Jeremy Irons u Craiga Fergusona

Vítejte zpátky. Omlouvám se. Musel jsem... Musel jsem koně vylákat ven pomocí trochy cukru. Je to kód. Je to cosi sexuálního, ne? To mluvíš na mě? - Nikdo jiný tady není. - Jsi hrozně daleko. S kým si myslíš, že mluvím?

To mluvíš se mnou? To mluvíš se mnou? - To mluvíš se mnou? - To mluvíš se mnou? Zpřelámu ti nohy. Můj první dnešní host je úchvatný herec. Hraje v novém filmu The Words, který má v pátek premiéru. Podívejte se. Vy jste ještě tady? Přichází Jeremy Irons! Jeremy Irons.

- Co se děje? - Jen se chci... - Máš tam kousek otázky. - Ano. - Zeptám se tě na ni, jestli chceš. Máš překrásné kalhoty. - Překrásné? - Jsou úžasné. - Jsou skvělé, dokud je nevypereš. - Tak je neper. - Však jsem je ještě nepral. - Jak dlouho už je máš? - Asi tak rok. Měl jsem je na sobě třikrát. Ale nosím je jen občas, protože vím, že když je vypereš, barva vybledne.

Takže... - Ty kalhoty jsou jen na pár použití. - Přesně tak. A zastrčil sis je do bot. Jedna z tvých asistentek má kalhoty, které původně měly tuhle barvu, a teď vypadají... Už dost o barvě. Chci vědět, proč je máš zastrčené v botách. Očekáváš snad nějakou přívalovou povodeň? Opatrnosti není nikdy dost.

- V hotelech je různá havěť, třeba štěnice. - Máš pravdu. - Jsou tady zemětřesení. Jedno bylo zrovna včera. - Máš pravdu. Jsem z Irska. Mám rád poklidný život. - Taky jsem slyšel něco málo o tvojí show. - Jo. - Zastrčit si kalhoty do bot je asi nejlepší. - Asi jo. Chci ti říct jednu krátkou historku. - Je krátká? - Jo, hodně krátká. Je to pravdivá historka.

- Sestra tvojí ženy, Sorcha... - No... ...je poslední člověk, se kterým jsem pil, než jsem šel na odvykačku. - Ne. - Přísahám. Přísahám. - No to se podívejme. - Je pořád vdaná za Nigela? - Jo, je. Zavolal jsem jim a řekl jsem: "Víte, že jsem ožrala." A oni: "Samozřejmě. To proto tě máme tak rádi." A já: "V pondělí jdu na odvykačku. Nechcete jít do Minogues a ztřískat se?"

A oni: "To je skvělej nápad." Takže jsme to udělali. Zpráskali jsme se tam spolu. Oni si pak šli po svém a já jsem šel... Myslím, že tam pořád je. - Myslím, že ten bar už tam není. - Vážně? - Myslím, že ne. - Tu noc nepřežil. - Ne... Jo, bylo to celkem špatný. - Je to fascinující. - Myslel jsem, že tě to bude zajímat. - Chceš mi říct ještě něco? - Ne, to je asi všechno. Líbila se mi tvoje ukázka.

- Vážně? - Samozřejmě. - To je od tebe hezké. - Vypadá to pěkně. Máš tam vousy. - Vousy a klobouk, to znamená Oscara. - Jo. Je pěkné hrát někoho ve věku, - ve kterém budeš... tak za padesát let. - Jo. Výborně. - Taky se mi dost líbí Borgiové. - Vážně? - Jo, je to hanbatý seriál. Víš...

Nebyl ale tlustý? - Byl tlustý. - Byl. - Ty tam ale nejsi tlustý. - Ne. - V takovém kostýmu by bylo hrozné vedro. - Nešlo by to. - Ne. Neil Jordon řekl, že si toho nikdo nevšimne. - Já na to: "Někdo si toho všimne." - Jo, já jsem si toho všimnul. Stal se z něj papež Řehoř? - Alexandr.

- Alexandr... Věděl jsem, že je to nějaké jméno. - Jo. Zjevně se díváš každý týden. Viděl jsem to. Jen se mi pletou Řehořové a Alexandři. - Mám jich v životě spoustu. - To se ti nedivím. Jsi hluboce věřící? Ne, nejsem. Nikdo mě do žádného spolku nedokope. - Do žádného spolku nepatřím. - Když v Americe řekneš, že nejsi věřící, klidně do tebe kopat budou. Trocha kopanců tě asi čeká, ale budeš v pohodě.

Víš, co se mi... Viděl jsi mimochodem remake Návratu na Brideshead? - Ne. - Nebylo to tak dobré jako... Ptali se mě, jestli v tom nechci hrát. Řekl jsem jim: "Je to tak trochu, jako kdybyste se mě ptali, jestli nechci přijít na svatbu své bývalé manželky." Tam bych šel okamžitě. Řekl bych si: "Jo!" - Zaplatil bych jí.

