Kdo jste?

Jak to, že když se věci zdánlivě daří, se najednou bez varování… začnou kazit? Otázky. Otázky, na které takřka nelze najít odpovědi. A dělají jen to, že zvyšují nejistotu. Co s tím vším má společného štěstí? Ale ve skutečnosti se cokoliv ve vteřině může změnit. Je pravda, jak se říkává, že když se zavřou dveře, otevře se okno?



Občas se zdá, že se život řídí sám. Zatáčí, mění rychlost, jaký vliv na tyto změny doopravdy máme? KDO JSTE? ON Kdo jsem? Byl jsem prvním dítětem rodičů, kteří snili o soudržné a početné rodině.



Zvykl jsem si, že jsem měl více věcí, než bylo nutné. Mou odpovědí na všechno bylo být nejlepší. Ve všem. Začal jsem se shánět po větší nezávislosti. Psaní mi dovolilo si takové místo vymyslet. Jednoho dne… jsem se rozhodl porozhlédnout dál. Uvědomil jsem si, že jsem spoustu věcí neznal. Třeba jak hrát na kytaru. Až se mi jednoho dne stala šťastná nehoda.



Poznal jsem Beatrice. Jako první si přečetla věci, co jsem napsal. Beatrice to ukázala Jackovi. Jack se od toho nemohl odtrhnout. Jack to ukázal Celine. Celine to dojalo. Ukázala to profesoru Pingotovi. Profesor Pingot si nemyslel, že to byl můj text. Ukázal to panu Connorovi. Pan Connor vlastnil velké nakladatelství.



A v tu chvíli… všechno… započalo… Chtěl jsem vám říct, že první vydání dochází. A tiskneme druhé. A jste pořád na žebříčku. Ano? Dobrý den. Kdo jste? Kdo jsem?



ONA Vyrostla jsem s prarodiči. Měla jsem velmi šťastné dětství, které se postupně vytratilo. Nejdřív můj dědeček, pak má babička, kuře, květina a psův zrak. Město se zdá jako perfektní místo, kde začít růst. Aspoň se to tak zdálo. Všechno šlo u pana zelináře Yussuffa dobře.



Dokud ten lakomec nedokázal snést to, že jsem měla hlad. Náhodou jsem potkala skvělého holiče. Herečky ze sousedního divadla sem odpoledne chodívaly prosit o vlasy na své paruky. Dávala jsem je do pytle a přinesla jim ho. To trvalo několik měsíců. Dokud se jednoho dne hlavní herečka nedostavila včas na poslední zkoušku. A já její text znala nazpaměť.



Jen když na to pomyslím, se chci roztrhat na kousky! Netrvalo dlouho a první text ukázal mé schopnosti. A první platby začaly přicházet. A první investice… kolo! Ráno na něm jezdím do divadelní školy. A odpoledne rozvážím objednávky. Pane, jsem z firmy Click. Doručení až domů. No…



pojďte dál, nestůjte tam tak. Nebojte, pane. Jen musíte podepsat stvrzenku. Pojďte dál. Nejsem zvyklý podepisovat věci vestoje. Nestojí tady, co v té krabici je. Vy to víte? Je vidět, že jste ještě nikdy balíček nedostal. Netuším. Tolik knih… Jste spisovatel? Něco jsem sem tam napsal.



Jste slavný? Co pro vás znamená sláva? Něco jako opak zapomnění? Jeden spisovatel jednou řekl, že sláva je jako flíček na špičce nosu. Každý ho vidí kromě vás. Přijde mi, že si uvědomíte, že vám na tom záleží, když se podíváte do novin, a vy tam nejste. Když se vydáte do ulic, a nikdo vás nepozdraví.



Udělám si kávu. Dáte si? Nevím, jestli je to vhodné. Bude to jen pět nevhodných minut. Dobrá. ONI Povězte mi, co děláte vy? Půlku času jsem doručovatelka.



Druhou půlku herečka. A za dva týdny má naše hra premiéru a úplně poprvé hraju hlavní roli! - To je skvělé! - Ano. Všechno se to zdá jako sen. Pořád tomu nemůžu uvěřit. A co vy? Na čem pracujete? Jsem v takové krizi, řekl bych. Nemám inspiraci. Jako by se všechno najednou změnilo.



V jednu chvíli jsem byl na takovém vrcholu, že to změnilo můj úhel pohledu. A občas se stává, že inspirace v takových výškách dostane závrať. A odejde, aniž by to vysvětlila. A vy zůstanete prázdný. Čas utíkal a můj nakladatel chtěl vysvětlení, které jsem ani sobě dát nedokázal. Třeba vše bylo jen shodou šťastných náhod. Třeba jsem byl jen v pravou chvíli na pravém místě.



A ze všeho nejhorší je, že jsem možná nikdy neměl ani žádný talent. Musím se vám přiznat. Vím moc dobře, kdo jste. Nejspíš si to ani nedovedete představit, ale vaše kniha mi byla dlouhou dobou jediným společníkem. Četla jsem ji mnohokrát. Byla mi skvělým přítelem v nelehkých časech. Když jsem začala doručovat, představovala jsem si, jak vám jednoho dne třeba něco doručím a budu vás moci poznat osobně.



Ale někdy musíte štěstí trochu pomoci. Také vám chci říct, že scénář hry, o které jsem vám říkala, je můj. A je inspirován vaší knihou. Doufám, že to nevadí. Ne!



Ne, ne. - Samozřejmě že ne. - Musela jsem vám říct, co vy… Vaše kniha! …pro mě znamená. No, musím jít. Nebudu vás už déle zdržovat. Děkuji za pokec a za kávu. Nemáte zač. Bylo to moc milé. Rád bych vás viděl. Viděl hrát. - Na premiéře vaší hry.



- Jasně! Musíte ji vidět. Pošlu vám pozvánku. Hej! V té krabici nic není! Jste si jistý? Podívejte se znovu! Možná budete mít tentokrát štěstí! KDO JSTE? Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz