Rozhovor s Malálou Júsufzaj

Mým dnešním hostem je bojovnice
za vzdělávání dívek po celém světě a zároveň nejmladší osoba,
která kdy byla nominovaná na Nobelovu cenu za mír. Vydala knihu s názvem I Am Malala, dívka, která bojovala za vzdělávání
a byla postřelena Talibanem, prosím přivítejte Malálu Júsufzaj. Rád tě vidím. Děkuji, že jsi přišla. Děkuju mnohokrát,
je to pro mě čest.

Ne, je to čest pro nás. Já se znám. Tohle je... Mimochodem, my jsme se
spolu bavili před vysíláním a není nic lepšího,
než když se směješ. To musím říct. - Moc rád tě rozesmívám.
- Děkuju. "I Am Malala"...

Setkání s tebou je pro mě vážně ctí. Je ti šestnáct. Odkud pochází tvá láska ke vzdělání? Jsme lidé. A je pro nás přirozené, že si důležitost věcí neuvědomujeme, dokud nám je někdo nevytrhne z rukou. A když nám v Pákistánu
zakázali chodit do školy, v tu chvíli jsem si uvědomila,
že vzdělávání je velmi důležité.

Ve vzdělávání je pro ženy moc, a proto se teroristi vzdělání bojí. Nechtějí, aby se ženy dále vzdělávaly,
protože pak by byly ženy mocnější. To je pravda. Kdy se dostal Taliban do údolí Svát? Protože do té doby ho
popisuješ jako ráj, svým způsobem. Taliban přišel v roce 2004, ale tou dobou se chovali poměrně dobře,
neprobíhaly žádné útoky, žádné útoky na školy.

Pravý terorismus začal v roce 2007, vyhodili ve Svátu do povětří
více než 400 škol, povraždili spoustu lidí a v lednu 2009 zabili
každý večer dva až tři lidi a bičovali je. Viděli jsme barbarství 21. století a viděli jsme krutost,
zažili jsme velmi kruté dny. Chápeme to jako
nejtemnější dny našeho života.

Tou dobou to pro nás bylo vážně těžké. V knize popisuješ,
že ať se dělo cokoliv, když ze škol sundali cedule, pracovali podzemí, ale pokračovali, ve jménu -...
Ty jsi se proti Talibanu postavila veřejně. Kde jsi k tomu nabrala odvahu? Můj otec mi byl velkou podporou,
protože bojoval za práva žen, bojoval za vzdělávání pro dívky.

Tou dobou jsem si řekla:
"Proč bych měla čekat na pomoc někoho dalšího?" Proč bych měla čekat na vládu,
na vojsko, na jejich pomoc? Proč něco neřeknu sama?
Proč nebojujeme za naše práva samy? Dívky ze Svátu bojovaly za svá práva.
Já začala psát deník, mluvila jsem ve všech možných médiích a všude, kde jsem mohla,
jsem promlouvala, a řekla jsem si,
že musím světu říct o dění ve Svátu, že Svát trpí kvůli terorismu, a že proti terorismu musíme bojovat.

Kdy jsi si uvědomila,
že jsi terčem Tálibánu ty? V roce 2012 jsem byla s mým otcem
a přišla za námi žena a řekla: "Viděla jsi na Googlu, že při hledání
tvého jména zjistíš, že proti tobě jde Tálibán?" Tomu jsem nemohla věřit,
řekla jsem, že to není pravda. A i když jsme to pak viděli,
moc jsem se o sebe nebála, bála jsem se o svého otce, protože jsme slyšeli,
že Tálibán není tak krutý, že by zabili dítě.

Tehdy mi totiž bylo 14. Ale později jsem o tom začala přemýšlet, přemýšlela jsem o tom,
že přijdou a zabijí mě, a pak jsem si říkala:
"Když přijde, co uděláš, Malálo?" Odpovídala jsem si:
"Malálo, prašti ho botou!" Ale pak jsem si řekla... Řekla jsem si, že pokud ho uhodím,
potom mezi mnou a ním nebude žádný rozdíl. Nemůžete se k lidem chovat krutě a tvrdě,
bojovat s lidmi musíte skrze rozhovor a skrze vzdělání.

