Pro a proti

Go, go, go! Ne. To není možný. - Nechoďte tudy takhle. - Co? Co se děje? Na někoho čekám a ten někdo nejste vy! - Takže prosím odejděte. - Však už jdu. Go, go, go! - To není možný! - Jak je, posle? Dobrý den, panáčku.



Bazének s balónky je vzadu. Ale ne. Není. Tady nejsou jesle, ale hotel. V klidu. Tohle je můj bráška Mehdi. Vyhodili ho z aritmetiky pro pokročilé. Byl moc pokročilý. - Učitelé se cítili méněcenně. - A co když přijde klient? - Neuvidí ho. - Jak to víte? - Nebojte. - Nebojte. - Tak už zmizte z lobby. - Co tu děláte? Na. Díky.



Super hudba. POSLÍČEK Slavíme. Oba? No jo. Jste dvojčata? Brácha se ségrou se líbat nesmí. Ne, slavíme výročí svatby!



Aha. Máte velké štěstí. Tak co, Thomasi? - Ses nám z té svatby zasnil. - To není kvůli tomu. Oni můžou slavit dvakrát, já ani jednou. - Jak jako ani jednou? - Matematicky vyjádřeno nulovou kvantitou. To jsem pochopila, ale jak to, že neslavíš? Kdy ses narodil?



Nevím. V sirotčinci mi to nikdy neřekli. - Chceš mi říct, že jsi nikdy neslavil narozeniny? - Ne. Jednou jsem myslel, že ano, ale jen na mě kýchla stařenka. Hloupej vtip? Neboj, Thomasi. Clémence? - No? - Víš, jak ráno v lobby byla ta hudba, to byla malá upoutávka na naši možnou první romantickou noc.



To se sice úplně sesypalo, ale až k tomu dojde, bude to hezké. A myslel jsem, že by se to mohlo stát dneska, jestli máš čas? Nejsi nějakej uspěchanej? Ne, jen se těším. Stejně jsi trochu uspěchanej. Ne, normálně uspěchanej. Normálně? Chodit se mnou není úplně v normě.



No jo. Kvůli tvému řemeslu… v poskytování blaha. Ale ne. Šlo mi o kompliment, jako že má krása není v normě, - ale nech to být. - Ne, jsi úchvatná. - Ne. - Ne, opravdu, jsi fakt úchvatná. Musím jít, čeká na mě klient. Aha, takže jde pořád o to… řemeslo. A tak můžeš mi potvrdit, že dneska večer…



Nepotvrdíš. Thomasi! Co děláte? Viděl jsem video o rychlosti zvuku, tak si snažím říct tajemství. Dobře. Taky vám řeknu tajemství. Začněte makat! Jasné? Jasný, dědku.



Cože? - Jasný, dědku. - Ne. Proč mi říkáte dědku? Vždycky říkáte, že host je bůh, a jeden host napsal, že jste starej dědek. Tak jsem myslel, že to je nějaký titul. Dědek sem, dědek tam. „Grand Hotel je boží, ale komorník je starej dědek!“ Dejte to sem.



- Drahý hoste… - To není moc inkluzivní. - Může to být… - Pšt! Náš personál je zaměstnaný poskytováním prvotřídní péče, nemají čas na vaši kritiku, která je nechává chladnými. S pěti hvězdičkami váš Grand Hotel. A je to online. Muž, který by mě porazil, se nenarodil. Žádné narození, žádné narozeniny.



To znám. No jo. Už to asi není starej dědek. Dobře. Jak jako měsíc? Ano, představení! S jevištěm, obecenstvem, herci. Prostě představení. Poslouchejte, jste divadelní soubor, já si vás najímám, takže přijedete. To mám jako čekat já, nebo co? No jistě.



Hrajte si už osmý rok po sobě Skapinova šibalství v Avignonu, kdo by chtěl dát šanci mladé brilantní režisérce! Poslouchej dobře, jestli mi do večera neseženeš soubor, nakopu ti prdel. To si nenecháme líbit, Sorayo. - Celý to bude akorát na hovno! - Je to Thomas! Nikdy neslavil narozeniny, to je hrozný! Protože si prej musíš zamlouvat soubor měsíc dopředu, - uspořádáme tu oslavu sami.



- Má narozeniny? Nevím. To je jedno, nikdy žádné neměl. Uděláme mu ty nejkrásnější narozeniny ze všech! Sorayo, do velkého sálu, hned! - Martine! - Co je? Odpověděl. „KTERÁ JE NECHÁVÁ CHLADNÝMI?“ - Já mu ukážu! - Tak! - To je můj chlupatej dědek!



- Proč chlupatej? Ano? „Přijď za mnou do zasedačky, mám pro tebe překvápko.“ Posaď se, prosím. No jo, ta práce, není to snadný, co? Není. Chtěl jsem se vrátit k tomu, o čem jsme se bavili. Jak jsme se nemohli dočkat společně strávené noci. A řekl jsem si: „Klídek, Williame, klídeček.“ Proto jsem na ukázku připravil menší diagram.



