Gwendoline Christie u Craiga Fergusona

Přichází Gwendoline Christie! - Jsem moc rád, že jsi tu!
- Já jsem ráda, že tu jsem. - Vypadáš úžasně!
- Ty vypadáš úžasně! Moc se mi líbí ta přehazovačka a k tomu ty černý šaty.
Je to elegantně jednoduchý. Udělej tu věc s jazykem. - Co to, sakra?!
- Mám ho dlouhej. - Hodně dlouhej.

- Když jsem byla hodně malá,
přetrhla jsem si tu uzdičku pod jazykem. - Fakt? - Jo.
- Co jsi dělala? - Nic. Tak teda... - Tady ti nabídnu tohle.
- To se mi líbí. - Tohle mi přijde docela povědomý.
- Někde to má v sobě motůrek. - Fakt? - Jo. To je ono.
- Tak to ne! - Můžu ti to strčit do nosu?
- To teda nemůžeš! Jsem moc rád, že jsi tady.
Potkali jsme se v San Diegu na Comic-Conu. - Co jsi od tý doby dělal?


- Končil tady. - Fakt?
- No jo. - Kvůli mně?
- Kvůli tobě a ostatním ze Hry o trůny. Řekl jsem si,
že chci dělat to co vy. - Viděl jsi nějaký díl?
- Všechny. - Nevěřím ti!
- Viděl jsem to celý. Koukám na tvoji show
a chvástal ses, že jsi neviděl ani díl. To je pravda, ale pak mi David
a Dan zavolali, jestli bych nemoderoval váš panel a řekl jsem si,
že bych to měl zkouknout.

Pořád jsi mě nepřesvědčil. Nevím proč,
ale moderování toho panelu jsem ti nežrala. Viděl jsem to celý!
Každý prso a každý souboj! Fakt jsem to viděl celý.
Můj oblíbenec je Malíček a znám všechny. Viděl jsem tvůj souboj s Rorym.
Pozor, spojlery! A tys ho porazila. - To byla pořádná bitka.
- Ráda bych nařezala tobě. - Proč?!
- Proč ne? - Tak jo.


- Rozdáme si to! - Kdepak. Umíš se prát?
- Trochu. - Fakt? Umíš nějaký bojový umění?
- To ne. Je to celý hlavně o klamu. - Máme to secvičený.
- To nevadí. Něco mě naučili. Skvělý C.C. Smiff
mě naučil zacházet s mečem a prát se. Nechal mě chodit s kettlebellem mezi nohama.
Prej jsem potřebovala mít... Mít co? Pár kettlebellů.
Abych měla pár kettlebellů... Jakože varlata?!

Musím podotknout, že normálně,
když mluvím o varlatech, mívám hlubší hlas. Normálně to říkám takhle,
ale teďka mi to nějak ujelo. Jsem rád v tvojí přítomnosti,
protože konečně vím, jak se cítí Tom Cruise. - Nejsi moc vysoký, co?
- Měřím 190 cm. - To neměříš! - Ale jo!
- Ne! - Jo! Málo mužů lže o svojí výšce a ty jsi jedním z nich.
Podle mě nemáš víc než 180 cm. - 180?!
- Máš vyvýšený boty. - Ale nemám.


- Nekecej! Vždyť máš skoro 15 cm podpatek. - Fakt?
- Jo! Vypadá jako kubánský. Severní Miami... - Kolik měříš ty teda?
- To ti neřeknu. - Tipni si.
- 195 cm. Bohužel tě zklamu.
Mám jen 190 cm. - 190? - Jo.
- Postav se. Musíš měřit víc.

- Máš podpatky?
- Možná mám 12 cm podpatky. - Nevadí. Mně se to líbí.
- Můžu si zkusit kouzelný mávnutí? - Jaký kouzelný mávnutí?
- Kouzelný Hra o trůny mávnutí. - Do toho. Ten seriál je hodně úspěšný! - To teda je!
- Myslím, že jste za vodou. A budete ještě několik let.
I když tam pořád někoho zabíjejí! Já vím! A nikdy nevíš, kdy to přijde,
protože ti to neřeknou. - Neřeknou ti, jestli zemřeš?


- Máš nad sebou Damoklův meč. Určitě kvůli vyjednávání o smlouvách. Zeptala jsem se, jestli si můžu vzít Přísežníka.
Jeden z těch mečů. A řekli mi, že samozřejmě můžu,
ale až umřu. A kdy to bude?
Nevíme... K tomu ještě hraješ v Hvězdných válkách, že jo?
V těch nových. Ne v těch dobrých starých. - V těch, který nemá na svědomí Lucas.
- Jo, vesmírný boje. - Tak se to jmenuje?
- Ne, to jen tak říkám. - Dobře. Dost často si vymýšlíš, co?


Něco řekneš a nakonec to není pravda. Už nevím, čemu mám věřit. Řekla jsi,
že měříš 190 cm a já myslel, že to měřím já. Nevím, co se tu ku*va děje. Sama nevím.
Snad ti nebudu muset tohle sezení zaplatit. Sezení?
Dobře... - Chodíš na terapii?
- Teď na jedný jsem. Promiň...
Právě jsem se omluvil sám sobě. Pokračuj. - Takže nechodíš na terapii?
- Ne. - Tak to bys měla.


- Ty chodíš? - Už léta. - A dobrý?
- Výborný! - Můžeš mluvit jenom o sobě?
- Ano. - To zní jako zábava.
- Opravdu to není špatný. Prostě odhodíš... - Odhodíš co?
- Odhodíš svoje kettle závažíčka. Mluvíš s terapeutem o všem možným
a on ti k tomu řekne svoje. - A vždycky něco pozitivního?
- To zase ne. - Někdy ti řeknou, že je nudíš a ať vypadneš.
- Ale ne! - Co je tohle a proč to máš?


- Protože mám malý penis. - A já myslela, že je to přesná replika
tvýho penisu. - To ne. Můj nemá zlatý zub. Dala mi ho moje kamarádka. - Dáma jménem Mary McCormack. Znáš ji?
- Osobně ne. - Je to moc dobrá herečka.
- A proč ti to dala? - Asi měla pocit, že mi někde něco chybí.
- Aha, chápu. A tímhle na to chtěla poukázat.
Používám ho už roky. Vždycky ho máš po ruce. - Zajímá mě ten kůň.


- Ten není opravdový. - Kecáš!
- Není opravdový. Už jste ho někdy připouštěli? Zčásti. - Taky bych řekla. - Myslím, že zadní půlka něco
zkoušela loni na vánočním večírku, ale jinak ne. Už tě připouštěli? A co zadní půlka? Zadní půlka si někde dává cigárko, nebo co? No dobře.


Jezdíš na koních? - Jezdím! Miluju to!
- Na jakých jezdíš? Na velkých!
Velkých litevských hrdých zvířatech. - Hezky! Jakou mají barvu?
- Mám svoji lásku jménem Bloncka. Jezdím na ní v seriálu.
A ta jede jako lokomotiva. - To zní trochu neurvale.
- Cože?! - Je to rychlý kůň. - Podle mě děláš
tu britskou specialitu. Říkáš neurvalý věci a sice nepoužíváš neurvalá slova,
ale přesto je to neurvalý. Třeba jako:
"Mám moc rád zelený."

Sice si toho nejsem vědoma,
ale odteď si na to dám majzla. Jo, přesně tohle! - Bohužel nám došel čas.
- Proč? - Tak to prostě je. Čas plyne dopředu...
- Vždyť jsme sotva začali. - Můžeme si to zopakovat.
- Dobře. - Ale ne dnes.
- Dobře. - Potřebuju chvíli na zotavení.
- Děláš tu britskou specialitu... Taky to umím.


Dělám to tady už deset pos*anejch let. Nic jinýho tu nedělám. - Ale funguje to.
- Občas jo, občas ne. - Přestěhovala by ses do Ameriky?
- Docela i jo. - Líbilo by se ti tu.
- Inspirovala mě tvoje kampaň. - Jakou kampaní?
- Měl jsi, nebo ne? - Ohledně občanství.
- Jo! - Tu jsem měl. - Myslíš, že bych to zvládla?
- Určitě. Amerika je lidem otevřena. - Potřebuju k tomu vlastní show?


- Ano, ale je to... Nic takovýho.
Prostě si o to zažádáš. V podstatě odpovíš jen na dvě otázky: - "Žvejkáte ráda? Nesnášíte Al-Káidu?",
a když odpovíš správně, jsi tu. - Dobře. - Dobře, půjdu do toho.
- Je to snadný. - A dostat show je těžký? Záleží, kdy přiletíš,
protože na letiště přilítá spoustu letadel naráz. Pak bys mohla skončit na Cinemaxu, kdo ví. - Jedno z toho. Dáme si trapný ticho?
- Jo. - Tak jo. Vidím lítat jiskry.


Co se děje? - Máme silný pouto.
- Koukám. - O co jde? - Mám pocit, jako by z jeho očí
šly lasery a pronikaly mnou. - Děláš to zase!
- Co dělám?! Slova nejsou neslušný,
ale přesto je to neslušný! - Takhle jsem to nezamýšlela.
- A zase to děláš! - Fakt nám úplně vypršel čas.
- Fajn. - Líbí se mi tvoje ponožky.
- Mně se líbíš ty. Překlad: sp00ne
www.videacesky.cz