Mission ImpossiblePoslíček (S02E03)
4
Dostat Martina na dovolenou? Mission Impossible. Vyhodit zaměstnance? Mission Impossible. Předstírat, že mají dva páry ten stejný pokoj pro sebe? Mission… Possible?
A nezapomeňte Poslíčka sledovat i na Edna.cz!
Poznámky:
Pastilky z Vichy jsou bonbony pocházející ze slavného francouzského lázeňského města, které jsou ovšem dodnes spojovány s vichistickým režimem za druhé světové války. Maurice Papon byl francouzský politik, který právě v té době kolaboroval s nacisty.
Přepis titulků
Počkejte, moc vám nerozumím. Asi blbne připojení. Je to jednoduché. Jak dlouho si Martin Gambier nevzal volno? - 3843 dní. - Pošlete ho na dovolenou. Jestli na to přijde inspekce, je to vážné. Neznáte Martina. Martin na dovolené je Mission Impossible 4. - Mission Impossible 4? - Nejnemožnější ze všech nemožných misí. Když Tom Cruise v poušti honí… A taky musíte někoho vyrazit.
- Promiňte? - Koncern je na tom hůř, než jsme mysleli. Musíte někoho vyhodit. Co? Je to taky Mission Impossible 4? - Ne, to je Mission Impossible 3. - Což znamená? - Že je to na hovno. - Máte 24 hodin. - Pěkně jsem toho hajzlíka zpražil. - Ještě to nahrává. - Je to jiné tlačítko. - Zastavte to, krucinál! POSLÍČEK Je důležité tu být pro své followery.
- Můžeme se vyfotit? - S radostí. Butterfly! - Díky moc. - Nemáte zač. - Co to bylo? - Ale ne, ve volným čase na internet nahrávám písničky, - ale s tím tě nebudu otravovat. - Dík. Pošlu ti odkaz, podívej se doma. - Jasně. Víš, kde je Martin? - Netuším. Tak dobře.
- Williame, kde je vaše čepice?! Ztratil jste ji? - Ne. Martine, mám pro vás výbornou zprávu. Dáváte výpověď? Něco lepšího! Vyrazili vás! Něco lepšího! Jste výplodem mé mysli a nikdy jste neexistoval. Ne, něco lepšího! Jedete na dovolenou. Co to je za dobrou zprávu? Hotel je narvaný, musím tu být. Rozhodla rada, nemám na výběr. - Vždy máme na výběr!
To je výmluva kolaboranta! - Klídek. Pardon, v záchvatu paniky lidem nadávám do kolaborantů. - Na dovolenou ne, prosím. - Je mi líto. Chápu. Nemáte pastilku? - Pastilku? - Pastilku z Vichy, vy kolaborante! Williame! Maurici Papone! Posadím ho do taxíku. Vzbudí se do půl hoďky. - Díky. - Zpravidla. - Dobrý den.
- Dobrý den. Rezervovali jsme si pokoj na jméno Léo Mourier. Mourier. Ano… Ano. Pokoj 203. Příjemný pobyt. Díky. - Dobrý den. - Dobrý den. Máme rezervaci na jméno Pierre a Audrey Crisotier, prosím. - Romantický víkend? - No to teda. Náš vztah potřebuje trochu okořenit.
Na druhou stranu mám z koření běhavku. Vidíte, to je jeho smysl pro humor. Tenhle víkend mě má přesvědčit, že ho pořád miluju. Dobře. Pokoj 203. Rezervovali jsme si pokoj na jméno Léo Mourier. Ano. Pokoj 203. Máme rezervaci na jméno Pierre a Audrey Crisotier. Dobře.
Pokoj 203. - Rezervovali… - Máme rezervaci… - …Mourier. - …Crisotier. - …trochu okořenit. - Pokoj 203. - Rezervovali jsme si… - Romantický víkend? - …mám z koření běhavku. - 203. - …že ho pořád miluju. - 203. - 203. - Pane? Pane? Nemáte mrtvici? Omluvíte mě na chvilku?
Co je? Smrdí mi z pusy? - Jo. - No jo. - Uf. - No teda. Dorážej na mě i přes SMS. - Rada? - Musím jednoho vyhodit. - Někoho vyhodíte? - Ne, jednohubku. Musím vyhodit jednohubku, co jsem si objednal na YouTube. - Je zkažená.
- Williame! Pohotovost! Co se děje? Už nevím. Už jo! Nastala chyba v rezervacích. Stejný pokoj jsem dal dvěma párům. Hotel je narvanej, čekají v lobby, nevím, co dělat. - Je to pohroma, nevím, co dělat. - Zařídím to. - Cože? - Ráda pomáhám. V žebříčku mých 3 oblíbených činností je to vedle práce a živení rodiny.
