Leonard Cohen - Hallelujah

Slyšel jsem o tajném akordu,
který zahrál David k potěše Pána, ale tebe hudba nezajímá, viď? Zní to asi takhle: kvarta, kvinta,
v moll nízko a v dur vysoko, zmatený král skládá aleluja... Tvá víra byla silná,
ale potřeboval jsi důkaz, viděl jsi, jak se koupe na střeše.
Její krása a měsíční svit tě ohromily. Přivázala tě ke kuchyňské židli,
rozlámala tvůj trůn a ostříhala ti vlasy, až ze tvých rtů uniklo aleluja...

Tam nahoře je možná Bůh,
ale já se naučil od lásky jen jak střílet na toho, kdo tasí rychleji. Ale to, co slyšíš dnes v noci, není pláč,
není to ubožák, který prý spatřil světlo, ne. Je to chladné a zlomené aleluja... Lidi, já už jsem tu byl, znám tenhle pokoj,
po té podlaze jsem kráčel. Chápejte, žil jsem sám,
než jsem ji potkal. Viděl jsem tvou vlajku
na mramorovém oblouku, ale poslyš,
láska není vítězný pochod, ne.

Je to chladné a velmi osamělé aleluja... Byly časy, kdy jsi mi dala vědět,
co se tam dole děje. Ale teď už mi to ani neukážeš, viď? Pamatuju, kdy jsem se v tobě pohnul
a s námi se pohnula i svatá holubice a každý náš výdech bylo aleluja... Snažil jsem se, co to šlo,
i když to nebylo nic moc. Nedokázal jsem se vcítit,
tak jsem se naučil dotýkat.

Říkám pravdu, že sem do Londýna
jsem vás nepřišel obelhat. A i když se to všechno pokazilo,
hrdě stojím před Pánem písně a na jazyku nemám nic než aleluja...

Musím se vás zeptat na Hallelujah,
protože to pro ni byl zajímavý rok. Jestli je nějaká píseň, kterou si
Kanaďané a lidé po celém světě zpívají ve verzi od Jeffa Buckleyho, Rufuse
Wainwrighta, Katie Lang... Píseň, kterou jste napsal v roce 1984,
tak získala úplně jinou energii během letošních Vánoc,
kdy se objevila na prvním i druhém místě v britském žebříčku
nejprodávanějších singlů. To byly covery. A vaše verze
byla taky mezi top čtyřicítkou. Co si o tom myslíte?

Samozřejmě jsem měl radost,
že píseň někdo využívá. Je to ironické a legrační, protože album,
ze kterého pochází, Various Positions, mi Sony nechtělo vydat.
Mysleli si, že není dost dobré. Jsou tam písně Dance Me To The End Of Love,
Hallelujah, If It Be Your Will... Nechtěli ho vydat, protože to prý
nebude pro americký trh dost dobré. Takže jsem měl v srdci takový
jemný pocit zadostiučinění. Mám z toho radost, ale... také jsem četl recenzi na film Strážci - Watchmen,
kde tu píseň použili.

A recenzent napsal: "Mohli bychom,
prosím, přestat používat Hallelujah ve filmech a televizních pořadech?" A já to cítím podobně. Já bych řekl, že mu lidi volali
pravý opak, že píseň chtějí. Ale je zajímavé, že ta píseň
přesahuje hudební žánry. Není to typický popový hit. A nejen, že se nechystá
zmizet z povědomí, naopak její popularita
každým rokem roste.

Sám jste řekl, že je to jedna
z vašich oblíbených... Mám ji rád a myslím,
že je to dobrá píseň, ale už ji zpívalo hodně lidí
a mohli by s tím na chvíli přestat. - Jaké je její kouzlo?
- To opravdu nevím. Člověk se vždy snaží
napsat dobrou píseň. Jako u všeho, dáte do toho všechno,
ale dál už to neovlivníte. Trvalo to dlouho; píseň poprvé vyšla
v roce 1983 nebo 1984... A jako jediný mi ji pochválil Bob Dylan.

Nikdo jiný si jí nevšiml,
uběhla dlouhá doba. - Kdy ji nazpíval Jeff Buckley?
- V roce 1992. Takže skoro o 10 let později. Tátu Jeffa Buckleyho jsem dobře znal... Když jsem slyšet zpívat Katie Langovou
při uvedení písně do kanadské síně slávy, tak se mě to opravdu dotklo. Cítíte někdy,
že jsou písně vaše vlastnictví? Existuje verze vašeho díla,
kterou byste neměl rád?

- Nebo vám přijdou stejné?
- To se stává málokdy. A nejsem si jistý,
jestli se to vůbec kdy stalo. Víte, moje kariéra byla velice skromná a byl jsem šťastný,
když si mou píseň někdo vybral. Takže to převážilo veškerou
kritiku, kterou bych k tomu mohl mít. Vlastně při každém coveru
moje kritická stránka hibernuje. Většinou jsem byl spíše nadšený
a pořád jsem. V roce 2001 jste se svěřil,
s jakou radostí v New Yorku posloucháte Albertu Hunter,
které bylo 82 let.

- Jak zpívá love songy.
- Ano, to je skvělé. A tehdy jste řekl: "Jsem rád,
když to starý zpěvák umí rozbalit, a chtěl bych být jedním z nich." - Přesně tak.
- A pořád to chcete? Ano, chtěl bych.
Bylo jí kolem 82... Chtěl bych se v těch letech taky slyšet. A jak byste chtěl v 82 letech znít?

- Jako Alberta Hunter.
- Takže je to váš velký vzor. Pane Cohene, bylo nám potěšením,
moc děkujeme za pozvání k vám domů. Nemáte zač.
Nahráli jste něco zajímavého? - Ale no tak, bylo to skvělé.
- Jestli ne, tak můžem pokračovat. - Pokračujte, jestli chcete.
- Já jen abyste měli něco zajímavého...