Páni, diagram. Taková romantika. - Takže… - To ale není diagram. - To jsou slova, co jsi napsal na tabuli. - Název: Spát s Williamem, pro a proti? A proč je to otázka? Ne. Jsou to pro a potom dál proti s otazníkem. Nechápu. Má spát s Williamem doopravdy svá proti?



Nemyslím si. Ale pokud jsou, přijdeme na ně. - Jasný? - Dobře, tak tě poslouchám. Pro. Jsi krásná. Jsi velmi krásná. Jsi překrásná. - Chtěl bych si tě vystavit v obýváku. - Jako nějakou tretku? Ne, jako umělecké dílo. - Prašť jak uhoď. - Chci říct, že tě chci pořád líbat, chci s tebou trávit každou vteřinku.



Williame, jsi sladkej, ale moc na mě tlačíš. Nejsem zvyklá na takhle intimní vztahy. Ne… Vztahy, do kterých investuju emocionálně, to chci říct. - Jednou si budeš muset zvyknout. - Já vím. Promluvíme si o tom, fakt, ale čeká na mě klient. Ohledně tvé práce… Přemýšlel jsem nad malou změnou. Povídej.



Přestaň s tím. - Nebo dělej něco jinýho. - Děláš si prdel? Dvakrát jsme se políbili a už ze mě chceš mít domácí puťku? Jsi tak blbej? Ne, počkej, ještě jsme neskončili. PROTI FAKT MĚ NIC NENAPADÁ Ne, tos jí neřekl. Udělal jsem chybu, to se stává. To se stává?



Ne, stává se, že do Sex on the Beach dáš moc vodky, že špatně dochutíš Old Fashioned, ale ne, že zakážeš ženský, s kterou ses vykous, pracovat! Byl jsem ve stresu. Znervózním, když jsem s ní. Stejně si ji nezasloužím. „Ale ne, jsi super, zasloužíš si ji.“ „Díky, Sergi, jsi hodnej.“ Ne, jsi jako spratek, co neví co se svýma hračkama.



Až na to, že Clem není žádná hračka. A neuklidníš ji, místo toho ji vynervuješ! To je kontraproduktivní! Přece ji nemůžeš uvěznit! - Máš pravdu. - Však jo. Thomasi! Máš pravdu. Mluvil jsem se Sergem. - Clémence není hračka. - Správně. - A klienti se tak k ní nesmí chovat. Zakážem jim ji vídat!



- Ne, tak jsem to ne… - Jo. - To jsem ne… - To jsi chtěl říct. Díky. Jdeme. Aha… - Přepadla jsi školku, nebo co? - Bude to velkolepý. - Kdes to sehnala? - Jsou to dekorace z karibského večírku a v opravdovým slavnostním butiku jsem nakoupila kostýmy. Bude to představení o…



včelách, co mluví. Thomas rád blouzní a má rád zvířata, bude to skvělý. Včely? To je trochu blbý, ne? Promiň? Víš, co se děje? Klimatická krize, stoupají oceány. Bez včel jsme do třech týdnů mrtví. Ale ne, včely respektuju, opylování a to všechno, ale jenom… Je to pro malý děcka.



Mehdi, co na to říkáš? Není to blbý. Jen nám to kvůli nezodpovědnosti předchozích generací nutí pocit viny a potřebu starat se o planetu. Mazej dělat úkoly, ty Greto Thunbergová. Co schováváte? Promiňte, omlouvám se. Přinesu vám… Thomas je dětská dušička, která dětství nikdy neprožila. Proto taky nikdy nedospěl. To představení pro něj bude jako zrychlená terapie. Na.



Co to je? No scénář. Našla jsem ho na internetu. A ty budeš vypravěčka. Trochu jsem to přepsala, co si o tom myslíš? Žádnýho posvícení se neúčastním. Vždyť máš brášku. Neudělala bys to pro něj? - No jo. - Tak vidíš. Thomas je jako můj bráška. Bráška, kterej nikdy neměl rodiče, nikdy neměl narozeniny.



Kterýmu jen stačí podat ruku. - No tak dobře. - Jdeme na to! Super. Teď běž pro ostatní, potřebuju je do hry. - Pane, tudy není možné projít. - Ale mám schůzku s kamarádkou. Rozumím, ale první patro je zamořené. - Zastavte. Je tam mrtvola. - Co? Možná je to vaše kamarádka. Radši jí zavolejte. Pospěšte, pak mi řeknete, jak to dopadlo.



Jak mám vědět, že to nechcete okořenit někým třetím? Děláte si srandu? Chci si dát do pokoje tašku. Srandu? Dělám svou práci. Můžete jít. Můžete jít. - Semináře jsou fajn. - Jsou skvělé. A co děláte po semináři? - Budete unavený, musíte si odpočinout.



