Özcan Cosar: Generace Aldi

Kolíne, jak to jde?
Děkuju, díky moc. Lidi, mám velkou radost,
že tu dneska můžu být. Kolín. To je super,
Kolín je krásné město. Kolín je skvělej. Já jsem bohužel neměl tak skvělej život. Měl jsem těžkej život. Jsem ze čtvrti Stuttgart Hausen.

Přesně odtamtud. Stuttgart Hausen je fakt drsnej,
oproti němu je Chorweiler Beverly Hills. Fakt drsnej. Byl jsem tam jedinej, kdo dokončil reálku. To bylo u nás jako univerzitní vzdělání. Říkali mi profesor z Hausenu. Když jsem procházel Hausenem, uhýbali se
a říkali, jak jsem ohromně inteligentní. I starosta říkal:
Özcan je fakt inteligentní!

Lidi o něčem mluvili a já jsem
vůbec netušil, tak jsem něco nadhodil a všichni přikyvovali,
protože Özcan má vždycky pravdu. Lidi, já pocházím ze skromných poměrů,
z opravdu hodně skromných poměrů. Jsem z generace housek z Aldi. Na nich jsem vyrostl. Deset housek z Aldi
v oranžové síťce za jednu marku. Na nich jsem vyrostl. Můj německej kamarád měl černej chleba.

Černej chleba s pomazánkou,
rajčatama a okurkou. Černej chleba, kterej jsem
ještě nikdy v životě neviděl. Co to ti Němci jedí? My jsme měli jen ty housky
z Aldi namazané Nutellou. Ale nebyla to Nutella,
ale Nugeta, víte, co myslím. Německý kamarádi měli svačinový boxy,
který pro mě vypadaly jako Transformers. A takhle je otevírali. Ale ne!

Máma mi dneska nezabalila předkrm! A my turecký děti jsme
měly jen ty průhledný sáčky. Ty plastový sáčky na jedno použití. Ale ne pro nás. Já jsem je nemohl vyhodit,
já jsem je musel přinést domů. Když jsem přišel domů,
mámu nezajímalo, jak jsem se měl. Přišel jsem a ona mi hned
šmátrala v tašce: Kde je ten sáček? Vymyla ho a další den ho použila znovu. Můj sáček byl tak starý, že v něm
byly ještě zbytky z časů osmanské říše.

A ty fakt bohatý, ty fakt bohatý ze třídy dostávali kapesný. Ty pak nakupovali ve školním bufetu. Jeden ořechový koláček za marku dvacet. To by bylo 12 housek z Aldi. Kámo, z toho bych byl živ týden a půl. A taky si kupovali takovej ten
modrej citronovej čaj, znáte ho? S tím bílým brčkem,
který se otvíralo v rohu.

My Turci jsme na to neměli peníze,
my jsme pili jen vodu z kohoutku. Dneska je příjemná,
dneska není ani moc studená. A pak někdo zezadu zavolal:
Nevypij to všechno, já chci taky. Moje generace to měla
fakt těžký, to moc lidí neví. Moje generace je totiž
generace tlumočníků a poslů. Tlumočníci a poslové,
protože naši rodiče neuměli německy, takže turecké rodiny vysílaly
své děti do německého světa. My jsme pak museli posbírat
informace a přinést je domů.

Takhle to funguje v Německu! Takže já jsem v osmi letech
byl tlumočník! V osmi letech! Táta mi dával dopisy z úřadu,
abych mu to přeložil. V osmi letech, to jsem ještě četl takhle. Tak co píšou? Nevíš?
Co tě v té škole učí! Byl jsem tlumočník, v deseti letech
jsem mámě musel tlumočit u doktora. Ten mi půl hodiny něco vysvětloval. Říkal: Vaše máma má tady
kondropatealaterapalapa.

Po půlhodině se mě máma zeptala, co říkal,
tak jsem řekl: Všechno v pořádku. Vyzkoušel jsem opravdu
hodně profesí, fakt hodně. Byl jsem tlumočník, barman, sestřička
u zubaře, fakt jsem toho dělal hodně. Teď jsem komik,
ale to je taky těžká profese. Je to hezká práce,
občas mě lidi poznají na ulici. To mě vždycky potěší,
ale občas tě odhalí takový ty dělej-týpci, a to jsi v háji. Dělej-týpci jsou nejhorší.

- Hej, ty jsi přece ten komediant?
- Ano, přesně tak. Tak dělej! - Co mám dělat?
- Bav nás, jsi komediant, ukaž se! - Pardon, já vystupuji jen na jevišti.
- To je jedno, tak dělej! Jak dělej? Taky nepřijdu na ulici
k urologovi a neřeknu mu: Tak dělej. Jen krátce. Jen si trochu sáhněte, já jsem soukromý pacient.

A musíme být vždycky v pohodě. Komik taky musí být vždy v pohodě,
nemůžu do práce přijít nevrlej. Ale já mám taky soukromý život, taky jsem ženatý. Ale ne, takhle jsem to nemyslel,
jsem šťastně ženatý. Moje žena je šťastná, já jsem ženatý. Ale ty krásný časy jsou pryč.

Krásný časy jsou pryč,
lidi v manželství ví, o čem mluvím. Krásný časy jako tyhle jsou pryč. Ty to polož, ne ty to polož,
ne ty to polož… Ty jedna! Tyhle časy jsou pryč. Ale miluju svoji ženu, nekecám,
miluju svoji ženu nade všechno. Moje žena je to nejlepší, co se mi
v životě mohlo stát, a já ji miluju. Slyšeli jste to?
To byl potlesk jemných ženských rukou. Chlapi si myslí:
Co to s tím blbcem je?

