V dnešních klenotech se přesuneme až do roku 1999, když vznikla tato píseň kapely Blink-182. Celá píseň má podobu jakéhosi dopisu na rozloučenou a byla inspirována samotou během turné a dopisu na rozloučenou, který si baskytarista přečetl v časopisu pro náctileté.
Nikdy jsem si nemyslel, že zemřu sám, smál jsem se nejhlasitěji,
vůbec jste to netušili. Dohledal jsem kabel až ke zdi, není divu, že nikdy nebyl zapojený. Dal jsem si na čas, pak si pospíšil, ta volba byla má
a já to moc nepromyslel. Nemůžu pokračovat, jsem na dně, až budu pryč, bude vás to mrzet.
Nikdy jsem nezvítězil a jen občas přišel, v 16 se všechno zdálo lepší. Dny, kdy jsem se stále cítil naživu, nemohli jsme se dočkat,
až vyrazíme ven. Svět byl obrovský, ale už je pozdě, turné skončilo a my jsme přežili. Nemohl jsem se dočkat,
až se dostanu domů, abych trávil čas sám v pokoji.
Nikdy jsem si nemyslel, že zemřu sám, za dalších 6 měsíců
po mně ani pes neštěkne. Mé věci rozdej mým přátelům, do mého pokoje už nikdy nevstoupíš. Zavřeš ho a zatlučeš dveře, vzpomeneš si na ten moment,
kdy jsem rozlil hrnek. Jablečný džus v chodbě, prosím, řekněte mámě,
že to není její chyba.
Nikdy jsem nezvítězil a jen občas přišel, v 16 se všechno zdálo lepší. Dny, kdy jsem se stále cítil naživu, nemohli jsme se dočkat, až vyrazíme ven. Svět byl obrovský, ale už je pozdě, turné skončilo a my jsme přežili. Nemohl jsem se dočkat,
až se dostanu domů, abych trávil čas sám v pokoji.
Nikdy jsem nezvítězil a jen občas přišel, zítřek bude mnohem lepším dnem. Dny, kdy se budu cítit naživu, kdy se nebudu moct dočkat, až vypadnu. Svět je obrovský a čas letí, turné skončilo a já přežil. Nemůžu se dočkat, až budu doma a budu trávit čas sám v pokoji.
MithrilPublikováno: Před 8 lety
