Leonard Cohen - Suzanne

Suzanne tě vede dolů k řece k sobě domů. Slyšíš kolem proplouvat lodě. Můžeš strávit noc po jejím boku. A víš, že je napůl šílená. Ale právě proto tam chceš být. Krmí tě čajem a pomeranči až z daleké Číny.

A zrovna když jí chceš říct, že jí můžeš dát víc lásky, naladí tě na svou vlnu. A nechá řeku odpovědět, žes byl vždycky její milý. Chceš cestovat s ní. Chceš cestovat naslepo. Víš, že ti může věřit.

Dotkl ses totiž jejího dokonalého těla
svými myšlenkami. Ježíš byl námořník, když kráčel po vodě. A dlouhou dobu se díval ze své osamělé dřevěné věže. A když si byl jistý, že ho vidí jen topící se muži, řekl: "Všichni muži budou námořníci, dokud je moře nevysvobodí."

Ale on sám byl zlomený dlouho před tím, než se nebe otevřelo. Opuštěný, téměř člověk. Utopil se v tvé moudrosti jako kámen. Zpívejte se mnou.
Chceš cestovat s ním. Chceš cestovat naslepo. Říkáš si, že bys mu mohl věřit.

Dotkl se totiž tvého dokonalého těla
svými myšlenkami. Teď tě Suzanne bere za ruku. Vede tě k řece. Má na sobě hadry a peří z pultů Armády spásy. Slunce zaplavuje jako med naši dámu přístavu. Ukáže ti, kde hledat.

Mezi odpadky a květinami. Mezi mořskými řasami jsou hrdinové. Ráno jsou tam děti. Vyklánějí se pro lásku. A budou se vyklánět věčně, zatímco Suzanne drží zrcadlo. Chceš cestovat s ním. Chceš cestovat naslepo.

Víš, že ona tě najde. Dotkla se totiž tvého dokonalého těla
svými myšlenkami. Překlad: Veru
www.videacesky.cz