K Abrahámovi promluvil Bůh a sdělil mu, co musí udělat svým synům. Ovšem těm se toto rozhodnutí samozřejmě příliš nelíbí. A porozuměl Abrahám vůbec Bohu dobře?
Poznámka: V hebrejštině mají slova oliva a penis velmi podobnou výslovnost.
- Připraven?
- Ano, dělej, jsem připraven. - Ať ti to jablko nespadne.
- Izmaeli, tahle hra se mi nelíbí. Neboj, Izáku, je to jen prak. Ne, neboj se.
Určitě s tím budou souhlasit. Izáku, Izmaeli, pojďte sem. Bůh s námi chce uzavřít dohodu. - Ano!
- Ano! Jsi si jistý,
že řekl přesně tohle, otče?
Otče, nemůžeme mít
jen speciální pozdrav? Třeba takhle? Ne, ne, ne.
Měli byste být rádi. Bude to poznávací znamení našeho lidu. Nemůžeme mít jiné znamení?
Třeba náušnici? Ano, náušnice je skvělý nápad. Ale v levém uchu,
v pravém to znamená něco jiného. Co?
Já jim to řeknu. Bůh mi řekl, že pokud to uděláme,
pomůže zaplnit zemi našimi potomky.
Opravdu v tom slibu
nevidíš ten rozpor? Co to děláte?
Chcete vyvolat hněv boží? Ne, pokud ho tedy tohle uklidní...
Nechci ho vidět rozzuřeného. Pojďte za mnou.
Kde je nějaký kámen? Polož ho sem. - Hned teď?
- Jistě, že teď. Proč čekat? Tak, napočítám do tří.
Jedna, dva... Cože?
Aha, říká, že myslel olivy. Máš nařezat olivy
a udělat z nich salát s citrónem. Přesně tak. Také jsem slyšel olivy.
Řekl to dvakrát. Moment.
Olivy? Žádné olivy, tvého pinďoura.
Polož ho sem. Napočítám do tří.
Jedna... - Otče, co máme dělat s tím zbytkem?
- Co já vím. Položte si ho na hlavu.
MithrilPublikováno: 7 let
