Každý dobrý skutek...

Počkejte! - Čau, jsi Brouk?
- Jo, ahoj, kdo jsi ty? - Jdeš s náma.
- Dobrá. Počkat, proč? - Královna si žádá tvou přítomnost.
- Co? Pojď sem. Dej sem pařát, přítelíčku. Počkat, co by po mně chtěla královna?
Možná máte špatného brouka. Ticho, neunikneš zákonu.


Máme tě v klepetech. Dobrý vtip, příteli. - To je omyl.
- Zabít, zabít, zabít! Nikdy... Ve svých šesti dlouhých dnech života jsem neviděl něco tak mrzkého, tak skandálního,
přímo tak zrádného, jako dnešní chování
tohoto malého brouka. Co řekneš na svou obranu, Brouku?

No, já to neudělal. - Počkat, co jsem to neudělal?
- Nehraj si na neviňátko. Dnes náš skvostný úl utrpěl krutý útok... od skupiny barbarských vetřelců. A cožpak není pravda,
že ty, Brouk, jsi byl viděn, jak pomáháš
jednomu z těchto zrůdných stvoření uniknout z líhně našeho úlu? - Nezapírej!


- Ano, je to tak. Pomohl jsem jí utéct. Ale přísahám, ani za milion let by mě nenapadlo,
že mě při tom chytnou a seřvou. Musíte mi věřit. Nemusíme věřit ničemu
kromě faktů. Ať předstoupí svědkyně. Broučko? Ano, nyní uveďte své jméno pro ctihodnou královnu.

Broučka Broukovská, pane. Ano, slečno Broukovská. A povězte soudu, co přesně jste viděla. Takže... zrovna jsem šla
Broukovi dát dárek, který jsem vyrobila
ze svých vlastních výměšků... když jsem ho zahlédla,
jak vyluzoval zvuky a dělal oči na toho vetřelce.

A to mě ranilo, protože jsem vždy byla
do Brouka tajně zakoukaná... a doufala jsem, že jednoho dne budu... Ano, ano, to by zatím stačilo. Tak, Brouku, možná bys rád vysvětlil
tyto nevysvětlitelné činy, co? Co jsi probíral s tím zvířetem? Jak nejlépe zničit úl? Královninu pozici?

Co ti nabídli? Šanci stát se... O čem jsi to dnes ráno mluvil... Ach, ano... Hvězdným strážcem. Dámy a pánové, myslím, že je zřejmé,
že tento malý brouk... je hrozbou celé naší civilizaci.

Udělejme sněm celého úlu a rozmáčkněme ho,
než bude mít šanci naplánovat... další útok se svými človíčími spojenci. Dobrá tedy. Rozmáčkněte ho. - Rozmáčknout.
- Rozmáčkněte ho. - Ne! Ne! Broučínku, usedni.

Ne. Neusednu. Brouk, no... je můj nejlepší přítel. Znám ho od té doby,
co jsme se klubali ze stejného savce, když jsme byli larvy. Ale, víte... moje kukla praskla a málem jsem zemřel.

Ale Brouk mě pustil do té své. Je to ten... nejhodnější brouk,
kterého jsem kdy potkal. Neudělal by nic,
co by někoho ohrozilo. Nevěděl, že jsou lidé zlí. - Nejsou.
- Sklapni! Tak prosím...

nezabíjejte ho. Protože... jestli ho rozmáčknete,
musíte mě rozmáčknout taky! - Dobrá tedy.
- Ticho! Mňam, mňam. Švábe, vážně mě stavíš do nepříjemné pozice. Tak jo, dobrá.

Nebude rozmáčknut. Ale zapiš si za uši, že se smiluji jen jednou. Brouku, nikdy nesmíš jakkoli kontaktovat tyto člováky. - Ne...
- A navíc... už nikdy nesmíš opustit tento úl.

- A žádné zpívání a tančení.
- Ne! Jsi sazeč vajec tohoto úlu, Brouku. Je načase, aby ses tak začal chovat. Královna královsky domluvila. Hej, Brouku. Co chceš? Chtěla jsem říct,
že je mi to vážně líto. Nevěděla jsem, že si tě tak podají.

Možná je to tak lepší. Hej, víš, co by ti mohlo
spravit náladu? Kdyby ses stavil do mého hnízda
a já bych ti mohla... utrhnout hlavu
a nechat své larvy sežrat tvé tělo. Ne, Broučko! Nikdy mi neutrhneš hlavu! A nechci, aby tvé larvy sežraly mé tělo!

A nechci tebe! Teď kvůli tobě brečím. No... takhle si u Broučky moc nepomůžeš. Nezájem. Brouku... kamaráde, poslouchej... Já vím, že to nebudeš chtít slyšet, ale...

děláš chybu. Co sis myslel?
Pomáhat jednomu z těch lidí v útěku. Švábe, musel jsem. Ale... proč? Protože... ji miluji. Copak, nenaložili ti nějak málo, Brouku?

Jo, jasně, jen si do mě kopněte,
když jsem na dně. Jo, proč ne? Pojďte, hoši. Co to kruci...? Jo, co to s tebou je? Proč nejsi naštvaný? Možná proto,
že už nemám pro co žít. Ale máš, Brouku.

Ta vajíčka se sama nenasadí. Vesmír mi dal jedinou věc,
kterou jsem kdy mohl milovat, a královna mi ji prostě... vzala. Ahá... Tak proč si ji nevezmeš zpět? Ale...

královna, to je... Vždycky děláš, co ti královnička řekne? To je tvůj problém, Brouku. Kromě toho, že jsi bezpáteřní malý červ, - nemáš vůbec odvahu.
- Jo. Vem si příklad z nás pijavic. Nikdo ti nechce dát to, co chceš ty. - Musíš si to vzít!


- Počkat. Chcete mi říct, že... nemusím dělat to,
co mi přikáže královna? Ups, myslím, že jsme mu
právě přetížili hlavu, chlapci. Víš, koho bys měl poznat? Klepeťáka. No jo... Klepeťákovi by se tenhle chlapík zamlouval, - že ano, Drahoušku?


- Možná. Klepeťák? Klepeťák? Kdo to je?
Nikdy jsem v úlu neslyšel o nikom jménem Klepeťák. To proto,
že Klepeťák nežije v úlu. Žije mimo úl... hluboko v díře v zemi. Má vlastní díru? Luxus.

Jo, Klepeťák od nikoho nepříjmá rozkazy. Zvláště od královny. Víš, jakou práci
královna přidělila Klepeťákovi? - Potrava.
- A on řekl: "Potrava? Ani náhodou!" Tak jsme s ním odešli
a navždy opustili úl. Páni. Takže, Broučíku,
pokud tady nedostaneš to, co chceš, proč nejdeš radši s námi?

Jo, vezmeme tě za Klepeťákem. Brouku, zastav! Zešílels? Pokud teď opustíš úl, už se nebudeš moct nikdy vrátit. Neposlouchej ho, peče to s královnou. Švábe, nemůžu po zbytek života sázet vejce.

Musím udělat, co je nezbytné. Tak odprejskni! Pojď, Brouku. Zatraceně!