- A taky práce. - Dobře. Dobře, postarej se o to. - Thomasi, pojď se mnou. - Dobře. - Pošleš mě do kouta? - Ne, uvidíš. - Šijete na nás boudu? - Ne, je to na účet hotelu za to, že jsme vás nechali čekat. Nezkoušejte na nás, že je to zdarma, když nás pak zatáhnete k pokladně. Ne, uvidíte, že je to velmi uklidňující a zbavíte se všech toxinů. Dobře, protože se nepotřebuju zbavit jen toxinů, jestli mi rozumíte.
- Musím se vysrat. - No jo. Máte pravdu, bude to příjemné. Jinak mu nafackuju. No vida, nebudete zklamaní, 4hodinové kúry jsou nejlepší. 4 hodiny? Ne. Fakt se musím vysrat. Je to jen jeden den, to dáš, to uběhne rychle. Tyhle hodinky jsou rozbité. Co se to tam děje?
Martine? Martin Gambier! To je ale náhoda! - Lionel Jobert. Neviděl jsem tě, díval jsem se na… - Na trávník. Co tu děláš? Nic zvláštního. Odpočívám, užívám si života. Tohle jsou mí dva synové: Carlton a Hilton. - Dobrý den, pane. - Dobrý den. - Neuhádneš, čím chtějí být.
- Komorníkem. - Nebo majitelem hotelu. Dobře, ale dávejte si pozor, to vyžaduje velmi náročné studium. Chci tě upozornit, že jsou ve své třídě nejlepší. Má pýcha, má zlatíčka, mé poklady. Je jasné, že je snazší být pyšný na své syny než na výkon na hoteliádě. Jak to zamýšlíte tentokrát? Plánujete vyhrát, nebo jako obvykle? Prohrát s námi? Tento rok se nezúčastním, Martine.
Jak to? Došel jsem klidu, Martine. Uvědomil jsem si, že život není jenom o hoteliádě. Což je dobře, protože… by to jinak bylo dost smutné. Co? No nic, půjdeme. Máš napilno. No tak, kluci, pospěšme si. Jsi otravnej!
Musíte tam být 4 hodiny, aby to mělo účinek. Už nemůžeme, je tam moc horko. - Zvlášť když nějakej kretén vylije na kameny všechnu vodu. - To já. - A co masáž? Trochu si odpočinout? - Ne, z toho se mi postaví. Paráda, jak sofistikovaný. - Půjdu si dát studenou vanu do pokoje. - Já se půjdu vysrat. - Udělá vám to dobře. - Díky, slečno. Dámy a pánové, znovu dobrý den.
Chci vás ujistit, že jsem někoho vyhodil. Ano? A koho? Někoho se zlomeným srdcem, jak tušíte. Našeho šéfkuchaře Fabricia. Coachella! Lollapalooza! Francofolies! To není šéfkuchař. Ani nemluví italsky, říká názvy festivalů. Sì, sì! Calvi! Calvi on the rocks! - Rémy být kuchař. - Do prdele. Děláte si srandu? V hotelu je krysa? Kdo je zodpovědný za úklid?
- Delphine Rousseau. - No výborně. Tak už víte, koho vyhodit. Sì. Dobrá hláška na konec. Ciao. - Kde jsi tu krysu našel? - V suterénu. S celou jeho rodinou. Jo, a nevím, jestli je to důležitý, ale podle mě má dýmějový mor. Kde jsou ty krysy? Kryso?
Kryso? Sylvie? Co tu děláte? Willy Boy! Hey! Jak se má pan b-o-s-s? Copak je? Chceš, abych se vrátila? Dělám si prču. Ale pozor, je to lákavý. Žijete v suterénu hotelu? Když jsi mě vyhodil, stal se ze mě bezďák.
Ale říkala jsem si, že mě tu jako Big Boss určo necháš squatovat. Ale ne na dlouho. - Jistě. - Pivsona? - Ne, díky. Předtím jsem žila s aktivistama. - Protestovali jste? - No jo, ale motorka jim vadila. Znáš hipíky. Ti hipíci. Hipíci! Ekologie! Eko! Ekologie! Prostě otrava. - A jsi v pohodě? - Jsem na prázdninách, Willy boy. Na prázdninách.
Na prázdninách. Ale jedna věc není pěkná. Když se hrabeš v popelnicích. Ego trpí, ale jinak žiju svůj život. Řve slastí! To je prskolet! - Motorku jsem neviděl. - Popravdě… Thank you, Jesus. Thank you so much, Jesus. Ach, Ježíši, ach, Pane, jsi se mnou? Já tě chci! Panebože! Ach!
Dobře, takže se nemáte špatně? Říkám ti, že žiju svůj život. Nesní o tomhle každý, Williame? Jasně. - Tak hodně štěstí. - Jo! Prouste! No teda.
Chtěla jsem po tobě šestnáctku, dals mi dvanáctku. Děláš to naschvál? Na madlenky, to je Proust dobrej, ale mamče už neposlouží nikdo. Počkejte, máme taky páru! - Máme i páru. - Ne. Proč jsou v našem pokoji kufry? To asi někdo zapomněl. Vezmu je, dejte mi je. Prej pět hvězdiček! Kde jsou? - Butterfly. - Yes. Viděl jsem vás, ale nebyl jsem si jistej, že jste to vy.
- Jsem. - Vaše vlastní písničky jsou nejlepší! Jste boží. - S kolegy v práci se na ně pořád díváme. - Co se děje? Jen dva hosté znají má videa na YouTube a chtěli si se mnou dát selfíčko. - Natáčíš videa? - Neznáte je? Tenhle poklad musíte znát, je to hudební kanál. Zázrak. Každý pátek nová legendární písnička. Třešnička na dortu života. - Nech toho, začínáš bejt zlej.
- Proč to říkáte? No, proč to říkáš? - Ale nic. Tak půjdeme? - Kam jdete? - No do našeho pokoje, když jsme v hotelu. - Nechcete večeřet? - Nevím. Je 15:30, takže… - No právě. Je to svačina/večeře. Svačeře. - Jako brunch, ale až potom. Neznáte to? - Ne. Je rok 2020 a vy jste nikdy nesvačeřeli? A navíc je to připraveno naším místním šéfkuchařem.
Labužnická svačeře. Sì, sì. Rock en Seine. - Pokud je to novinka a labužnická. - A zadarmo. - A zadarmo, máme zájem. - Výborně. Zavedu vás do restaurace. Až po vás. Jste nejlepší! - Chceš svézt, Martine? - Ne, chci být chvilku sám. Aha, chápu.
Ale nebyls sám už celý den? Ano. Chtěl jsem říct, že se projdu, je to zdravé. No dobře, jak chceš. Bacha, máš otevřenou ledvinku. - Kabelu. - Měj se, Martine. - Ten pán je komorník? - Ano, jako tatínek. - A taky ho vyrazili jako tebe? - Co jsme si říkali? Tatínek je nerad, když se to říká. Pamatuješ, jak Blesk McQueen skončil v záchodě?
- Nechci už být komorník, je to ubohý. - Není. Táta není ubožák, ne? Co? Poslouchejte mě, vy dva. Nebyli jste v plánu, jasný? Narodili jste se, protože vaše máma dělá pro Michelinova průvodce. Takže opatrně. Není to špatný, ale není to maso nějaký divný?
Není divný, je labužnický, to je normální. - Cos jim to uvařil? - Mého přítele Rémyho. Obětoval se, aby nám pomohl. - Kdo je Rémy? - Má krysa. Teda… - Byla to má krysa. - Krysa?! Myslím, že s tím masem bylo něco špatně. - Můžeme jít nahoru? - Jste si jistí? - Jsme si naléhavě jistí.
- Díky, bylo to skvělý. Říkal jsem mu to. Říkal jsem mu, Rémy, život je krátký. Ale on ne. Měl svou hlavu. - Jak je, Delphine? - Ahoj, promiň. Co děláš? - Ráda natáčíš videa? - Jo, je to má vášeň. Ale dostat se do branže je těžký, je to normální mafie. Ne, mafie jsou lidi, co tě zabijou a hoděj do jezera. Takový to není. Ale to zpívání, to bys měla rozvíjet.
Myslíš? Enzo mi říká, že mám hlas jak anděl, ale miluje mě, takže… Enzo má určitě pravdu. Ale podle mě by ses tomu měla věnovat naplno. - Jak to myslíš? - Děláš ty videa ve volným čase. Ale kdyby ses tomu věnovala naplno, pořád, určitě bys měla miliony zhlédnutí. Ty už mám. - Cože? - Má videa už mají miliony zhlédnutí. Ale to je skvělý! No počkej, toho musíš využít, musíš se do toho dát! Víš ty co, Williame?
Máš pravdu. To jsem přesně potřebovala slyšet. - Jak to myslíš? - Williame… …končím! - Ano? - Musíte odejít. A můžu vědět proč? Řeknu vám pravdu, nastal problém s rezervacemi… Koncert! V přízemí je koncert! Prosím, Sorayo, bude to skvělý! No koncert, to je romantika!
Hudba, atmosféra… Koncert by mohl být fajn, co myslíš, zlato? No tak! Už není čas, začne to! Bude tam šampaňské! Já ho mám zakázáno pít. - Co říkáš, koncert? - Jo, jo, dobře. - No tak jo. - Jen abychom zachránili náš vztah. - Tohle mě zabolí pokaždý. Snad je to Laurent Voulzy. - Starý dobrý Laurent…
- Vyměň jim věci! To byl skvělej nápad. Jak ho teď zorganizujem? Nemusíme. V přízemí je opravdovej koncert. Jak to? Zkouška, zkouška. - Raz, dva. Raz, dva. - Polož ty chipsy. - Smrděj. Nech toho, polož je. - To je jak šampaňský. - Ano, je. Z toho budu prdět.
Chci říct, z toho budu prdle… prdle žvanit. Jako že budu opilej a budu říkat blbosti. I blbosti můžou být romantický. - Co děláš? - Cítím se mizerně. Myslel jsem, že poslíček je nejhorší práce na světě, ale bejt šéf… Dobře. Co to je? To máš na svědomí ty? Asi jsi ji nikdy neslyšel zpívat. Do prdele.
A tady je muž, který mi dodal sebevědomí. Williame, snad se nebudeš zlobit, sál byl volný, tak jsem si dovolila. První píseň je pro mě velmi důležitá. Měl by ses v ní poznat, Williame. Ale ne, to ne, ona bude zpívat! To je boží! Poprvé, když jsem tě spatřila, jsem si řekla, tak to ne.
Nemám ráda bohatý spratky, ty usmrkance. Úžasný! Ty blbečky. Ale dodals mi sebevědomí a na to nezapomenu. Dals mi sílu, abych si konečně věřila! Jsem zpěvačka! Ani vysírka, ani hrdlořezka. Ta mě dostává, ta mě položí, to je boží.
Jsem zpěvačka. Počkej, zazoomuju na její obličej, dám tam filtr. Kterej mám dát? - Filtr na zavření klapačky třeba. - Cože? Celej den se chováš jak malej a děláš si z ní prdel. Crisotierovi se nevrátili do pokoje, že ne? - Pokud to slyšeli, určitě šli. - Proč jsme sem teda jeli? Jdu pryč. Mám toho dost. - Vracíte se do pokoje?
- Ne, do Paříže. - Přestaň dělat divadlo. - Drž hubu! Už tě mám dost. Víš, proč mě nepřekvapilo, když ses nahoře posral? Lže. To není pravda. Protože jsi sráč. Pěknej sráč! Takže jedeme do Paříže, sbalím si a jdu! Takže tu nebudete spát? Ne. Další noc už s tímhle hajzlem nestrávím. Děláš si ze mě srandu? Mohla jsem být zubařkou, stavbyvedoucí nebo kadeřnicí.
Jsem… Jsem… A tady skončíme. Jsem zpěvačka. Ani vysírka, ani hrdlořezka. Mohla jsem být zubařkou, stavbyvedoucí nebo kadeřnicí. Jsem zpěvačka. Ani vysírka, ani hrdlořezka. Pomáhat zvířatům, vyrábět vodu perlivou. Jsem zpěvačka.
Ani vysírka, ani hrdlořezka. Jako Edith Piaf, Eve Angeli. Jsem zpěvačka! Počkej, počkej! Budu blejt, budu blejt! - Dobrý? - Lepší. Na! Pij, pij! Pij! - Miluju tě, Pierre. - Taky tě miluju. - Miluju tě, Pierre.
- Miluju tě. Jsem zpěvačka! Mé opravdové zaměstnání je pokojská a zpívání je dobré jako hobby. - Díky za vše, bylo to perfektní. - Trochu divný, ale… Ale asi jsme to potřebovali. - Nashle. - Nashle. No vida, takhle usměvavý hosty tu moc často nemáme. - Díky. - Gratuluju. - Takže mě nevyrazíš? Ne, nevyrazím, neboj.
Chtěl jsem vám vlastně říct, že nevyrazím nikoho. A rada se může jít bodnout. - Stojí za mnou, co? - Ne, to já. - Ale oni stojí tamhle. - Dobrý den, Williame. Chtěli jsme si ověřit, že jste někoho vyhodil. Mám pocit, že to nevyšlo. - Počkejte.
- Není na co čekat. Víte, kolik stojí mzda jedné osoby? Míň než mzda třech osob? Vyhoďte pokojskou a v hotelu bude svinčík. Vyhoďte tři protivy a v hotelu bude klid. A kdo jsou ti protivové? Podle mě jsme to my. - Má pravdu. - Nono. Opatrně. - Nejsme jen protivové. Radíme vám, pomáháme. - A máte padáka. Cože?
To je žert. - Ne, ale co to… - Mám pocit, že s námi… - Vymrdal. Počkej, Sergi. Co jsi říkal? - Vymrdal? - Jo! - Vymrdal! Přesně tak, Sergi! - To je skandál! Je to Mazièresův syn, samozřejmě že s náma vymrdal! - Něco mu řekni! - Jdeme, snídaně je na mě. Je mi líto, bez vás hotel míří k záhubě. - Díky.
- Tento prostor je však vyhrazen hostům či zaměstnancům, prosím odejděte. Teď. Teď hned. - Přímo za nosem. - Jistě, už jdeme. - Prosím rychle, pokud možno. - Už jdeme! Až nebudete stát na koberci. Tak. Otáčivými dveřmi. Ale ne dva najednou! Tak co, Martine? Jaká byla dovolená? - Viděl jste se s rodinou? - Ne. - S kamarády?
