Jim Parsons u Craiga Fergusona

Jim Parsons, dámy a pánové. Jime. - Jime, Jime, texaský Jime. Jak se máš?
- Craigu, Craigu, Craigu. - Jsem rád, že jsi mě zase pozval.
- My jsme rádi. - Jsi poprvé v novém studiu, že?
- Ano, poprvé. - Opravdu pěkné.
- Poprvé v novém, synku. Bál jsem se, že v novém studiu příjdeš
o tu domácí atmosféru, ale nestalo se. Craigovi můžete sebrat...

Ano, perverzákovi můžete
vzít sklep, ale nemůžete.... - Řekl jsem to správně?
- Je to tady skvělé. - Líbí se ti tu?
- Dobrý výhled na Secretariata. - Ano, pěkný výhled na koně.
- Jo, je to dobré. Ahoj. Rád tě vidím. Nikdy jsem neslyšel toho koně mluvit...
Vlastně jo, jednou na drogách ve Vegas. - Jak se máš? Co nová řada? Je dobrá?
- Je úžasná. - Opravdu?

- Určitě.
- Jsi si jistý? - Ano. Zatím slaví opravdu úspěch. - Nepřidali jste něco nového, že ne?
- Co máš na mysli? - Prostě nemám rád nové věci.
- Nepřidali. Nemyslím, že bysme přidali něco nového.
Akorát nové příběhy. Jasně, nové příběhy jsou v pohodě.
Ale ne nic jako Scrappy Doo. Ne, ne, ne, neadoptovali jsme
žádné děti, nic takového. Ale je pravda, že se to v seriálech
často děje. "Dáme jim tam děcko... - nebo mazlíčka."


- Podle toho se pozná, že je seriál u konce. To ano...teď mě ale napadá, pamatuješ
jak si Ross v Přátelích pořídil opici? To ale nebylo proto, aby si udrželi
sledovanost. Bylo to uprostřed... Seriálu se dařilo.
Prostě si pořídil opici. Mě by to opravdu naštvalo.
Byl bych hrozně nervózní. "Musím s touhle opicí pracovat každý týden."
Víš, jak to myslím? - Jo, opice jsou opravdu nebezpečný.
- Ty tu máš Geoffa. - Ale upřímně...
- Jo, to máš pravdu. Ne, ne, je skvělý.


Alespoň nekálí na podlahu. - No, občas malinko jo.
- Tak támhle vzadu to stejně nikdo nevidí. Jen pokračuj, Parsonsi. Vážně se do něj navážíš.
Proč to děláš, chlape? - Já ti nevím.
- Já myslím, že víš. - Ale jo, pustil ses do něj.
- Ne, já jenom... ne. - Ty jseš ale vocas, Parsonsi.
- Proboha! Hej, hej, dávej si bacha na pusu!
Je to náš host. - Je poprvé v novém.


- Jo! Jo, to těžko. Nech to být. Takže seriálu se daří?
Jaké jsi měl léto, co jsi dělal? Hrál sem Harveyho na Broadwayi. - Hrál jsem divadlo. Bylo to skvělé.
- Bylo? Ano, bylo pak příjemné se vrátit do L.A.
na začátek natáčení. Je tomu 7 týdnů. Nejvíc člověk ocení svoje město,
když navštíví nějaké jiné. Víš, co myslím?

Když může. Jedna role
v New Yorku, a pak zase zpátky do L.A. Člověk si pak uvědomí,
jak má to město rád. - Co se s tebou stalo, člověče?
- Jak co se se mnou stalo? Co myslíš? - Jsi hrozně pozitivní a energický.
- Jsem? - Já mám rád špetku cynismu.
- Budiž. Ale říkal jsem si, že prostě příjdu
s dobrou náladou a budu pozitivní. Trošku mě to děsí, Jime. Vypadá to,
jako bys našel víru. Nebo něco takového. - "Budu mít dobrou náladu, ať se děje cokoliv."
- Ne, víru jsem nenašel. Jsem tady,
tahle show je pro mě kostelem.

