Helena Bonham Carter u Craiga Fergusona

Prosím přivítejte
Helenu Bonham Carter. - Vítej, drahá.
- Ahoj. Vypadáš naprosto překrásně. Opravdu úchvatně.
Máš krásné vlasy, klobouk i všechno ostatní pod tím. - Viděl jsi to pod tím?
- Neviděl. Asi mi to leze ven.
Řekni mi, kdyby něco. Kdyby ti něco vylezlo,
dáme si reklamní přestávku - a já se ti o to postarám.


- Výborně. - Bude z tebe táta.
- Jo, zase. Ty máš děti taky, ne? Mám... dvě. Teď jsem tady a musím dělat propagaci,
takže jsem je prostě opustila. Jsou v Londýně? - Čistí tam komíny?
- Ano. - Bůh ví, co dělají.


- Asi čistí komíny. Jakmile necháš dítě
v Londýně o samotě, už čistí komíny. Billy a Nell jsou úžasní. Klidně bych měla dítě každý den. Sice bych se o ně nestarala...
Mluvím o porodu. -Tobě se porod líbil? - Bylo to skvělé.
- Vážně? - Rozhodně. Hrozně se podceňuje. Pro mě to bylo skvělé. Bylo to poprvé, co jsem si vzala
drogy.

A epidurál je droga. - Možná ti nejde o porod.
- Ne. Já vím. Klidně
bych rodila každý den. Ale nestarala bych se o ně. Ale uctívám toho, kdo epidurál vynalezl. Je to úžasná droga. Změní bolest
v naprostý stav blaženosti. - Má v sobě opium.


- Vážně? - Jo. Jaké to překvapení. - To proto jsem asi
byla tak šťastná. - Jo. Myslím, že se můžeme
shodnout na tom, že jsi člověk závislý
na opiu, který nebere opium. - Já vím. Ale dvakrát
není tak hrozné číslo. - To ne. S tím ještě nemusíš na odvykačku. "Jste závislá?" "Mám pár dětí."
To se nepočítá. - Ne.

- Je to v pohodě.
- Narodily se v Anglii? Jo, narodily se v Paddingtonu. - V Paddingtonu? Na tom nádraží?
- Jo, stejně jako ten medvěd. - Jo. - Jo, našli jsme je tam na...
- Na jakém byli nástupišti? - 9 a 1/2. - Měli i cedulku.
- To je hezké. - Miluju medvídka Paddingtona.
- Chtějí o něm natočit film. - Budeš v něm hrát?
- Vždycky jsem si chtěla zahrát medvěda. - Je v tom něco sexuálního?
- Ne. Medvěda jsem ještě nehrála.

Hrála jsem opici.
A dvě královny. - Pořád hraju jen královny.
- Královnu jsme hráli všichni. Tak se v šoubyznysu
posouváš nahoru. - Jo.
- Jedna měla velkou hlavu. - Jo, to jsem viděl. To bylo skvělé.
- Líbila se ti tahle? - Jo, moc.
- Hlava se mi postupně zmenšuje. V tomhle filmu máš normální hlavu. Příští rok si zahraju
královnu s titěrnou hlavou.

- Hlava se ti bude
postupně zmenšovat. - Jo. Mohla bych skončit v tomhle. - Zmenšila bych se.
- Jsi fanynka Doctora Who? Jo, Timovi se to hrozně
líbí a Billymu taky. - Líbí se mi představa
cestování časem. - Jo. Je mi to moc líto,
ale není to skutečná TARDIS. Kam bys šel? - Kam by ses vrátil?


- Kdybych cestoval časem? - Jo.
- Asi do minulého týdne. Udělal bys něco jinak? - Kdybych se vrátil
do svého mládí? - Jo. - Já nevím.
- Nebo do minulého týdne. - Do minulého týdne.
- Ne, ten týden byl v pohodě. 80. léta pro mě byla jedním velkým
opileckým dobrodružstvím. - Dobře. - Pár věcí
bych tam asi změnil.

