Náhradní ruce: Sledovačka s Willem WheatonemWhose Line Is It Anyway?

A nyní si zahrajeme hru s názvem Náhradní ruce. Hrát ji budou Ryan a Colin, pojďte dolů. Zahraje si v ní ale i náš hvězdný host, takže přivítejte neskutečně úžasného televizního a filmového herce Wila Wheatona! Wil Wheaton! Wil Wheaton! Wil Wheaton! Tak jo. V této hře budou Ryan a Wil hrát scénku, během které Ryan nesmí použít ruce, a to z blíže neupřesněných důvodů.

Colin Ryanovy ruce nahradí těmi svými. Téma scénky je následující: "Zkušený policista Ryan zaučuje svého parťáka, nováčka Wila, na Wilově první sledovačce." Až budete připraveni, pánové, pusťte se do toho. Ještě se asi neznáme. Seržant Phillips. - Zdravím, Phillipsi. Jackson... - Seržante! Neříkej mi Phillipsi.

Jsi pode mnou. Já jsem nad tebou. - Jsem tak nervózní. - Ukážu ti, jak probíhá sledovačka. - Dobře. - Nejprve tu máme dalekohled, tím se díváme na lidi. - Jasný. Jsou dost blízko, přímo přes ulici. - A obráceně? Na míle daleko. - Vážně? - Jo. - Někdo se nám hlásí ve vysílačce. - Dobře. Jo, jo. Jo. Tak jo, něco se děje. - Takže to je opravdová sledovačka?

- Jo, opravdová sledovačka. Vezmu megafon a varuju policisty naproti přes ulici. Kontrola, kontrola. Dva, dva. Hele, funguje. Hej! Ty na druhé straně ulice! Vidím vás přes ulici, v těch uniformách jste vážně fešáci. Nemůžu si pomoct, jsem trochu vejtaha. V karaoke jsem pán! - Jste zatraceně dobrej vyjednavač. - Víš, jak vyjednávám? - Dělej chvilku, že jsi rukojmí.

- Dobře. Počkat, s rukojmími nevyjednávám. Vyjednávám s těmi, co rukojmí drží. Buď rukojmí, co nechce být propuštěno. Nenechám toho chlápka odejít! To je trochu drsný, ne? - Klid... - Nebudu s tebou vyjednávat, poldo! - Jseš v tom dobrej... - To si sakra piš! - Sakra, myslel sis, že mě odděláš?

- Opatrně... - Opatrně s tou zbraní, aby nebouchla. - Ty buď s tou zbraní opatrnej! Polož tu zbraň. - Polož tu zbraň. - Jste v tom vážně dobrej... A tady máš banán! Nikdy nepokládej zbraň, když ten chlápek drží banán! - Asi bych si to měl psát. - Copak to tu máme? - Vypadá to jako sendvič. - Je to tak. - Je to bageta.

- Jo? - Rozdělíme si ji? - To bych rád. Tak se do toho zakousneme. - Myslím, že je to zkažený, pane. - No jo, už to tu nějakou chvíli je. Víš, co říkám? Víš, co říkám? Narychlo nachystané kulisy potřebují víc majonézy. To říkám. Zapečetíme to na později. Bude to důkaz. - Dobře. - Ne, nechám si to, až budu sepisovat žalobu. - Tohle musí znát každej polda.

- Jo? - Kobliha. - To jo. - S koblihami je o nás spousta vtipů. - Jsou hrozné! - Tak si dáme půlku, to jde. - Jo, ty myslíš ty vtipy? - Jo, ty vtipy. - Chápu. Musíš se naučit jíst koblihy za pochodu. Třeba když řídím jednou rukou a na prstu té druhé mám koblihu. Dobře. - Ty sedíš vedle mě. - Dobře. Budeš muset žvýkat koblihu a zároveň za jízdy střílet na lidi.

To zvládnu! Tak jo! Zastav vozidlo! Nerozumím ti ani slovo. Okamžitě si lehni! - Něco ti povím. - Přestaň utíkat! Přestaň utíkat! Něco ti povím. Po všech těch letech... Jsem rád, že mám parťáka a nemusím tyhle hnusy jíst. No jo, narvi si to do pusy!

Ta piva jsme měli na později. Nevšiml jsem si, že je máme. Kdybys na ně nevyplivl svoje jídlo, dal bych si! Jsem fakt špatnej polda! - I tak si ta piva ale dáme. - Dobře. Měl jsi těžkej den a přes ulici už je klid. - Kdo by si nedal koblihy a pivo? - Tohle na sobě má nějaký zbytky. A podívej, kde to je.

Přímo tam nahoře, odkud se pije. To by bylo. Tak ho otevřeme. Tak jo, společně na tři, dobře? Jako parťáci. - Dobře? - Tak jo. - Připraven? - Víc než to. Než otevřu pivko, vždycky se pořádně povzbudím. - Já taky! Já taky! - Jo! Jsem rád, že jsem polda! Jsem rád, že jsem polda! Raz, dva, tři, jdeme!

To bylo z tvýho, nebo z mýho? Z mýho? Velký potlesk pro Wila Wheatona, vážení! To byla sranda. Dám ti pár bodů navíc, Ryane, aby sis mohl koupit nové oblečení. Vypadáš totiž zvlhle. Připadám si jako Coco ve filmu Sláva. Nevypadáš tak.

Najděte si to, děcka. Překlad: heindlik www.videacesky.cz