- Neříkej, že jsme kostel!
- Nemyslím to špatně! Na tom není nic špatného.
Kostely jsou skvělé, Ameriko! Co se to právě stalo? Prostě neříkej, že jsme... Ale to je jedno. Takže v New Yorku jsi se měl dobře?
Co pizza a pach moči? Ne že by pizza smrděla jako moč. Ano, pizzu tam mají dobrou a ano,
občas je v ulicích cítit moč.

Ale člověk se musí
soustředit na ty dobré věci. Omlouvám se, zase sem byl moc pozitivní.
Smrdí to tam hrozně. Musel jsem spát v... Teď už jsi to zase přehnal.
Já taky nemám rád, když to na ulici takhle smrdí.
Ale když je to New Yorku, - tak tam je to v pořádku.
- Patří to k tomu. Souhlasím. I přesto stojí New York za to. - Prostě to k němu patří.
- Přesně. - Dodává to městu život a "tang".


- Tang? - Měl jsi v New Yorku nějaký "tang"?
- Ne, tang jsem neměl. - Není Tang ten perlivý nápoj pro astronauty?
- Ano, vymysleli ho pro astronauty. Jo, jo. A je bublinkatý nebo ne? Myslím, že nemá bublinky, ale možná je
teď nějaký nový "nergy Tang s bublinkama. Bublinkatý Tang. To bývalo
moje striptérské jméno... Bublinkatý tang. - Jak t ože teď mlčíš, Geoffe?!
- Teď mlčíš. Kolikrát budeme muset říct "Bublinkatý Tang",
abys měl nějakou poznámku? - Jenom vás pozoruju.


- Dobře, dobře. - Takže jsi hrál v Harveym. Je to skvělá hra.
- Byla to zábava. - Bavilo tě to?
- Opravdu jsem si to užíval. Vždycky jsem si myslel,
že to je alegorie na alkoholismus. No, víš, on je opravdu težký alkoholik. Ale není tam moc scén z barů.
Spíše se o barech mluví. Celá hra je hlavně o tom imaginárním,
anebo taky ne, králíkovi. A pokud je to výsledek alkoholismu,
tak to ještě není tak špatné. - Protože...protože je štastný a...


- No mě jsi přemluvil. Sbohem, dvacet let abstinence! - Vidíš to. Jsme dva. Já taky nepiju.
- Nepiješ? Ne. Proto taky teď hraju alkoholiky. - A pil jsi někdy?
- Ano, alkoholu jsem určitě holdoval. To jsem nevěděl. Ale zdálo se mi,
že nás něco spojuje. Teď vím proč. Před 10 lety jsme mohli být... Před 10 lety jsem už 10 let abstinoval. - Vážně?


- Jo, jo. - Takže už dvacet let? Kolik ti bylo?
- Když jsem přestal pít? - Pošeptej to, jestli nechceš, aby se to vědělo...
- Pět. Teď je mi 50 a přestal jsem,
když mi bylo 29. 29... Mně bylo třicet-... nerad říkám, že jsem
začal abstinovat, prostě jsem přestal pít. Tak to je něco jiného.
Já jsem si prošel vším, odvykačka a... - Opravdu?
- Ano, doktor Phil mě pořád otravuje, je to šílené. No, já přestal předtím, než se měl točit
pilotní díl k Teorii velkého třesku.

Abych se soustředil a pročistil si hlavu
na natáčení. Nevím, co mě to napadlo. - V pilotním díle se pochodovalo?
- Mlč. Pochodoval jsem dále svým životem.
To jsem předváděl. - Je to velká změna.
- To opravdu je. Říkal jsem si, že pokud se seriál chytí,
tak zase začnu pít. No a on se chytil, všechno šlo jako po másle.
Tak jsem říkal, že zase začnu, když budeme mít druhou sérii.
Nakonec se z toho stala taková moje osobní pověra. - Takhle jsem přestal s kouřením.

Protože...
- A pak jsem přestal kouřit. Přísahám bohu. Proč? - Já nevím,...
- Zabíjí tě to, jasně. Já přestal kouřit...
S přestáváním kouřit je to takhle... Rád kouřím. Přestal jsem jenom proto,
že mě to zabíjelo. S pítím jsem přestal, protože mi to ničilo život.
Ale kdybych mohl kouřit, - aniž by mě to zabíjelo.
- To bych kouřil. - Taky bych zapaloval jednu za druhou.