- Taky ne. Míval jsem kamaráda, - ale někdo ho snědl. - Už dost o té kryse. Já nemluvil o Rémym. - Co tu děláte? - Čekáme na tebe. - Kam jedeme? - Na pobyt, který každý rok pro zaměstnance organizuje majitel. - No tak jedeme! - Vítejte v lese Louvièresů neboli… dárku od matky přírody! - Tohle miluju.
- Tak dobrou chuť. - Kopřivy jsou na ozdobu? - Jestli sis nic nepřipravil, o nic nejde. Čas na hru! Čas na hru! Nepřibližujte se, mám bouchačku! - Chtěl jsem tě ohromit. - Trošku. Je to strašný! Musíme jim pomoct, pojďte! POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
- Promiňte? - Koncern je na tom hůř, než jsme mysleli. Musíte někoho vyhodit. Co? Je to taky Mission Impossible 4? - Ne, to je Mission Impossible 3. - Což znamená? - Že je to na hovno. - Máte 24 hodin. - Pěkně jsem toho hajzlíka zpražil. - Ještě to nahrává. - Je to jiné tlačítko. - Zastavte to, krucinál! POSLÍČEK Je důležité tu být pro své followery.
- Můžeme se vyfotit? - S radostí. Butterfly! - Díky moc. - Nemáte zač. - Co to bylo? - Ale ne, ve volným čase na internet nahrávám písničky, - ale s tím tě nebudu otravovat. - Dík. Pošlu ti odkaz, podívej se doma. - Jasně. Víš, kde je Martin? - Netuším. Tak dobře.
- Williame, kde je vaše čepice?! Ztratil jste ji? - Ne. Martine, mám pro vás výbornou zprávu. Dáváte výpověď? Něco lepšího! Vyrazili vás! Něco lepšího! Jste výplodem mé mysli a nikdy jste neexistoval. Ne, něco lepšího! Jedete na dovolenou. Co to je za dobrou zprávu? Hotel je narvaný, musím tu být. Rozhodla rada, nemám na výběr. - Vždy máme na výběr!
To je výmluva kolaboranta! - Klídek. Pardon, v záchvatu paniky lidem nadávám do kolaborantů. - Na dovolenou ne, prosím. - Je mi líto. Chápu. Nemáte pastilku? - Pastilku? - Pastilku z Vichy, vy kolaborante! Williame! Maurici Papone! Posadím ho do taxíku. Vzbudí se do půl hoďky. - Díky. - Zpravidla. - Dobrý den.
- Dobrý den. Rezervovali jsme si pokoj na jméno Léo Mourier. Mourier. Ano… Ano. Pokoj 203. Příjemný pobyt. Díky. - Dobrý den. - Dobrý den. Máme rezervaci na jméno Pierre a Audrey Crisotier, prosím. - Romantický víkend? - No to teda. Náš vztah potřebuje trochu okořenit.
Na druhou stranu mám z koření běhavku. Vidíte, to je jeho smysl pro humor. Tenhle víkend mě má přesvědčit, že ho pořád miluju. Dobře. Pokoj 203. Rezervovali jsme si pokoj na jméno Léo Mourier. Ano. Pokoj 203. Máme rezervaci na jméno Pierre a Audrey Crisotier. Dobře.
Pokoj 203. - Rezervovali… - Máme rezervaci… - …Mourier. - …Crisotier. - …trochu okořenit. - Pokoj 203. - Rezervovali jsme si… - Romantický víkend? - …mám z koření běhavku. - 203. - …že ho pořád miluju. - 203. - 203. - Pane? Pane? Nemáte mrtvici? Omluvíte mě na chvilku?
Co je? Smrdí mi z pusy? - Jo. - No jo. - Uf. - No teda. Dorážej na mě i přes SMS. - Rada? - Musím jednoho vyhodit. - Někoho vyhodíte? - Ne, jednohubku. Musím vyhodit jednohubku, co jsem si objednal na YouTube. - Je zkažená.
- Williame! Pohotovost! Co se děje? Už nevím. Už jo! Nastala chyba v rezervacích. Stejný pokoj jsem dal dvěma párům. Hotel je narvanej, čekají v lobby, nevím, co dělat. - Je to pohroma, nevím, co dělat. - Zařídím to. - Cože? - Ráda pomáhám. V žebříčku mých 3 oblíbených činností je to vedle práce a živení rodiny.
- A taky práce. - Dobře. Dobře, postarej se o to. - Thomasi, pojď se mnou. - Dobře. - Pošleš mě do kouta? - Ne, uvidíš. - Šijete na nás boudu? - Ne, je to na účet hotelu za to, že jsme vás nechali čekat. Nezkoušejte na nás, že je to zdarma, když nás pak zatáhnete k pokladně. Ne, uvidíte, že je to velmi uklidňující a zbavíte se všech toxinů. Dobře, protože se nepotřebuju zbavit jen toxinů, jestli mi rozumíte.
- Musím se vysrat. - No jo. Máte pravdu, bude to příjemné. Jinak mu nafackuju. No vida, nebudete zklamaní, 4hodinové kúry jsou nejlepší. 4 hodiny? Ne. Fakt se musím vysrat. Je to jen jeden den, to dáš, to uběhne rychle. Tyhle hodinky jsou rozbité. Co se to tam děje?
Martine? Martin Gambier! To je ale náhoda! - Lionel Jobert. Neviděl jsem tě, díval jsem se na… - Na trávník. Co tu děláš? Nic zvláštního. Odpočívám, užívám si života. Tohle jsou mí dva synové: Carlton a Hilton. - Dobrý den, pane. - Dobrý den. - Neuhádneš, čím chtějí být.
- Komorníkem. - Nebo majitelem hotelu. Dobře, ale dávejte si pozor, to vyžaduje velmi náročné studium. Chci tě upozornit, že jsou ve své třídě nejlepší. Má pýcha, má zlatíčka, mé poklady. Je jasné, že je snazší být pyšný na své syny než na výkon na hoteliádě. Jak to zamýšlíte tentokrát? Plánujete vyhrát, nebo jako obvykle? Prohrát s námi? Tento rok se nezúčastním, Martine.
Jak to? Došel jsem klidu, Martine. Uvědomil jsem si, že život není jenom o hoteliádě. Což je dobře, protože… by to jinak bylo dost smutné. Co? No nic, půjdeme. Máš napilno. No tak, kluci, pospěšme si. Jsi otravnej!
Musíte tam být 4 hodiny, aby to mělo účinek. Už nemůžeme, je tam moc horko. - Zvlášť když nějakej kretén vylije na kameny všechnu vodu. - To já. - A co masáž? Trochu si odpočinout? - Ne, z toho se mi postaví. Paráda, jak sofistikovaný. - Půjdu si dát studenou vanu do pokoje. - Já se půjdu vysrat. - Udělá vám to dobře. - Díky, slečno. Dámy a pánové, znovu dobrý den.
Chci vás ujistit, že jsem někoho vyhodil. Ano? A koho? Někoho se zlomeným srdcem, jak tušíte. Našeho šéfkuchaře Fabricia. Coachella! Lollapalooza! Francofolies! To není šéfkuchař. Ani nemluví italsky, říká názvy festivalů. Sì, sì! Calvi! Calvi on the rocks! - Rémy být kuchař. - Do prdele. Děláte si srandu? V hotelu je krysa? Kdo je zodpovědný za úklid?
- Delphine Rousseau. - No výborně. Tak už víte, koho vyhodit. Sì. Dobrá hláška na konec. Ciao. - Kde jsi tu krysu našel? - V suterénu. S celou jeho rodinou. Jo, a nevím, jestli je to důležitý, ale podle mě má dýmějový mor. Kde jsou ty krysy? Kryso?
Kryso? Sylvie? Co tu děláte? Willy Boy! Hey! Jak se má pan b-o-s-s? Copak je? Chceš, abych se vrátila? Dělám si prču. Ale pozor, je to lákavý. Žijete v suterénu hotelu? Když jsi mě vyhodil, stal se ze mě bezďák.
Ale říkala jsem si, že mě tu jako Big Boss určo necháš squatovat. Ale ne na dlouho. - Jistě. - Pivsona? - Ne, díky. Předtím jsem žila s aktivistama. - Protestovali jste? - No jo, ale motorka jim vadila. Znáš hipíky. Ti hipíci. Hipíci! Ekologie! Eko! Ekologie! Prostě otrava. - A jsi v pohodě? - Jsem na prázdninách, Willy boy. Na prázdninách.
Na prázdninách. Ale jedna věc není pěkná. Když se hrabeš v popelnicích. Ego trpí, ale jinak žiju svůj život. Řve slastí! To je prskolet! - Motorku jsem neviděl. - Popravdě… Thank you, Jesus. Thank you so much, Jesus. Ach, Ježíši, ach, Pane, jsi se mnou? Já tě chci! Panebože! Ach!
Dobře, takže se nemáte špatně? Říkám ti, že žiju svůj život. Nesní o tomhle každý, Williame? Jasně. - Tak hodně štěstí. - Jo! Prouste! No teda.
Chtěla jsem po tobě šestnáctku, dals mi dvanáctku. Děláš to naschvál? Na madlenky, to je Proust dobrej, ale mamče už neposlouží nikdo. Počkejte, máme taky páru! - Máme i páru. - Ne. Proč jsou v našem pokoji kufry? To asi někdo zapomněl. Vezmu je, dejte mi je. Prej pět hvězdiček! Kde jsou? - Butterfly. - Yes. Viděl jsem vás, ale nebyl jsem si jistej, že jste to vy.
- Jsem. - Vaše vlastní písničky jsou nejlepší! Jste boží. - S kolegy v práci se na ně pořád díváme. - Co se děje? Jen dva hosté znají má videa na YouTube a chtěli si se mnou dát selfíčko. - Natáčíš videa? - Neznáte je? Tenhle poklad musíte znát, je to hudební kanál. Zázrak. Každý pátek nová legendární písnička. Třešnička na dortu života. - Nech toho, začínáš bejt zlej.
