RukojmíRukojmí (S01E03)

Děkuji, šťastnou cestu. - Dobrý den, kámo. - Dobrý den. Skončím s tvým životem, až tam dorazíme. Myslíš, že nevím, že šukáš se všema? - Šukáš sekretářku, šéfovou, všechny. - Promiňte, kámo. - Šťastnou cestu. - Mluv potichu. - Hovno potichu. - Mluv potichu! Dobrý den. Tenhle autobus odjíždí v půl desáté, vaše jízdenka je na desátou.

Promiňte. - Dobrý den. - Dobrý den. Děkuji. - Kámo, můžete pustit klimatizaci, prosím? - Už jsem ji pustil. - Hovno pustil, všichni se tam roztékají. - Před chvílí jsem to pustil, strpení. Jak se máte? Dobrý den, vážení cestující. Jsem váš řidič Wellington. Naše cesta do São Paula potrvá šest hodin s krátkou přestávkou v Resende na svačinu.

- Klimatizaci! - Už je puštěná. - S dovolením. Pusť mě, Luísi! - Klídek, lidi... - Vrať se sem, do prdele! - Respektujme své okolí. To je nemožný s tímhle debilem. Ticho! Kde si myslíte, že jste, sakra? Sednout! Podívám se, co se kurva stalo s klimoškou. Jinak nikam neodjedeme, jasný? - Je 9:50, odjedeš už? - Odjel bych, ale je to celý rozbitý. - Vole, tak zavolej na centrálu, ne?

- Tam nezavolám, jinak bude průser. Budou mi to chtít odečíst. Radši si to udělám po svým, brácho. - Hele, a ty jedeš kam? - Do São Paula. V deset. - Teď už? A máš plnej bus? - Ani ne, jede půl tuctu ošklivejch lidí. - Vážně? Ani jedna krasotinka? - Dvě tlusťošky a jedna stařena. - Odjedeš teda teď? - Vychčiju se a jedu. Počkej, počkej. Tak mi pomoz. Vážení cestující. Klimatizace je skutečně porouchaná. Přemístěte se prosím do vedlejšího busu, který odjede v 10.

Tedy za chvíli. Prosím, nic tu nezapomeňte. Pro kufry pojďte za mnou. - Bus je támhle? - Tady hned vedle. - Kámo, jakej to je bus? - Tady ten vedle. - Všechno v pohodě? - Brácho, zachránils mi život. Není zač. Jen tě poprosím, neříkej nic na centrále, řeknu jim to sám, jinak to bude průser. - Jsi v pohodě?

- Jakž takž. Snědl jsem divnou pamonhu. - Není mi po ní dobře. - No, ať je ti líp. Díky, šťastnou cestu. Dělejte, lidi. Už se nemůžeme zdržovat. Posaďte se. Dělejte. Holčičko, tento pudr je úžasný. Kde jsi ho sehnala? - Jste hotov, pane prezidente? - Jsem připraven. - Pamatuje, máte být smutný. - Smutný. Dobře. - Autobus byl unesen. - Unesen, jasné. - Kamera!

- Lide brazilský. - Musím říct "akce". - Dobře. - Kamera. - Lide brazilský. - Neřekl jsem "akce". - Tak řekni to zasrané "akce". - Akce. - Lide brazil...ský. Do prdele. - Teď jsem to podělal já. - Nemluvte hned. Nechte tam chvilku. Dobrá. - Až budete připraven. - Dávám ti tu debilní chvilku. Chtěl jsi ji. - Nemusí být tak dlouhá.

- Dobře, udělám si to sám. - Dobře. - Lide brazilský. - Teď mi chyběla "akce". - Já vám ji řeknu. - Kamera. - Nechci "kameru", chci "akci". Akce, akce. - Jaký že lid? - Brazilský. Brazilský, jasně. Jdeme na to. - Kamera. Můžu říct "akce"? - Dělejte si, co chcete. Akce!

- Bylo to dobré? - Výborné. Lide brazilský. Pánové, tento občan je... zvláštní agent Števe Mekmen... - McMan. - McMan. Je z Interpolu a přišel nám pomoci s tím případem, abychom ho vyřešili. - Nyní velíme tomuto případu my. - Co řekl? Pozdravil nás a prý se mu líbí Brazílie. - Počkat, tohle řekl?

- Řekl. Protože jsem neslyšel slovo Brazílie. A to je všech jazycích stejné. - Neřekl Brazílie. - Brazílie. - Teď to řekl. - Jo, řekl. Řekl: "Tato země". Víme, že to je Brazílie. Kdo tu umí anglicky? Já. Nechte mě se soustředit. Je všechno v pořádku? Můžu pokračovat? - Mluv.

- Možná máme velký problém. - Máme tu problém. - Tomu jde rozumět. - Nech ho pokračovat. - Můžete nám pomoci... - Pomoc. - jedině tak, že nebudete nic dělat. Prostě pomoc. Tak to je. Nechme to plynout a uvidí se. Co přesně řekl? Co znamenala ta věta? Nuže, zopakujte to, prosím. Přestaňte se snažit nám pomoct. Nechte vše plynout.

Prostě pomoc, chápete, události budou... - Ok? - Ok, lidi? Tomu rozumíte. - Ok? - Ok. - Ahoj. Kde ok? - Ok. - Vidíte, absolutní ok. - Teď jsem rozuměl všemu. - Zeptej se ho, jak mu můžeme pomoct. - Dobře. Ahoj a... skrz... jak... Kde je bičík? - Pomoc? - Ne. - Ne.