- Kouřil bys i tady ve studiu. I teď, když vidím, jak venku postávají
malé skupinky kuřáků, po dvou, třech, tak si říkám: "Jo, to jsou moji lidé." - Rozumím tomu.
- Nezapálil jsem si už roky, ale kouření... - Úplně souhlasím.
- Pořád jsem tak trochu kuřák. Nikdy jsem si nemyslel, že přestanu.
Překvapilo mě to. Už jsem o tom někde mluvil,
ale doktor mi řekl, že si můžu klidně dát čtyři cigarety denně. - A tak jsem to omezil a...


- Dáš mi jeho adresu? Musela to být nějaká hypnóza,
protože jsem opravdu přestal. - Byl jsi někdy zhypnotizovaný?
- Ano, byl. - Vážne?
- V jedné restauraci. Měli tam...bylo to... Je to pravda. Byla to taková restaurace v Houstonu
a chlápek tam měl show. A já jsem slaboch.
Byl jsem se dvěma... Ne, nejsi slabý! Jsi citlivý. Pravda.

Jsem citlivý,
zranitelný a důveřivý. - On to vycítil a...
- A roztomilý. - Já vím. On si toho všiml, něco udělal
a najednou jsem vypadal takhle. Já o tom nevěděl, dokud jsem se neprobudil,
a kamarádi na mě civěli. "Víš, co se dělo?" Ne. Říkali, že jsem usnul,
já jim říkal, že ne, ale prý ano. To se mi stávalo s alkoholem. - Taková samo-hypnóza.
- Svým způsobem. A donutil tě něco udělat,
když si byl mimo? Ne, ne.

Byl jsem v boxu, takže jsem se
nemohl moc pohybovat. Díky bohu. Všechno to dělal očima. A co udělal? Řekl: "Dívejte se mi do očí."? Něco musel udělat.
Šlo mu to opravdu dobře. - Musel říct něco,...
- Tak já tě teď zkusím zhypnotizovat. Posluž si. Cítím se divně,
ale jsme v talk show, takže... O to jsem se snažil,
aby ses cítil divně. To jsem se cítíl, už když jsem přišel.


Ta atmosféra... Není to tu jako doma. - Jsem tu rád. Je mi tu dobře...
- Co to sakra, chlape? Tak jsem to nemyslel.
Nemyslel jsem to tak, Geoffe. - Takže se ti tu nelíbí?
- Ale líbí... Můžu přiložit do krbu,
jestli to pomůže. Tak to tě chci vidět. - Dobře, jdu na to.
- Ne! Nedělej to! - Připraven?
- Ano. Neměl bys dát to sklo pryč?

Aha, nebylo potřeba. Je to útulnější.
Měl jsi pravdu, hned je to lepší. - Sundej si boty, uvolni se.
- Už se necítím tak divně. - Bože.
- Vidíš to. Koukám, že máš velice
konzervativní ponožky. - A jindy nemám?
- Vždycky jsi nosil něco takového... ztřeštěného. - Kdepak. - Ale jo.
- Tyhle jsou vážně šilený. - Ve skutečnosti to jsou punčochy.


- Tyhle patří k sobě... ne, nejsou. - Tyhle jsou v páru, tak jsem si je vzal.
- Hele, není tohle overal? Bože. Kéž by. Kéž by. - Bylo by to stylový. Musíme si dát pauzu.
- Jen do toho. - Tak dobře. ...říkal jsem si, kam chtějí směřovat
s prvním dílem a tak... "Možná už takovou šanci nedostanu,
neměl bych ji promarnit." - Už jsme zpátky? - Ano.
- Opravdu? - Jo, jo. Jo...

takže léto bylo dobré, hrál jsi v Harveym.
Byl jsi vůbec na dovolené? - Nebyl. - Vůbec?
- Ale příště vyrazím... teda pokud nedostanu nějakou nabídku,
kterou prostě nebudu moci odmítnout. Cítím to asi tak, že... musím pokračovat,
dokud ty příležitosti mám. No, já nevím. Únava.
Jednou za čas se prostě musíš dobít. Ne, ne... určitě tím nemyslím, že musím
pracovat za každou cenu a udřít se. Určitě ne za každou cenu.
A myslím si, že bude důležité, abych si teď v létě
alespoň na pár týdnů odpočinul.

- Minulé léto jsem si taky neodpočinul a...
- Co třeba lyžování? To by tě mohlo bavit. Ne, ne, ne. Zaprvé nelyžuju,
a nikdy jsem nelyžoval. - Můžeš se to přeci naučit.
- Nechci, a hned ti řeknu proč. Znám až moc lidí,
kteří si takhle zlomili nějakou končetinu. A vždycky jsem si říkal, že se přece sám
nepřipravím o práci tím, že si zlomím... Tak třeba Okno do dvora, celý děj je o tom,
že má hlavní postava zlomenou nohu. "Koho obsadíme do remaku Okna do dvora?
Parsons má zlomenou nohu!" Ano, jeden film.

Zlomenou nohu
zvládnu zahrát, když by to bylo potřeba. - Dobře.
- Tak jo, zkusím lyžování. - Zkus lyžování. A co třeba jezdit na motorce?
- Motorky? Vážně chytré. To zní... dokážeš si mě přestavit,
jak se projíždím po L.A.? - Mezi těma samořídícíma autama.
- Jo, to je pravda. - Myslím, že bychom je tu potřebovali.
- Ano. Bylo by to lepší než spousta řidičů. Nevěděl jsem, že to existuje.
Guvernér říká, že by je tu chtěl? Jo, jo, jo.

Když jsem se sem přistěhoval,
tak sem si myslel,... 50 % řidičů, trošku ubírám,...
co tu jezdí, jezdí stylem: "Je mi úplně jedno,
co se stane mému autu." - Ano.
- Opravdu. A... rozumíš? - "Takže tobě je jedno, že mě nabouráš?"
- Ne, je jim to jedno. - Ne všem, ale dost...
- 50 %. - 50 %, řekněme.


- Každý druhý. - Každému druhému je to jedno.
- Polovině. No, ano. To je vše. No, dochází nám čas.
Dáš si ovoce? Můj bože... jo, jasně. - Tak copak tu máme?
- Je to bio? Máme tu toho hodně. - Tohle je marakuja.


- To ano. - Tohle je čerstvá...
- Jicama? - Jicama, ano. - Kdysi jsem pracoval v potravinách.
- Opravdu? - Tak si zahrajeme Pojmenuj tuhle zeleninu.
- Můj bože. - Dobře, začneme zlehka. Co je tohle?
- Jablko. - Tohle?
- Jicama. Tohle? Je to ugli fruit?
Ne, počkat, není. Je to... - Obří varle?


- Ne, co to je? - Je to...
- Chinola. - Chinola?
- Tak to jsme u nás neprodávali. K čemu se používá? - Karambola?
- Ne, to není karambola. - Kurňa.
- Je to kiwano. Však víš, jako Kiwano Reeves. Je to hloupý vtip. Ještě hloupější,
protože k nám má tenhle týden přijít, že? - Neměl jsem to řikat.


- Přijde? - Myslím, že ano.
- Tak mu to tu schovej. Co? Jako myslíš, že když tady bude poprvé,
a já mu řeknu... - Opravdu poprvé?
- Ano, zvu ho sem už léta. - Myslím, že bude nadšený.
- Řekne tak maximálně: Ale když příjde a já řeknu: "Hele, mám tu
ovoce, co se jmenuje podobně jako ty!" - Přesně.
- Tak si řekne: "Proč jsem nepřišel dřív?" Dobře, a nakonec tohle. Vypadá ošklivě, ale je to ugli fruit?

- Nebo je to příbuzné s tímhle?
- Je to jiný typ chinoly. Je to méně trnitá chinola. - No, myslím, že jsme se něco naučili.
- To ano, naučili. - Myslím, že je konec. Chceš jěště něco?
- Chci co? - Jestli chceš ještě něco udělat?
- Já nevím. Jako co myslíš? - Na harmoniku jsi už hrál.
- Chceš si zatancovat Oppa style? Gangnam style... Oppa gangnam style.
Nebo si můžem zatancovat Oprah style. - Můžem dát Oprah style.


- Nevím, jak Oprah tancuje. Ale Gangnam ano. Pusťte hudbu! překlad: MBlast
www.videacesky.cz