Hasta la vistaPoslíček (S02E07)

- Tak co, není to ten nejlepší film na Zemi? - Je. - Proč jsme nezkoukli i trojku? - Dostáváš se na tenkej led. Existuje jen Terminátor 1 a 2, ty ostatní jsou k smíchu. No ale už i jednička a dvojka jsou trochu k smíchu. Jak jako k smíchu? Takhle přece cestování v čase nefunguje. Pokud cestuješ do minulosti, abys něčemu zabránil, a zabráníš tomu, tak z budoucnosti už nemáš proč se vracet do minulosti.

„Tak z budoucnosti už nemáš proč se vracet do minulosti.“ Jen žárlíš. No jo. Kdybych se já vrátila do minulosti, řekla bych sama sobě, že kdybych potkala poslíčka, nemám mu věnovat pozornost, protože nemá dobrý argumenty, když mluví o filmech. „Nemá dobrý argumenty, když mluví o filmech.“ Chápu. Můžu tě i tak políbit, než půjdu do práce? No to naopak můžeš.

Vidíš? Ani jsem nezmínil tvou práci, tomu říkám pokrok. Máš pravdu, ale to, že to musíš zmínit, trochu tvůj pokrok relativizuje. „Trochu tvůj pokrok relativizuje.“ - No tak. - „No tak.“ Měj se! - Zatím. - „Zatím.“ POSLÍČEK Dobrý den.

Proč sebou škubete? - Protože mi čelovkou svítíte do očí. - Aha. - Mohl byste si ji teda sundat? - Dobře. - Máte rezervaci? - S vámi já nemluvím. Ale ano, už asi minutu. - Lásko? - Ano? - Vadilo by ti, kdybych šla rovnou na pláž?

- Ne, jen běž, lásko. - Ciao. - Nechci jednat s vámi. Zpravidla se o mě stará Martin Gambier. - Je výborný, zná mě, ví, že mám rád… - …když jde vše jako na drátkách. Naprosto. Jak se máte, pane Beautrelete? - Velmi dobře, drahý Martine, co vy? - Jak vy, tak já. Jsem rád, že jste tady. - Nechci hovořit s nikým jiným. - Osobně se o vás postarám. Zavedu vás do pokoje. - A za hodinu a 15 minut? - Váš ženšenový čaj s citronovou kůrou a poloslanými máslovými krekry.

- Žádné sladké máslo. - Žádné sladké máslo. Máslo. Delphine. Delphine. Delphine! No? - Jsi v pohodě? - Ano. Jen je ten rozchod s Enzem trochu náročnější.

- Jsi smutná kvůli klukovi, co se převlíká za svou mámu? - Jo, to mi říkají všichni, - ale nemůžu na něj zapomenout. - Na to se zapomenout nedá. Nevím, zkus myslet na něco jinýho. Nejde to. No, když jsem smutná já, snažím se myslet na něco ještě smutnějšího. Třeba na světový hladomor. Tak ty zkus třeba… Z čeho jsi smutnější než z rozchodu s Enzem? - Že mi umře máma.

- Výborně! A že na jejím pohřbu nebude Enzo, aby mě utěšil. To ses předávkovala, to je příliš smutný. Nejenomže je s Enzem konec, ještě mi navíc umře máma. - Víš, co my uděláme? - Promiň, Sorayo, jsi hodná, ale nedala bys mi chvilku o samotě, prosím? No tak, Delphine. A tento změněný stav vědomí nazýváme trans. - Ale nevěřte mým slovům, pohleďte na mé činy.

- Martine! - Ten pán je boží, je to kouzelník. - Ne, nejsem kouzelník, jsem hypnotizér. Je v tom malý rozdíl, ale je. Jistě. Kouzelník, hypnotizér, čaroděj… podvodník. - Sergi? Objednávku pana Beautreleta. - Ano. Tady je. Ženšenový čaj, poloslané máslové krekry. A citronová kůra? - Citronová kůra? - Ano, kůra, jak jsem napsal zde. Citronová kůra.

Třikrát podtržená, abyste nezapomněl. - Stejně jste zapomněl. - To je ale vztekloun. Kéž byste byl více jako tenhle recepční. - Myslíte ovlivnitelný? - Ano. - Ne. - Ne. - Měl jsem na mysli vlídný. No tak ukažte, pane druide. Udělejte ze mě vlídnějšího člověka. Pokud je to složité, zkusím se jen víc usmívat. Výborně. - Dámy a pánové, uvidíte něco výjimečného.

