RukojmíRukojmí (S01E01)

Mami, vdej se za koho chceš. Ale myslím, že je moc mladý. Jmenuje se Enzo. Už jen to jméno značí, že ten člověk není z tvé generace. Ty se jmenuješ Suelin. Tak už nikdo své děti nepojmenovává. Neříkám, abys chodila s nějakým Aristidem. Ale mohla bys třeba s Claudiem, Fernandem, Raúlem... Rogério dnes odcestoval do São Paula. Asi pracovně, co já vím. Myslím, že se společností Expresso Nilo. Jo, je puštěná.

Proč, mami? Zdravím všechny, takže tento autobus tu stojí a blokuje silnici bez jakéhokoli zjevného motivu. Policie sem přišla, aby se podívala, co se děje, ale uslyšela nějaký hluk, ránu připomínající střelbu. Kolemjdoucí pak začali panikařit. A Marcosi, je nějaký raněný? Ne, ne, nemáme žádné informace. Už víme něco o lidech uvnitř autobusu? Absolutně nic.

Je tu velký zmatek, křik a dav a oblast je uzavřena. Začali již únosci něco požadovat? Ne, policie ještě není v kontrak... Promiňte, v kontaktu s únosci. My jsme tady s panem Rubensem. Byl tu v okamžiku toho velkého zmatku, když se ozývala střelba. Pane Rubensi, co se stalo? Stalo se přesně to, co jste řekl. Výstřely, panika, zmatek. Dobře, ale viděl jste něco? Viděl jsem paniku a zmatek. Dobře.

Zůstaneme v očekávání novinek. - Nyní následuje fotbal. - Promluvíme si pak. Porta dos Fundos uvádí Únos autobusu Rukojmí - Epizoda 1 - Ahoj, lásko! - Bohudíky! Lidi, zvedl to! Miláčku, jak jsi na tom? Pro lásku Boží, kde jsi? - Jsem ještě v autobusu, princezno. - Jaký to je autobus? Expresso Nilo? - Přesně, Expresso Nilo.

- Od půl desáté? - Přesně. - Pane na nebesích. Lidi, je v tom busu. - Miláčku, jak jsi na tom? - Dobře, lásko. - Provedli ti něco únosci? - Počkej, o čem to mluvíš? - Rogérie, jsi opravdu v tom busu? - Jistě! Kde jinde bych byl? - S kým mluvíš? - Kdo tam mluví? Co? Nikdo jiný tu není, lásko. - Co ta kráva chce? - Mluvíš s únosci? - S kým?

- Okamžitě polož ten telefon - nebo to s tebou skoncuju! - Rogérie, co se děje? - On je tu se mnou! - Vůbec nic, ani tu nikdo neřve. - Protože jsem slyšela ženský hlas. - To je jeden blázen z busu. - Jeden z únosců je žena. - Lásko, můžu ti zavolat později? Protože tu je dusno. Můžu ti zavolat, až bude klid? - Miláčku, všechno sleduji v televizi. - V televizi? Jak jako? - Ty, okamžitě mě pojď ošukat! - Počkej! - Dělej!

- Počkej přece chvíli! - Kdo tam mluví? Únoskyně? - To nic není, lásko. Udělej co přikáže, miláčku! Jsou hodně agresivní? - Jakž takž, lásko. Au! - Co se stalo? - Kousli mě. - Kdo tě kousl? Nikdo. Můžu ti zavolat později? Až bude klid. Musím tu něco řešit. - Nepokládej to! - Ale já jsem v pohodě. Můžeš být v klidu. Jdi k oknu, abych viděla, že jsi v pořádku. Lásko, zavolám ti pak.

Buď v klidu, já jsem v pohodě. Je tu tvoje máma a chce s tebou mluvit. Vlastně tu je celá rodina. - Buď silný a vrať se živý a celý, synu! - Moje máma? Zavolám později. Tento autobus byl unesen ráno. Policie se připravuje zkontaktovat únosce. - Kurva! - Bolelo to? Ne, je to v prdeli. Doufejme, že se nepřihodí nic vážnějšího nebo horšího. Vracím slovo do studia.

Dobře, pánové, takže co jsme se zatím zjistili? Zatím máme autobus, který... převáží... autobus. Kromě závěru tady Agathy Christie, máme něco jiného, třeba kdo je uvnitř? Prostě cestující. Cestující. Pasažéři autobusu. Sherlocku, jestli řekneš ještě něco, tak ti narvu... Pane, pane, Assis šel na nádraží převzít seznam cestujících. - Proč to neposlali mailem? - Protože to přepisují do počítače, - až když bus dorazí do cíle.