A tak jsem si usmyslela,
že mu řeknu jak důležité je vzdělání, a že chci vzdělání i pro jeho děti. A řekla bych mu:
"To jsem vám chtěla říct, teď dělejte, co si umíníte." Vím, že v zákulisí je tvůj otec, a je na tebe moc pyšný, ale vadilo by mu,
kdybych tě adoptoval? Protože jsi vážně úžasná.

Zůstaneš tu s námi?
Rád bych mluvil o údolí Svát a jaké bylo tam vyrůstat a jak se mohou lidé zapojit
do tvého fondu a podobné věci. Máš ještě čas? - Určitě.
- To bude úžasné, děkuju mockrát. Kniha I Am Malala je v prodeji. Přispějte do fondu Malály! www.malalafund.org Malála Júsufzaj.


Hned budeme zpátky. Rád tě poslouchám. Jsme zpátky,
povídáme si s Malálou, kniha I Am Malala
je v prodeji. Tvá láska ke škole mi připomíná moje děti. No, dobře.
Možná ne. Když přišel poprvé Tálibán,
lidé z údolí Svát si mysleli, že přinášejí řád. Že přinášejí služby, zřídili soud rychlejší
než jsou ty pákistánské.

A na to lidé reagovali. Kdy se to začalo měnit? Když Tálibán přišel,
snažil se lidi přesvědčit. Zneužívali Islámu a říkali lidem,
že pro ně vytvoří jiné soudy, že dostanou spravedlnost včas. Protože v Pákistánu obvykle lidé zemřou
a jejich případy se u soudu nevyřeší. To se děje u soudu v Pákistánu, takže si lidé říkali:
"Pokud s tím Tálibán něco dělá, měli bychom je podpořit."

Ale pak byli tak krutí,
že začali lidi zabíjet. A dokonce vyhodili elektřinu, v průběhu měsíce Ramadánu, kdy držíme půst,
kdy celý den nejíme a nepijeme. Vyhodili do povětří generátory elektřiny, které dodávaly elektřinu
celému městu Mingora. A my neměli vodu, protože elektřina
je spojená se zásobováním vody.

Lidé seděli ve tmě,
nemohli si koupit generátory elektřiny, seděli za světla svíček a umírali žízní. Ale můj otec koupil
generátor energie pro školu, kvůli elektřině a aby
opatřil pro onu komunitu vodu. Ale i přesto kvůli té hrozné situaci
trpělo mnoho lidí. A krom toho - vzali nám naši svobodu. Svobodu žen.

Nemohly jsme jít na trh,
nemohly jsme jít do školy, byly jsme uvězněné. Byly jsme omezené
na čtyři zdi našeho domu. Práva žen nám byly
v té době odepřeny. Proto jsem promluvila. Protože já věřím v rovnoprávnost,
věřím, že mezi mužem a ženou není žádný rozdíl. Dokonce věřím,
že žena je mocnější než muž. Počkat.

Cože? Cože? Já... Počkat! Víš... Malálo. Šlo to tak dobře. Vedla sis báječně. A pak - bum! V téhle části řekli, že nemůžete tančit.

Že ženy tyhle věci dělat nemůžou. Tvrdíš, že mnozí říkají,
že tohle je nesprávný výklad Islámu a Koránu. Jaktože jsou tyhle extrémní
skupiny jako Tálibán úspěšné? Je to kvůli strachu,
který do měst přinášejí? Proto je těžké proti nim bojovat? Zaprvé - byli vážně krutí.
Měli v rukou zbraně a kdybych měla v ruce zbraň já
a řekla bych vám, ať něco uděláte, udělal byste to, protože jde o váš život.

Takže panoval strach,
lidé nemohli nic říct. Zadruhé - zneužívali Islámu. Říkali lidem:
"Děláme to pro Islám, děláme to pro Alláha, děláme to pro proroka, nechť je mír s ním." Takže zneužívali náboženství
pro jejich vlastní prospěch. To je další důvod.