- Výjimečně blbého! Do toho. Výborně. Odteď slyšíte jen můj hlas, jen můj hlas. Na jedna mě slyšíte. Na dvě mě posloucháte. Na tři uděláte přesně, co řeknu, protože budete mnohem vlídnější. Až lusknu prsty, probudíte se z transu a stanete se… Thomasem. - Thomasi?

- Ano? - Můžu něco zkusit? - Samozřejmě. Hele, pokládám sklenku, ale bez podtácku. Co si o tom myslíte? No nedáváš ji přece na zem. Jen kdyby to bylo pro psa, pudlíka. Když ji položím na bar, zanechá to kruhy. To vám nevadí? Tak na tohle to je? A já myslel, že to je frisbee! - Vrátí se. - Ne, vrací se bumerang. - To je šílený, je jako vyměněnej!

- Ne jako vyměněný, je zhypnotizovaný! To je zcela k smíchu. Jdu. Jsou mezi námi tací, co dělají skutečnou práci. Takže někdo dělá falešnou práci? Klikaři! To se mělo stát? Ano, ano. Děkuju za tuhle schůzku. Nikdy na ni nezapomenu. - I'll be back. - Hasta la vista, baby. Terminátor 2.

To jako fakt? - Co s Terminátorem 2? - Slyšel jsem to. - Takže jsi slyšel, jak se s ním loučím. - Řekla jsi: Hasta la vista. - Rozloučila jsem se s ním španělsky. - To je z Terminátora. Možná to z něj je, když to říkáš… - Ne možná, je to z Terminátora 2. - Tak jo. - No a? - No… - To je naše věc. - Naše věc? Počkej, to ale… Ten film viděly miliony lidí.

Dneska ráno v posteli jsme to byli jen my dva. Hele, nevím, o co ti jde, a nemám na to čas. No jo. Tak jo, utíkej. Jako Sarah Connor! - Abys věděla, Sarah Connor Terminátorovi nakonec čelí. - No jistě. Ty ženský… Nemůžeme žít s nimi, nemůžeme žít bez nich. - Pokud chceš poradit… - Ne. Ach, Mart… - Vyžádal jsem si Martina.

- A udělal jste dobře. - Běžte pro něj. - Koho? Proč? - Delphine! - Co se děje? Štípl mě komár. - Není mi dobře. - Achjo, posaď se. Enzovi taky bylo často nevolno. Asi mám halucinace. Enzo mi taky říkal halucinace. Říkával: „Ty má malá halucinko.“ - Hej, Sorayo! - Dobrý, dobrý, je mi líp. Není.

Dojdu ti pro vodu a zavolám doktora. - To není potřeba. - Je, bylo ti mdlo, volám doktora. Ne, já ho zavolám. Byl tu menší problém s hypnotizérem. - Co tu děláte? - Myslíš na této planetě? - Žiju si svůj malý život den po dni. - Ne, tady, na recepci. Recepce, s čím vám mohu pomoci? Tady pan Beautrelet. Kde je Martin s mým čajem? Dobrý den.

Martin zrovna odešel, bude tam každou chvíli. Na shledanou, pane. Martin zrovna odešel? - Protože vy nejste Martin? - Ne. - Thomasi? - Ano? - Do prdele. Co se děje? - Máme problém s Thomasem a Martinem. - Nebudeme to vykládat všem, Sergi. Vyřešíme to mezi lidmi, kteří se navzájem respektují. - To narážíš na mě?

- Sergi, ty mi rozumíš, řekni prosím Clémence, že s ní nechci mluvit. - Clémence, vím, že jsi to slyšela, ale zopakuju to, jinak se naštve. - Dobrý. Tak jo. Zřejmě jste byli zhypnotizováni. Jako v Knize džunglí! Věř mi… - Zhypnotizován jak? - Na Thomase. - Přímo na mě? - Ne, počkej. - Vy, Martine.

- Ano. - Ne, Thomasi. - Ano. No dobrá, tohle bude těžký. Pojďte sem. - Tak vidíte, kde je problém? - Ano, na zrcadle je šmouha. - Ne, koho vidíte? - Sebe. - Ne, vás, ale koho? - Martina. Martina Gambiera. - Ty vidíš v zrcadle koho? - No Serge. Ahoj, Sergi! - Ahoj, Thomasi. - Achjo. Musíme najít hypnotizéra. Když dovolíte, host čeká na svůj čaj, chce jenom mě.

A nevím proč, ale nechce mě pustit k sobě. Protože jste zhypnotizovaný! Nejste ve správných tělech. - To si nemyslím. - Věřte mi. Thomasi, doneseš mu čaj a ani necekneš. - A Serge a já najdeme hypnotizéra. - A já? Jelikož máte být Thomas, budete na recepci, půjde to? Jelikož je pozice recepčního o sedm úrovní níže než pozice komorníka, ano, bude to v mých silách. Ano?

Chci říct něco o Clémence, tvé milující milé, pak fakt mlčím. Tak jo. To bude dobrý. Fakt ho musíme najít, Sergi. Ťuk, ťuk! - Dobrej, jsem doktor Quinn. - Díky, že jste přišel. - Jak se cítíš, Soso? - Sorayo. Kamarádi mi říkají Soso, můj doktor ne. Aha, no jo.

Promiňte, ano. Takže… - Takže vás štípl komár, je to tak? - Ano. Dobře, dobře. Výborně. Takže… - Nepřinesl jste si výbavu? - Ne, svůj periskop jsem nechal doma. Stetoskop. No jo, stetoskop. Ale vidím to pouhým okem, vidím to jasně. To je… To je štípnutí komára levhartího. No jo, no jo. A proto… kontrolní otázečka! Co se používá na štípnutí komára levhartího?

- Co? - Mast? Ale ne, něco prostšího. Buď použijeme vlažnou vodu, kterou aplikujeme… malým vatovým tampónkem, nebo moč. Můžu si na chvilku půjčit vaši koupelnu? - Jistě, doktore Quinne. - Díky. Ne, to ono… Bude to v cajku. Hnedka. - Myslím, že to není opravdovej doktor.

- Ne. Neboj, mám plán, jak ho dostat. Vstupte, vstupte. Ach, konečně! Ženšenový čaj? Citronová kůra? A? A? Přesně tak! Krekry bez sladkého másla. Dneska večer vás potřebuju… na něco docela speciálního. Pusťte mě, podívejte se na mě, poslouchejte mě a pusťte mě, do prdele!

- Mám ho. - Nechci vědět, co se stalo, ale odhypnotizujete Thomase a Martina. Dělám to zatím jen pár měsíců… To mi je fuk, odhypnotizujete je, nebo volám poldy! Dobře. - Ne, ne, ne! - Pusťte mě. No ano, ale vy samozřejmě budete tady. Můžu to zkusit, ale je tu riziko, že se budou považovat za kozy. - To se stalo posledně. Je na vás, jestli to riskovat. - Je to šejdíř. Zaválel jsem!

Nic jsem neřekl. On byl jako… A já řekl… A neřekl jsem ani slovo. Výborně, Martine. Thomasi. A požádal mě, ať dnes večer osobně asistuju u jeho požádání o ruku. Řekl: „Chci jen vás.“ A já na to… Řekl jsi ano? - Thomasi, můžeš mluvit. - Řekl jsem ano. A do prdele.

Takže… Ideálně musíme Martina naučit být víc jako Martin. A na to budeme potřebovat Martina. Anebo… by mohl jen mlčet. Anebo… Kdo by mohl mlčet? - Myslíte mě? - Jo, zavři hubu. I kdyby mlčel, nebude to stačit. - Nevím, proč pan Beautrelet nechce, abych mu sloužil. - Páč jste v hypnóze! Host mě potřebuje, nemůžu ho nechat ve štychu.

Thomase můžu zaučit. Thomasi! Thomasi. Například kam na stůl patří nůž na rybu? Do ryby. - To bude jízda. - To jo. Tak co se tady děje? Víte co, mám i jiný klienty. Pacienty, protože… Nemocný pacienty. Těžce nemocný pacienty, co mě potřebujou.

V pohodě. Dobrý den, paní doktorko. Zavolala jsem kolegyni, chtěla jsem druhé posouzení. - Dobrý den. - Dvojí diagnostika, to je minimum. Životní minimum. Mám stejnej teleskop, ten můj je červenej. Asi stejná značka. Nadechněte se. Na které univerzitě jste studoval, pane kolego? Já?

No… Na univerzitě… Na Sorbonně. V Bordeaux. V Bordeaux? Tak to znáte profesorku Pichavant, ne? Pichavant… No jasně! Kdo by neznal doktorku Pichavant? Říkalo se jí Pichave, ne? To je ona? - Ano. - No jo, vzpomínám si, jo. „Jak se daří, Pichave?“ „Co tenhle předpis, Pichave?“ „Nedáme dneska falafel, Pichave?“ - No jo.

- Pichave, dobrá baba. Něco tu nehraje. Protože doktorka Pichavant jsem já. Pichave! Ale to je skvělej plášť, takovej jsi předtím neměla, ne? - Vidíš, že to není doktor. Kdo jste? - Co, co že jsem? No, já jsem… Jsem velký doktor Pichavant! Vypracovávám diagnostiky, předepisuju léky a představte si, že v minulosti jsem…

Chytím ho! - Půjde to? - Je připravený. - Trénovali jsme celé odpoledne. - Tak uvidíme. - Co je? - Spletl si skleničky! Brut Cristal 2016, který se hutně rozvine na… Tuhle ne. Pije se to z flétny.

Z flétny. Šampaňské patří do flétny. Co to děláte, Martine? Nechci litovat, že jsem vám důvěřoval! Co uděláme? Tohle je pro vás, tohle beru zpět, je vyčpělé. Má chyba, popletl jsem si je. Hrál jsem si s lahvemi ve skladu. Takže díky Martinovi, že ochutnal a napravil tuto hanebnost, protože já jsem jen prostý blázen, který nemá všech pět pohromadě.

Odcházím a budu si poskakovat a napodobovat podivné věci. Už chápu, proč jste to šampaňské ochutnal, Martine. Děkuju. To by zkazilo celý večer. Můžete jít. - Au! - Řekni mi, kdo jsi, jinak volám poldy! Nech mě! Sorayo, varuju tě, jestli mi zlomí kostrč, - bude to za další pade.

- O čem to mluví, Sorayo? Nevím, neznám ho. - Mluv! - Lže. Zaplatila mi, abych hrál doktora a potvrdil, že je nemocná. - Přísahám. - Hrála sis na nemocnou? Málem jsem umřela! - Ne, nemá žádné příznaky. - No dobře, tak ne. - Au. - Ale na něco se tě zeptám. - Au. Na co? Myslela jsi dneska vůbec na Enza?

Tos dělala pro mě? To je hrozně milý. Tak to už mě můžete pustit, ne? Au, au, au, au, au, to tlačí. Nechte toho! Au! Au, au, au. Thomasi, Martine, Martine, Thomasi, gratuluji, výborně jste to zvládli. - No jo, výborně jsme to zvládli.

- Ty sklapni. Nechci nic slyšet, dokud nenajdeš řešení. No, přemýšlel jsem a myslím, že jsem na něco přišel. Můžu zkusit poslední trik? Bude muset být poslední. Jestli nefunguje, jdeš do lochu. - To mi na sebevědomí moc nepřidá… - To nám je fuk! No jo, nechte mě pracovat. Odteď slyšíte jen můj hlas, nic než můj hlas. Raz, dva, tři, raz, dva, tři. Co to děláte?

Co když tudy projde host? Martine! Zabralo to! Ale co… A tady je můj Thomas. Jak jste to udělal? - Snadno: znovu jsem je zhypnotizoval, jen naopak. - Je mi to fuk. - Odejděte z hotelu, prosím. - Chápu. - Je to plné bacilů, Thomasi. - Dobře. Ne.

Dejte je Sergovi. - Ahoj. - Ahoj. - Jdeš mi ještě vynadat? - Ne. - Co si zahrát hru? - Ne, žádnou hru, hry jsem hrála celý den, jsem unavená. - Jako jaký… - No… Nechci to vědět. Jelikož se neshodneme, chtěl jsem si zahrát na výměnu rolí. Ty budeš hrát mě a já tebe.

- Jak jako? - No… - Ahoj, jmenuji se Clémence… - Aha, chápu. - Už to byla blbá imitace. - Ne, dobře. Promiň, má chyba. - Zkusme to znovu. - Tak jo. Ahoj, já jsem Clémence a chci s klientem mluvit o filmu, který jsem viděla s Williamem, mým milým. Dobře. Takže já…

jsem William a… nechci sdílet film, který jsem viděl s Clémence, protože… je to pro mě důležité a… Dobře. Máš pravdu. Promiň. Posrala jsem to. Nejsem zvyklá na vztahy. Takovéhle. To mluvíš ty, nebo já? To já, hlupáčku.

Omlouvám se. Říkal jsem, že se vrátí. Jak bys reagovala, kdybych ti řekl, že po mně jde mafie? Táta už mě nepřekvapuje. Na ten kufr nikdy nesahejte! Miláčku, proč by po tobě šla mafie? Martina unesla mafie. - Co to říkáš?

- Čekám už 30 minut! Clémence, postarej se o zahradníka. Ale jenom dneska. Nevím, na co si hrajete, ale nelíbí se mi to. Za hodinu v mém apartmá. Bezpodmínečně. POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz