Sir Walter RaleighOpilecké dějiny

Začneme tím, jak sir Walter Raleigh představil Británii bramboru. Ale jak si sami všimnete, na kaši je tentokrát pouze Tom Craine. Po třech a půl pivech a pěti dvojitých vodkách s džusem jistě chápete proč. Co je lepší než chlast? Řeknu vám co. Cigára a brambůrky. Tohle je příběh o chlápkovi, co Británii tyhle dvě věci představil. Sir Walter Raleigh byl ambiciózní.

Nebyl to jen cestovatel, nebo jen voják, byl to také spisovatel, mistr pera třímající brk. Měl pero, měl pistoli, měl kompas. Byl docela osamělej, tak si řekl, že si najde ženskou. A tou ženou, kterou si vyhlídl, nebyl nikdo jiný než královna Alžběta I. Královna si zrovna vyšla na procházku a narazila na kaluž.

Velikou kaluž. Nevěděla, co má dělat, dokud se ze tmy nevynořil muž. Byl to Jack Rozparovač? Ne. Jsme o 300 let zpátky. Byl to sir Walter Raleigh. A co to měl v ruce? Velký plášť. Vyrazil na pomoc: "Stůjte, královničko! Nepokládejte svoji urozenou nožku na tu... vodu." "Položím svůj plášť...

na tu louži, ať ji můžete přejít." Královna... povídá: "To zní velmi, velmi mile." a on na to: "No, je to novej plášť..." "Byl jsem jen zdvořilej. Můžete to obejít?" a ona: "Polož ho!" a on: "Dobře, pokládám ho." Takže plášť byl na zemi a královniny nožky byly suchý jako...

suchary k snídani. Ona se otočí a říká: "Na tebe si dám ještě pozor." Pomyslel si, že se toho pláště raději vzdá. "Nakonec se to může vyplatit." Jak si můžu ještě šplhnout? Už vím! Půjdu bojovat do Irska! Raleigh tedy vyrazil směr Irsko, rovnou po hlavě k obléhání Smerwicku.

Raleigh zamíří zpět do Anglie, kde je z něj obrovský hrdina a královna je u vytržení. A tehdy si královna uvědomila, že to mezi nimi možná trochu jiskří. Ucítí v břiše motýlky, zvedne obočí... Povídá mu: "Předně bych tě chtěla za tvoji statečnost v cizině pasovat na rytíře." A začne: "Ráda bych tě, sire Waltere Raleighu..."

A pak mu naoko usekne hlavu a on se směje... Pak mu povídá: "Taky bych ti ráda nabídla možnost kolonizovat menší část Ameriky!" A on na to: "Dokonalý, protože jsem cestovatel!" "Přesně!" "Tak dobře mě znáte!" A trapně se obejmou jako dva do sebe zakoukaní lidi. Poté pomyslí na polibek, ale ani jeden nic neudělá.

Řekne jí: "Mám na práci nějaký prozkoumávání." "Uvidíme se pozdějc, panno." Ona si zaleze do ložnice a popadne mrkev. V roce 1585 tedy sir Raleigh dorazí do Severní Karoliny. Prochází se... Narazí na skupinku domorodců sedících v kruhu a všimne si kouře, který od nich stoupá. Pomyslí si: "Co se to sakra děje?

Na to se mrknu zblízka." Posadí se na jedinou volnou stoličku, což je dost podivný. Chlápek mu podá dýmku... a on začne... Trochu si pokouří... Jen trochu. "To je fajn, líbí se mi to." A vyrazí zpátky domů na anglickou půdu s kapsami plnými tabáku a pár balicími papírky v batohu, kdyby mělo dojít na jointy.

A v oblaku kouře vtrhne do dveří. Sir Walter Raleigh povídá: "Mike Matthew mě bude mít za zasranýho boha!" Prolétne napříč místností jako největší drsňák, v ruce špeka. Královna si ho prohlédne a sklouzne ze svýho zkurvenýho trůnu, jako by byl nalakovanej. A sir Walter Raleigh povídá: "Královno, nakoupil jsem vám věcí... Koupil jsem vám tabák... a poslední Toblerone, protože měli na letišti akci dvě za cenu jednoho."

Královna povídá: "Nemám ponětí, co jsou tyhle věci zač, ale miluji tě." Walter Raleigh jí odvětil: "Tak to se připrav na druhou fázi mé úžasnosti." A podal královně brambory. Královna je drží v ruce a říká: "Jakožto vagína..." Ne, to jsem neřekl. "Jakožto panenská královna jsem takovou věc nikdy neviděla." Královna, nadšená z tohoto neobvyklého ovoce, se rozhodla uspořádat hostinu, na níž základní surovinou pro každý chod byly brambory.

Kuchaři neví, co s nimi, takže servírují i lodyhu s listy, které jsou jedovaté. Hostina začíná, servíruje se jídlo, Všechno je v pořádku. Vtom, ke konci hostiny, se to trochu zvrtne, věci se obrátí k horšímu.

Královna sebou začne škubat. Začne dělat... A najednou... královna... princové... Nevolnost všude kolem. Všichni kolem sebe zvrací brambory.

Takže ta... celá ta věc s bramborama jejich vztahu moc nepomohla. V roce 1591 učinil sir Walter Raleigh troufalý krok, když se oženil s královninou dvorní dámou Elizabeth Throckmortonovou. Tohle je příliš vulgární... Královna... Byla kurevsky nasraná... Povídá: "Jak se opovažuje...

být po koule v dámě, kterou jsem považovala za blízkou mému prsu?" "Pokud jde o mě, zuřím!" Raleigh ztratil své postavení na královském dvoře. Pokusil se získat své místo zpět, ale to se mu nepodařilo. Takže Walter Raleigh neví, co dělat. Pomyslí si: "Vrátím se k pirátství. Napadnu Španělsko." Ukáže se, že se mu Španělsko docela zamlouvá a zalíbí se mu tam. O šest let později královna zemřela.

Škoda. Nevím, co se těch šest let dělo. Mezi nasráním a smrtí se něco určitě stalo. Každopádně ale umřela. Přichází další muž. Král. Jméno nevím. - Prostě král. - Jakub I. Jakub I., jak všichni víme, se zmocní moci. A tento král byl velmi prošpanělský.

Rozhodl, že: "Každý, kdo napadne Španělsko, bude roztrhnut vejpůl." Královská rada to však odmítne uznat. Raleigh se tak mnohokrát vrátí se sombréry, katolickými suvenýry a falešnými dresy Davida Beckhama. Nakonec je toho už trochu moc. Král povídá: "Nadešel čas, sire Waltře, aby se z vás stal sir Walter Bezhlavý Raleigh." "Vaše hlava musí zmizet."

Datum popravy sira Waltera Raleigha je dáno. 29. října 1618 A kat tedy... Dobře... Moment. Kat tedy... Kat tedy pozvedne svoji smrtící sekyru a sir Walter Raleigh říká: "Useknout někomu hlavu je jako...

zbavit ho všech obav a starostí, sekej tedy rychle, příteli." "Sekej rychle." A ten chlápek povídá: "Nechceš to ještě zopakovat?" a on na to: "Ne..." "Tohle je všechno. Tohle je víceméně... Tohle jsem, myslím, řekl." Hlava je fuč. Koho kurva zajímá, jestli ten citát zmrvil. Překlad: heindlik www.videacesky.cz