Ne, já miluju svoji ženu nade všechno. Ale potom. Potom moje žena otěhotněla. Člověk, kterýho nejvíc miluješ,
v sobě nosí propojený tvůj a její život. Víte, jaký to je? Víte, jak je to krásný, když prochází okolo. To je překrásný.

A taky ten porod. Porod, porod je boží zázrak,
porod je boží zázrak. Narození mé dcery trvalo 36 hodin. 36 hodin a jako chlap nemůžeš dělat nic. Vůbec nic, jen tam takhle stojíš. Já byl vyřízenej jen z toho stání,
36 hodin jsem tam takhle stál. Moje žena tam ležela v bolestech a já na to: Hej, já jsem taky unavenej.

Teď už mám dvě děti. Ty už tu prostě jsou a už tu zůstanou, s tím už nic neudělám. Mýmu synovi jsou 3 měsíce. Kdybyste ho znali, tak byste se nesmáli. Ten vůbec nic nedělá. Vůbec nic nedělá!

První dva měsíce probíhaly takhle. No skvělý. Nic nedělá, a je to naše hvězda. No není roztomilý! Honem, on brečí! A manželka vytahuje prso. Já řeknu ééé a nic. Takhle to teď je. A on prostě řve celou dobu.

Lidi, on řve i celou noc, celičkou noc. Někdy musí manželka 10krát vstávat. Je to fakt náročný. A potom se ho snaží různě uklidnit. Houpe ho, kojí ho, zpívá mu písničky. Fialky jsou modré, fialky jsou modré. Už zavři hubu,
říkám to naposled. A on pořád není zticha.

A potom, potom manželka vzbudí mě. Teď to zkus ty. Jo, já totiž nemám nic lepšího na práci. Lidi, ale já se v tom nevyznám.
Nevím, co mám dělat. I anatomicky, vždyť nemám prsa,
tak co mám jako dělat? Pochoval jsem ho, on pořád řval,
nevěděl jsem, co mám dělat. Zkusil jsem internet. Zadal jsem: Proč dítě řve?

A našel jsem fórum pro maminky,
tlustékozy.de nebo něco takovýho. Ne fakt, tam si maminky vzájemně radily. Jedna maminka napsala,
že pomáhá vlažný čaj, tak jsem ho polil. Všechen tenhle stres
musím nechat za sebou a potom vystoupit na jeviště
v dobrý náladě, tak to u komiků chodí. V jiné práci můžeš mít špatnou náladu. A u některých profesí dokonce musíš mít
špatnou náladu, aby tě lidi brali vážně.

Učitelé a řemeslníci
musí být vždycky špatně naladěný. Oni musí mít blbou náladu. Představte si, že by měl dělník k snídani
vtipnou kaši a pak přišel k vám domů. To nechcete zažít. Slyšel jsem,
že se tu musí položit trubka. Takovýho týpka už si domů nepustíš. A co pekař?
Když je pekař špatně naladěnej. Toho si nikdo nevšimne,
ten může mít pořád blbou náladu.

Do háje, furt musím dělat preclíky. Furt tyhle zatracený preclíky. No samozřejmě. Teď už víte, proč jsou preclíky hnědý. Klasický preclíky, speciální preclíky,
no jo, to lidi potřebujou k snídani. Teď už jsou i s pažitkou,
to bych seškrábal, to vám říkám. Pane Meyere, uděláte na odpoledne
ještě 20 chlebů se slunečnicovými semínky? Ano, šéfko.

Hned po těch podělaných preclících. To vám dělá dobře, co? Vy všechny bio šlapky. No jo, ty jsi strašně eko, bydlíš 40 km odsud
a přijedeš si na svým blbým kole se svojí hroznou pumpičkou,
kterou si tak můžeš strčit do zadku. Pak přijdeš dovnitř:
20 chlebů se slunečnicovými semínky. To potřebujete, co?

Chleba se slunečnicovýma semínkama. To vám dělá dobře. Vy alnaturový kurvy. To bych se poblil, když přijdou ráno, ten zvoneček zacinká. Dobrý den, máte taky semínkový chleba?
Tady máš ty podělaný slunečnicový semínka. A je ten chleba bio? Teď už je bio.

Dobrou chuť, dobrou chuť přeju. Ale abych k vám byl upřímný,
původně jsem snil o něčem úplně jiným. Měl jsem jiný snový povolání. Chtěl jsem být baleťákem. Někdo se směje, protože u Turků to není tradice. Žádnej tureckej táta není rád,
když jeho syn přijde domů v legínách. Tureckej táta neřekne synovi:
Až vyrosteš, budeš nosit moje legíny.

Koukni, na zdi visí legíny
po tvým prapradědovi Mahmudovi, ten byl v národním baletu osmanské říše. Byl jsem z toho smutnej. Chtěl jsem se stát baleťákem,
ale táta mě od toho odrazoval, tak jsem začal s breakdancem a pak jsem dostal nápad. Říkal jsem si, že prostě zkombinuju
breakdance s baletem.

Táta stejně neví, jak vypadá balet. Já můžu žít svůj sen
a ostatní budou taky šťastný. A tak jsem vymyslel hustý číslo. Hudbu! Díky, Kolíne! Özcan Cosar! Özcan Cosar! - Užij si to!


- Moc díky! Özcan Cosar! - Love you! Díky!
- Pořádnej potlesk pro Özcana Cosara! Překlad: losenka
www.videačesky.cz