- Jo. A co ty? Do jakého
období by ses vrátila ty? - To jsem si asi měla
rozmyslet předem. - Jo. Šla bych se tam
podívat na jeden den. Nemusíš tam zůstat napořád. Kdybych tam měla TARDIS,
abych se mohla vrátit zpátky, vrátila bych se do...
Hrozně se mi líbí georgiánská doba, protože miluju bílé vlasy. Bílé vlasy dnes má
spousta lidí, jen nežijí v LA.

- Mně se bílé vlasy líbí.
- Mně se líbí moc. Mám je tady, i jinde. Jsem elegán. Jo, jsem. "To se podívejme, staříku." - Možná lžeš. Jak to
máme poznat? - Nelžu. Lžu jen trochu.
V suterénu je všechno v pořádku, ale v prostředním
patře je trochu mám. - V prostředním patře.


- Trochu bílých chlupů tam mám. - To je krása.
Moc ti to přeju. - Díky. - O čem jsme to mluvili?
- Chtěla ses vrátit do georgiánské doby. Problémem je, že kdybych tam
žila, byla bych už asi mrtvá. - Šla bys tam jen na den.
- Ale mohli by mě tam zabít. Nikdy nevíš. Mohla bych si vybrat špatný den. Kdybychom tam opravdu žili... Všichni pořád říkají,
jak to tam bylo hezké.

Je mi 40.
Asi bych už byla mrtvá. Průměrná délka života byla 40 let. Mně je 44.
Určitě bych byla mrtvá. - Nemusela bys být mrtvá.
- Proč ne? - Protože bys...
- Mohla bych být divná. - Ne. - Ty? To je naprosto absurdní.
- Jo. - Proč si to myslíš?
- Protože tě zbožňuju. - Já jsem normální,
to přece víš.

- Co to? Zase začínám mluvit
se skotským přízvukem. Já to někdy dělám,
když mluvím s Angličany, začnu mluvit takhle. Věděl jsi, že královna
byla... Ty to musíš vědět. - Byla ze Skotska,
takže takhle nemluvila. - Jo. Takhle nemluvila. Ne, nebyla z té části Skotska. Ne.

Co to bylo za část? Tohle je snobská část Edinburghu zvaná Morningside. Morningside. Odkud byla a proč... Já ji v tom filmu
nehraju. To ty to máš vědět. - Já jsem jen dělala, že o ní něco vím.
- To sis jen nasadila klobouk a hotovo? Tak trochu.
Popravdě jsem tak trochu šprt. - Tomu věřím.


- Ale... Problémem je, že královna
matka vydržela pěkně dlouho. - Dožila se kolika? 112?
- 102. - Všechny knížky
o ní jsou hrozně tlusté. - Jo. A já jsem měla
na přípravu jen tři týdny. Naštěstí jsem se potřebovala
dostat jen do roku 1939. Tou dobou jí bylo jen šedesát let. Já jsem ji nehrála
v jejích 60 letech. - Já vím.

- Ale klidně
bych si ji zahrála i později. Byla skvělá.
Já vůbec nejsem roajalista, ale ji jsem měl vždycky rád. I lidi, kteří byli proti královské
rodině, Alžbětu měli rádi. - Hodně toho udělala.
- Vážně něco dělala. Hodně toho udělala
pro královskou rodinu. - Když Londýn bombardovali...
- Zůstala tam. Podle mě to byla
ta největší věc, co udělala. Protože s monarchií to kvůli abdikaci
nevypadalo moc dobře.

- Vůbec nevěděli,
jestli je země přijme. - Jo. - Líbil se mi ten druhý.
Jak se jmenoval? - Eduard? - Jo. - Byl to neřád.
- To jo, ale milovali ho. Byl úžasný. Byl to neřád,
nepřátelil se náhodou s... - Přátelil se s nesprávnými
lidmi, to rozhodně. - Jo. - Máš pravdu.
- Někdy záleží na tom, s kým se stýkáš. Nemůžeš říct,
že to byl fajn chlap, - ale že jeho přátelé
byli trochu pochybní.