- Skvělý, kde je? - Pane, stal se problém. - Jaký problém? Assis ten seznam ztratil. Assis ho neztratil. Takhle nemluv. - Kdo je Assis? - To jsem já, pane. Hele, řekněte to popravdě. Ztratila ho moje žena - Je nějaká druhá verze seznamu? - Ne, protože ještě nebyl přepsán. Vina je na straně úředníků, je tedy mnoho viníků. - Proč tvoje žena...

- Cilmara. Cilmara. Jak to, že Cilmara ztratila ten zpíčenej, zkurvenej, posranej, seznam plnej hemeroidů z mý prdele? - Ona si ho odvezla s sebou do Bangu. - Kde ten seznam může bejt? - V Bangu. Jedině v Bangu. - Pane, ta žena ztratila tašku se seznamem. Chlape, ona taky ztratila moji občanku, registr plátců DPH, a teď mě úplně - bolí hlava si všechno zařizovat. - Assisi! - Assisi, vadilo by ti na chvíli odejít? - Co vás napadá. Chci, aby byl tenhle kus hovna přesunut ještě dnes do Vargem Grande.

Ve Vargem Grande on dokonce bydlí. - Ahoj, ahoj! - Pane primátore! - Nuže, lidi, co jsme zatím zjistili? - No... je jeden autobus, že? Promiňte, s dovolením. Slečno, máte nějaké informace? - Ne, až do teď vůbec nic. - Můj Bože, mám uvnitř manžela. - Cože? - Měla bych na to upozornit policii. Ne, to vůbec ne! Klídek, podívejte se... - Pojďte se mnou.

- Kam? Byla jste už někdy v televizi? - V televizi? - Tak. - Co teď? - Teď řekni, že tam nejsi. Říct, že nejsem? Jsem tam! Můj ksicht visí v telce jak Velký Bratr! - Ty jsi fakt srab! - Jakej srab, co mám dělat? - Abys řekl, že jsi odtamtud odešel! - A jak jako? Ty mě nepřiznáš, co? Řekni jim, že mě miluješ a že mě ošukáš. - Co?

To spolu ani nesouvisí! - Tak proč neřekneš, že jsi se mnou? Tohle není nejlepší způsob, jak to někomu říkat! Tak si tedy dělej, co chceš! Zavolej, až vypadneš z toho busu. Podívej. Tenhle měsíc je složitej, protože jsem musel spoustu věcí napsat na její jméno kvůli daním. Za měsíc bude všechno dobrý! - Za měsíc, za měsíc... pořád za měsíc! - Už jen chvíli, lásko. - Ano? - Lásko, je všechno v pořádku? Jordano, musím ti říct něco velmi důležitýho. Mám tu člověka, co s tebou chce mluvit.

Je jen kousíček od tebe! - Jak kousíček? - Haló? Rogérie, haló, Rogérie? Tady živě reportér Marcos Lourins. Sleduje vás celá Brazílie na kanálu GTB! Rogérie, jaká je situace uvnitř? - Marcosi, je tu dusno. - Kde přesně jste? - Schovávám se... na záchodě. - Dobře, a co nějaké informace? - Kolik je tam lidí, únosců? - Přesně tak! - Přesně tak co, Rogérie? - Správně! Vypadá to, že máme potíže se signálem.

Rogérie, je tam nějaký zraněný? - Je to dost možné. - Co únosci vyžadují? - Hodně věcí. - Dobře, a něco zvláštního? - Ne. - Rogérie, je vám dobře? Heleďte, myslím, že jsem ve svém životě nezažil dusnější situaci. Co? Hele, slyším tady nějaký hlasy, prosím, v rámci zachování mýho života, nesnažte se mi volat. Od týhle chvíle vás budu kontaktovat pouze já. Nashle. Vypadá to, že jsme ztratili kontakt s Rogériem, ale aspoň jsme konečně - zvládli slyšet někoho zevnitř autobusu.

- Rogérie. - Nemusíš nic říkat, jsem tady. - Rodiny a rodiče obětí únosu budeme - informovat jen díky kontaktu s Rogériem. - Dokonce i lidi z práce mi píšou. Rogérie, buď silný. Celá Brazílie je s tebou. Do prdele! - Rogérie, jdu tedy pryč. - Kam jdeš? - Domů. - Ale vždyť jsme se domluvili bejt spolu - celej den v postýlce. - Ale ty nejsi se mnou, jsi tam. - Nemůžeš mě tu nechat samotnýho.

- Tak odejdi! Nemůžu jít pryč, celý svět si myslí, že jsem uvnitř, a to doslova celý svět! - Dobře, ale s tím já nic neudělám. - Jasně, že můžeš. Co chceš, abych udělala? - Vtrhněte tam a střílejte! - Jste si jistej? - Kdo umře, umře. - Mohli bychom vymyslet nějaký plán... Plán je odstranit tu debilitu z ulice. Po dobrém, nebo po zlém. Můžeme s nimi zkusit vyjednávat, abychom... Vyjednávej si s mým pérem.