- Vážně? - Jo. - Zaplatil bys jí, aby se znovu vdala? - V určitém smyslu ano. Neviděl jsem to. Vím, že to bylo krátké. Jo, bylo to krátké. - Vím, že to, kde jsi hrál ty, se táhlo několik řad. - Jo. - 13 hodin. - Vážně 13 hodin? - Jo, 13 hodin. - Bylo to úžasné. Moc se mi to líbilo. - Byl jsem dost mladý. - Vypadáš úplně stejně. To je od tebe milé.

Chápu. - Myslím, že je to těmi kalhotami. - Vážně? - Aspoň částečně. Verze, kde jsi hrál ty, byla hodně zajímavě zpracovaná. Homosexuální vztah mezi Sebastianem Flytem a Charlesem Ryderem v ní totiž vyložili hodně náznakově. Říkal jsem si, že je to dost zvláštní přístup. Ne, když si přečteš knížku, zjistíš, že to bylo velmi přesné. Navíc je to víc sexy, když netlačíš na pilu.

- Tak, jak to děláme my. - Přesně tak. Jsme totiž o trochu starší verze Charlese a Sebastiana. - Nemyslím si, že... - Dost pil. - Jo, byl to beznadějný alkoholik. Byl to můj idol. Byl jsem v jeho věku. Říkal jsem si, že když se opiju, například s tvou švagrovou a Nigelem v Minogues... Říkal jsem si, že až půjdu na odvykačku, budu jako Sebastian Flyte. Budou mě navštěvovat plačící dámy z vyšší třídy, které se budou strachovat kvůli mojí dipsománii.

- A bylo to tak? - Ne, byla tam jen naštvaná stará sestra. Kam jsi šel? Do Farm Place. Už to tam není. Byla to vážně pěkná odvykačka v Surrey. Mám štěstí, protože když piju, je mi hrozně špatně. Už jsem o tom slyšel. - Ne, chtěl jsem říct, že...

- Takže nepiju. Kouřím o sto šest, ale nepiju. Na jednom předávání cen jsem viděl, jak si balíš cigaretu. - Jo. - A dal sis do ní tabák. - Jo. - A vykouřil sis ji sám, bez přátel. - Jo. - Muselo to být hned zkraje večera. - Jo. Myslím, že ostatní se tam o cigarety dělili, ale ty jsi zjevně... Nejsem v té fázi. - Kouříš hodně marihuany?

Kouříš ji rád? - Ano, neustále. Za to by si do tebe kopnuli taky. - Víc se to ke mně hodí. - Vážně? Jo. A myslím, že mi to mnohem míň škodí. Jen občas. V pátek večer. To je jednou týdně, Jeremy. To není občas. Ale to se dá. Já nemám právo nikoho soudit. - Nemáš právo na nic. - Ani ne. I když...

Mohl bych... Ne, nemohl. - Došel nám čas. - To ne. Vážně? Co je to za příšerný džbán? To není žádný džbán. Je to hrnek vyrobený z chřestýše. - Tobě se chřestýši nelíbí? - Neleze ti tohle do nosu, když z toho piješ? Jo, když ho správně držíš. - Vypadá to jako nějaká děsivá erotická pomůcka. - Díky! - Přesně o to mi jde. - Dobře. - Můžu ti ho sehnat.

- Vážně? - Jo. - Chtěl bys ho taky? - Nejsem si jistý, jestli by tě s ním pustili do letadla. Ne, asi ne. - Proč? Ty někam letíš? - Jo. - Zpátky do Anglie? Zpátky do New Yorku, kde budu pracovat na velmi zajímavém dokumentu o odpadu. - Jsem v něm taky? - Ne, nejsi. - Byl jsi v něm. - Ale vystřihli mě? - Vystřihli tě. - Dobře. Až moc odpadní. Pak pojedu zpátky do Londýna, abych svojí ženě připomněl, kdo jsem.

- Připomeneš její sestře a Nigelovi, kdo jsem já? - Připomenu. Možná si myslí, že jsem po smrti. Protože to byl úplný konec. Přísahám. Byly to poslední dva dny, kdy jsem pil. - Nekecám. Před dvaceti lety. - Šel jsi do toho. Jo, šel jsem s tím skoncovat. Jo.

Úžasný. Pak jedu do Budapeště, kde zase budu předstírat, že jsem papež. Budapešť se mi líbí. Byl jsem tam. Je tam moc hezky. Byl jsi na tom trhu na mostě vedle města? - Byl jsem všude. - Myslím, že jsme se všichni něco naučili. - Nebuď... Pokračuj. - Jen jsem chtěl říct, že tyhle v Budapešti nenosím. Tyhle si nechávám na... Ony ladí k tvému koberci. Kdyby sis je nezastrčil do bot, vypadalo by to jako...

- Jo, úplně bys s ním splýval. - To jo. - Vyhnul ses katastrofě, Jeremy. - To rozhodně. Jeremy Irons. Hned budeme zpátky. Překlad: qetu www.videacesky.cz