- Proč to říkáte? No, proč to říkáš? - Ale nic. Tak půjdeme? - Kam jdete? - No do našeho pokoje, když jsme v hotelu. - Nechcete večeřet? - Nevím. Je 15:30, takže… - No právě. Je to svačina/večeře. Svačeře. - Jako brunch, ale až potom. Neznáte to? - Ne. Je rok 2020 a vy jste nikdy nesvačeřeli? A navíc je to připraveno naším místním šéfkuchařem.
Labužnická svačeře. Sì, sì. Rock en Seine. - Pokud je to novinka a labužnická. - A zadarmo. - A zadarmo, máme zájem. - Výborně. Zavedu vás do restaurace. Až po vás. Jste nejlepší! - Chceš svézt, Martine? - Ne, chci být chvilku sám. Aha, chápu.
Ale nebyls sám už celý den? Ano. Chtěl jsem říct, že se projdu, je to zdravé. No dobře, jak chceš. Bacha, máš otevřenou ledvinku. - Kabelu. - Měj se, Martine. - Ten pán je komorník? - Ano, jako tatínek. - A taky ho vyrazili jako tebe? - Co jsme si říkali? Tatínek je nerad, když se to říká. Pamatuješ, jak Blesk McQueen skončil v záchodě?
- Nechci už být komorník, je to ubohý. - Není. Táta není ubožák, ne? Co? Poslouchejte mě, vy dva. Nebyli jste v plánu, jasný? Narodili jste se, protože vaše máma dělá pro Michelinova průvodce. Takže opatrně. Není to špatný, ale není to maso nějaký divný?
Není divný, je labužnický, to je normální. - Cos jim to uvařil? - Mého přítele Rémyho. Obětoval se, aby nám pomohl. - Kdo je Rémy? - Má krysa. Teda… - Byla to má krysa. - Krysa?! Myslím, že s tím masem bylo něco špatně. - Můžeme jít nahoru? - Jste si jistí? - Jsme si naléhavě jistí.
- Díky, bylo to skvělý. Říkal jsem mu to. Říkal jsem mu, Rémy, život je krátký. Ale on ne. Měl svou hlavu. - Jak je, Delphine? - Ahoj, promiň. Co děláš? - Ráda natáčíš videa? - Jo, je to má vášeň. Ale dostat se do branže je těžký, je to normální mafie. Ne, mafie jsou lidi, co tě zabijou a hoděj do jezera. Takový to není. Ale to zpívání, to bys měla rozvíjet.
Myslíš? Enzo mi říká, že mám hlas jak anděl, ale miluje mě, takže… Enzo má určitě pravdu. Ale podle mě by ses tomu měla věnovat naplno. - Jak to myslíš? - Děláš ty videa ve volným čase. Ale kdyby ses tomu věnovala naplno, pořád, určitě bys měla miliony zhlédnutí. Ty už mám. - Cože? - Má videa už mají miliony zhlédnutí. Ale to je skvělý! No počkej, toho musíš využít, musíš se do toho dát! Víš ty co, Williame?
Máš pravdu. To jsem přesně potřebovala slyšet. - Jak to myslíš? - Williame… …končím! - Ano? - Musíte odejít. A můžu vědět proč? Řeknu vám pravdu, nastal problém s rezervacemi… Koncert! V přízemí je koncert! Prosím, Sorayo, bude to skvělý! No koncert, to je romantika!
Hudba, atmosféra… Koncert by mohl být fajn, co myslíš, zlato? No tak! Už není čas, začne to! Bude tam šampaňské! Já ho mám zakázáno pít. - Co říkáš, koncert? - Jo, jo, dobře. - No tak jo. - Jen abychom zachránili náš vztah. - Tohle mě zabolí pokaždý. Snad je to Laurent Voulzy. - Starý dobrý Laurent…
- Vyměň jim věci! To byl skvělej nápad. Jak ho teď zorganizujem? Nemusíme. V přízemí je opravdovej koncert. Jak to? Zkouška, zkouška. - Raz, dva. Raz, dva. - Polož ty chipsy. - Smrděj. Nech toho, polož je. - To je jak šampaňský. - Ano, je. Z toho budu prdět.
Chci říct, z toho budu prdle… prdle žvanit. Jako že budu opilej a budu říkat blbosti. I blbosti můžou být romantický. - Co děláš? - Cítím se mizerně. Myslel jsem, že poslíček je nejhorší práce na světě, ale bejt šéf… Dobře. Co to je? To máš na svědomí ty? Asi jsi ji nikdy neslyšel zpívat. Do prdele.
A tady je muž, který mi dodal sebevědomí. Williame, snad se nebudeš zlobit, sál byl volný, tak jsem si dovolila. První píseň je pro mě velmi důležitá. Měl by ses v ní poznat, Williame. Ale ne, to ne, ona bude zpívat! To je boží! Poprvé, když jsem tě spatřila, jsem si řekla, tak to ne.