- Mohli bych to zvážit ve větším klidu... - Nasrat na klid. Vyřeš, zabij. - Ano, pane. - Přesně tak. Všechny shromáždi. - Pane primátore. - Ahoj. - Takže, nechci ani kapku prolité krve. - Jistě, pane. Před volbami to je těžké. Jestli bude jediná známká násilí, převelím všechny do Rondônie. - Jé, rodina mé ženy je celá z Rondônie. - A tenhle půjde do Curitiby. - Můj táta je z Curitiby.

- Co by pro vás bylo největším trestem? Zůstat tady v Riu, protože tu věci jsou strašně drahé. To vám povím. Chci dokonalý plán, abychom zvládli všechny skvěle osvobodit! Celý svět se dívá na ten autobus, když máme před olympiádou. Při téhle operaci se nesmí nic pokazit! - Pane guvernére! - Prostřílejte se. - Co? - Ukončíme to rychle. Ale co volby? Ty už jsem prohrál a tak mi jsou u prdele.

Chci, aby se to vyřešilo co nejdřív. Už mám na krku vzpouru vězňů, tak od toho chci odlákat pozornost, protože se to určitě celé posere. - Jste si jistý? - Zabíjejte. Guvernére. Primátore. Chlapi. Prezident chce s vámi mluvit. - Primátore, plukovníku, jste tam? - Ano, pane! Nuže... haló? Haló? Myslel jsem si, že to spadlo.

Mluvil bych tu hodiny a až na konci bych zjistil, že to spadlo. To je otravné. Jste tam ještě? Ano, jsme tu. Dobře. O čem jsem to vlastně chtěl mluvit? Bože můj, zapomněl jsem. To je otrava! Také to znáte? O čem to bylo. Počkat. Ležel jsem, díval se na televizi, šel jsem na záchod, četl jsem noviny... nemůžu tomu uvěřit. No, to je jedno. Jestli si vzpomenu, zavolám zas. A jinak, jak se máte? Pane prezidente, máme tu ten problém s uneseným busem, jestli jste to viděl.

Viděl jsem. Nechci, aby se prolila jediná kapka krve, jasné? Vzpomněl jsem si, bohudíky! Co děláte 7. září? - Nevím. - Uspořádám menší oslavu, pozvu pár kamarádů, bude to komorní. Chci, abyste přišli. Ale nerozhlašujte to, nechci tam moc lidí. Bude to docela VIP. Neříkejte nic guvernérovi! Pane prezidente, on tu je s námi. Guvernér Ria?

Já mluvím o guvernérovi Espírita Santa. Shodou okolností, ten je tu s námi také. Nasrat, myslel jsem opravdu guvernéra Ria. Pusu! Stejně jedu do Paříže. Ať si strčí tu oslavu do prdele. - Jordano? - Ano? - Můžete jít. - Dobře, díky. Vím, že procházíte velice těžkým obdobím. - Lehké není. - Nedokážu si představit, jak se cítíte. - Je to děsivé.

- Znáte televizní program Betiny? Betina? Jaká Betina? Myslíte show Betiny? - Přesně. - Já miluji Betinu! To je skvělé. - Ona nahrává tady? - Ano a chtěla by vědět, jestli byste náhodou nechtěla s ní mluvit o vašem vztahu s manželem. - Nevěřím tomu, že ji poznám! - Takže chcete? - Nemám tu s sebou makeup... - To nevadí, to zařídíme. - Vážně?

- Jen mi musíte historku dvě říct předem. - O kom? - O vašem manželovi. - Co s ním? - Byl přece unesen. No jo! Jistě! Je to jak z hororu. Ona bude chtít vědět vše o vašem vztahu. Bez problému. Všechno pro Betinu. A kdo jsou dnešní hosté? Dnes máme Santinu, trans holku, která si sama provedla operaci, Muletima, to je černý cirkusák, který trpí rasismem, neboť mu chybí ruka, Mulada, slepého hypnotizéra, a Felipeho Dillona.

Vrátila ses? Ani jsem nebyla venku, protože mě nepustili přes vrátnici. Můžeš prosím zavolat na recepci, aby mě pustili? - Co mám dělat? - Pusť si Discovery Channel. Mluvím vážně! Podívej se, ta sračka, kterou jsi natropil, je na národní úrovni. Ne, teď už na mezinárodní, tohle je BBC!

Do prdele, Rogérie, musíš se odhalit! Musí bejt jinej způsob, potřebuju tvoji pomoc! Slibuju, že jestli mě z toho dostaneš, budeme navždy spolu, teď už fakt! - Mluvím pravdu! - Víš, že tohle chci. Ale to už teď nejde, protože až vypustí rukojmí, všichni uvidí, žes tam nebyl. - Takže. - Takže? Musím přijít na způsob, jak se dostat do toho autobusu.