- To nevím. Ale jo. A jelikož tu nemáte paní, zaplatíte si společnici. - To ne. - Ale jo. Ostatním prodávej tonery, ale do mý holky žádnej nestrkej! To není normální. Jste na hlavu. No vida. A to mi chceš tvrdit, že v takovým hávu nejdeš za společnicí? No tak, zmiz! Thomas Williamovi.



Obvod zajištěn, opakuji, obvod zajištěn. TAKŽE SE DÍVÁ HOSTŮM DO VÝSTŘIHU? Williame! Volal jsem. Neodpovídáš. Nemám vysílačku. Aha. Na, tady je. Haló? Ano, Williame, tady Thomas. Jen ti chci říct, že je vše pod kontrolou. Pokud jsi tady, kdo to tam hlídá?



Bodový reflektor, nálepky na zem, punčochy… Zapomněla jsem punčochy? To ne. To bude tam… To je dobré. - Tak co? - Zkusila jsem to, ale… - Poslouchej mě, Sorayo. - Poslouchám tě. Sorayo, začíná to za 15 minut a musíš se sebrat, protože jinak jsem na to sama. Je to představení o kytkách. Z čeho má včela sbírat pyl, když nemám nikoho, kdo by hrál kytky?!



Mají moc práce, nemají čas. Udělám si to sama, na nikoho se tu nemůžu spolehnout! Připrav ten zbytek. Děláš ze sebe chytráka? Víš, s kým si zahráváš? Uvidíme, kdo je starej dědek. - Já že jsem starej dědek? - Martine! - Dívám se snad do výstřihů? - Co tu děláte? - Nejsem tu, aby mi nadávali do výstřihů! Dívám se po lidech, a když někdo vytáhne mobil, natočím si je.



Změna programu. Potřebuju figuranty. Oblečte si kostým kytky. Nemůžu! Nevidíte, že makám?! Na jevišti budete mít skvělý výhled. Uvidíte úplně všechny! To je dobré. To je dobré. Sergi! Mě jen takhle neoblafneš. Sergi!



Williame! Potřebuju tě na Thomasovu oslavu. - Tišeji, prosím tě. - Co tu provádíš? V pokoji je host. Proč mám mluvit potichu? Spí? Ne, to proto, že… Je blázen. Totální blázen. Vyhrožuje, že všechno zašpiní.



Říkal, že má poloslané máslo a nebude se ho bát použít. Okamžitě to máslo polož! Do prdele, Delphine, co tu děláš? - Promiň, nevěděla jsem… - Není co vědět. Běž! Běž! Promiň, Patricku, fakt. Nic se neděje. Těší mě, willkommen. Já jsem Patrick. Zpanikařila jsem. William mi řekl, že… William!



Ale to už fakt není možný! Pěkně ho vytaháte za uši, co? Omlouvám se. Opravdu musím jít. Tak do dna. Tak jo, pij. To je Soraya. Bylo, nebylo, na jedné kouzelné louce žily tři kytičky, které v poklidu rostly a říkaly si Kopretina, Flóra a Pampeliška. Ale poté přišla královna louky se svými nádhernými černo-zlatými proužky, přilétává s půvabem to nejkrásnější, nejvznešenější stvoření Země, královna Delphine.



Celá louka jí ovšem říkala Kmotřičko. Je to sračka. Nikdo jiný neměl její půvab, její jemnost, její křivky, její povahu, byla to zkrátka ta nejúžasnější včelka, která opylovala jednu kytičku za druhou. - To myslí vážně? - Opyluju, opyluju… Krásná včelka musí sesbírat pyl ze všech kytiček lesa. Přelétává z kytičku na kytičku, aby sesbírala vzácný pyl.



AHOJ, ZELENEJ DĚDKU! Pokračuj! A přichází další včelka. Další včelka, ne tak vznešená jako královna Delphine, chtěla navštívit květinovou zahradu. Na zahradě se ale nachází jedna kytka, co včelku zláká a uvězní jako masožravka. - Díky, milá návštěvnice.



- Možná je to příroda nebo je kytka jen špatně vypěstovaná, ale výsledkem je, že včelka už nemůže dýchat. Včelka se dusí. A nakonec umře, jestli jí kytička nedá trochu prostor. Říká se „pilná jako včelka“, ale tahle je spíš… Pokračuj! A tak byl vynalezen med z Guérande. Konec, potlesk, díky. Je to na hovno.



Výborně! Výborně! Výborně! Mami? - Chtěla bych si rezervovat pokoj. - Nemluvil jsem jasně? - Nemáš tu co dělat. - Enzo říkal, že máte problémy. - Co se děje, Enzo? - Tak zavolal mamince. - Přece se nebudeme hádat. Abychom získali hodně peněz… …zamluvil jsem všechny prodejce na jeden den.



- To je blbej nápad. - Na jokari se nasahá, jasný? Probíhá to dobře. Uklidněte se, vyřeším to. POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz