Dnes tu máme trochu jiný rozhovor než obvykle. Místo obvyklého herce nebo herečky se dočkáte amerického spisovatele Johna Irvinga, který stojí za romány jako Svět podle Garpa, Modlitba za Owena Meanyho nebo Rok vdovou. Irving je také držitelem Oscara za scénář k filmové adaptaci své knihy Pravidla moštárny, ve které se hlavních rolí zhostili Michael Caine, Tobey Maguire a Charlize Theron.
Tento rozhovor byl odvysílán 21. 6. 2012.
Vítejte zpátky. Mým dalším hostem je
skutečný americký géni... génius... Prostě je inteligentní. Je to legendární spisovatel. Jeho nová
kniha In One Person je právě teď v prodeji. Prosím přivítejte Johna Irvinga. - Johne Irvingu, jak se máte?
- Velmi dobře, díky. Dobrá. Dobře. Líbí se mi obal
té knížky. To jste vy? Zkoušeli jsme to, ale nevyšlo to.
Zkoušel jste si někdy nasadit
podprsenku a pak ji sám vzadu rozepnout? To je otázka, na kterou chce Amerika
slyšet odpověď od Johna Irvinga. - Když jsem byl mladší, tak určitě.
- Jo. Proč ne? Proč ne? Musím říct,
že tohle je celkem děsivé. Vidíte to? Pěstujete si image drsňáka? Vypadáte drsně
a nevím, jestli je to naschvál. Máte takový drsný postoj...
"Jsem spisovatel.
Když píšu, tak si za tím stojím a... A mohl bych vás pořezat." Je to trefný popis? - Je mi 70.
- Tomu nevěřím. Tím chcete říct, že...
Máte tetování. To jsem netušil. Já mám taky nějaká,
ale vy jste jimi... pokrytý. Ne že byste je mohl vidět.
Vy jich máte víc? Překvapil jste mě. Jste tak něžný spisovatel. Myslel jsem,
že budete vypadat poetičtěji. Možná se šálou a velkým kloboukem. V nějakých pohodlných botách. Malí lidi by neměli nosit klobouky. Vím, co tím myslíte.
Připomíná vám to Santu. V mých kruzích se Irvingovi
přezdívá Hřbitov novinářů, věděl jste to? Je to... - Ne.
- Dobře. Když jste psal
scénář k Pravidlům moštárny... Skvělá kniha, skvělý scénář,
ten film byl taky skvělý. Když ale Michael Caine
v Pravidlech moštárny mluví, má přízvuk, který vůbec
nezní jako ten z Nové Anglie.
Všiml jste si toho,
nebo se mi to jen zdá? Mně to přišlo
jako dobrý novoanglický přízvuk. V životě jsem v Nové Anglii
nepotkal nikoho, kdo by tak mluvil. Nemyslím si,
že by ve filmu mluvil takhle. Trochu jo. Michaela Cainea už jsem viděl v tolika
filmech, že si to možná představuju. Možná měl dobrý
novoanglický přízvuk.
Jsem ochotný uznat chybu. Hodně lidí v Nové Anglii
mluví tak nesrozumitelně, že člověk nepozná,
co vlastně mají za přízvuk. S tím souhlasím.
Moje žena je z Nové Anglie. Je z Vermontu. U některých
lidí jsem si tam nebyl jistý, jestli vůbec mluví anglicky. Já jsem byl nedávno v Edinburghu. - Líbilo se vám tam?
- No... Dělal jsem tam rozhovor
s jedním mikrofonem téhle velikosti. - Předávali jsme si ho z ruky do ruky.
- Vážně? To bysme měli zkusit taky.
To je skvělé. - S kým ten rozhovor byl?
- S irským spisovatelem Johnem Boynem. Dobře. Mělo to něco společného
s hamburgerem z White Castlu? Prostě se snažili
vytěžit co nejvíc ze špatné technické situace.
Bylo to v koncertním sále
a měli jen jeden funkční mikrofon. Mluvíme o Edinburghu.
Kolik byste jich chtěl? Dva? Pardon, pane
nabubřelý americký turisto. Pracujete s technologií? Jste fanoušek technologie?
Píšete na počítači? - Píšu rukou.
- Vážně? - Jo. Podle toho se pozná,
že jste skutečný spisovatel. - Používáte propisku?
- Ano. Taky papír. Samostatně
se používají celkem špatně. - Je potřeba mít oboje.
- Rád si s dětmi píšu přes e-mail. - Takže to děláte. - Na stroji
jsem se naučil psát, když jsem byl malý. Ještě než jsem byl teenager. Je to moc rychlé
na to, jak rád píšu. Takže přemýšlíte stejnou
rychlostí, jakou píšete. - Prsty vám předběhnou mozek?
- Jo. Několik lidí už mi to říkalo. - Pomalu.
- Neposlouchají. Jo. Ve vašich knihách
z 90. let je hodně indických věcí. Byl jste v Indii.
Proč jste tam jel? Jel jsem tam natočit film,
který pořád není hotový. Pořád je v Indii? Indie vás významně ovlivnila?
Přesunuli jsme ho do Mexika,
ale ani tam jsme ho nedokončili. Zkuste to jinde. - Co je to za film?
- Na tom... Blbý a blbější?
Je to ono? Líbilo se vám v Indii?
Bavil jste se? Ani ne. - Na obě otázky.
- Zdálo se, že to tam máte rád. Vypadalo to,
že vás fascinuje její kultura.
Možná se mýlím. V tomhle se mýlíte. - Ale nic se neděje.
- Já se mýlím často. Jak už jsem řekl, moje žena
je z Nové Anglie, takže... Jo. Chtěl byste... mluvit o tom, co máte na stole? Jistě.
Už jste někdy
viděl klokaní koule? Chtěl byste je vidět? Dal vám je ten klokan dobrovolně? Ten klokan nám je zapůjčil. Bohužel byl nespravedlivě
uvržen do vězení. Byl jste někdy
ve Freudově muzeu ve Vídni? Ne, ale prý tam mají hodně penisů. Spoustu penisů. - Freud je přece sbíral.
- Ano. Množné číslo je "penisy" nebo "penisi"?
Ještě nikdy jsem to slovo nepoužil. - Penisy.
- Penisy. Mají tam etruské penisy,
římské penisy... Samé penisové artefakty. To je celý Freud. Jste stoupenec Freuda?
Do vás bych řekl spíš Junga. Když jsem tam studoval, mrzelo mě, - že tam žádné
muzeum Freuda není.
- Jo. Žádná památka
jeho domu nebo kanceláře. Předpokládal jsem, že za to může
vídeňský antisemitismus. - Ten tam mají.
- Jo, mají. - Jo. Ale pak... Jakmile to muzeum
díky úsilí jeho dcery otevřeli... Jakmile se tam
objevily všechny ty penisy... Nesnažím se tím omluvit
vídeňský antisemitismus.
Zaslouží si to. Ale je možné,
že tam mají i něco proti penisům. Jen mě to tak napadlo. To je zajímavý názor. Nejsem si moc jistý,
jestli jsem ho pochopil... - ale je zajímavý.
- Jo. Postava v téhle knížce... má potíže s vyslovením
množného čísla slova "penis".
Jsem to já? Jen jsem si říkal,
že je to zajímavá paralela. Já jen, že mi to připomnělo
mě, když jsem viděl ten obal. - Vyzkoušeli jsme několik modelek.
- To vám věřím. Johne, došel nám čas.
Takhle poznáte, že nám došel čas. Klepání klokaních varlat o stůl... - nám říká, že dorazil praotec Čas.
- Dobře. - Klepe na dveře.
- Dobrá. Můžete si je vzít, jestli chcete.
Dala mi je spisovatelka Carrie Fisher. Co to má znamenat, Johne?
Carrie Fisher je moje kamarádka. - Dobře.
- Vy spolu snad nevycházíte? Ne, já jen nechci ty varlata. Tak já si je nechám. Přemýšlel jsem,
že na ně nakreslím obličej. - Vypadaly by jako mimozemšťan.
- Už teď vypadají dostatečně podivně. Klokanům to tak nepřijde.
Nevím, jestli by se jim
líbila ta stříbrná část. To chápu. - Došel nám čas.
- Dobře. - Ulevilo se vám?
- Ne. Nic to nebylo. - Nechcete zkusit velkou
peněžní cenu nebo trapné ticho? - Ne. Mohli bychom
to zakončit oficiálním trapným tichem. - To už jsme přece dělali.
- Chtěl bych to mít oficiální. Dobře.
Takhle trávím většinu dne. John Irving! Překlad: qetu
www.videacesky.cz
vím že psát si tady o přeložení rozhovoru má téměř nulovou šanci na úspěch vzhledem k tomu kolik lidí sem dává různé návrhy. ale i přesto bych chtěla poprosit překladatele aby přeložili jeden z nejlepších rozhovorů -craig ferguson a stephen king <a href="http://www.youtube.com/watch?v=IUuatA_mZdg" target="_blank" rel="nofollow">http://www.youtube.com/watch?v=IUuatA_mZdg</a>
Přeložte někdo tento díl pls <a href="http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&v=GZtJ4E1Ks5k&NR=1" target="_blank" rel="nofollow">http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&v=GZtJ4E1Ks5k&NR=1</a>
Neuveriteľné ako si Craig dokázal poradiť s \"Hřbitovem novinářů Irvingem\". Ale bolo by zaujímavé ak by prišiel Irving k Lettermanovi, to by bola asi polhodina trápneho ticha :)
btw.
\"Short people should not wear hats\"
\"I know what you mean...kinda makes wanna look for Santa\"
To je narážka na to, že malí ľudia s klobúkmi vyzerajú ako Santovi pomocníčkovia, škriatkovia, nie že vyzerajú ako Santa...
Tak tenhle rozhovor se mi hrozně moc líbil ;) Menší změna oproti celebritám, které se snaží s Craigem udržet krok. Tenhle chlápek si prostě jede svoje a Craig si s ním skvěle poradil - i když to pro něj muselo být slušně náročný.
Paráda. Vtipný i zajímavý.