- Ne co? - Žádná pomoc od vás. - Nechce vaši pomoc. Proč nechce moji pomoc? Zeptej se ho, proč ji nechce. - A proč? - Protože jste nejhorší policie, - kterou jsem kdy viděl. - Co řekl? - Nechce nám přidělávat práci. - Co přesně řekl? Řekni, co opravdu řekl? Tohle neřekl. Cos řekl? Kde je opakování? Ukaž nám... - Můžete to pokazit.

- On řekl "špatný". "Špatný", že jo? - Slyšeli jste to taky? - Jo, řekl to. - Taky jsem to slyšel. - Řekls to? - Pokazit. - Ty zkurvysyne! Přišel sis tu ze mě utahovat přede všema? Co je tady špatný? - Přikaž mu, ať to zopakuje. - Zopakujte to. Teď. - Zopakuj to. "Špatný". - Mluv špatný. Mluv. - Zopakuj to! - Pokazit. Hovno špatný, ty zkurvysyne!

A tak přemýšlím, proč se to stalo nám... Já vím. Já vím. Jsem s tebou. To je přesně ono. Toto je smrt brazilské rodiny. Rogério představuje utiskovaný lid. Rogério představuje boj střední třídy. Znáš to, jak dostaneš o půlnoci strašný hlad, ale v lednici nic není? Znám to moc dobře. A tak vám představujeme novou zubní pastu s příchutí kuřete, vždy zažene vaše chutě!

Když jste v práci, doma nebo o víkendu na pláži a ucítíte vůni farofy, stačí si dát novou pastu s příchutí rizota nebo kuřete a budete spokojení. Už nikdy nebudete muset pro kuře do obchodu, budete ho mít při ruce. - Stačilo. Odcházíme. - Kam? Zbláznil ses? - Jsme připravení, jdeme. - Jsi teď jako Latino, nesmíš nikam jít. - Jako Latino? - Jsi teď slavný. - Latino je příklad slavného člověka? - Je moc slavný. - Mirello, Latino že je moc slavný?

- Jo. Prosím tebe. Může jít do jakéhokoli obchodu a nikdo si ho ani nevšimne. Opravdu si myslíš, že Latino chodí na nákupy? - Jasně. - Já ho mám ráda. Nediskutujeme tu o tom, kdo ho má rád, ale o jeho slávě. - Není vůbec slavný. - Já bych se s ním vyfotila. - V dnešní době? - Kdyby teď zazvonil. - Do prdele, může to být Latino? - Kdo to může být? Pokud to je Latino, opustíš ženu a budeš se mnou?

Jestli to je Latino, ožením se s tebou ještě dnes. - Kdopak to může být? - Nojo, nojo, už jdeme. Máš strach, protože jsi slíbil něco, co možná nemůžeš splnit. - Žiješ v iluzi. - Otevřu dveře. - Do prdele. - Co je? - Je to Latino. - To není možné. - Mluvím vážně. - Nech toho. - Ahoj.

- Už jsem vám řekl, že se neznáme. - Vy jste ten chlap z autobusu. - Já nejsem nikdo. Tak pozor, tohle je Latino. - Kdo si myslel, že tam stojí Latino? - Já si to nemyslel. Musíme odtud okamžitě odejít, než ta zasraná uklízečka všem vyslepičí, že jsem tu schovanej. Dobře. Ale přiznej, že sis myslel, že tam stojí Latino. Dobře, tak se přiznávám. Jak můžeš bejt tak blbej, myslíš, že by se to stalo, kurva?

- Uzavřete mi účet, prosím. - Měli jste něco z ledničky? - Ne. - Měli. Promiňte, měli. - A co? - Tři piva. - Tři piva. - Jenom? - Jenom. - Ne, ne. - Ne? - Co? - Arašídy.

- Arašídy. - 530. Jak zaplatíte? - Hotovostí. - 530 v hotovosti? - Zaplať to za mě, pak ti to vrátím. - Nemám ani halíř. - Tady je karta. Promiňte, kartou. - Kreditní. - Co? - Kreditní? - Debetní. - Ne, kreditní! - Debetní. - Kreditní.

- Debetní. - Debetní. - Kreditní, kreditní. Dejte mi tu kartu. Jsi směšný, Rogérie. - Jste v pořádku? - Jde to. - Nechcete bonbón? - Ne, děkuji. - Heslo, prosím. - Heslo. - Podej mi to sem. - Promiňte, bolí mě ruka, můžete to... Ne.

Nabíjí se to. Musíte heslo naťukat takto. Nejde to přisunout blíž. - Účtenku? - Není třeba, děkuji. Už jsem ji vytiskla. - Rychle pryč! - Už můžeš vstát. Kurva. Myslíš, že pojala podezření? Možná si teď myslí, že jsem vyžrala celou ledničku. Můžeš dát nohy ze sedačky? Všechno zašpiníš. - Co teď?

- Rozhodni to. - Vysaď mě u autobusu. - Vážně tam? Zbláznil ses? - Mám plán. - Víš, že se to posere, viď? Dnes přepisuju význam slova "posrat". Můj plán se povede, protože se musí povést.