Mám obavy, Bernarde. Mám pocit, že nám dochází nápady. Už jsme oloupili úplně všechny. Oloupili jsme spousty dobrodruhů,
oloupili jsme další lupiče. - No?
- Oloupili jsme husu i draka. Oloupili jsme i vozejk! - Myslím, že tohle je konec.
- Ne! A co…
Pořád můžeme loupit! - A co oloupíme?
- No, třeba… Co? - Co tohle?
- Bernarde, to je sud. - Jo, olupme ho!
- Co? Jak? - Oloupíme ho!
- Bernarde, ne! To je prázdný sud. Z toho nic nedostaneš. Možná když klesneš až na úplné dno,
ale to za to nestojí. No dobře, tak můžeme oloupit…
Co tohle? Co? Ne, no tak, Bernarde! - To je mrtvý kůň.
- Jo, oloupíme ho! - Co? Jak?
- Jako lupiči. Ne! Bernarde, co myslíš, že tím získáš? Oloupím ho! Bernarde, přestaň!
Bernarde, přestaň kopat do té mrtvoly! Oloupíme ho! Bernarde, přestaň! Můžeme oloupit… Třeba… Můžeme oloupit… - Jo!
- Co? - Co oloupit je?
- Co? Koho? Lidi, co na nás koukaj.
- Je?
- Jo. Ne, to by nešlo. - Hej!
- Co? Co jsme? Lupiči. - Jo!
- Jo? - A co dělají lupiči?
- No, přece loupí! Loupí!
Tak je pojďme oloupit! Ne, Bernarde, promiň, mám tě moc rád, ale podle mě to nepůjde.
O co bychom je vůbec oloupili? Můžeme je oloupit o… Můžeme je oloupit o čas! - Co?
- Jo, tak dvě až tři minuty. Víš ty co, Bernarde?
Myslím, že jsme to zrovna udělali. - Dostali jsme vás!
- Přišli jste o chvilku času! Jo. Kvůli pitomému skeči. Pitomému skeči, co nemá konec. - Nemá konec. Ani význam.
- To je vše! - Mňam!
- A houby! - Váš čas byl moc dobrý.
- Bez kalorií! - A tohle je konec pitomého skeče.
- Jo.