4. částMagie v ulicích

MAGIE V ULICÍCH - 4. ČÁST Dobře, tihle dva. Hej, kluci, natáčím speciální magii v ulicích. - Tak to jdi do prčic. - Ani náhodou, krucinál! - Chcete vidět nějakou magii? - Zapomněl jsem na svoje mrkváče. Sháněl jsem 74 cm v pase. Jsi démon z vesmíru. - Vlez dovnitř!

- Tentokrát ne, ty magickej blbče! Hej, Davide Debile... Nasrat! Adios, kujebáku. Počkejte, počkejte... Říkám počkejte. To jsem jako projel červí dírou? No do prčic! Byl jsem jako Marty McFly. Kdo řídí... To byla prča! Díky moc, Davide Blaine. Mohl jsem se udusit.

Proč jsi mě nedal na zadní sedadlo? - Mělo by to stejnej efekt, šmejde. - Bylo by to bezpečnější. - Nemůžeme odjet, prostě nemůžeme! - Co od nás chceš? Chci vám ukázat nějakou magii. Vždyť ty ani magii neprovozuješ, o čem to blábolíš? Jen visíš vzhůru nohama v New Yorku jako naprostej pakouš. Co uděláš dál? Sedneš si do skleněný krabice plný muffinů a budeš se je snažit nesníst? Fakt terno... Nech nás bejt! - Nech toho nebo ti jednu střihnu.

- Dobře nechám toho. - Vážně? Proč ti nevěřím, Davide Blaine? Protože upřímně... Co to kruci... Cos to udělal? Cos mu to... Už to chápu. "Jednu ti střihnu", tak si ho nechal vystřihnout z kartonu. Kravina. Můžeš prosím... udělat z mýho kamaráda zase člověka? Podívej se doleva. - Petere, jsi v pohodě?

- Jo. - Opravdu? Všechno jsem vnímal, slyšel, viděl, ale nemohl jsem nic dělat. Já tě tak nenávidím. Bylo to zvláštně uklidňující, ale pořád jsem nasranej. - Nic necítím. - To rozchodíš. Doufám, že tě Criss Angel najde a profackuje svýma botama. Nenávidím tě. Nech nás bejt a neměň moje auto na Jumpera s Haydenem Christensenem. Jdi předvádět magii dětem na jejich narozeninovejch oslavách. Najdi si nějaký děcko a to pobav.

Ono si to určitě užije. Do prčic! Evan je mimino. Panebože! Jsi to ty? To je rozkošný mimčo. Já ale nemáš čas na výchovu mýho kámoše, kterej se právě proměnil v mimino. Mám už pomeraniana. To je šílený! Prosím, proměň ho hned zpátky. - Panebože. - Cítím se divně. - Byls roztomilý děcko. Vždyť jsem ti to říkal...

Kůži mám hebkou. Počkat, počkat. Můj... pinďour má pořád dětskou velikost. - Cože? - Jako ty malé lahvičky alkoholu. Tys scvrknul mýho čuráka, čuráku! Fajn, byli jste vážně v pohodě. Cokoliv chcete, to vám zařídím. - Ne! - Tomu nevěřím. Řeknu si o 50 milionů dolarů a ony mi vylezou z prdele jako z bankomatu. - Bude to utrpení a hrůza.

- Myslím to vážně. Cokoliv chcete. - Slibuju. - Slíbil to do kamery těma očima. - Takže je to zavazující. - Nejdřív mi ho změň zpátky. - Zkontroluj si to. - Já cítím, jak se... To je dobrý. Proč si neřekneme... Chceme na dovolenou. - Na pěknou plavbu. - Bez Blainea. - Ty jet nemůžeš. - Rozhodně. Užijte si to. - Kde jsou? - Ukážu ti to. Tady je kniha o Titanicu.

Tady je fotka paluby C. Pojď tudy. Pojď, rychle. Tys nás poslal na zatracenej Titanic! Kameramane, tobě to není jedno? Mohli jsme tam umřít! Poslal nás tam akorát když se vyplulo! Na čtyři dny! Věděli jsme, co přijde! Všichni se radovali a veselili. Pak najednou, že je tam ledovec.

Nekecejte! Řikal jsem vám to čtyři dny! Museli jsme plavat na dveřích jako Kate Winslet ve filmu. Bylo složitý se na tom udržet. Těžší než když to dělala Winsletová. Já vím! Do hajzlu s Winsletovou! Tohle do televize nepůjde. Nic nepodepíšeme... To je super. Paráda. A můj pinďour je zase prťavej. Jdeme domů. Sbohem. Tvoje bradka vypadá debilně.

Překlad: Brousitch www.videacesky.cz