Nemám ráda bohatý spratky, ty usmrkance. Úžasný! Ty blbečky. Ale dodals mi sebevědomí a na to nezapomenu. Dals mi sílu, abych si konečně věřila! Jsem zpěvačka! Ani vysírka, ani hrdlořezka. Ta mě dostává, ta mě položí, to je boží.
Jsem zpěvačka. Počkej, zazoomuju na její obličej, dám tam filtr. Kterej mám dát? - Filtr na zavření klapačky třeba. - Cože? Celej den se chováš jak malej a děláš si z ní prdel. Crisotierovi se nevrátili do pokoje, že ne? - Pokud to slyšeli, určitě šli. - Proč jsme sem teda jeli? Jdu pryč. Mám toho dost. - Vracíte se do pokoje?
- Ne, do Paříže. - Přestaň dělat divadlo. - Drž hubu! Už tě mám dost. Víš, proč mě nepřekvapilo, když ses nahoře posral? Lže. To není pravda. Protože jsi sráč. Pěknej sráč! Takže jedeme do Paříže, sbalím si a jdu! Takže tu nebudete spát? Ne. Další noc už s tímhle hajzlem nestrávím. Děláš si ze mě srandu? Mohla jsem být zubařkou, stavbyvedoucí nebo kadeřnicí.
Jsem… Jsem… A tady skončíme. Jsem zpěvačka. Ani vysírka, ani hrdlořezka. Mohla jsem být zubařkou, stavbyvedoucí nebo kadeřnicí. Jsem zpěvačka. Ani vysírka, ani hrdlořezka. Pomáhat zvířatům, vyrábět vodu perlivou. Jsem zpěvačka.
Ani vysírka, ani hrdlořezka. Jako Edith Piaf, Eve Angeli. Jsem zpěvačka! Počkej, počkej! Budu blejt, budu blejt! - Dobrý? - Lepší. Na! Pij, pij! Pij! - Miluju tě, Pierre. - Taky tě miluju. - Miluju tě, Pierre.
- Miluju tě. Jsem zpěvačka! Mé opravdové zaměstnání je pokojská a zpívání je dobré jako hobby. - Díky za vše, bylo to perfektní. - Trochu divný, ale… Ale asi jsme to potřebovali. - Nashle. - Nashle. No vida, takhle usměvavý hosty tu moc často nemáme. - Díky. - Gratuluju. - Takže mě nevyrazíš? Ne, nevyrazím, neboj.
Chtěl jsem vám vlastně říct, že nevyrazím nikoho. A rada se může jít bodnout. - Stojí za mnou, co? - Ne, to já. - Ale oni stojí tamhle. - Dobrý den, Williame. Chtěli jsme si ověřit, že jste někoho vyhodil. Mám pocit, že to nevyšlo. - Počkejte.
- Není na co čekat. Víte, kolik stojí mzda jedné osoby? Míň než mzda třech osob? Vyhoďte pokojskou a v hotelu bude svinčík. Vyhoďte tři protivy a v hotelu bude klid. A kdo jsou ti protivové? Podle mě jsme to my. - Má pravdu. - Nono. Opatrně. - Nejsme jen protivové. Radíme vám, pomáháme. - A máte padáka. Cože?
To je žert. - Ne, ale co to… - Mám pocit, že s námi… - Vymrdal. Počkej, Sergi. Co jsi říkal? - Vymrdal? - Jo! - Vymrdal! Přesně tak, Sergi! - To je skandál! Je to Mazièresův syn, samozřejmě že s náma vymrdal! - Něco mu řekni! - Jdeme, snídaně je na mě. Je mi líto, bez vás hotel míří k záhubě. - Díky.
- Tento prostor je však vyhrazen hostům či zaměstnancům, prosím odejděte. Teď. Teď hned. - Přímo za nosem. - Jistě, už jdeme. - Prosím rychle, pokud možno. - Už jdeme! Až nebudete stát na koberci. Tak. Otáčivými dveřmi. Ale ne dva najednou! Tak co, Martine? Jaká byla dovolená? - Viděl jste se s rodinou? - Ne. - S kamarády?
- Taky ne. Míval jsem kamaráda, - ale někdo ho snědl. - Už dost o té kryse. Já nemluvil o Rémym. - Co tu děláte? - Čekáme na tebe. - Kam jedeme? - Na pobyt, který každý rok pro zaměstnance organizuje majitel. - No tak jedeme! - Vítejte v lese Louvièresů neboli… dárku od matky přírody! - Tohle miluju.
- Tak dobrou chuť. - Kopřivy jsou na ozdobu? - Jestli sis nic nepřipravil, o nic nejde. Čas na hru! Čas na hru! Nepřibližujte se, mám bouchačku! - Chtěl jsem tě ohromit. - Trošku. Je to strašný! Musíme jim pomoct, pojďte! POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Komentáře (0)