- Ne. - Podívej, kolik mám hrnků.
- Co to má být? Jak to děláš?
Pořád tady přibývají. Máš ještě nějaké? Ty musíš mít magické schopnosti. - Jen lusknutím prstů.
- Najednou se tu objevily. - Najednou se objevily.
- Je to skvělé. Teď dám jeden
pryč a zbydou jen dva. - Je pod jedním z nich hrášek?


- Cože? - Hrášek. Prášek? O čem to mluvíš? Pod jedním z hrnků by byl hrášek. Pak bys je promíchala
a já bych hádal, pod kterým je. - Jsem trochu unavená z...
- Kvůli časovému posunu? - Jo. Měla by ses naučit
pilotovat letadla. - Pomáhá to, když ho pilotuješ?
- Jo, to rozhodně. Nelétám tak daleko,
abych měl pásmovou nemoc, ale možná
do Bakersfieldu a zpátky.

- To by mi nepomohlo.
- Jen pokud bys chtěla do Bakersfieldu, - což asi nechceš.
- Ne. Nikdy nevíš. - Není to tak špatné. Mají
pěkné letiště. - Bakersfield. - Vrátíme se ke královně matce.
- Dobře. - Nebyla moc milá. Bylo to zvláštní.
Dokázala mluvit tak květnatě. - To je to, co se ti na ní líbilo?
- Líbilo se mi to celé. - Byla hodně chytrá.


Ty teď mluvíš o tom filmu. - Jo. Ji jsem měl rád taky.
To proto se mi ten film tak líbil, protože mám
rád ji i ten film. To jsem ráda. Víš, co se mi na tom filmu líbilo?
Nebyl tam ani jeden nájemnej vrah. O čem to mluvíš? Co máš s tím nájemným vrahem?
Asi jsi o něm vtipkoval před tím. Předtím jsem tu mluvil
o jednom filmu o nájemném vrahovi. Dobře.

Další film o nájemném vrahovi. Sice se tam hodně nadává,
ale nadává se tam hezky. Já mám rád nadávání
bez násilí. Přesně o tom je tahle show. Líbilo by se mi to jako vyzvánění. To, jak tam Colin nadává.
Hrozně s tím nadáváním nadělali. Dost tam totiž nadává. - To, jo. Já jsem to viděl.
- V rámci terapie. Ale to by bylo...

Hrozně s tím nadělali. V Británii
na to mohli jít jen osoby nad 18 let. - Já jsem slyšel lidi nadávat dlouho
předtím, než mi bylo 18. - Já ne. - Musela jsi být
úplně odříznutá od světa. - Jo. Já samozřejmě čistil komíny. - Stejně jako moje děti.
- Jo. - Ale daří se ti dobře. Jo, nestěžuju si. Komíny už nečistím.
Místo toho dělám tohle. Radši bych čistil
komíny.

Ne, dělám si srandu. Trochu se podobáš
tomu, co hrál Berta. - Dicku Van Dykovi? Jo, lidi
to říkají. - Ty jsi Dick Van Dyke. - Jsem Dick Van Dyke.
- Jo. Po tom filmu jsem začal
pracovat na svém přízvuku. - Umíš ho líp než on.
- Anglický přízvuk? - Jo. Umíš cockney?
On to vůbec neuměl. - Trochu jo.
- Jo, umíš to. Trochu jo.

A uměl bys stepovat na střeše? Ne, stepovat vůbec neumím. - Ty umíš stepovat?
- Ráda bych. - Jo. - Ale umíš to?
- Ne, ale mám na to boty. - Mám na to boty.
- To je začátek. Neměla jsi náhodou
potíže kvůli tomu, že jsi na červeném koberci
na sobě měla různě barevné boty? Věděla jsem, že se jim nebude
líbit, co budu mít na sobě.

- Takže jsem si řekla...
- Komu na tom záleží? - Přesně tak.
- Já vím. Nedokonalost se celkově... Myslím, že vypadáš úžasně. Pustili mě sem až poté,
co mi pomohli s přípravou. - Dokonce mám
boty stejné barvy. - Jo. Záleží ti na tom,
co ti na to řeknou? Samozřejmě, že ne.


Jinak bych tam tak nešla. - Ale myslím,
že nedokonalost se podceňuje. - Jo. - Kvůli ní je všechno zajímavější.
- Ráda se strojím. - Vážně?
- Jaký by jinak mělo smysl... Jo. - Ale přistupuju k tomu jako moje
tříletá dcera. - Nosíš, co chceš? Dám si na sebe
všechno. Boa, prostě všechno. Tim mi vždycky říká...
Je to můj přítel a otec mých dětí. Asi bude něco víc než přítel. Není to, jako kdybyste šli
do kina, abyste viděli, jestli to vyjde.

- Pořád čekáme,
jestli to vyjde. - Jo. Říká, že toho mám na sobě moc. Coco Chanel říkala, že před tím, než vyjdeš z domu,
měl by sis jednu věc sundat. Tim mi říká,
abych si sundala sedm věcí. A stejně pořád budu hrozně... Myslel by sis,
že budu nahá, ale ne. - Ráda se oblékám jako vánoční
stromeček.

- Vypadáš skvěle. - Díky. Taky se trochu nudím, když... - Promiň, pomalu se probouzím,
ale nic se neděje. - Co tím myslíš? Mně se něco děje. Já jsem velmi spokojen. Proč sis s sebou vzala brýle? - Chtěla sis tady snad
před koncem vyluštit křížovku? - Ne. Jen kdyby něco. Nic nevidím,
takže jsem si je vzala, kdyby něco.

- Líbí se ti? - Jo.
- Chceš si je zkusit? - Mám si je zkusit? - Jo. - Už se trochu probouzím.
- Dobře. - Vypadají dobře. - Nic nevypovídá
o vyšinutosti člověka víc, než špinavé brýle. - Jsou hrozně špinavé.
- To jo. Nemám ani čas na to,
abych si vyčistil brýle. - Nemáš něco,
čím bych je mohla vyčistit?

- Asi jo. Něco jako... Vyčisti je tímhle. Co je to? Je to maňásek? Něco to bude. - Moje dcera Nell,
která je úžasná... - Jo. Když si koupíš nové
brýle, dostaneš k tomu krabičku - a takovou dečku
na čištění brýlí. Víš, co myslím. - Jo. Ona si myslí,
že ta dečka je pro její panenky.

- To je rozkošné.
- Že? Kvůli tomu mám špinavé brýle. Protože všechny
ty čistítka na brýle mají panenky? Přesně tak.
Jsou v domě pro panenky. Došel nám čas. Právě se rozjíždím. Já s tím moc neudělám. Můžu někoho vyhodit?

Tak jsme v háji.
To si můžeš nechat. - Kolik je tvé dceři?
- Tři. - Bude se jí to líbit. - Máš něco pro mého sedmiletého
syna? - Sedmiletého? - To je dobře, protože...
- Co tohle pěkné tričko? - Ne.
- Dobře, tričko ne. Pírko? A co prase? Bylo navrženo
podle Gustava Flauberta.

Tohle prase pohrdá buržoazií. Asi bych ho nemohla vyměnit za... Ne, ne. - Tohle ne.
- Myslíš TARDIS? - TARDIS ti dát nemůžu.
- Já vím. Je to maňásek?
Umím dělat prasátko. - Dobře.
- Došel nám čas. Jsem skutečně v rozpacích, ale musíme dávat reklamy.

Pořád jsme v Americe. Dobře. Mně se to líbilo.
Líbilo se ti to tady? Helena Bonham Carter. Překlad: qetu
www.videacesky.cz