Ale později si to lidé uvědomili. A dívky jsou velmi statečné. Dívky v naší škole - tou dobou nám bylo
11 nebo 12, bojovaly jsme za svá práva
ve všech možných médiích. Tehdy jsme nevěděly,
jestli náš malý rozhovor něco změní nebo ne, ale mělo to smysl -
protože jsme pozvedly naše hlasy a mluvily jsme za svá práva a mluvily jsme za mír ve Svátu.

Chtěly jsme vést normální život, protože Svát je jako ráj na Zemi. Věřím ve dva ráje - v jeden,
do kterého se dostanu po smrti, a ten druhý, který je na Zemi, je pro mě Svát. Protože Svát je vážně nádherný a byl byste ohromen,
kdybyste viděl zelené kopce a vysoké hory. A ty řeky, jaké tam máme!


Ta čistá voda, jsou tam i pstruzi,
takže je to vážně nádherné, Svát by se vám líbil. Malalo... Já jsem z New Jersey. Takže... Já o ráji taky něco vím. Pláže... Máš pravdu, zní to úchvatně. A je to srdcervoucí, protože jediné,
co ty děti a lidé chtějí, je žít v míru, aniž by museli žít s tímhle.

A myslím, že my nevíme, jak pomoci. V knize jsou pasáže o USA. Vycházíme z toho skvěle! Na Svát a na tato území se útočí, a mluví se o agentovi CIA,
který zastřelil dva muže v Lahore. - Raymond...
- Davis. A myslím, že chceme stejnou věc.

Ale možná za ní nejdeme způsobem,
který by lidem ukázal, jak to cítíme. Ale svým způsobem,
my nevíme jak jinak to dělat. Co si o tom myslíš? Myslím, že občané Spojených států
podporují mír a tvrdí, že s válkou nemůžeme bojovat
pomocí války, věří, že nejlepší způsob je rozhovor, a proto musíme najít řešení. A já si myslím, že řešení, které by fungovalo s bojem proti všem těmto válkám,
kterým lidé čelí, tkví ve vzdělání.

Protože válku můžete na chvíli zastavit,
ale nevíte, jestli znovu nezačne. Viděli jsme první světovou válku
a druhou světovou válku a myslím, že nás čeká třetí, ale věřím, že to musíme zastavit. Já na tomto světě
nechci vidět třetí světovou válku. A nejlepší způsob, jak proti
této válce bojovat, je vzdělání.

Jak vidíme, děti trpí kvůli terorismu,
trpí kvůli dětské práci, kvůli obchodování s dětmi, také trpí kvůli nesmyslným tradicím společnosti. Nečelíme jen jedné věci, je jich mnoho. Vzdělání je nejlepší způsob. Lidé si myslí, že škola je jen o učení
chemie, fyziky a matematiky. Škola vás učí nejen o různých předmětech,
učí vás komunikaci, učí vás jak žít, učí vás o historii, jak funguje věda,
a krom toho se naučíte o rovnosti.

Protože studenti mají stejné lavice,
jsou si rovni. To nás učí, jak žít společně s ostatními,
jak přijmout jazyk toho druhého, jak přijmout tradice, náboženství. Také nás učí spravedlnosti. Učí nás respektu. Učí nás, jak žít spolu. A proto podporuji posílání dětí do škol, protože to je nejlepší
způsob boje proti terorismu, a chci, aby nás v tomto lidé podpořili, a s nadací Malála chceme bojovat
za vzdělávání dívek v rozvojových zemích, teď obzvlášť v Sýrii.

Trpí, jsou bez domova, chceme pomoci i dětem v Afganistánu, protože ty kvůli terorismu trpí už po desetiletí. Chceme pomoci dětem v Indii,
protože jsou obětmi dětských prací. Myslím, že problémy jsou obrovské,
ale řešení je jedno a je jednoduché: Vzdělání.

Já jsem poctěn. Poctěn. Že jsem s tebou mohl mluvit. Řeknu ti tohle: Nevím, kde jsi se tu vzala, ale jsem moc rád, že tu jsi. Děkuji, že jsi dnes přišla.

Prosím, kupte si knihu,
přispějte na www.malalafund.org, Malála Júsufzaj. Překlad: Agnes
www.videacesky.cz