znáš ji? - Osobně ne. - Je to moc dobrá herečka. - A proč ti to dala? - Asi měla pocit, že mi někde něco chybí. - Aha, chápu. A tímhle na to chtěla poukázat. Používám ho už roky. Vždycky ho máš po ruce. - Zajímá mě ten kůň.

- Ten není opravdový. - Kecáš! - Není opravdový. Už jste ho někdy připouštěli? Zčásti. - Taky bych řekla. - Myslím, že zadní půlka něco zkoušela loni na vánočním večírku, ale jinak ne. Už tě připouštěli? A co zadní půlka? Zadní půlka si někde dává cigárko, nebo co? No dobře.

Jezdíš na koních? - Jezdím! Miluju to! - Na jakých jezdíš? Na velkých! Velkých litevských hrdých zvířatech. - Hezky! Jakou mají barvu? - Mám svoji lásku jménem Bloncka. Jezdím na ní v seriálu. A ta jede jako lokomotiva. - To zní trochu neurvale. - Cože?! - Je to rychlý kůň. - Podle mě děláš tu britskou specialitu. Říkáš neurvalý věci a sice nepoužíváš neurvalá slova, ale přesto je to neurvalý. Třeba jako: "Mám moc rád zelený."

Sice si toho nejsem vědoma, ale odteď si na to dám majzla. Jo, přesně tohle! - Bohužel nám došel čas. - Proč? - Tak to prostě je. Čas plyne dopředu... - Vždyť jsme sotva začali. - Můžeme si to zopakovat. - Dobře. - Ale ne dnes. - Dobře. - Potřebuju chvíli na zotavení. - Děláš tu britskou specialitu... Taky to umím.

Dělám to tady už deset pos*anejch let. Nic jinýho tu nedělám. - Ale funguje to. - Občas jo, občas ne. - Přestěhovala by ses do Ameriky? - Docela i jo. - Líbilo by se ti tu. - Inspirovala mě tvoje kampaň. - Jakou kampaní? - Měl jsi, nebo ne? - Ohledně občanství. - Jo! - Tu jsem měl. - Myslíš, že bych to zvládla? - Určitě. Amerika je lidem otevřena. - Potřebuju k tomu vlastní show?

- Ano, ale je to... Nic takovýho. Prostě si o to zažádáš. V podstatě odpovíš jen na dvě otázky: - "Žvejkáte ráda? Nesnášíte Al-Káidu?", a když odpovíš správně, jsi tu. - Dobře. - Dobře, půjdu do toho. - Je to snadný. - A dostat show je těžký? Záleží, kdy přiletíš, protože na letiště přilítá spoustu letadel naráz. Pak bys mohla skončit na Cinemaxu, kdo ví. - Jedno z toho. Dáme si trapný ticho? - Jo. - Tak jo. Vidím lítat jiskry.

Co se děje? - Máme silný pouto. - Koukám. - O co jde? - Mám pocit, jako by z jeho očí šly lasery a pronikaly mnou. - Děláš to zase! - Co dělám?! Slova nejsou neslušný, ale přesto je to neslušný! - Takhle jsem to nezamýšlela. - A zase to děláš! - Fakt nám úplně vypršel čas. - Fajn. - Líbí se mi tvoje ponožky. - Mně se líbíš ty. Překlad: sp00ne www.videacesky.cz